Lenka4
komentáře u knih
Pavel Juráček - Černé svědomí moci
Josef Fryš
O Juráčkově složité osobnosti více vypovídají jeho vlastní deníky. Tato kniha, zaměřená spíše na jeho tvorbu, obsah a okolnosti vzniku filmů, je velmi vhodně doplňuje.
Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
Názorný příklad toho, že tahání kostlivců z hrobů ve jménu vlastní pravdy se může zvrtnout a vést k hořkým koncům. Určitě je přínosnější odpustit, než se roky zbytečně trápit a ničit si tak svůj život. Minulost změnit nejde, zapomínat na ni by se nemělo, ale nesmí být přítěží na cestě k budoucnosti.
Pád výletního mola
Mark Haddon
Ve sbírkách povídek bývá zpravidla ta nejlepší zařazena jako první. V tomto případě tomu tak není. Vybrat nejzdařilejší je nadmíru těžké, všechny zaujmou nápaditostí. Potěší i různorodost námětů.
Příliš mnoho vítězů
Helena Hardenová
Detektivka by měla mít alespoň trochu napětí. Autorka k jeho vytvoření však nevyužila ani jednu ze situací, které k tomu přímo vybízely. Celé vyprávění je nudné, jako snobská přehlídka aut. Zbývají jen nezodpovězené otázky. Kam zmizela slečna s vysokými podpatky? Kde je ukrytý poklad? Proč paní Marcela neodejde pracovat někam, kde si budou více vážit?
Archa
Jana Štroblová
Kdo je kdo a co či koho kdo chce? Kromě hlavních postav v tom tápe i čtenář. Těžko říci, zda si chtěla autorka vyzkoušet netradiční styl psaní, nebo jím pouze maskovala chudost a nezajímavost děje.
Smršť
Jozef Karika
Tento příběh není příliš velká brnkačka na nervy. Proto lépe vynikne psychické obnažování hlavních postav. Když se k vlastním démonům přidá další zvenčí, nepřekvapí jimi zvolený způsob úniku. Oceňuji pokus o vědecké odstranění přízraku. Snad autor v nějaké další knize předloží jiný nápad, který bude opravdu účinný.
Cit slečny Smilly pro sníh
Peter Høeg
Dění na pevnině se vyznačuje vše prostupující zasmušilou letargií. Pro vytvoření napětí prostor nezbývá. Eskapády na lodi jsou za hranicí uvěřitelnosti, závěr zmatený. Pozitivem je alespoň drobné přiblížení života Gróňanů a jejich poměru k Dánsku.
Koukám se okolo
Ivanka Devátá
Nejen že se Ivanka Devátá umí pozorně koukat kolem sebe, ale viděné se jí daří mile a vtipně okomentovat.
Stíny rodu
Lenka Steffeck von Kolodey
„Mlčky stojí a pozorně sledují chod orloje. … Stavové jdou tiše a beze slova s hlavami, které si nesou v krabicích se svými jmény v rukou …“
Přemítám, jak orloj mohli sledovat s hlavou zavřenou v krabici. Patrně z ní sundali víko. Jistě by se mi měly na konci honit hlavou myšlenky intelektuálnějšího charakteru, ale jen lituji, že jsem si ke knize nevzala tužku a papír a nedělala si čárky za každou informaci opakovanou více než jednou. Mám dojem, že bez ustavičného omílání již řečeno, by se rozsah textu snížil na desetinu. Rušivě působí množství chyb jazykových i věcné přešlapy. Pro pochopení událostí v širších souvislostech a poznání dobových reálií je třeba sáhnout po publikacích erudovaných historiků. Autorka neustále zdůrazňuje hrdost na své předky. Byli by oni stejně hrdi na ni za toto po literární i odborné stránce nevydařené dílo?
Konec mých konců a další kriminální příběhy
Jan J. Vaněk
Vesměs kvalitní povídky. Čtení zejména vhodné pro dovolenou na Krétě.
Tajemství
Pavel Kohout
Autor si se čtenářem pěkně pohrává, když nechává jednající osoby v anonymitě. K tématu pomoci Indiánům – kdyby měl člověk předem domýšlet, co by svými (nejen dobrými) skutky mohl napáchat, raději nebude konat nic. A když Indiánovi nepomůže, může být popotahován za neposkytnutí pomoci.
Ztracená
Willa Cather
Spíše než přerod společnosti sledujeme vztah dospívajícího chlapce k ženě, kterou čistě a s naivitou svého mládí obdivuje. Je vždy připraven rytířsky přispěchat na pomoc, i když dáma si umí poradit sama (dle jeho názoru špatně) a rozhodně se ve světě neztratí.
Planeta opic
William T. Quick
Velmi podnětná myšlenka, jak by to vypadalo, kdyby se lidé dostali do postavení zvířat a opice se staly pány světa. Nad samotným dějem je však lepší se moc nezamýšlet. Je dost chabý, nepropracovaný a řada scén postrádá logiku.
Šťastné dny
Sigrid Undset
Ze stránek dýchá pohoda bezstarostného dětství. Autorčin únik do vzpomínek připomíná norské sváteční dny. Ty všední nejspíše tak idylické nebyly.
Probuzená šelma
František Niedl
Cesta pronásledovaného neprůstřelného superhrdiny Evropou. Čtenář je při všech zastávkách detailně informován o výzbroji a výstroji a přesném počtu života zbavených protivníků. I přes akční děj je to však nuda.
Legenda o Bílé paní, Matka kopce
Marie Kubátová
Originální styl obou novel klade na čtenáře větší nároky. To však bohatě odměňuje zážitkem z objevování niterných pocitů hrdinů a jejich proměny.
Červený obr
Tereza Bínová
Čím méně slov narušuje prázdnotu, tím větší prostor zbývá pro vlastní interpretaci.
"Jíst syrovou olivu
je hrozné."
Říká si obr, pod nímž se rozpadly hliněné nohy. Tak si dá angrešt, nebo raději měchuňku, či ještě lépe srstku. Byla to bílá perla, o kterou si ulomil zub. Zčervenal zlostí. Kdyby mi bylo osm let, tak bych se to snažila zrýmovat.
Hanbinec v domě hrůzy
Kristýna Pivodová
Se zpracováním kriminálních případů si autoři moc práce nedali, občas se dokonce opakují.
Vše o mé dceři
Kim Hjedžin (p)
Majetnická matka nesnášející snachu na korejský způsob. Myslím, že obdobně by se chovala, kdyby měla syna a on si přivedl ženu dle vlastního výběru. „Ta holka“ by si zasloužila svatozář, což se o dceři říci nedá. Její postava je hodně nedotažená. Zato pohled do léčebny seniorů vyznívá velmi realisticky.
Nepečené dezerty Kateřiny A.
Andrea Čekanová
Psychopatovy skutky mimo domácnost působí hodně zveličeně, což ubírá příběhu na zdání reality. Přitom důvody soužití s tyranem jsou ukázány velmi dobře od samého počátku vztahu. Rovněž tak uvažování Kateřiny i její obavy svěřit se. Smutné je, že pokud oběť nenajde opravdu silnou oporu, která jí uvěří a bude pomáhat, těžko se sama z takové situace dostane. Zbavit se úplně strachu z tyrana snad ani nejde a utéci před ním na konec světa při dnešních komunikačních možnostech také nemusí být úspěšným řešením. Co tedy dělat?