lawyered
komentáře u knih
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Samotný příběh není nijak napínavý a upřímně ani příliš zajímavý, celé kouzlo této knihy spočívá v autorově smyslu pro humor. Ten je velmi specifický a jak je vidět z hodnocení, někomu prostě sedne a někomu naopak vůbec. Já osobně ho zbožňuju, knihu jsem přečetla jedním dechem už podruhé a celou dobu jsem se skvěle bavila.
Eleanor & Park
Rainbow Rowell
(SPOILER) Tuhle knížku jsem poprvé četla už dlouho zpátky. Teď jsem se k ní vrátila a zaskočilo mě, jak drsná je hned od samého začátku - měla jsem pocit, že to celé bylo tak nějak růžovější.
Ten příběh vlastně vůbec není veselý, konec není hezký, ani ten jejich vztah se mi až tolik nelíbí. Přesto jsem celou knihu přečetla takřka jedním dechem a vyvolala ve mně dost silné emoce.
Takže pokud si chcete snadno a rychle poplakat, s Eleanor a Parkem určitě neuděláte chybu. :)
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Nedávno se mě někdo zeptal, o čem že ta knížka vlastně je. Už jsem se chystala říct, že to je složité, ale pak mně došlo, že na těch stovkách stran se nic až tak převratného neděje. Já nevím, oni prostě... jdou. A občas trochu bojují nebo něco sní. Ale hlavně jdou. Mám pocit, že kdyby se v příběhu čas od času neobjevili elfové a skřeti, byl by to spíš cestopis.
V porovnání s takhle podrobně popsanou krajinou pak na mě působí hlavní postavy trochu zvláštním, plochým a jakoby neúplným dojmem. Členové družiny jsou skoro pořád v klidu - žádné hádky, žádné emoce, žádné starosti kromě toho, co budou jíst a kdy dojdou tam, kam potřebují.
Chápu sice, že nejsem tak úplně cílovka, ale zarazila mě také absence jakékoliv relevantní ženské postavy.
Přesto mě ale kniha od samého začátku chytla a nepustila až do konce. Navíc ve mně zanechala pocit, že jsem si u čtení odpočinula - jako kdyby ti chlapi přenesli svůj klid i na mě. :)
Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
(SPOILER) Tohle byl asi nejhorší ze všech Dvorů. Dobrý konec mě sice příjemně zahřál u srdíčka, to, co mu předcházelo, ale bylo často tak trochu utrpení.
Nesta je zbytečně protivná a nesnesitelná, Cassian zase až nerealisticky trpělivý. Ostatní postavy neprošly za celou dobu žádným vývojem - Lucien je celou dobu někde uklizený, Elain se akorát nalepila na jinou sestru, na Mor a její problémy se zapomnělo. To ale nevadí, aspoň známe přesné parametry Cassianova gigantického pipíka, že jo.
Zajímavé jsou také myšlenkové pochody některých postav. Cassian dobře ví, že jeho přátelé dokážou (z nějakého důvodu) vycítit všechny jeho "stavy" a hlavně tělesné tekutiny na míle daleko, přesto mu nepřipadá divné provozovat nějaké techtle mechtle u společného jídelního stolu. Rhysand si za celou dobu neuvědomí, že pokud umře Feyre, umře i on, přitom jindy to vypadá, že spolknul veškerou moudrost světa. A proč neřekl Feyre o tom obrovském nebezpečí, to je mi taky záhadou. Nesta má tolik možností chtít od Cassiana cokoliv a ona toho za celou dobu nevyužije, což se jí vůbec nepodobá.
Také jsem moc nepochopila celou tu situaci ohledně dítěte a křídel, proč je mělo a nemělo mít a jak s tím souvisí Feyre a její schopnost přeměňování. Ale to je asi moje chyba, možná jsem jen nečetla dostatečně pozorně.
Přes to všechno mě knížka bavila, zasmála jsem se u ní, poplakala jsem si a konec se mi moc líbil, byla jsem ráda, že to všechno dobře dopadlo. Myslím, že za ten občasný krindž to stálo.
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Pokud očekáváte napínavý děj plný zvratů, podobný předchozím třem dílům, budete pravděpodobně zklamáni. Jestli jste ale měli pocit, že příběh Feyre a Rhysanda skončil příliš rychle a že jste si je nestihli pořádně užít, pak budete (stejně jako já) naopak příjemně překvapeni. V této knize se totiž vůbec nic neděje. Dál se vyvíjí občas až příliš dokonalý vztah dvou vládců Nočního dvora. Jediný boj, který vedou, je se stále méně snesitelnou Nestou, která je podle mého názoru jen zbytečně protivná, nepřesvědčily mě ani autorčiny neustálé snahy omlouvat její chování nějakými traumatickými zážitky z války.
Kromě otravné a nevděčné Nesty mě pak místy rozčilovala až nechutně přeslazená bezchybnost vztahu Feyre s Rhysandem. Po tom všem mi jejich vztah nepřipadal úplně uvěřitelný.
Celkově to ale byla jednoduchá a oddychová knížka, díky které jsem mohla prožívat hezké okamžiky se svými oblíbenými postavami a sledovat, jak se alespoň v jejich světě všechno postupně mění k lepšímu.
Malá doznání okresního soudce
Ota Ulč
Ke knize jsem se dostala díky jednomu semináři na PF - nejprve jsem četla ukázku, která mě natolik zaujala, že jsem si knihu půjčila ve školní knihovně. Musím přiznat, že velká část informací pro mě byla úplně nová. Všechno ale bylo srozumitelné, navíc jsem se opravdu celou dobu dobře bavila, hlavně díky vtipným případům z praxe, které Ulč popisuje.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
(SPOILER) První dvě třetiny knihy byly snad nejlepší z celé série. Feyre přestala být nesnesitelná, její vztah s Rhysandem se krásně rozvíjel a objevila se spousta nových, dobře propracovaných postav. Jednotlivé dvory byly popsány tak krásně a detailně, že jsem často jen přemýšlela, ke kterému z nich bych se nejraději přidala. Rozčilovala mě snad jen postava Nesty, moc jsem nepochopila, proč byla pořád tak nesnesitelná - žádný dobrý důvod k tomu neměla a občas to bylo dost otravné. Jinak mi ale všechny postavy přirostly k srdci, oblíbila jsem si především Mor a Cassiana.
O to víc jsem pak byla zklamaná závěrem. Bitva na konci byla hrozně urychlená. Sice bylo hezké, že se objevily i všechny vedlejší postavy, ale u některých nedávalo smysl, proč vlastně dorazily. Postava Amren měla obrovský potenciál, ale podobně jako Bran ve Hře o trůny nakonec prostě jen tak nějak vyšuměla. Také jsem doufala, že Mor vyřeší své problémy nějak lépe. Prokletá královna zase klidně mohla dorazit sama, nemusel pro ni chodit Lucien, přišlo mi, že ho autorka prostě jen tak někam odstrčila, aby se s jeho postavou nemusela moc zabývat. Náhlá změna v osobnosti otce Feyre mi taky nedávala smysl, i když to bylo dojemné. Celkově si myslím, že se té závěrečné bitvě mohla autorka věnovat mnohem déle.
Erotické scény, kterých bylo v knize opravdu dost, byly sice dobře napsané, občas mi ale připadalo, že se do děje příliš nehodily a že mě vlastně i docela rušily, chtěla jsem spíš, aby se příběh dál posouval.
U knihy jsem ale, stejně jako tu psal někdo přede mnou, proseděla dlouhé hodiny a rozhodně jsem se nenudila.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
(SPOILER) Druhý díl byl o mnoho lepší, než ten první. Feyre mi sice občas pořád trochu lezla na nervy, ale chování postav už dávalo větší smysl. Moc se mi líbí, jak detailně propracovaný a skvěle popsaný je svět, ve kterém se příběh odehrává.
Maličko mě ale zarazilo, jak se změnila postava Rhysanda, myslím, že to bylo dost přehnané. Z odporného záporáka se stane vlastně nejsympatičtější postava a největší dobrák pod sluncem... Jeho postavu mám samozřejmě ráda, ale tenhle zvrat byl prostě trochu moc. U Tamlina to všechno dává mnohem větší smysl.
Děj ale ubíhal rychle, občas jsem se smála, občas jsem brečela a někdy jsem byla i dost napjatá.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
(SPOILER) První díl byl ze všech tří asi nejhorší. Feyre mi byla ze začátku dost nesympatická, rozčilovalo mě, jak uvažovala, protože na hlavní hrdinku byla vlastně dost hloupá. Celou dobu jen měla opravdu velké štěstí. Ke konci už jsem se ale s jejími nepochopitelnými myšlenkovými pochody tak nějak smířila. Nejsympatičtější a snad jedinou rozumnou postavou byl podle mě Lucien. To ale mohlo být i tím, že osobnosti postav nebyly zatím příliš rozvedené, takže jejich chování mnohdy nedávalo smysl, mám na mysli především Nestu, Elain a jejich otce.
Jinak ale byla kniha velmi čtivá a ačkoliv byl děj většinou dost předvídatelný, občas jsem byla i napjatá, těšila jsem se, co se bude dít dál. Nakonec mě skoro mrzelo, jak rychle to uteklo.