Luccinda
komentáře u knih
Temnota
Kiersten White
Ač by se podle obálky mohlo jednat o fantasy, Temnota je ve skutečnosti velmi propracovaným historickým románem postaveným na skutečných historických postavách a událostech. Hlavní hrdiny - Ladu a jejího mladšího bratra Rada - sledujeme od dětství prakticky až do dospělosti a za tu dobu si oba sourozenci projdou velkým vývojem. To se mi na knize líbilo asi nejvíce.
Autorka skvěle popsala také kulturu a myšlenky islámu. V tomto ohledu mě knížka neskutečně překvapila, nečekala jsem, že bude zasazena do tak zajímavého prostředí, a že ho autorka tak dobře vykreslí. Klobouk dolů i za super originální milostný trojúhelník, ten mě opravdu bavil.
Dokonalé stopy
Helen Fields
Audiokniha se skvěle poslouchala, byla napínavá a dramatická od začátku až do konce. Je to spíše detektivka než thriller, takže se tu klade velký důraz na popis vyšetřování spíše než na osobní život vyšetřovatelů, ale i tak jsme se o nich něco dozvěděli. Skvělé byly také kapitoly z pohledu pachatele. Moc mě to bavilo a těším se na další díly!
Růže bílá, černý les
Eoin Dempsey
Stejně jako předchozí autorův román Najdi Rebeccu, také Růže bílá, černý les je romantickým příběhem zasazeným do období druhé světové války. To se mi na knihách Eoina Dempseyho líbí. Ukazuje, že i na pozadí válečných hrůz může přece jen vzniknout něco krásného.
V knize se střídají pohledy obou hlavních hrdinů, takže se toho čtenář dozví spoustu i o jejich životě před válkou. Díky tomu je příběh mnohem komplexnější a o to dojemnější. Jen je škoda toho konce. Ten byl na můj vkus příliš uspěchaný, vůbec by knize neuškodilo přidat pár stránek navíc.
Jednou budeš Arab 2: Dětství na Blízkém východě (1984-1985)
Riad Sattouf
Ve druhém díle komiksové série Jednou budeš Arab nastupuje malý Rijád do školy. Seznamuje se tak se syrským vzdělávacím systémem, který je hodně odlišný od toho evropského a klade velký důraz na náboženské tradice. Rijád si také nachází první kamarády a poznává život v Sýrii.
Celkově byl druhý díl maličko slabší než ten první, nedozvěděla jsem se toho tolik, ale i tak mě čtení bavilo a těším se na pokračování Rijádova příběhu.
Twisted Love: Láska na ostří nože
Ana Huang
Od knih tohoto žánru většinou nemívám moc velká očekávání, díky tomu se mi stává, že mě čas od času některá překvapí. To ovšem není případ Twisted Love. Tohle bylo opravdu tak jednoduché, nereálné a toxické, jak jsem čekala. Takže jsem vlastně spokojená.
Rozhodně nemůžu říct, že bych se při čtení nudila. Autorka píše čtivě, děj pěkně odsýpal, takže se ani nebojím těch dalších dílů, které mají kolem 500-600 stran. A prý jsou dokonce ještě lepší než ten první. Těším se!
Hodní psi k jižnímu pólu nedojdou
Hans-Olav Thyvold
Vtipný, milý, ale zároveň neskutečně dojemný příběh pro všechny milovníky psů. Hlavním hrdinou knihy je totiž věčně mrzutý pes Tassen, který je také vypravěčem celého příběhu.
Já mám pro knihy vyprávěné z psího pohledu obrovskou slabost a tahle mě moc bavila. Kvůli tématům smrti a stárnutí bych ji přirovnala k románům Muž jménem Ove, Tisíce metrů ode dna nebo Pozoruhodně bystrá stvoření, tahle se mi ale díky Tassenovi líbila nejvíce. A konec? Ten mě totálně zničil a nevím, jestli ho autorovi vůbec někdy budu schopná odpustit.
Zaostřeno na tebe
Amy Lea
Ačkoliv Zaostřeno na tebe není ta nejlepší, nejoriginálnější ani nejvtipnější romantická komedie, co jsem kdy četla, něco mě přimělo si tuhle knížku zamilovat.
Moc se mi líbilo, že autorka do příběhu vložila aktuální témata, jako jsou sociální sítě nebo bodyshaming. Hlavní hrdinka je fitness influencerka, která na svém profilu šíří myšlenky self-love a bodypositivity, což mi přišlo jako zajímavé téma, se kterým jsem se dokázala ztotožnit.
A to ani nemluvím o tom, jak skvěle jsem se při čtení bavila. Hlavní hrdinka možná nepatří k těm nejsympatičtějším, ale spolu s hasičem Scottem tvořili zajímavou dvojici, která se dostala do spousty zábavných situací. Takže tohle byla opravdu romantická komedie se vším všudy.
Mýty na talíři: Proč téměř všechno, co se říká o jídle, není pravda
Timothy David Spector
Důležitá kniha, která určitě mnoha lidem pomůže lépe se orientovat v oblasti výživy a nepodlehnout aktuálním trendům, které nejsou nijak podložené a často mohou spíše uškodit. Ale může toho také hodně předat i lidem, jako jsem třeba já, tedy těm, co se o výživu nijak zvlášť nezajímají a prostě jedí to, co mají rádi, a co jim dělá dobře.
A autor mě vlastně jen utvrdil v tom, že nemá smysl se ohledně jídla příliš stresovat. Jíst od všeho trochu, nepodléhat reklamě a lákavým etiketám, vyhýbat se ultrazpracovaným potravinám ve větším množství. To je to hlavní, co jsem si z téhle knihy odnesla.
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
Tak tohle byl zatím asi nejlepší díl celé série. Je pravda, že Zaklínači jsem přišla na chuť hlavně díky audio zpracování, které je prostě skvostné a bez něho bych se zvládla prokousat maximálně tak jedním, dvěma díly, víc ne.
Křest ohněm je hlavně o Geraltovi a jeho společnících, Ciri a Yennefer se tu spíše jen mihly, což mi vůbec nevadilo. Ciri mám sice ráda, ale Yennefer mezi mé oblíbené postavy nepatří a její dějové linky mě většinou nudily. V tomto díle bylo i více akce a dobrodružství, méně politikaření a sáhodlouhých rozmluv o ničem. Díky tomu jsem si poslech opravdu užila a už teď se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího dílu.
Někdo zůstává
Laura Kneidl
Na příběh Alizy a Luciena jsem se moc těšila, ale nakonec byl pro mě spíše zklamáním. Romantická linka byla hodně slabá. Na čem byste taky chtěli budovat vztah, když se spolu hlavní hrdinové kvůli svému pracovnímu vytížení viděli asi tak pětkrát za celou knížku. No, moc jsem jim tu lásku nevěřila.
Nehledě na to, že se postavy po vztahové stránce občas chovaly, jako by jim bylo patnáct. Čekala bych, že vysokoškoláci v new adult romanci už budou trošku zkušení, a že v příběhu proběhne i něco víc než pár líbaček. Takže bohužel, tohle byl za mě nejslabší díl celé série.
Královna ničeho
Holly Black
Závěrečný díl série Krutý princ byl stejně povedený jako první dva. Opět byl akční a dramatický od začátku až do konce a já jsem ráda, že tahle série dostala opravdu skvělý konec. Holly Black umí perfektně psát postavy, Jude i Cardana jsem si zamilovala, moc se mi líbil jejich vývoj v průběhu celé trilogie. A úžasný byl také vílí svět, který autorka vykreslila parádně.
Tenhle pokoj se nedá sníst
Nicol Hochholczerová
Velmi strohá, ale zároveň drsná a upřímná kniha o vztahu lektora výtvarného kroužku a jeho žákyně. Příběh dvanáctileté Terezy a padesátiletého Ivana je vyprávěný krátkými a údernými texty, které jsou velmi syrové, přesto svým způsobem poetické. Místo děje popisují spíše myšlenky a pocity hlavních aktérů. Kvůli této poetičnosti bylo někdy těžké příběhu porozumět. Zážitek z četby byl ale o to zajímavější a myslím, že i neopakovatelný.
Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy
Holly Black
Tahle doplňková knížka ke Krutému princi mě uchvátila snad ještě víc než celá série. Povídky z vílího světa jsou totiž doplněné o nádherné ilustrace Roviny Cai, které dělají knížku jednou z vůbec nejkrásnějších, jaké se mi kdy dostaly do rukou.
I po příběhové stránce ale mají povídky co nabídnout. Zaměřují se hlavně na život prince Cardana před, během, ale i po událostech Krutého prince. Čtenáři tak mají možnost jeho postavu poznat ještě lépe než doposud. Za mě to bylo opravdu příjemné zakončení série.
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Pomocnice byla perfektní, té se asi už žádná kniha od autorky nevyrovná. Vlastně jsem jenom doufala, že Za zamčenými dveřmi bude alespoň stejně čtivé jako Pomocnice, a bylo! Pro mě opět čtení na jedno odpoledne, už od první strany jsem byla napnutá, co se v té minulosti asi stalo a jak bude příběh hlavní hrdinky pokračovat.
Vlastně mám jen jedinou výtku. To rozuzlení celé zápletky mi přišlo hodně neoriginální a také teda absolutně nereálné. Ale s tím u thrillerů tak nějak počítáme. Knížka byla jinak ve všech ohledech skvělá. A nejvíc se mi líbilo, jak jsem vlastně celou dobu nevěděla, jestli mám té hlavní hrdince věřit, nebo ne. Protože ta byla teda fakt divná. A po zkušenostech s Pomocnicí už mám tendence v autorčiných knihách nevěřit nikomu a ničemu.
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
Sangu Mandanna
Jakmile máte hned po dočtení chuť tu knížku otevřít znovu na první stránce a přečíst si ji ještě jednou, víte, že jste narazili na skvělou knihu. A u téhle opravdu vím, že jsem ji nečetla naposledy. Bylo to neskutečně milé a laskavé čtení, které odehnalo všechny špatné myšlenky a přeneslo mě do světa kouzel a magie. Knížku jsem přečetla na posezení a užila jsem si úplně každou větu.
Feel-good fantasy se tak asi stává mým oblíbeným žánrem. Minulý rok jsem četla výborné Legendy a latéčka, Přísně tajný spolek byl za mě ale ještě lepší. Líbilo se mi prostředí, postavy jsem si zamilovala, hrozně mě bavila hlavní hrdinka a romantická linka byla také krásná. Zkrátka nemám co vytknout. A finální verze s nádhernou ořízkou? Boží! Tu prostě musím mít v knihovně.
Závěj
C. J. Tudor
Po naprostém zklamání z Kříďáka i Jámy už jsem myslela, že to s autorkou vzdám. Závěj ale měla natolik zajímavou anotaci, že jsem se rozhodla dát jí šanci, a dobře jsem udělala.
Závěj byla perfektní! Přečetla jsem ji za dva dny, bylo to temné, napínavé a místy i hororové čtení s mrazivou atmosférou a neskutečnými zvraty. Nechápu, jak tohle mohla napsat stejná autorka jako překombinovaného Kříďáka a tuctovou Jámu. Závěji nemám co vytknout, byla přesně podle mých představ.
Za pět minut zvoní
* antologie
Já mám tyhle povídkové sbírky od Yoli moc ráda a Za pět minut zvoní za mě patří spolu s knížkou Všechny barvy duhy k těm nejpovedenějším. Dvanáct povídek českých autorů spojuje školní prostředí a troufám si říct, že asi každý z nás v knížce najde příběh, se kterým se dokáže ztotožnit. To je na téhle sbírce asi to nejlepší.
Mezi povídky, které mě oslovily nejvíce a hodnotila jsem je plným počtem hvězd, patří Samozřejmě byl čtvrtek, Událost a Smím prosit?
Kaikéjí
Vaishnavi Patel
Příběh Kaikéjí, třetí manželky krále Dašarathy, vychází ze starověkého indického eposu Rámájana, takže to bylo pro mě něco úplně nového a neznámého.
Kaikéjí je přirovnávána k románu Kirke od Madeline Miller a opravdu mají obě knihy mnoho společného. Jsou to příběhy silných ženských hrdinek uvězněných ve světě ovládaném muži, ve světě plném politických intrik, nenávisti a zrady. Na Kaikéjí se mi moc líbilo vykreslení indické kultury a mytologie, naopak vůbec mi nesedly postavy. Jejich myšlení a chování mi bylo záhadou, nechápala jsem, co je vede k tomu, aby jednaly tak nelogicky.
Jinak mě ale knížka moc bavila. Bylo osvěžující přečíst si něco jiného, nového. I proto bych vám ji chtěla doporučit. Pokud máte rádi příběhy z historie nebo rádi čtete o silných ženských hrdinkách, Kaikéjí by se vám mohla líbit.
Záchrana
Dmitry Glukhovsky
Metro je jen jedno, co si budeme nalhávat. Já vlastně ani nemůžu říct, že by mi styl psaní autora nějak sedl, přesto mě jeho tvorba z nějakého důvodu láká.
Jak jsem psala už u prvního dílu, Stanoviště je spíše taková oddechovka, která neurazí, ale ani nenadchne. Začátek druhého dílu mě tedy nebavil vůbec, politikaření v knížkách moc nemusím, ale pak se děj vrátil zpátky na Stanoviště a hned mě to chytlo. Stále mi tu ale chyběl ten propracovaný svět, který jsem si tak oblíbila v trilogii Metro. Tohle nebylo ani zdaleka tak dobré, ale špatné to taky nebylo.
Poslední gambit
Jennifer Lynn Barnes
Po naprosto fantastickém druhém díle jsem se na závěr série Hra o dědictví neskutečně těšila. A jsem spokojená. Poslední gambit mě sice nepřekvapil tolik jako Odkaz Hawthornů, pořád to ale bylo originální a napínavé čtení. Knížka se opět nedala odložit, celou dobu jsem při čtení měla pocit, jako bych hrála nějakou únikovku.
Bohužel mě v tomto díle zase začala štvát romantická linka, moc jsem tu lásku Avery a Jamesonovi nevěřila. Zato Xander a Max byli boží, za mě nejlepší postavy z celé série. Hlášku "bulva drát" si budu pamatovat asi už navždycky.