Kubamarš komentáře u knih

Portál je v oblasti tréninku mozku fenomén a povedených knížek na toto téma už vydal řadu - stačí na jejich stránkách rozkliknout odkaz Tréninky. Také 100 mozko. hádanek vyniká na první pohled grafickou přehledností, tematickou srozumitelností, a začteme-li se jenom do obsahu, hned se naladíme: Abakus a žvahlav, Penízky se kutálejí, Bystrý řidič, Zprava dobrý, Tunelář, Eňo ňuňo hopík, Čtyři z tanku a kočka. No..., nekup to! Zajímavá je překladatelova lokalize jednotlivých úkolů do českého prostředí, kdy v textu i u ilustrací nacházíme naše jména, města, měnu i specifické výrazivo. A nezle nezmínit klasickou nezbytnost: poslední třetinu obsahu zabírají řešení, tentokrát zevrubná, dokonce ilustrovaná. Zkrátka knížka nenabízí pasivní vhled v plazmu, nýbrž aktivní a humoruplné rozpohybování mozkových závitů. A to se v této koronavirové době cení!

1 14.02.2021

Šťastný karanténní nápad Fortny, otevřeného klášterního projektu bosých karmelitánů. Byla to zvláštní doba - první covidová uzávěra v březnu 20. Z pohledu dnešního politicko-epidemiologického marasmu doba prvotního strachu, rovněž však čas sounáležitosti a často obdivuhodné kreativity, do jejíhož řetězu krásně zapadají i homílie kněží a řeholníků z této knížky. Mluvené slovo víry a naděje - to jsme tehdy (jako dnes) mimo jiné potřebovali. A mohli jsme ho slýchat, pravidelně. A je příznačné, že ač se nám trpělivost, ohleduplnost, empatie a dobrovolná práce pro druhé ze společnosti do jisté míry vytratily, promluvy U ambonu pokračují a dvakrát týdně tak můžeme slyšet nově např. Jana Sokola, Otmara Olivu, Annu Krutskou... Díky. A poděkování také Portálu za knižní verzi.

13.02.2021

Ferrero asi neuhne mimo "svůj obor", jako se např. "přepnul" psycholog Frank Tallis s detektivkou Smrt půvabného média. A tak se od něj rok co rok dočkáme nových jednoduchých duchovních příběhů, úvah ze života a modliteb. Ale není i v tom jeho síla? Není také tohle jeho přidaná hodnota, že podzim co podzim jdu na jistotu do krámu pro Ferrerovu novinku, kterou dám následně svým rodičům pod vánoční stromeček? A tak se modlím společně s autorem, jednoduše a jasně: " Děkuji ti, Bože, že mám střechu nad hlavou a můžu se umýt. Děkuji ti, Bože, za slunce a měsíc, protože bych mohl být slepý. Děkuji ti, Bože, za tvoje slova, protože bych mohl být hluchý. Děkuji ti, Bože, za svého otce a svoji matku, protože bych mohl být sám." Za sebe dodávám: děkuji ti, Portále, za nového Ferrera!

1 12.01.2021

U této knížky je ilustrátor známější než autor, alespoň v našich končinách. Moravák Jan Dungel z Vracova, oceněn titulem "Nejkrásnější kniha roku" za knížku Chováme se jako zvířata a nominován na Magnesii Literu. A ilustrace k příběhům jsou skutečně nádherné! Příběhy samotné ovšem..., a zde bych položil otazník. Vezměme si třeba Jaguárovu proměnu, cituji: Jaguár obdržel zjevení božské Prozřetelnosti... Zařekl se, že se přestane oddávat smyslným požitkům... Trávil dny půstem a modlitbami... Nebuď tak překvapený, řekl Lenochod, neboť příroda a společenská pravidla jsou ve vzájemném protikladu... Tolik citáty a z mé strany dva dotazy: Komu jsou vlastně příběhy určeny? A neměla být kniha Portálem zařazena do ediční řady Spiritualita?? ;-)

Zajel jsem loni do valašských hor za svým dlouholetým samotářským přítelem. Na pokec. Seděli jsme na louce, on v jednu chvíli pohlédl k nebi a prohodil: Vidím snad deset stop letadel. Kam to lidstvo spěje?? A touto jednoduchou myšlenkou vyjádřil podstatu problému: sebezničující rozmařilost populace posledních desetiletí. Letící skutečně až k nebesům. Bíle zamřížovaná obloha je toho výmluvným symbolem. Knížka psychologa Brinkmanna je skvělým příspěvkem k tématu. Vybízí k uměřenosti, je uměřeně stručná. Ale hluboká. A k lidem náročná. Ono doba je pokročilá a nás skutečně nezachrání pouhé třídění odpadu. Autor problém nahlíží z různých stran. Zabývá se politikou, etikou, psychologií. Hodně cituje. Guruem minimalismu, uměřenosti a zdravého odříkání je mu Aristoteles. Se Segalem např. tvrdí: "čtení dobrých knih je hlavním symbolem života v prostotě." Ale samozřejmě jde dál a zabývá se otázkou, jak lidi ve svobodných demokratických společnostech k uměřenému životnímu stylu přinutit, jde-li o podmínku nutnou k přežití. Jak je v globálním slova smyslu přimět ke vzdělání prospěšnému Zemi? Tak takhle nějak k tomuto důležitému dílku, které potěší všechny filozofií alespoň jemně ovanuté jedince. Palec nahoru!!

1 19.04.2020

Na Indiány myslívám přibližně tak často jako na holokaust, hlavně u filmů s podobnou tématikou (nemyslím Vinetua). Čas od času přinesou něco i média, naposled snad Radiožurnál o americkém bezpráví páchaném na indiánských ženách. A tak je pro mě pojivo příběhu, vykořeněnost Indiánů v Kanadě, pokusy o jejich integraci do většinové společnosti a s nimi související státní odebírání dětí indiánským rodinám a jejich předčasný transport do internátních škol, velmi cenné. Rovněž tak příběh Tilly. Její zmrtvýchvstání ze dna alkoholismu a cesta k sobě, ke svým duchovním kořenům skrze indiánskou přírodní terapii. Příběh americký, tedy vítězný; končící svatbou, narozením dvojčat a prací terapeutky pořádající workshopy po celé Kanadě. A souhlasím s předřečníky - příběh silný a autentický, skutečností inspirovaný a naši skutečnost inspirující.

Projel jsem tady komentář od "Haniska" a nejsem si jistý, zda dotyčná (dotyčný) knižku četla (četl). Ona totiž není o Elle, ta zde pouze plní funkci vypravěčky. Což je dle mého malinké mínus, protože na Ellu knížka láká kresbou na obálce. A jak už to tak bývá, dítě se rádo s hlavním hrdinou identifikuje, i na základě kresby. Zde nemůže. Jinak je příběh de facto prozrazen v anotaci ke knize. A tak bych jen doplnil plus: severské reálie. A pár mínusů: jak už bylo řečeno, příběh není o Elle. Nemá ale také odpich, ztrácí tempo. Snad na počátku - děti vyrazí namísto k jižnímu moři do ledu finského Laponska. Nu dobrá. Po delším čase do děje vstupují skřítci či vánoční kozel. To už jsme ale na straně padesát. Pak je dobrodružství více - děti mají v Laponsku zůstat a sloužit tam ve funci dosavadního "Santaklause", jsou údajně okradeny Dědem Mrázem a Ježíškem a nakonec se vše v dobré obrátí. No malinko bizár. Ale připouštím, že jsem na knihu drobátko stár - ta je určena dětem prvního stupně základky.

Sousloví "sociální kompetence" je dnes mediálně hodně skloňované, zní drobátko sociálně-pedagogicko-psychologicky, nicméně Portál v tomto případě na trh přichází se sešitem pro děti ve věku od pěti výš, sešitem plným čenobílých obrázků s doprovodnými texty. Ty mají děti naučit přijmout a chápat své emoce, potažmo ovládat je. A práce se neobejde bez spolupráce - s pedagogy, vychovateli, rodiči. Konkrétně, tak třeba téma vpravdě zemanovské - Pravdu mám já! Kresba dvou dívek, jedna druhé vyhroceně naznačuje pravdu, že má pravdu. Nad obrázkem kontrolní, návodné otázky typu: koho vidíš na obrázku?; kolik postav?; popiš, co dělají; jsou to kamarádky?; cítí se oba lidé na obrázku stejně?; zažil jsi tohle někdy? Anebo téma tlusto-škromachovské (tlusto - dnes zapomenutý poslanec ODS Tlustý) - V bazénu. Na obrázku bazének, v něm chlápek s dítětem, okolo holky. Plus otázky typu: jsou na obrázku kluci, nebo holky?; mají mezi sebou lidé na obrázku nějaký vztah?; najdeš na obrázku někoho, kdo je spokojený?; cítí se všichni na obrázku stejně? A tak dál, těch situací sešit obsahuje sedmapadesát. Od emocí jednoduchých, k těm složitějším i sdíleným. Obrázky může dítě vymalovávat, učit se používat barvy právě na základě nálad z nich plynoucích, lze s nimi opravdu mnoha způsoby improvizovat. Skvělý nápad - tento sešit. Výborně vymyšlený i udělaný!

Pro mě důležitý příspěvek nakl. Portál do jeho ediční řady Spiritualita. Katolický kněz Josef Prokeš zřejmě napsal svou prvotinu. Obdivuhodné, jak kvalitně. Přes určitou fádnost fotky na obálce. Ke knize sahám den co den. Na chvilku, ke čtvrthodinovému rozjímání. K tomu je knížka jako dělaná: její krátké kapitoly stavbou připomínají homílie. Písmo svaté, výklad nebránící se osobním vsuvkám, citát z Františkovy papežské exhortace Radost evangelia, z níž Prokeš vychází a což je důvodem naléhavosti jeho textu. Namátkou témata: Pán se stará, Radost evangelia, Nespoutaný Bůh, Odvaha překročit sám sebe, Tajemství nedostatku, Církev jako pole Boží lásky. Není, co více dodat.