LucaM.
komentáře u knih
Dýchej za mě
Eva Kollerová–Střihavková
Podle anotace jsem čekala trošku něco jiného. Doufala jsem více v možnosti vcítit se do bohémského života umělkyně ze začátku minulého století, ale víc než to na mě ze stránek knížky dýchalo zoufalství, chudoba a hlad lidí v období 1.světové války. Což jsem nečekala. Neříkám, že život sestry Gusty, učitelky Milady byl nezajímavý, naopak. O celibátu učitelek v té době jsem nevěděla a její oddanost starší sestře umělkyni byla až ohromující, ale v příběhu mi vadilo pár věcí, které mi neseděly a z dopisů od Gusty mi chyběly momenty, které by zacloumaly s mými emocemi.
Co musím vyzdvihnout je nesporně jazyk s jakým tak mladá autorka dokázala popsat dobu dávno minulou. Ten mi přišel naprosto autentický.
Doslov vylepšil stránky závěrečné části, která se mi moc nelíbila.
Každopádně kniha určitě splnila svůj účel a přinutila mně si o malířce Augustě Nekolové vyhledat podrobnější informace.
Princezna a hráč
Ilsa Madden-Mills
Dostala jsem, co jsem potřebovala.
Milou oddechovku, nad kterou nebudu muset přemýšlet, milostnou zápletku, pár hot scén a pohled na život v New Yorku.
Druhý díl série se mi líbil víc, než první. Jak Tuck, tak i Francesca mi byli velmi sympatičtí, stejně tak i jejich “rodina a práce.
Jo, bylo klišé i happyend, ale to je přesně to, proč teď po téhle knížce sáhla.
Oddechovka na víkend nebo dovolenou.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Krásná obálka je jen začátek.
Mnohavrstevný román mě obejmul jako teplá deka. Ze začátku jsem si jím nebyla úplně jistá, ale pak mě omotal a několik dní nepustil.
Po dočtení cítím smutek nad celým příběhem, zadrnkal mi na emoce, ale i naději, kterou autorka nešetřila. Stejně jako smrtí, jako nedîlnou součástí života.
Hlavní hrdinku Violette jsem si zamilovala a nejraději bych ji v průběhu čtení adoptovala, nebo aspoň obejmula.
Krásný román z nevšedního prostředí, kdy ani za půlkou netušíte, o čem budou další stránky.
Maria Callasová: Největší pěvkyně své doby a drama její lásky
Michelle Marly
Pro někoho jako já, kdo věděl o Marie Callas pouze to, že to byla věhlasná operní diva, byla tato kniha velmi milým a zajímavým překvapením.
Další z řady beletrizovaných biografií mi představil dámu s velkým hlasem i srdcem, které bylo plné její milované hudby a také citu k jednomu velmi významnému muži. Aristotelu Onassisovi. A právě jejich komplikovaný vztah máme možnost sledovat ve dvou časových rovinách. Život v luxusu, s vysokými nároky okolí i pod drobnohledem paparazzi.
Velmi se mi líbilo zpracování, kdy Maria nebyla jen vykreslena jako zářící hvězda, ale i vzteklá, panovačná a sebestředná žena. Která, když nebylo po jejím, dokázala rozpoutat pořádné peklo.
Čtení jsem si moc užila, i když fanoušek opery ze mě asi nikdy nebude.
Hypotéza lásky
Ali Hazelwood
Nejsem cílovka, ale i tak jsem byla zvědavá, co za zázrak Ali Hazelwood napsala. A jsem spokojená.
Jasně, četla jsem spoustu podobných i lepších romanťáren, ale bavilo mě to. Knize se nedá upřít čtivost, zajímavé vědecké prostředí a hlavní hrdinka, která by už pomalu mohla dospět.
Zato její protějšek, Adam, uf, ten byl skvělý.
Příjemná oddychovka, která mladší čtenáře má čím okouzlit.
Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
Moje první setkání s Valerií Perinovou a musím říct, že jsem z něj nadšená.
Příběh i styl psaní mi ze začátku přišel trošku zvláštní a hlavní hrdinka Justine vyjímečná. Už jen tím, že pracovala v domově důchodců a ráda.
Vyprávění plynulo jemně až křehce a ukazovalo nám nejen životní příběh Helén, o kterou Justine pečovala, ale příběh jejích vlastních prarodičů, včetně tragických okamžiků, které život všem nachystal a tu a tam nechala vyznít myšlenku, která by stála za zapsání.
Nádhera, na Zapomeňte na neděli budu ještě dlouho myslet a doporučovat na každém kroku.
Velké naděje
Ava Reed (p)
Ava Reed nezklamala a připravila skvělý koktejl romantiky z lékařského prostředí.
I já zapadám do škatulky milovníků seriálů o doktorkách a doktorech, takže jsem se na Velké naděje moc těšila. A jsem spokojená.
Knížka, která mě hned upoutala krásnou obálkou, uvnitř potěšila stejně hezkou grafickou úpravou a příběhem Laury a Nashe, pracujících v nemocnici Whitestone ve Phoenixu. Oba velmi sympatičtí hlavní hrdinové vyprávějí příběh ze svého úhlu pohledu, přitahují jeden druhého, ale jsou kolegové a to je trochu brzda.
Laura je tvrdohlavá a odvážná, stejně jako křehká a zranitelná. A Nash? Prostě k sežrání.
Autorka nešetří odbornými lékařskými termíny, ale v míře snesitelné a pro úplného laika přikládá i slovníček.
A když už máte pocit, že bude vše jen růžové a zamilovaná dvojice se chytne za ruce a odtančí do západu slunce, tak bum a je tu hodně otevřený konec. A je jasné, že druhý díl prostě musíte mít.
Jablka ze stromu nepadají
Liane Moriarty
“Panenko skákavá, to bylo dlouhé!
To by možná zvolala sama hlavní hrdinka Joy Delaneyová po dočtení tohoto románu.
Prvních 200 stran jsem se nemohla začíst, dalších 200 mě bavilo a posledních 80 mi přišlo až zbytečných.
Autorka nás zavede do domácnosti ústředního páru, čerstvých důchodců Joy a Stana, kteří milují a celý život hrají tenis. Ten je i živí.
A tihle dva mají čtyři děti, ty mají bývalé i současné partnery, sousedy, spoluhráče z tenisu, kamarády. A všem je v knize věnováno více či méně stránek, včetně dvou dějových linek.
Jak už jsme u Moriarty zvyklí, její příběh je zajímavý, v něčem smutný a krutý, ale ukazující pevné a láskyplné manželství i problémy současných mladých párů.
Za mě mohla mít kniha o polovinu méně postav i stránek, to bych byla spokojenější.
Dvě prázdná místa
Zuzana Holčíková
Pokračování Hry na druhou mě potěšilo. Ráda jsem se vrátila za Nelou a jejími skvělými syny a doufala, že se jí do života zase vrátí i Ben.
Jenže ta holka mě zklamala. Tak, jak jsem jí v prvním díle rozuměla, tak mě v pokračování vážně štvala. Až jsem měla chuť jí nějakým imaginárním klackem pošťouchnout, ať se probere.
Kam se podělo její sebevědomí?
Byla to zdravá, nejspíš i velmi hezká žena v nejlepších letech a navíc měla dvě úžasné děti, které jí byly oporou. No a pálil za ní skvělý mladý kluk se srdcem na dlani. A ona se pořád někde zakopávala a z každé nové situace nebo překvapení byla hned úplně vedle.
Život si nechávala protéct mezi prsty.
No a pak se musela pořádně uhodit do hlavy, aby se jí rozsvítilo a uvědomila si, že žije jen jednou a konečně začala žít život, který si zaslouží.
Pokud to byl záměr autorky, vyvolat tyto emoce, malinko čtenáře rozladit, aby měli chuť hlavní hrdinku popohánět jistým směrem, tak u mě se jí to povedlo na jedničku.
Milé čtení na dvě odpoledne, které naznačuje, že rozvodem ani blížící se čtyřicítkou život rozhodně nekončí.
Moc děkuji za příležitost si knihu přečíst jako recenzní výtisk a těším se na další Zuzčiny knihy, protože má co nabídnout.