krejcovka76 komentáře u knih
Výborně humorně zpracovaný životopis :-) některé pasáže jsem četla několikrát a opravdu se ze srdce zasmála. Doporučuji všem i antisportovcům.
Tess Gerritsen je jedna z mých oblíbených autorek. Její Chirurg a Učedník jsou mistrovská díla. Od té doby marně čekám na něco podobného. Její příběhy jsou skvělé, styl lehký, příjemný, ale chybí mi tam to brnění, ten vnitřní strach. A hlavně stále častěji se tam objevují momenty jako z červené knihovny. Každopádně příběh stojí za přečtení a já jen doufám, že další "Tess" bude "pokračování" Chirurga a Učedníka :-) Každopádně doporučuji.
Přečteno za jeden den. Po dlouhé době další Gerritsenka :-) A klasicky vše, co od ní čtenář očekává - napětí, zajímavý příběh, skvěle napsáno. Samozřejmě na Chirurga a Učedníka to nemá, ale i tak stojí za přečtení.
Na knížku jsem se těšila. Příběh byl velice silný, ale bohužel pro mě psaný, jak kdyby ho psalo dítě. Zbytečně vyzdvihované nedůležité věci, popisky osob, prostředí jak od žáka základní školy. Za mě zklamání. 2 hvězdy dávám za téma.
Ondru Vetchého mám hrozně ráda. Bohužel tento výtvor autorky beru jako pořádný paskvil - trochu lepší Wikipedie.
5 * mi nestačí. Neskutečně silný příběh odvahy, odhodlání, obětování, lásky. Kdysi dávno jsem četla Dívčí orchestr, který se s touto knihou prolíná a hlavní hrdinka této knihy Alma Rose nebyla v Dívčím orchestru vykreslená zrovna kladně. Takže moje letitá "zášť" mi vydržela pár stránek. Pak jsem hlavní hrdinku vnímala jako neuvěřitelnou bojovnici, čistou duši, prostě člověka s velkým Č. Je to příběh lidství, odhodlání a zároveň hluboké nenávisti, pogromy. Konec knížky už mám zamlžený, protože se nedalo číst přes slzy. Je to jeden z příběhů, který by nám měl být dokola opakován, připomínán, protože jsme neskutečně rozmazlení a neustále nadáváme a kňouráme. Pořád máme málo. Tohle všechno nás jednou zahubí. Děkuji autorce za tak skvěle napsaný příběh a přiblížení dalším čtenářům.
Moje jedna z nejoblíbenějších knížek v dětství. Teď přečteno v rámci čtenářské výzvy. Při čtení některých komentářů, že jsou málo propracované příběhy, má větší potenciál... se zapomíná, že knížka je z roku 1973. Pro nás to tenkrát bylo úžasné dobrodružství spojené s pohádkami, mapou, vyšetřování. I dnes si vybavuji některé jména, zápletky. Za mě jedna z nejlepších knížek pro děti, uměla nás vtáhnout do děje, pobavila. Děkuji
Nemohla jsem se začíst. Příběh se odvíjel velice pomalu a přestože na závěr došlo k osudnému momentu, který je během celé knížky pouze naznačen, tak nemůžu dát víc než 2*. Celkově mě příběh nebavil, spíše nudil.
Krasný, jemný, laskavý příběh vyprávěný z pohledu broučka a jeho nejlepšího kamaráda sloníka. Na pár stránkách přiblíží, co znamená přátelství, soudržnost. Velkým přínosem jsou ilustrace od samotné autorky. Knížka je vhodná na večerní čtení s dětmi, ale i na příjemný večer dospěláka s duší dítěte.
Příběh měl potenciál být zajímavou detektivkou, ale od první třetiny jsem si už říkala, tak kdo to bude dneska, kdo bude zase lhát. Vadil mi vztah mezi Tarou a Rosie. A nebylo to pouze pubertální období, ale celkově nedůvěra, pak narychlo maskovaný zájem. No nevím. A Spencer? Celý příběh promastil u kámošů nebo babičky. No prostě nuda. Závěr - ok - trochu překvapivý, ale vzhledem k tomu, že jsem se do čtení musela nutit, tak pro mě nezajímavý. Bylo mi to jedno. Další počin od autorky už asi nedám.
Kniha zůstane jako jedna z mála nedočtená. Kriminální příběhy mám ráda. Bohužel tady se ke každému příběhu nabalil trochu ukřivděný a tesknící autor, který sice popisoval, co každému příběhu předcházelo při nahlášení jednotlivých případů, ale pak naprosto zbytečně roztahoval jedtnolivé příběhy nedůležitými osobními názory. Musím říct, že se mi taky trochu nelíbil závan politiky. S pokorou vzpomínám na "chytlavé" příběhy p.Jedličky.
První polovině bych dala o hvězdičku méně, ale nakonec plný počet, protože když už můj nejmladší nečtenář řekl, mami přečti si to, je to fakt pěkný, tak to fakt bude stát za to - a stálo. Zajímavý příběh, zpočátku děsivý (ještě, že už jsem svoje jedenácté narozeniny prožila), pak dojemný (hledání domova, přátel, poznávání jakékoliv podoby lásky a nakonec vítězný, protože vše dopadlo, jak mělo - tedy aspoň zatím..... než přijde Divomor :-)
Čím je pan Hrušínský starší, tím víc zraje jako víno. Velmi se podobá svému moudrému tatínkovi. Přestože se jedná o sbírku z dob dřívějších, už tehdy v ní upozorňoval na krátkou paměť, kterou lidé mají, na možné rudé zlo, které se neztratilo a opět se bude snažit vrátit. Nedovolme, aby byl náš stát opět nesvobodný a "mrtvý"
Ze všech 3 knížek pro mě nejslabší, vše gradovalo až na posledních 50 stranách, každopádně i tak spokojená s vyústěním nekonečného boje Martina Vaila s Aaronem Stamplerem.
Musím říct, že jsem pro ni sáhla v knihovně úplně náhodou a když jsem ji začala číst, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Velmi dobrý, čtivý thriller a postavu Martina Vaila jsem si, se všemi jeho komentáři a s životním nadhledema postojem, zamilovala.