kofee komentáře u knih

Ze začátku čtení taky zklamání: to je na Miloše nějaké brakově nízké. Pak jsem si zvykla a uvědomila si, že tyhle morbidní lynchovské šílenosti jsou v každé jeho věci, jen je tím teď zavalen celý román. Ale myšlenka je to neotřelá a do nadcházející sezóny jako dělaná, takže šup do lesa.

2 16.06.2011

Je to kniha, kde musím vybírat, komu ji půjčím :) Rodičům bych to asi neudělala, neb surrealismus jim není vlastní. Ale těším se, až ji věnuji některému z mých kamarádů. Nebo jinak: nesnáším nudu, mám ráda vzrušení, šokující nečekanosti a hlavně to, když kniha vzbudí nějaké emoce. Mňam. Podobnou atmosféru jsem vnímala v Klímově Utrpení knížete Sternenhocha a Neviditelném Jaroslava Havlíčka.

2 16.06.2011

Škatulky, škatulky...To není detektivka. Do tak úzkého žánru se tato kniha nevleze. Chápu ji především jako filozofickou záležitost s prvky akčního trileru (což mě časem trošku prudilo) a přehršlí zajímavých poznatků z různých oborů. Mrazivý kontrast vysoké filozofie a nízkého trileru. Hoeg umí krásně popsat prostředí, vtáhlo mě a byla mi zima.
Přemýšlivá kniha, krásná a neuzavřená, neb "Člověk může uzavřít jen to, co nechápe."

8 25.05.2011

o téhle knížce se mi mluví stejně špatně jako o tom, jak mi voní pampeliška, jak vidím modrou nebo jaké je na pohmat dřevo. podprahovka jako blázen. hrábla mi do duše. má sugestivní atmosféru, snovost až psychedelickou na každém kroku. existenciální úzkost z definitiva i nekonečna proti žízni po životě.

25 17.02.2011

Voňavý, sluncem prohřáty příběh jako by ani neměl nic společného s nesnesitelně přítomným strachem, existenciální úzkostí. Bezstarostné žití s žebravým přežíváním. A tyhle dvě polohy se střídají v románu častěji a častěji, až dosahují zběsilosti stale se opakující otázky, jak se to všechno mohlo stát. Slzy odplavují lítost, smutek, vztek a stud. A co šeptá zvuk slunečních hodin někde v Indii? Jeden z krásných, srdce k smrti drásajících slunečních mýtů o proměnách.

7 01.12.2010

Svět zla a dobra, lindgrenovská bezstarostnost je pryč, nádherné blázniviny střídá vážný příběh dvou milujících se bratří. Jen málo příběhů vypráví o oddanosti a lásce dvou bratrů. Jako by vybočoval ze všech těch archetypálních mýtů o bratrské rivalitě. A právě v té odbočce vidím typickou paní Lindgrenovou, jde proti proudu i v tomto něžně smutném příběhu s dobrým koncem...

4 01.12.2010

Jestli dnes někdo vládne jazykem, pak je to Miloš Urban a v této knize zejména. Pověst o Libuši tisíckrát přepisovaná v duchu školského mentorování mi poprvé připadla záživná, poutavá, vzrušující. V sešeřelém lesíku se ponoříte do jezírka snů, barev, vůní a urbanovské smyslnosti. Nechce se vám vyplavat a když přece jen vyplavete, lapáte po dechu a divíte se, jste v 21. století a není cesty zpět, ale jste tak nějak hrdi, jaké máme mýty, věříte jim a noříte se znova... abyste zase byli u čarovného jezírka.. já tam byla, s Libuší, byla jsem Libuše :) Děkuji, pane spisovateli.

6 28.11.2010