laurs komentáře u knih

Já román sama sobě prezentuji jako příběh o zdánlivém štěstí v podobě večírků, alkoholu, hudby, peněz, nádherného majetku a bezstarostnosti. Říkám zdánlivé, protože vlastně přemýšlím nad tím, jestli některá z postav prožívá nějaké dlouhodobější, udržitelnější štěstí. A mezi tímto životním stylem se postavám daří/nedaří milovat. Za mě je to kniha, která pomocí příběhu o nešťastné lásce poukazuje na špinavost tehdejších zvyků. Pohybujeme se mezi bohatými, arogantními, na svou rasu nezdravě hrdými lidmi, co sice žijí nějakým možná záviděníhodným životem, na druhou stranu jim ale chybí páteř. A pak poznáváme Gatsbyho - člověka, který si už kdysi vytvořil představu o sobě samém a svých úspěších. A který musí být zároveň našim srdcím blíž. Jako jediný totiž dělá i něco jiného, než že chlastá a oslavuje a jeho činy a přemýšlení mají i hlubší význam (ač v podobě posedlosti Daisy). Všichni, i ti, co knihu nečetli, konec znají. A asi stačí jen říct, že kniha samotná vyvolává nechutné a odpudivé pocity… no… k lidem. A je to právě ono, co je na knize skvělé.

14 20.03.2020

Nebýt zdlouhavých a (omluvte mě) nudných, odborných částí popisující genetiku, byla by to zajímavá kniha s poutavým příběhem. Ne každému mohla připadat hlavní postava sympatická, já se zamilovala do stále stupňující se krutosti, se kterou vystupovala, protože mám vlastně pocit, že takhle lidé zkrátka fungují. Konec knihy je dech beroucí.

4 16.03.2020

Oscar Wilde si mě jako dítě získal Strašidlem Cantervillským a na škole románem Obraz Doriana Graye. Za mě to na plné čáře vyhrávají příběhy Slavík a růže a Oddaný přítel. Moje přemýšlení a bloumání nad těmito dekadentními pohádkami mě vlastně donutilo myslet si, že to rozhodně není čtení pro mladší a rozhodně ne čtení před spaním.

7 15.03.2020

Hra, kterou jsem v podání naprosto geniálního herce Donutila zbožňovala již odmalička. Kniha je chytlavá, čtivá a zábavná. Svým způsobem sice tak trochu jednoduchá, ale i díky své nostalgii s tím vlastně nemám sebemenší problém. Rozhodně doporučuji komukoliv, kdo se chce během cesty autobusem či vlakem pobavit a nemá náladu tahat obrovské bichle.

6 26.02.2020

Žádná z postav není příliš příjemná. Pokud zrovna nehovoří arogantní cynik, hovoří hloupý a lehce zmanipulovatelný Dorian nebo až příliš naivně romantický malíř. Není to mínus knihy, spíše způsob, jakým se Oscar Wilde rozhodl psát. A funguje to. Ačkoliv mi ze čtení občas nebylo moc dobře, vlastně mě ta zkaženost hrozně bavila.

10 19.09.2019

Vlastně mě na knize nejvíce mrzelo to, jak moc byla předvídatelná. Tak trochu jsme museli všichni tušit, jakým způsobem bude celá zápletka rozpletena. Nápad je geniální. V poslední době jsou celkově podobné náměty velmi oblíbené. Kniha se nečetla těžko, ale příliš užít si ji taky nešlo.

2 25.07.2019

Každý máme někdy náladu si u knihy opravdu jen odpočinout. Neřešit, kdo je vrahem nebo jak to celé dopadne. Kavárna v Kodani je jedno obrovské klišé už od svého počátku. Asi je dobré to na začátku knihy prostě přijmout a číst s nadhledem. Pokud se vám to podaří, budete jistě spokojeni. Ne ohromeni, ale spokojeni.

8 25.07.2019