ladyfromskye komentáře u knih
Nápad to byl naprosto úžasný, nepamatuji si, kdy naposledy jsem četla takto interaktivní knihu. Jenže provedení hodně pokulhává.
Nechápu, proč jsou příběhy nazývány pohádkami – žádný pohádkový motiv tam není. Co by bylo špatného na tom, kdyby třeba holčička poprvé přijela k babičce na její statek a postupně se seznamovala se všemi zvířátky tam?
Na rozum mi také moc nešlo, proč jsou všechny příběhy zakončené poučením, ze kterého téměř pokaždé vyplyne, že zvířátka jsou vlastně nebezpečná – kousají, drápají, dupou na nohy...
Velice mě zamrzelo velké množství faktických chyb (že kočkám nepatří do misky mléko se ví už dávno, podobně kůň nekope člověka, který mu stojí za zády proto, že by se mu to nelíbilo, ale proto, že tam má slepý bod).
Největší problém jsem ale měla s obrázky určenými k tomu, aby děti zkoušely samy číst. Sama jsem měla kolikrát problém uhádnout, jakému slovu obrázek odpovídá. A což teprve dítě...
Alespoň u zajímavostí a úkolů nemám co vytknout a básničky jsou také fajn.
Konečné zhodnocení: promarněný potenciál.
Krásný a dojemný příběh. Celkový dojem mi ale trochu kazily ilustrace, přesněji ilustrace postav – ty paní ilustrátorka bohužel moc neumí. Škoda.
Příběh jezevčice Nelinky začíná celkem dobře, ale ke konci už hodně ztrácí dech, úplně vidíte, jak autorce docházejí nápady a bere všechno jak z rychlíku, ani nestačíte mrkat. Vadily mi také poněkud hrubé výrazy (na to, že je to dětská kniha), hlavně tatínek se tedy "předváděl". Ilustrace jsou naprosto otřesné, jestli se toto někomu líbí, tak je to hodně smutné. Nemáte-li nic jiného ke čtení, tak si Deník štěněte přečtěte, ale jestli máte jen trochu vybavenou knihovničku, obtěžovat se s touto knihou opravdu nemusíte, o nic moc nepřijdete.
V tomto případě půjdu proti proudu.
Ano, příběh je celkem fajn, ale jak již tu několik uživatelů přede mnou zmínilo, jsou tam chyby. Na tak málo textu je to opravdu ostuda.
A co se týče tolik vychvalovaných ilustrací? No tak za mě absolutně ne. Jejich až psychedelický styl fakt není něco, co by mělo patřit do rukou dětem. Prosím, vraťme se k těm starým krásným ilustracím Lady a Milera a Zmatlíkové. Děkuji.
Tahle knížka mě moc mile překvapila. Vůbec jsem nečekala, že ty pohádky budou takové - tradiční a výborně napsané. Navíc jsou dlouhé tak akorát. Doplňují je ilustrace, které jsou ve svém základu moc krásné, ale jednu výtku k nim mám - postavy nejsou úplně silnou stránkou ilustrátorky. Proto také hodnotím "pouze" 4*.
Možná trochu nešťastně vybraný název – tedy vlastně jméno –, ale příběh jako takový je opravdu povedený. Ilustrace však celkový dojem hodně kazí, některé jsou až strašidelné, některé prostě jen divné. Knížka by si zasloužila nové vydání, o trošičku povedenější než toto.
1* za pěkné ilustrace.
Ale jinak mi nezbývá než se zeptat: Co to jako bylo?
Úroveň hádanek, úkolů a otázek oscilovala, něco bylo pro předškoláky, něco ale spíš tak pro 5., 6. třídu.
Prý doplňujte verše. Ehm, v mém pojetí je verš něco kapku jiného. Dobře míněná rada: pokud neumím psát básně, tak je nepíšu.
Smysl mi moc nedávalo hádat pomocí "veršů", co to je, když za a) je ta věc hned na obrázku vedle; a za b) název té věci je jasně řečený v otázkách na téže stránce nahoře. To by muselo být dítě jó pitomé, aby to neuhodlo.
No a konečná... to pro mě byly pohádky. Jedna plná chyb, druhá... jako pardon, ale s nespravedlivými pravidly a vyústěním.
Toto, prosím, opravdu dětem číst nedávejte!
Za mě: neurazí, nenadchne.
Ale! Tahle knížka má svůj, poměrně velký potenciál.
Zaprvé - originální grafické řešení, které mě opravdu bavilo. Bylo to jiné, svěží a hlavně proto jsem se rozhodla si knížku přečíst.
Zadruhé - ačkoliv je knížka poměrně tlustá, je rychle přečtená, protože písmenka jsou velká, text doplňuje spousta ilustrací a protože: bod zaprvé.
Zatřetí - díky předchozím dvěma bodům je to naprosto ideální knížka jednak pro ty, kteří si zatím cestu ke knihám obecně nebo ke knihám tlustým nenašli, jednak pro ty, kteří potřebují nějakou knížku do čtenářského deníku. Tahle se tam bude vyjímat fakt dobře.
Takže na moje hodnocení zas až tak nehleďte (kdo mě zná, ví, že jsem hodně zmlsaný čtenář) a svým ratolestem ji pořiďte.
Hodně slabé. Bylo tam pár pěkných míst a většina ilustrací také byla moc hezkých, ale to je opravdu všechno. Přítomnost herce Kopty jako jednoho z hrdinů knihy mi vůbec, ale vůbec nesedla. Celou dobu se mi v hlavě ozývala otázka: Proč proboha? Je mi líto, doporučit tuto knihu nemohu.
Perfektní knížka pro malé zvědavce. Záludné i méně záludné otázky jsou tu srozumitelně vysvětlené a lehkou rukou kreslené ilustrace mají vtip a skvěle texty doplňují. Ačkoliv je kniha staršího data vydání (u nás 2012, v zahraničí 2007), rozhodně nepatří do starého železa. Doporučuji!
Nápad to nebyl špatný a hodně dobře se to četlo. Ale byla tam příliš velká dávka nelogičností (např. když cuchají vlasy Bubušákovi, který má podobu houby). Ilustrace byly ve svém základu pěkné, ale barevná škála byla chudá a taková... ne vysloveně pochmurná, ale radostná taky ne. Obrázky navíc často vůbec neodpovídají textu (např. Bubušák má na klobouku nějakého kamaráda, já bych si o něm docela ráda něco přečetla, ale smůla, text o něm neví zhola nic). Škoda.
Tahle nesourodá trojice mě bohužel neoslovila. Nejlepší na celé knize jsou ilustrace, zápletka i jazyk jsou bohužel hodně špatné. Rádoby předávání poznatků (co je pupík) silně zavánělo trapností a nejvíc mě iritovala ta angličtina: cool, hepi brrrzdej tú jú – to jako vážně? Hodně velký krok vedle.
Neskutečně intimní kniha, v níž se střetává ženský a mužský svět, minulost a přítomnost, syrovost a poetičnost, poezie a próza.
Přízrak v hrdle není snadné číst a není pro každého, přesto naprosto chápu, proč se stal irským románek roku 2020.
Mimochodem, chcete-li si Nářek nad Ártem vychutnat v krásné irštině, podívejte se na toto video: https://www.youtube.com/watch?v=hgz98XY4sh4
Bylo to takové miloučké pohlazení, rychle přečteno, ale rozhodně zanechá dojem. Povedené byly jak texty, tak ilustrace. Chválím také otázky k diskuzi a cvičení, které najdete na konci knihy.
Další nálož dobrodružství milovníka fotbalu Tomáše a jeho kamarádů je tu! A věřte tomu, nebo ne, druhá kniha je snad ještě lepší než ta první. Smekám před autorkou, Markétou Bolfovou – kam jen na ty skvělé nápady chodí? A smekám i před ilustrátorem, Lukášem Fibrichem, protože ty jeho ilustrace jsou prostě fakt skvělé!
Fotbalový kemp jsem slupla jako malinu a pomalu začínám přemýšlet o tom, že bych si ráda přidala. A pevně doufám, že stejně na tom budou všichni kluci (a třeba i nějaké holky), které si tuhle knížku přečtou.
Mám ráda knížky pro děti, které upozorňují na různé životní problémy a na to, že někteří z nás jsou trochu jiní než my, ale že to není nic, pro co bychom se jich měli stranit. Čeští autoři se bohužel zatím těmto tématům vyhýbají, a tak nezbývá, než sáhnout po překladových titulech.
Deník jedné páťačky stojí na pomezí knih s vážným tématem a knih, které si kladou za cíl své čtenáře pořádně pobavit. Já osobně tomuto typu humoru moc neholduji, ale vzhledem k popularitě Deníku poseroutky a dalších podobných titulů usuzuji, že tohle by mohla být trefa do černého.
Velmi podobný postoj mám k odlehčeným ilustracím, které jsou dnešním dětem bližší než ilustrace starých bardů, na které nedám dopustit já.
Ačkoliv je hrdinkou dívka, nemyslím si, že je kniha určena výhradně holčičkám a nebála bych se ji dát k přečtení ani klukům. Ty by mohlo bavit třeba to, jak se ilustrace místy stávají přímou součástí textu. Někteří se pak jistě ztotožní s vedlejšími chlapeckými postavami.
Summa summarum, ačkoliv se to nemusí z mého komentáře zdát, knížka se mi líbila a dětem ji opravdu doporučuji.
Ano, knížka mi představila hned několik nových postav našich dějin, ano, knížka mě vtáhla do doby před, během a po první světové válce, ano, knížka se četla skvěle, ano, oceňuji a obdivuji zápal autorky, s jakým prováděla rešerše, ano, miluju knihy, které mě donutí googlit.
No a v tom je jádro pudla, proč se knížka nedostala na můj top seznam, proč mi při vzpomínce na ni vyvstává taky pachuť zklamání a proč jsem při hodnocení strhla 1 *.
Ne, tohle není biografie, jistá autorská licence tu má právo být. Tuhle skutečnost vůbec nepopírám! Ale ve chvíli, kdy změna nemá absolutně žádný, opakuji ŽÁDNÝ, rozumný důvod, pak tam prostě NEMÁ co dělat. Tohle jsem fakt zkousnout nedokázala. Je to jako totální facka všem pramenům, které měla autorka při svém bádání po osudech sester Nekolových v ruce.
Hledáte-li krásný dárek pro majitele koček, s touto malou knížkou nesáhnete vedle. Obdarovaný ji sice přečte během pár minut, ale ty citáty jsou tak dobře vybrané a tak trefné, že se k ní určitě bude často vracet. Jeho malá šelmička přitom jistě nebude nikde daleko – v lepším případě bude okupovat jeho klín, v tom horším třeba jeho čtecí křeslo :-D
Trochu moc šíleností na malém prostoru, navíc ačkoliv má příběh hlavu a patu, pořád se mi pod rukama tak nějak jakoby sypal... Tohle bohužel ne.
Fajn čtení pro malé i velké houbaře, ale nejen pro ně. Lexikon hub napůl pohádkový a napůl opravdický. Valná většina pohádkové části byla nápaditá a hezky se četla. U části "odborné" jsem ale měla krapet problém s ilustracemi. Práci Zdeňky Študlarové mám ráda, ale tady mi často přišlo, že ilustrace hub svým předobrazům neodpovídají. A zrovna u hub je to vcelku problém, i když má člověk stále na paměti, že se v případě Pohádkového atlasu hub jedná o knihu pro děti a že žádný zodpovědný rodič by nenechal dítě sbírat houby bez dozoru.