kropitko komentáře u knih

No... měl jsem asi zůstat jen u obou Hyperionů... Nějvětší průser Endymiona je Raul Endymion sám. Je to nejméně zajímavá postava knihy, bohužel i nejméně sympatická... což je s ohledem na fakt, že je jí věnováno nejvíce prostoru a jedná se o vypravěče, dost tristní. Na jednu stranu je hrozně inteligentní... na druhou strašně natvrdlý, což je samozřejmě berlička k tomu, aby jemu resp. čtenáři pořád někdo něco vysvětloval. Raul taky pořád jen někam chodí, skáče,klouže se, pluje... většinou na místa, která děj téměř vůbec neposouvají a jsou naprosto zbytečná. V Hyperionu putování poutníků bylo zajímavé, protože bylo prokládáno jejich příběhy, který byl každý jiný, a každý skvělý... plus samotná pouť nezabrala tolik prostoru. Tady jako by cesta byla cíl. Také se mělo od začátku předchozí knihy jednat o hrdinu, který má ochraňovat Aeneu... mno, průser je, že Raula pořád něco bolí, každou chvíli je zraněnej, když už se pustí do nějaké akce, většinou všichni ostatní musí zachraňovat jeho. V první knize to šlo vydržet, říkal jsem si... "okej, tak asi nějakej vývoj postavy"... ale ejhle, ono to pokračovalo celou dobu i v té druhé... celou dobu. Jediný moment, kdy teda konečně přijde jeho pět minut slávy, je v momentě, kdy se pustí do pěstního souboje s nejnabušenějším robotem, který zatápěl i samotnému Štírovi... no a ejhle, místo toho, aby Raul skončil rozmetanje na atomy, zničehonic zasáhnou nějaké mocné bytosti z Prázdna, které spojuje... a onen nabušený robot se nemůže fázově posouvat... nicméně pořád je to robot, hrozně rychlej a silnej smrtící robot... v pěstním souboji... s člověkem. No, jen jsem kroutil hlavou. Tohle měl být jeho vrchol? A zase skončil polomrtvej a zachraňovat a dávat ho dohromady museli všichni ostatní. No a pak Štír... strašlivá mýtická bytost obestřená zlověstnou aurou, kdy mi vstávaly chlupy na zátylku, jen když se o ní v Hyperionech někdo zmínil, tady funguje jako jakási Deus Ex Machina... když už jsou všichni v koncích, vždycky se objeví, přemůže padouchy a všechny zachrání... v prvním Endymionu to ještě nějaký smysl dávalo... v druhém se z toho stal kýč. Tři hvězdy spíš jen z respektu k autorovi a předchozím knihám, které jsou naprosto geniální... Hyperion a Pád Hyperionu by si měl přečíst každý fanoušek scifi... ale tohle? To bylo zbytečný.

8 21.05.2021

Zásadní kniha mého dětství. samozřejmě jsem se k ní dostal náhodou. Takže to mohla být jakákoli dětská knížka. Jenže to byl Tom. Přečetl jsem ji snad stokrát. A nikdy nezapomenu, jak jsme s kamarádem hádal o to, kdo pilotuje letadlo, které nám zrovna přelétalo nad hlavou. Ten pitomec tvrdil že pan pilot, já ale moc dobře věděl, že medvídek Tom.

1 29.05.2020

Hezky napsaná nuda.

19.04.2020

Bohužel jsem z celé knihy měl pocit, že ji nenapsal Sapkowski, ale nějaký ghostwriter, aby se někdo přiživil na značce Zaklínače s vydáním třetího dílu hry. Zvláště pak co se odkazu na některé herní prvky týče, které v předherních zaklínačských knihách nebyly... Zároveň se z textu vytratila pověstná vypravěčská lehkost, a s tím bohužel i humor. Dialogy již nebyly tak zábavné jako v předešlých knihách, ale spíše mdlé... Asi za to může fakt, že jsem Bouřkovou sezonu přečetl bezprostředně po dočtení Paní Jezera, která byla spolu s Věží vlaštovky nejlepšími knihami série... Dle mého názoru se Sapkowski měl vrátit, když už se rozhodl vrátit ke Geraltovi, k povídkovému formátu, který mu jde zatraceně dobře.

5 21.03.2020

Skvěle napsané a snad ještě lépe přeložené, neuvěřitelně zábavné a svěží. Kniha to rozhodně není pro každého, ale stojí za to. Vůbec nechápu, že se takováto kniha v Levných knihách prodává za 70 korun...

2 12.07.2018

Ač Petra stančíka považuji za výborného prozaika, seznam mých výhrad k tomuto dílku by vydal na pořádně dlouhý komentář... třeba se někdy později pustím do recenze. Tak alespoň pár nejzávažnějších připomínek... Stančík si vybral pro svůj škoda powered náborový projekt subžánr vědeckofantastické literatury kyberpunk. Ten si svůj vrchol prožil před nějakými 30ti lety... a v současnosti se mu posledních 20 let nikdo moc nevěnuje, neboť se svými tématy a náměty již vyčerpal. Vzhledem k tomu, že se celý točí kolem virtuálních světů a infromatiky, na první pohled si Stančík vybral dobře... nicméně kromě toho se odehrává ve světech, kterým vládnou korporace, povětšinou zlé korporace... proti kterým bojují individualističtí a svobodu milující hackeři, digitální rebelové (proto onen punk v názvu žánru... nicméně hodně zjednodušuji) No a tady vznikl kyberpunkový příběh, jehož cílem je nalákat ajťáky za klávesnice jakési korporace. Tím naprosto degradoval a znásilnil ducha žánru, touto podivnou ironií vyřízl srdce ze svého vlastního příběhu. Mimochodem Stančík pravidla žánru pochopil a nadvládu korporací v textu několikrát zmiňuje... a trochu vtipně a dost alibisticky o Škodě auto (Vokswagenu) mluví raději jen jako o "firmě"... no a (spoiler alert) na konci jedna z hlavních hrdinek příběhu, ona svobodomyslná a rebelantská hack(track)erka bez nejmenšího odůvodnění spustí marketingovou písničku o tom, jak se těší až půjde pracovat pro škodovku... Vůbec chování postav nedávalo žádný smysl... jakákoli motivace nepochopitelná. Příběh byl naprosto banální s rozuzlením, které bylo až k smíchu. Na drsné trackery z budoucnosti postavy mluvili jak nějací troglodyti z 19 století... na druhou stranu jim bylo rozumět lépe než takovým hlavním hrdinům legendárního Neuromancera... ale i díky tomu měl Neuromancer neopakovatelnou atmosféru a vytvořil si statut legendy. Nejzajímavější ze všeho byly neologismy a jejich popisy v rámečcích... a skvělé ilustrace, jinak příběh jeden velký průser. Jak, kurňa, funguje sekera nebo palcát ve virtuálním prostoru???!!! Takových hovadin tam byla hromada... popis světa byl fajn, ale je také potřeba trochu promyslet fungování onoho všudypřítomného hypernetu... jinak ať tam autor postavy raději neposílá! Také by mě zajímalo, jestli ony reklamní vsuvky do textu nacpali "marketéři" ze škodovky, nebo to tam dle zadání vsouval autor sám. Rušilo to a ještě víc kazilo už tak zkažený dojem. Jo a abych nezapomněl... hned na začátku vypravěč píše, že komunikuje se čtenářem pomocí jakéhosi stroje času a to z důvodu, že od čtenáře bude potřebovat pomoct... celou dobu jsem čekal, jak to dopadne, jak vlastně hrdinovi jako čtenář budu moci pomoci? A víte co? Nijak. Na konci sice vypravěč poděkuje, ale za co? Upřímně jsem čekal nějakou rafinovanou literární figuru jak ze čtenáře udělat spolutvůrce příběhu... ale nic, prostě nic. Čistá samoúčelnost. Upřímně doufám, že Škoda Petru stančíkovi alespoň slušně zaplatila, když už se pod tohle musel podepsat.

4 05.02.2018

Krásně napsané, na můj vkus ale možná že až moc melancholické. Překlad byl super, výjimku tvořily snad jen některé termíny z letectví... což člověka, co létá na Cessně, tahalo čas od času za oči. :) Nepilotovi to ale bude úplně jedno.

1 11.12.2017

Hlavním hrdinou knihy je most... tři staletí starý kamenný most, jehož "život" sledujeme od narození až po... ehm, až po jeho jakýsi symbolický zánik. A kolem něho se míhají dějiny divokého Balkánu... s tohle strukturou (vystavěním příběhu, ne mostem samotným) možná může mít řada lidí problém, neboť román je to vystavěný netradičně... ale právě proto je tak zajímavý a originální.

Scéna, která se mi uchovala v paměti až do dnešních dní, byl cca patnáctistránkový detailní popis narážení jakéhosi chudáka na kůl. :)

27.01.2017