LEGACY
komentáře u knih
Snuff
Chuck Palahniuk
S rodičemi to nemá nikdo z nás lehký, proto jsem rád, že alespoň tahle jedna z mála to dala na závěrečné udobřovací párty solidně dohromady. Jinak jen pro otrlé a znuděné čtenáře ... ať neoslepnete.
Hledání Aljašky
John Green
Neskutečně chytlavá kniha, kterou si cením natolik, že bych ji ani svému nejlepšímu příteli nepůjčil v obavě o její zdraví a mé klidné spaní. Naprosto nepopsatelný literární zážitek. Aljaška v mém srdéčku zanechala díru, kterou už asi nikdo nevyplní ........ a Culver Creek? Dokonalé místo, které stejně jako celá knížka a citáty v ní poznamenají čtenáře ještě měsíce a měsíce po přečtení. Jinak vřele doporučuji čtení v originále. “Y'all smoke to enjoy it. I smoke to die.”
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Omlouvám se všem fans tohoto díla, ale já nemůžu říct nic jiného než, že se jedná o jednu z nejpřeceňovanějších knih u nás. Věřím, že pan Fuks byl dobrý, milý hoch z dobré a spořádané rodiny, který miloval hudbu a nikdy se netoulal, ale prostě NE!
Střet králů
George R. R. Martin
' Léto skončilo a v říši panuje pět králů. Jeden král by mohl být strašný, ale pět?'
Tohle spousta z nás potřebovala - odreagování od reálného světa formou, které uvěříme. Dílna GRRM prostě tvoří něco, co tu před námi ještě nikdy nebylo a nám nezbývá než hltat každé jeho slovo a doufat, že tentokrát to jeho oblíbený charakter přežije.
Král Lávra
Karel Havlíček Borovský
Pátá přečtená kniha z povinné četby je taková pěkná oddychová jednohubka, kterou přečte i ten největší dislektik za deset, ten úplně největší do patnácti minut. Vlastně když znáte krátký obsah knihy, tak vás v knize nic nepřekvapí, stejně je tato lyricko epická skladba dobré oživení rutinního života. Nemá cenu se tu víc rozepisovat, jak tu říká každý druhý, nejlehčí kniha z povinné četby. Krásné zpestření už tak dokonalého svátku, děkuji.
Transsibiřská magistrála aneb S pivem v ruce od Finského zálivu k Japonskému moři
Beer With Travel
Takhle si nějak představuji brakový cestopis pro sebeukájení. Nevím jestli už o Rusku vím první poslední a kluci mě prostě nemohli ničím překvapit ba ani poučit, nebo mě prostě iritovalo jak se dokola popisovalo kolik stojí pivo, jak se lidi kolem fotí a sami hrdinové příběhu vlastně neměli pořádně žádný zážitky, kromě těch, kdy do sebe něco lili. Tohle je něco, co má zůstat v deníčku, nic publikovatelného, nic záživného a fakt, že si ve Vladivostoku poklepou po zádech a řeknou si, že si zvládli koupit lístky do vlaku je něco dost úsměvného. O to víc je kniha úsměvná v tom, že "boří mýty" o stereotypech. Kluci nemají jedinou špatnou zkušenost z Ruska, kde nepadla jediná zmínka o historii, nebo politice. Rusové samo o sobě nejsou špatný národ i v těchto časech, ale do těch jejich tělnatých mozkomíšních trychtýřů se jim sypou úplně jiný informace, než nám, no a jejich nacionalismus by udělal zbytek. z mého pohledu to nějaká forma dobrodružství je, kluci se naučili snad trochu rusky, zjistili jakou palandu si zarezervovat ve vlaku, aby se jim dobře spalo, ale jinak je to docela hloupě naplánované klišé po Rusku, kde turisté jedou po hlavní lince a dívají se doleva doprava jak je všechno ne tak úplně špatný. Pro mě je to ale naivní pokus o knihu od někoho, kdo má nakladatelství a tu knihu si pro sebe udělá. Ne pro veřejnost, spíše pro sebe - takhle by to být nemělo.
Hory a nekonečno
Viktorka Hlaváčková
Gruzie a Kavkaz celkově je skvostné, ryzí, ale i drsné místo, kde máte záruku velkých zážitků. Proto sám doufám, že se do těchto odlehlých končin vypravím a pokud zažiji aspoň polovinu toho, co tahle ztřeštěná holka, tak budu v euforii. Oproti mým vrstevníkům a navzdory válce se mi stále nezhnusila ruština, a tak o Kavkaze leccos vím. I proto mě mimo opravdu nevšedních a místy bizarních zážitků, kdy ji odněkud deportovali, či sváděli, zaujaly jednak její mistrné fotky, styl jakým cestuje a zejména "stanuje". Ale ještě jedna celkem novinka, kterou má autorka zmáknutou více, než jiní dobrodruzi. Zkrátka a dobře se nebojí být emoční, filozofovat, srovnávat si v hlavě, co od života chce a jaké privilegium jako Češka má. Co je ale nejlepší je fakt, že je schopná pojmenovat své pocity a myšlenky, které mnohdy sdílím. Tuším, že v některých věcech jsem na stejný vlně a i já jsem šel na první cestu obtěžkán traumatama a vnitřními běsy, které se postupem času stáhli do ústraní a z pěších túr na zahnání nočních můr se stalo menší náboženství - asi to tak má spousta z nás. Sám si člověk během čtení klade dosti zapeklité otázky, jako když Viktorce nabídnou někde uprostřed krásných hor, kde se zastavil čas, aby tam s místními žila jako dcera, daleko od komfortu a vymožeností západního světa, izolace od zpráv, kultury měst, ale třeba v absolutní harmonii se sebou, se světem. Prostě vám tahle kniha opětovně rozšíří vnímání a lidi znovu dokázali, že by měli být objektem zájmu. Jsou skvělí, obzvláště ti co nemají nic.
Pobaltí - Estonsko, Lotyšsko, Litva
kolektiv autorů
Nikdy by mě nenapadlo, že dospěji do bodu, kdy si vyberu z celé škály evropských zemí právě Balt ... but here we go pivní knihovno!
Do Baltikonu se chystám za necelý měsíc a jsem hrozně rád, že jsem na své narozeniny obdržel právě tohoto společníka na cesty. Dozvíte se zde užitečnosti typu jaké ubytování vybrat, nakolik je rozdílná mentalita obyvatel, něco z legend, něco z gastra, ale i architektury, náboženství , či sportu. Mě zaujalo estonské houpačkování kiiking, množství čápů ve volné přírodě, působení sovětských KGB služeb v těch oblastech, ale i litevský desetičlený tým kontrolorů-puristů, jenž dohlíží na čistotu jazyka. Z historického hlediska mělo bylo jasné, že se zde bude pohybovat Rus, ovšem početnost a tradice Němců jsem si neuvědomoval. V neposlední řadě jsem byl také rád, že jsem z knihy pochopil, že propast mezi stálicema a venkovem bude obří a jižanská nátura v Litvě je v kontrastu se skandinávským Estonskem. Záměrně do pobaltí putuju na 24.6., tedy v době letního slunovratu, který se zde patřičně oslavuje. Jsem zvědav nakolik mě tenhle koutek Evropy nadchne/zklame a jaké budou mé závěry po procestování na svou vlastní pěst. Talinské letiště vypadá skvostně, stejně tak jako ostrovy Saaremaa, či Cesis.
Bajky
Ivan Andrejevič Krylov
Musím se přiznat, že jsem v té změti bajek ne vždy viděl nějaké vyšší morální ponaučení a místy jsem možná s autorem i částečně polemizoval. Každopádně, s ohledem na těžkou dobu v drsném Rusku 19.století je to velmi procítěné a pokrokové myšlení, kde jsou všechny nešvary krásně zabalené do kůže zvířat protagonistů. Krylov si určitě zaslouží místo na výsluní ruské literatury. Zde pár věcí, co mě oslovilo.
"Kde sílu hloupost doprovází i dobré srdce všechno zkazí.
"Dbej na to, aby tvá slova neměla žádnou spojitost ani smysl, aby tvá řeč každou minutu přeskakovala nejmíň na pět předmětů, aby nadávky, chvála, smích, soucit, prosté vyprávění, všechno dohromady proletělo vždy kolem tvých posluchačů a abys tak nakonec jako buben zanechal po sobě v jejich uších jen rámus bez jakéhokoliv smyslu" - o politicích?
"Ochmelka, ten je všude nebezpečný"
"Snad v cizí zemi jako cizí host, vzbuzuje lenoch menší pozornost. Kdo doma si však dobyl úctu prací, pod rodnou střechu vždycky rád se vrací.
České dějiny: stručný přehled
Stanislav Soják
Úplný základ všeho, co bychom měli znát. Je velká škoda, že je zde spousta dílčích informací, které kradou prostor silným příběhům, a tak se zde moc nedočteme o Libuši, Žižkovi, Heyrovským, Borovským, či Gabčíkovi s Kubišem. Je to hold stručný výcuc, který vám připomene proč bychom měli být na naší malou zemičku pyšní. Škoda jen, že kniha končí panem Zemanem, díky kterému máme dnes v pořadí 4. ministra zdravotnictví snad za poslední rok. Dějiny se píší každý den, dnes jsme to my.
Praktická fonetika ruského jazyka pro budoucí učitele
Jakub Konečný
Super příručka jak pro začínající učitele tak samouky, kde je příkladně vysvětleno to, co je na "lehkém" ruském jazyce tak zrádné, a to výslovnosti. Slovíčka se chovají velice zvláštně a bez vysvětlení by byl člověk v koncích, zároveň tuším, že na trhu moc obdobných knih není. Od prvních stránek jde vidět, že je práce zpracována odborníkem.
Mezi zápory patří cena a dostupnost.
Úvod do studia jazyka
Jiří Černý
Maďarský jazyk má 17 pádů,rozvětvení indoevropských jazyků a trocha terminologie. Některé části jsou lepší a záživnější než druhé, i tak se ale nejedná o k uzoufání nudnou knihu, která by vás od studia jazyka odradila. Je zde i celkem dost terminologie, každopádně vemu-li v potaz rok výroby tak všechna čest. Zrovna jsem okouzlen novým blendem Ecocide - je fascinující jak se náš dorozumívací jazyk mění a přizpůsobuje.
Ivanov
Anton Pavlovič Čechov
Po tom, co jsem přečetl celkem nezáživný Višňový sad, jsem se trochu bál, že mi Čechov spadne do kolonky spisovatelů, kteří byť mají slovní repertoár jako Goethe, tak mě jeho slova neuhranou, příběh se sune pomaličku, má pozornost upadá a na postavy, či hledání nějakého poučení už není síla ani chuť. Jenomže, drama Ivanov mě vzalo dech, Čechov v žádném případě nebyl onen žabař, píšící slátaniny jak jsem si chvíli myslel, ba naopak. Ivanov a jeho otázka morální odpovědnosti za svůj život a jeho skutky, zmatek uvnitř rozpolceného nitra s každodenními sebesžírajícími pocity viny, krásně ilustrovalo čeho je autor schopen a ukázal i mě, pologramotnému, neinteligentnému oslu, jak lze slovy vylíčit pocity. Panuje u mě mírná rozhnevanost, že v blízké budoucnosti nebudu mít moc času, abych si to zopakoval a ujasnil si pár věcí. Bravo.
Velká Británie
Christopher Somerville
I člověku, co žije ve Velké Británii dá tahle kniha přehršel informaci a tipů. Jestli plánujete jet na ostrovy po své vlastní ose, tak je tohle to pravé ořechové, určitě neprohloupíte.
Jak si vybudovat fantastickou paměť
Christiane Stenger
Na začátku čtiva jsem neustále bloudil myslí a ptal se, kam jsem jen tu knihu založil. Po několika stránkách jsem se od ní nehnul na krok a probíral se kvantama výborného materiálu díky kterému můžete s trochou snahy a trpělivost přimět vaší paměť k poslušnosti.