KristýnaK. komentáře u knih

(SPOILER) Začátek knihy byl oproti ostatním dílům nejslabší. Po slabém úvodu se už ale opět vracíme k ústředním postavám Geraltovi, Ciri a Yennefer.
Tady musím poznamenat, že osobně nejsem fanouškem cestování časem, mezi dimenzemi apod., protože si myslím, že je strašně těžké, pokud se něco takového zakomponuje do příběhu, aby počínání postav stále dávalo smysl a případně nevznikaly žádné mezery v ději. Myslím, že tady to bylo provedeno poměrně dobře, ale byla bych spíš radši kdyby se tomu autor vyhnul. Chápu, však, že někomu se právě toto mohlo na knížce líbit.
Nejlepší část z celé knihy byla za mě bitva u Brenny. Přeskakování pohledů mezi zúčastněnými bitvy, vojenskými žáky a půlčíkem v polním lazaretu bylo provedeno, tak aby čtenář chtěl dále a dále pokračovat v čtení. Sapkowski zde opět ukázal jak dobrý spisovatel je.
Po ale skvěle napsané bitvě, přišla porážka Vilgefortze a s ní přišlo i mé utrpení. Ciri přijíždí do Vilgefortzova hradu za účelem vysvobození Yennefer. Nakonec je ale sama zajata Vilgefortzem, který ji chce zneužít k získání ještě větší moci. Do této doby jsem si knihu užívala, jenže najednou se z ničeho objeví Geralt právě včas aby všechny na poslední chvíli zachránil. Během záchrany umře Milwa, Cahir, Regis i Angoulême. Milwina smrt je podle mě jediná napsaná dobře a smysluplně a tak, aby z čtenáře dokázala dostat nějaké emoce. Ostatní smrti jsou pak buď zbytečné a nebo postrádají smysl. Kdyby totiž Cahir, Angoulême a Ciri bojovali proti Bonhartovi od začátku společně nikdo by nejspíš nemusel zemřít. Regis je pak zavražděn Vilgefortzem, který je následně zabit Geraltem. Jakto že tak silný a schopný mág dokáže přemoci staletí starého upíra Regise, ale neporadí si s Geraltem?
Ještě horší pro mě však bylo odhalení, že Emhyr je Duny, tedy Cirin otec. Celé odhalení bylo vyřčeno strašně rychle, takže nakonec nemělo na čtenáře nějaký větší vliv. Navíc Duny celou dobu toužil po Ciri a nakonec se jí vzdal tak snadno a rychle, že to nebylo vůbec uvěřitelné.
Další kapitola o Cintranském míru a osudech vedlejších postav mě nebavila, jediné co se mi na ní líbilo, bylo setkání Borease Muna, Dijkstry a Isengrima.
Geraltovou smrt jsem očekávala a byla jsem s ní smířená. Řekla bych, že by to bylo i dobré zakončení série. Jenže autor neskončil u toho a Geralta a Yennefer oživil, k tomu všemu ještě přidal nesmyslné zapojení příběhu o Camelotu.

Kdybych měla hodnotit celou sérii, tak bych řekla, že je to jedna z nejlepších fantasy sérií, co jsem kdy četla, proto mě ještě o to víc mrzí tak špatný poslední díl. Série i přesto stojí za přečtení a vřele ji doporučuji.

7 30.01.2021

Na úvod chci autorovi poděkovat za poskytnutí knížky k recenzi. Velmi obdivuji, když má někdo odvahu napsat knihu a vyjít s ní ven, takže jsem ráda, že se mi dostalo možnosti knihu „zrecenzovat“.

(!!!!!OBSAHUJE SPOILERY!!!!)
Kniha mě už na začátku překvapila dlouhými popisnými částmi a svou téměř úplnou absencí dialogů, pokud už se v knize nějaké vyskytnou, tak působí dost kostrbatě a uměle. Popisů je tu opravdu hodně, ať už se jedná o dlouhé popisy krajiny nebo myšlenek postav, které ve výsledku nemají vliv na děj, ani nás s nimi nedonutí sympatizovat.

Zápletka je poměrně jednoduchá, přesto bych řekla, že vcelku funguje. Jediné co bych ději vytkla je Ya-nino přijetí Panenkou (už si nepamatuji jeho pravé jméno) do jeho „osobního harému“. Podle mě to v knize vůbec nemuselo být, protože nás to vůbec v ději neposunulo. Jediná zajímavá věc, co se zde stala je, že se Ya-na „zohyzdila“, aby se znelíbila Panence. Což asi čtenáře mělo přimět s Ya-nou soucítit, na mě to ale nezafungovalo. Možná kdyby z toho autor vyždímal víc emocí, takhle mi to přišlo takové zbytečné a nedotažené.

Nemám ráda, když se v knížkách vyskytuje téma osudové lásky nebo lásky na první pohled, když už nějaká romantika v knize musí být, tak jsem spíš fanouškem pomalého postupného zamilovávání se. Proto pro mě byly kapitoly strávené v jeskyni utrpením. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by se Ya-na s Jonem do sebe zamilovali na základě pěti vět. Tomu abych propadla jejich horoucí lásce mi nepomohlo ani to, že se Jon s Ya-nou nejprve vyspal a až potom jí řekl, že s ní nemůže zůstat, jakožto otrok se svobodnou ženou. Jako nic proti, ale kdyby ji fakt miloval, tak by se s ní prvně nevyspal. Co kdyby třeba otěhotněla? To by jí nechal s dítětem samotnou?
Jako pomyslnou třešničkou na dortu „láska všechno překoná“ se stala konverzace mezi Karem a Tenah (mimochodem jejich první konverzace a je asi na jednu stránku), které zemřela sestra, kvůli brutálnímu znásilňovaní ze stran vojáku cestou do tábora, kterému byla stejnou měrou vystavena i ona. Tenah proto odmítá jíst, podle jejích slov nemá sílu a ani důvod, proč by dál žila. Kar aby ji převědčil k jezení, řekne, že jemu na ní záleží. Tenah na to zareaguje slovy: „Dobře, tak jenom kvůli tobě budu jíst.“ Vážně? Tenah si prošla neskutečnými traumaty, je fyzicky zubožená, vyloženě řekne, že nemá sílu ani důvod pro co žít, ale vědomí, že Karovi na ní záleží, jí očividně tu sílu dodá.

Postavy mi přišly v podstatě všechny stejné, jen Sal a jeho otec vybočovali. Postava otce se mi od začátku líbila (ne že bych souhlasila se všemi jeho činy např. shození Jona ze srázu, ale chápala jsem, proč nechtěl Jona ukrýt ve svém domě a rozhodně je třeba vyzdvihnout i to, že své děti miloval a byl ochoten obětovat svůj život za jejich záchranu z otroctví), takže mi bylo líto, když zemřela, myslím si, že by příběh více obohatila.

Co bych ještě na závěr vytkla je neustálé opakování názvu knihy Vítr z hor, než by se mi to líbilo, tak mě to spíš vytrhávalo z děje.

Musím uznat, že se mi hodně líbilo zapojení božstva do příběhu, přišlo mi to jako celkem originální nápad. Pobavila mě i opilecká písnička vojáka.

Autor si nechal v epilogu otevřená zadní vrátka na případné pokračování, doufám, že k nějakému pokračování dojde. Ráda bych si ho přečetla a sledovala autorův posun a zlepšení stylu psaní. Autorovi přeju hodně štěstí k jeho další tvorbě.

7 08.11.2020

Kniha neměla žádný děj. Celý příběh působil kýčovitě. Souhlasím s tím, že nějakou emoci ze mě dokázal vyvodit jen konec, ale taky se přitom mohl autor rozepsat víc.

5 06.11.2016

Druhá trilogie byla stejně úžasná jako ta první. Je mi moc líto, že Cassie nezůstala s Nickem. Hodně se mi líbily i momenty, kdy Cassie propadala zlu. Dost mě mrzela Suzanina smrt a to, že Cassie přišla o černou magii. Ale vše nahradil naprosto skvělý neuzavřený konec. Rozhodně doporučuji si přečíst.

3 17.09.2016

Prvně jsem viděla seriál, který se mi moc líbil, ale bohužel měl jen jednu sérii. Proto jsem se rozhodla přečíst si knížku. Knížka mne zaujala, byla zajímavá, akční, dobrodružná se špetkou romantiky. Knížku jsem doslova zhltala za dvě hodiny. Poté jsem si půjčila další dvě knížky této trilogie, a také mě nadchly, proto knihu hodnotím pěti hvězdami.

3 10.08.2015

Tato kniha je podle mě nejlepší z celé ságy Husí kůže. Nejvíc se mi líbil ten konec, a že hlavní hrdinka zjistila, že ona je vlastně ten duch a ne její nový soused. Konec mě hodně dojal, a taky mě donutil asi ještě 2 hodiny o této knížce přemýšlet. Rozhodně tuto knihu doporučuji, jak už jsem jednou zmínila je to ta nejlepší kniha ze ságy Husí kůže.

2 11.08.2015

Slabý rozjezd, myslela jsem, že knížku po prvních sto padesáti stranách odložím, ale nevzdala jsem to. Po tom co Sadie s Carterem začali utíkat mě knížka zavedla do klasického příběhu Ricka Riordana. A zase jsem si položila otázku: „Není Rick bůh?“ Knížka mě nadchla a rozhodně si přečtu i další díly. Jen mě mrzí, že jsem věděla dřív, než to bylo napsáno v knize, že Desjardins není bůžek. Přesto pět hvězd.

1 13.12.2016

Tak tenhle díl byl naprosto a bez dohadování ten nejhorší díl série, děj byl předvídatelný, od toho jak se Rose dozvěděla kdo je vrahem Taťány a ještě to nebylo napsáno v knize, věděla jsem to i já. Bylo to až moc přecitlivělé, jako například Rose a Dimitrij jsou si souzeni, když jsou u sebe, tak to má takový vliv, že se z toho všichni poserou. Štve mě jak Rose odkopla Adriana a podvedla ho. Štve mě, že se přetrhlo pouto. A mělo to až moc růžový konec. Naprostá nuda od začátku až do konce. Když to shrnu celá série měla dojem na mě jako kdyby se od prvního dílu až do čtvrtého dílu napětí naprosto stupňovalo a pak obrovský spád dolů.

1 10.10.2016

Už jsem si tuto sérii přečetla podruhé a vždycky si nemůžu pomoct a brečím při Lukově smrti. Obdivuji styl psaní Ricka Riordana, tím že je tak vtipný a vůbec se mi líbí příběh spojený s antickou kulturou. Musím říct, že kdo si tuto knížku nepřečte nepozná svět knih. A ani když se podívá na film,který se s knihou vůbec nedá srovnávat. Tuto knihu by si měl každý přečíst, protože je to úžasné dílo od začátku série až do konce.

17.09.2016