kirkous komentáře u knih

Trochu mě překvapilo, že nyní vyšel český překlad této 150 let staré knihy. Ale pro všechny zájemce o renesanci je to jistě důležité (pokud teda nečtou německy). Protože jde o klíčovou knihu, která nastartovala rozvoj renesančních bádání. Burckhardtův přístup může být pro někoho specifický, ve své době oponuje hegelianismu, ekonomickému přístupu a positivismu. Oproti tomu zdůrazňuje sociální kontext, snaží se propojit duchovní dějiny s politickými a s dějinami umění. A to je sympatické. Burckhardt je přesvědčen, že právě renesance stvořila moderní pojetí člověka. A nad tím je třeba se zamyslet, což není možné, bez znalosti Burckhardtovy knihy. Osobně odkazem na "Kulturu" začínám přednášky o renesanční filosofii, myslím si, že to nejde jinak.

2 28.05.2020

Úvahy innsbruckého biskupa, aktivního horala, jsou postaveny na staré a slavné analogii fyzického vystupování na hory a duchovního růstu duše. Ovšem jsou pojaty velmi moderně, chci říct přístupně pro současného čtenáře, vybízí k zamyšlení a k promýšlení různých věcí. Četl jsem postupně, večer vždy jednu esej, a nelitoval jsem, že jsem se do toho dal. Rád ji doporučuji všem, kdo mají rádi hory a zároveň jim není cizí křesťanství.

3 27.05.2020

Knihu jsem lektoroval pro vydání. A nebylo co vytýkat. Je totiž skvělé, že máme k dispozici český překlad první knihy Koperníkových "Revolucí" a to ještě navíc z pera tak výtečného historika astronomie, jakým byl Zdeněk Horský. Ono to vlastně vyšlo už dřív, ale prapodivně jako překlad českého Horského překladu do slovenštiny (v Čechách tehdy nebyl Horský moc pohodlný). A jednalo se o překlad celý, ovšem ostatní knihy jsou opravdu více matematické, první je klíčová. Kdo si to chce přečíst celé, může nakouknout do slovenského vydání. Editoři nového českého vydání udělali dobrou práci (i díky přístupu k archivu Horského pozůstalosti) a doprovodili překlad o další Horského text, který je dobrým úvodem do Koperníka a jeho díla.

3 27.05.2020

U českého překladu Slunečního státu musí hlavně člověk dávat pozor, který překlad čte. Překlad, co vyšel v Leichterově knižnici, pořídil klasický filolog Maxmilián Ryšánek, středoškolský profesor klasického střihu, kterého popravili nacisti za odbojovou činnost. Je jazykové poněkud zastaralý a místy nepřesný nebo nejasný, ale je víceméně věrný latinskému textu. Ostatní překlady (vydání 1951 a 1979, na databázi uváděné vydání 1970 se mi nepodařilo dohledat) jsou z pera Mohylových a je to překlad z ruštiny!!! Asi každého napadne, že to je jazyk, kterým Campanella nepsal a překlad překladu s sebou nese velké významové posuny, nehledě na to, že kontext, do kterého je Sluneční stát postaven (protokomunistická utopie), je mírně řečeno velmi specifický a ahistorický. Doporučuji to nečíst. Na tomto překladu je snad nejzajímavější předmluva Vjačeslava Petroviče Volgina, sovětského historika, který úporně hledal předchozí formy komunismu v dějinách a v předmluvě ke Campanellovi tvrdí, že nejranější formou byl monastický způsob života, díky společnému vlastnictví atd. (že by tam spadala i poslušnost představeným a mlčenlivost s důrazem neodporovat?).
Ale i u Ryšánkova překladu je třeba poznamenat, že Campanella původně napsal Sluneční stát italsky. Latinský překlad až následoval.

6 27.05.2020

Zásadní a dosud jediná česká monografie o tomto zajímavém a ve své době slavném a známém kapucínovi. Sousedíkova monografie (její německá verze vyšla rok před českou) představuje Magniho především jako filosofa. Sousedík Magni filosofii mimo jiné interpretuje jako předchůdkyni Kantovy transcendentální filosofie. To sice někteří zahraniční autoři kritizovali, knížka je to ale i přesto velmi poučná a hluboce erudovaná. A pro mne osobně byla velmi inspirující.

1 26.05.2020

Někdy až mile žasnu, co vše bylo v předchozích dobách přeloženo do češtiny. Agricolovo dílo je rozhodně významné, nedokážu si však představit, že bych četl celých 500 stran překladu. Vydání českého překladu není moc "čtenářsky přívětivé". Sice je doprovází dobové rytiny, zobrazující technické vymoženosti hornictví 16. století, avšak text není doprovázen žádným vysvětlujícím komentářem ani poznámkovým aparátem. A dokonce ani jednotlivé knihy nejsou podrobněji rozčleněné a nikde v nějakém seznamu čtenář nenajde, co by se v hustém textu zhruba mohl dočíst. Takže, kdo má rád hornictví a jeho dějiny, případně třeba i metalurgii a alchymii a neumí latinsky, tak se do toho může pustit jako do zajímavosti, ale bez nějakého dalšího doprovodného textu mu to asi moc nedá.
Ovšem píšu o vydání z roku 1933. Jak vypadá přetisk z roku 2007, nevím.

26.05.2020

Měl jsem čest vést projekt, v jehož rámci tato knížka vznikla. Bohužel poněkud zapadla. Je to přitom dobrý úvod k četbě Dekameronu od tří olomouckých italianistů. Jeho závěr je věnován Griseldě, která pak vyšla samostatně v nakladatelství Vyšehrad, takže částečně se obsahově knihy kryjí, ovšem pro rozšíření pochopení Dekameronu lze Boccaccio 2013 jen doporučit. Tady totiž není jen Griselda z desátého dne (idealizace ctností), kterou je Dekameron uzavřen, ale také Ciappelletto (nejhorší vyvrhel), kterým je Dekameron zahajován. A právě na kontrastu obou můžeme celý Dekameron pochopit.

1 26.05.2020

Flossovo literární zpracování Komenského životopisu. Kniha má dvě velké "mouchy" z formálního hlediska. Za prvé, font, ve kterém je vytištěna, se skoro nedá číst. Nakladatelství se po grafické stránce teda nevyznamenalo - divoký začátek 90 let, mnozí si mysleli, že mohou tisknout knihy z editoru T602. A za druhé a hlavně, nakladatel spletl jméno autora a z Pavla udělal Petra!

25.05.2020

Raná publikace Pavla Flosse, obsahuje čtyři studie ke Komenskému: Kosmogonie a kosmologie; Perspektivy přírody, člověka a společnosti; Komenského nauka o poznání a několik pohledů do jeho metefysiky; Evropské myšlení a Komenský. K tomu ještě krátký dovětek od tehdejšího ředitele přerovského muzea J. A. Komenského, G. Voždy: 82 let od založení muzea Komenského v Přerově. Flossovy odborné studie mu pak byly východiskem pro např. populárněji pojatou knihu J. A. Komenský, od divadla věcí k dramatu člověka.

25.05.2020

I když kniha už má své roky, je to stále skvělý úvod do myšlení Jana Amose Komenského, a možná nejlepší. Floss zde totiž postupně sleduje nejen Komenského život a jeho díla, ale hlavně je uvádí do kontextu filosofie dobové. Komenský se zde ukazuje nejen jako pedagog a teolog, ale hlavně jako myslitele, jehož filosofie vznikala v diskusi a v návaznosti na dobové myšlenkové proudy a se znalostí filosofie renesanční.

1 25.05.2020

Důležitý zdroj poznání klasické a helénistické antické filosofie, nebo spíše její recepce v pozdní antice. Laertiovy životy (anekdoty o filosofech) přeložil do češtiny klasický filolog Antonín Kolář, a překlad je to opravdu dobrý, nakolik mohu posoudit.

2 25.05.2020

Je zajímavé, že monografii o významné postavě českých dějin, monografii, zásadně se opírající o archivní materiály, nenapsal český, ale italský historik. Přitom Catalanovi je, jestli si to správně pamatuji, asi bližší literatura, kterou také přednáší v Padově. V každém případě, Catalanova kniha je pro všechny historiky skvělým zpracováním zdrojů, ke kterým se třeba jen tak nedostanou.

4 25.05.2020

Pražákova kniha je jedinou monografií o tomto autodidaktovi. Má samozřejmě už nějaká léta, takže je třeba si k Řehořovi přečíst i něco jiného, především články Bořka Neškudly nebo Petra Voita. V knížce chybí poznámkový aparát, ale užitečný je výbor textů.

1 22.05.2020

Četl jsem překlad Eisnerův, poslouchal dramatizaci překladu Přidalova a u obojího jsem se královsky bavil. Samozřejmě že mě pan Kaplan, tedy jako postava, občas lezl pěkně na nervy (a zvláště v audio dramatizaci v podání M. Donutila), zároveň však jsem se hluboce obdivoval umění obou překladatelů.

13 22.05.2020

Ne, že bych to už celé přečetl. Na to je kniha vskutku monumentálním dílem. Ale už teď mohu před Jiří Pelánem smeknout. Tedy přesněji, smeknout před koncepcí Václava Černého, ale hlavně před její transformací a dokončením celé antologie, před touto herkulovskou prací Jiřího Pelána. Jsem zcela u vytržení, co vše je zde zahrnuto a jak systematicky a přehledně je to prezentováno. Zatím jen žasnu, pročítám si různé části, nahlížím do autorů, o kterých jsem sice slyšel, ale nic zatím nepřečetl. Skvělé, doporučuji. Renesance je hlavně Itálie a Itálie není jen architektura a malířství, ale i (nebo hlavně) literatura. A tady je její reprezentativní výbor.

5 22.05.2020

Kniha se ke mně kdysi dostala s prosbou o recenzi. Tu jsem taky nakonec napsal a dávám ji nyní do příslušné rubriky. Jako celek je to knížka hodně nesourodá, ale jednotlivosti stojí za přečtení. Prostě, je to sborník.

22.05.2020

Tato Boethiova kniha poněkud zapadla. A doslova zapadá i v knihovně, je tak tenká, že se na hřbet nevlezla písmena a tak se úplně ztratí mezi ostatními knihami z nakladatelství Krystal OP. Ale přitom je to kniha důležitá, nejen pro teologii (jak by se zdálo z názvu), ale i (a možná hlavně) pro filosofii, respektive metafyziku. Ve třetím teologickém traktátu, který je tu přeložený, se nachází slavná Boethiova semantická diference mezi "bytím" a "tím, co je", řekněme "jsoucnem". Pasáž je to sice poněkud temná, ale klíčová pro budování scholastické metafyziky.

2 22.05.2020

Není snad ani možné plně vypsat, jak důležitá tato kniha je, jak výrazně ovlivnila západoevropskou kulturu. Měl by ji číst nejen každý, kdo se zajímá o filosofii a její dějiny. Osobně mi Boethius ladí svou výzvou k filosofickému sebepoznání. Omezím se v komentáři ale na jiný bod: Boethiova Filosofie utěšitelkou nebyla vnímána jen pozitivně, v renesanci naopak byla i kritizována. Lorenzo Valla obviňuje Boethia z toho, že nevhodně zatáhl filosofii do teologie. Pohanství do křesťanství. To je z textu, ale hlavně z jeho recepce patrné, takže Boethiova utěšitelka je významná nejen pro filosofy, ale i pro teology.
Četl jsem Bahníkův překlad, který zde Vyšehrad znovu otiskuje ze staršího vydání v rámci Boethius - poslední Říman. Do jaké míry je lepší než Hrůšův, nevím, nesrovnával jsem.

5 22.05.2020

Trochu jsem se styděl, že jsem se ke Griseldě dostal až teď a musím říct, že jsem ji četl skoro s otevřenými ústy. Nejprve mnou lehce cloumala nevolnost z misogynie, kterou jsem na první v příběhu zahlížel, ale rychle jsem si začal užívat mnohovýznamovost, mnohovrstevnatost, různé aluze a současné projekce, pohádkovost, ironii, filosofické zakotvení, atd. a opravdu jsem žasl nad promyšlenou strukturací povídky. Paráda, ty různé roviny a vrstvy, kdy nějaké věta, nebo slovní spojení otevře úplně jiný kontext, vrhne jiné světlo, navnadí na jiné čtení, podobně jako u mého oblíbeného Petrarkova Výstupu na Mont Ventoux. A tleskám Jiřímu Špičkovi, protože jeho výklad je velmi instruktivní, inspirativní a napomáhá jít pod povrch.

1 22.05.2020

Proměny vědění vyšly paradoxně v edici ABC marxismu-leninismu. No, nemají s tím moc společného. Floss v nich formuluje svůj pohled na vývoj dějin myšlení, který rozhodně není marxistický, a ve kterém hrají roli klíčové ideje jako paradigmata. Je to pohled, který v současnosti již mnohým připadá nevhodný, neboť je postaven jako velké vyprávění. Ale vyprávění má přece něco do sebe. A samozřejmě lze vytýkat spoustu dalších věcí. Jako student jsem jednak hltal Flossovy přednášky, jednak jsem prahl po knize, kterou jsem si nakonec musel za draho okopírovat. Ale stálo to za to.

21.05.2020