kirkous
komentáře u knih
Národní parky České republiky
Zdeněk Patzelt
Nádherná obrazová publikace od autora, který věci rozumí: geolog a první ředitel správy Národního parku České Švýcarsko. A nejen že věci rozumí, ale fotit vskutku umí.
Setkání s Bonaventurou
Marianne Schlosser
Útlá knížka, která vyšla česky na Slovensku (v Bratislavě) je fundovaným úvodem do života a díla sv. Bonaventury z Bagnoregia. Bohužel není moc dostupná, ale kdo se k ní dostane, tak bude určitě spokojení. Marianne Schlosser je vskutku odbornice na Bonaventuru a její populárněji pojatí bonaventurovská biografie se dá velmi dobře doplňuje články a knihy C. V. Pospíšila.
Křesťanství a filosofie. Postavy latinské tradice
kolektiv autorů
V 90. letech nebylo v češtině k dispozici moc knížek o latinské, křesťanské filosofické tradici. A tak tato pro mě platila za velmi důležitou. I když je obsahově poněkud nesourodá. Obsahuje překladové studie i studie původní od českých autorů a tyto mají různý rozsah i formu zpracování tématu. Nicméně, stále je možné je doporučit, např. stať Lenky Karfíkové o Eriugenovi - jako souhrnné zpracování tématu.
Úvod do analytické filosofie
Jaroslav Peregrin
Knížku jsem si koupil hned na začátku svého studia v 90. letech, a byla pro mě základní literaturou k pochopení analytické filosofie, která zrovna nepatří mezi směry, kterým bych se věnoval. A Peregrinova knížka pro mě tento charakter příručky stále má (a je to vidět i na tom, že se mi rozpadla na jednotlivé listy). Je velmi srozumitelná, jako úvod opravdu k nezaplacení.
Osoba a bytí
Clarke W. Norris
Knížka asi nevyšla ve velkém nákladu, tak jsem měl celkem problém si ji sehnat, a nebylo to nějak moc let od vydání. Je to zajímavé seznámení se s křesťanským personalismem. Východiskem je Tomáš Akvinský, ale říznuté to pak je spíše fenomenologickou školou, z dálky Heideggerem, totiž zprostředkovaně přes Karla Rahnera. Kdo toto nemá rád, totiž kdo nepřijme metafyzické "základy", možná spíše předpoklady (přiznané, dlužno říct), tak to buď rychle odloží, nebo aspoň bude sledovat, jak se Clarke snaží budovat systematiku.
Český novotomismus třicátých let
Czeslaw Glombik
Je příznačné, že knížku o českém meziválečném novotomismu napsal Polák. Že musí přijít někdo zvenčí, aby nás poučil o významném myšlenkovém a kulturním hnutí daného období, hnutí, které je mnohdy mnohem zajímavější než vyprázdněné apoteózy "hlavních" postav, ať už Čapka nebo Masaryka, či Fučíka. No, možná tam najdeme chyby, ale výkon je to obdivuhodný, i vlastně zájem o téma je pozoruhodný. To je jakoby někdo v Čechách napsal a v Polsku vydal práci o polském pozitivismu. Jednak, proč by to dělal? A jednak, kdo by to v Polsku četl? No a stejně se obávám, že u nás nikdo Glombikovu práci (kterou mimochodem skvěle přeložil básník a překladatel Václav Burian) nečte.
Scholastika
Josef Pieper
V době vydání českého překladu (1993) byla pro mě Pieperova kniha skoro zjevením. K dispozici tehdy byly totiž v podstatě jen Sokolovovy dějiny středověké filosofie (překlad z ruštiny), v knihovně se dala vyhrabat ještě předválečné dějiny středověké filosofie od Josefa Kratochvíla, ale to bylo tak vše. Dnes, když máme k dispozici de Liberu, Heinzmanna, Flosse, atd. a když už pro nás není obtížné se seznámit i s cizojazyčnou literaturou, tak působí Pieprova Scholastika jako nějaká popelka, ovšem když jsem do ní znovu po mnoha letech nahlédl, tak na své užitečnosti neztratila, možná i proto, že je útlejší, zato však výstižnější a méně technická.
Bible a antická tradice
Claude Tresmontant
Tresmontantovu knihu jsem hltal (na doporučení Karla Flosse) hned v prvním semestru studia filosofie. K. Floss sám z ní totiž jistě velmi čerpal, stejně jako jej i mě zaujal a ovlivnil především Tresmontantův rozbor rozdílných pojetí času jako chronos na straně jedné a jako kairos na straně druhé. Dodnes mám detailní výpisky. Konečně se mi knížku (její vydání z roku 1970) podařilo sehnat, tak je možné, že se do ní pustím znovu.
Asklépios
Jakub Hlaváček
U Asklépia se mi potvrdilo, že "autorská dvojice" Hlaváček - Žemla je sehraná a funguje. Jakub Hlaváček přeložil text, který patří mezi hermetické, ale protože se nedochoval v řečtině, nýbrž jen v latinském překladu, tak ho nenajdeme např. v Corpus hermeticum, co vydal Radek Chlup. (Takže dobře, že se vydání ujal Aram Herrmann, když už před tím vydal Corpus hermeticum.) A Martin Žemla doplnil překlad studií, v níž ukazuje mimo jiné, jak moc Asklépios byl vlivný. Za mě (ale je pravda, že nejsem nestranný) je kniha jednička.
Antická filosofie
Friedo Ricken
Knih o antické filosofii je v češtině už celkem dost, proč však právě pro tuto mám tak trochu slabost, že ji doporučuji a vyzdvihuji mezi ostatními? Může to (psychologicky vysvětleno) být tím, že ji překládal spolužák David Mik nebo tím, že Friedo Ricken nám v devadesátých letech přednášel v Olomouci, i když vůbec ne o antické filosofii, nýbrž o filosofii analytické. Ten analytický pohled, strukturovanost, je však patrný i v této knížce. Nelze sice čekat rozsáhlou a hlubinnou analýzu jednoho každého zlomku presokratického filosofa, nebo detailní popis všeho. Za nejzdařilejší považuji zpracování klasického období, tj. Platóna a Aristotela. I když ve srovnání s tím jsou helénismus a novoplatonismus poněkud odbyté kapitoly, i z nich lze čerpat, v každém případě mnohem lépe než z Malých dějin filosofie H. J. Störiga.
Jan Jesenský-Jessenius
Josef Polišenský
Pro mě osobně důležitá kniha. Ale moc nesplňuje dnešní požadavky na historické práce. Žádný poznámkový aparát, žádná literatura. Když člověk chce zjistit, odkud to nebo ono Polišenský má, tak má smůlu. To prostě řada "Odkazy pokrokových osobností naší minulosti" ignorovala, zřejmě vedena přesvědčením, že soustružník, když přijde z fabriky domů a chce si přečíst něco duchaplného z historie, tak se nemusí brodit houštinou poznámkového aparátu. Zklamáním pro mě taky bylo, když jsem zjistil, jak moc je knížka závislá na klasické, německé práci Friedela Picka z roku 1921 (lovci plagiátů, pokud nemají co na práci, by si mohli smlsnout, jestli jim to stojí za to). Od něj přebírá také některé omyly v interpretaci nebo klišé, které ukazují, že některé primární texty prostě nečetl. No, ale na druhou stranu, nic jiného nebylo a ve srovnání s dobovými slovenskými monografiemi je to paráda a dobrý zdroj informací pro toho, kdo se nechce trápit dlouhými souvětími profesora pražské německé univerzity. A ještě je třeba dodat, že zatímco Pick akcentuje medicínskou problematiku, Polišenský tomu přece jenom dodává kontext historický, "česko"-stavovský.
Ano a ne
Pierre Abélard
Klíčové dílo scholastické metody, postavené na určitém typu skepse, jednom tropu: proti jednomu názoru z autority postavíme názor druhý a podepřeme ho argumenty z autority. Tedy to, s čím pracovala celá vrcholná a pozdní scholastika, v sumách, v kvestiích atd. Musím přiznat, že jsem moc nepochopil, proč se to překládalo celé, podle mě by stačila předmluva a pár úvodních kapitol na ukázku. Ale je k tomu skvělá úvodní studie Lenky Karfíkové. A už jen kvůli ní stojí knížka za to.
Papežové. Od svatého Petra po Jana Pavla II.
Josef Gelmi
Tuto knížku mám v knihovně už asi dvacet pět let, ale samozřejmě jsem ji celou nikdy nepřečetl a nikdy nepřečtu. Má spíše povahu příručky, občas do ní nahlédnu, abych získal základní informace (jako třeba dnes k Inocenci II.). Možná tuto funkci nyní plní víc internet a wiki, ale já asi stále budu sahat spíše do knihovny...
Bůh vždycky zatřese stavbou
Sylva Fischerová
Samozřejmě, když znám Karla Flosse už skoro třicet let a ve svých dvaceti jsem poslouchal jeho vyprávění o dominikánech, Habáňovi, PTP, disentu, koncilech, bytových seminářích atd., a také náčrty smělých duchovních a myšlenkových staveb, tak je pro mě knížka milou připomínkou těchto úžasných chvil. Ale myslím, že je zajímavá i pro ty, kdo ho neznají.
Medicína mezi jedinečným a univerzálním
Sylva Fischerová
Problém byl v minulosti definován celkem jasně: jak může lékařství, jehož cílem je léčit jedince, tedy je praktickou disciplínou zaměřenou na partikulární, být zároveň vědou, respektive poskytovat vědění, mezi jehož charakteristiky patří obecnost. Jeden můj kamarád chirurg to vystihl krásně: přál bych si, abych měl nějaký plánek, jako u auta, který by byl platný pro všechny kusy daného modelu. Místo toho se vždycky setkám s něčím, co jsem nikdy neviděl a na plánku zakresleno nebylo.
K tomuto tématu by se měli vyjadřovat autoři, jejichž studie najdeme ve sborníku. Některé příspěvky kolem toho jen spíš krouží nebo se dotýkají jakoby tečnou, např. D. Tomíčka o remedium universale,nebo L. Čermákové o léčivých účincích rostlin, ale i tak jsou velmi zajímavé. Jiné jdou více k věci, K. Theina o lidské přirozenosti a její rozmanitosti, nebo vlastní úvod M. Petříčka o "události jedinečného".
Láskou za lásku. Život a dílo svaté Terezie od Ježíše
Edita Stein (p)
Knížka je zajímavá ze dvou důvodů. Jednak přináší kratší životopis jedné z nejvýznamnějších katolických mystiček Terezie z Avily, neboli Terezie od Ježíše, který se opírá o její vlastní práce, a jednak je její autorkou Editha Steinová, filosofka a posléze karmelitka, kterou pro její židovský původ nacisté odvezli do Osvětimi, kde také zemřela. Pro mě bylo zajímavé sledovat, jak stoupenkyně fenomenologie, jejímž cílem je vystavět filosofii jako vědu, píše v podstatě hagiografický spis. A také si všímat, co vlastně Edithu Steinovou na Terezii od Ježíše fascinovalo, co akcentuje, jak to vykládá a jak to sama přijímá. Zde mám na mysli její popis duchovní cesty - od modlitby k mystickému zření.
Vodníček
Otfried Preussler
Kdo by čekal dobrodružství a napětí, tak se nedočká. Je to poetická knížka o úplně obyčejných příhodách úplně normálního vodnického kluka.
Gymnasion: úvahy o řecké kultuře
František Novotný
První pořádná kniha o antické filosofii, kterou jsem četl. Bylo to na začátku prvního semestru studia filosofie a jako kniha "iniciační" mě jistě velmi ovlivnila. Kromě toho, že pod vedením Karla Flosse jsme četli Novotného překlady Platóna (a stále čteme v dalších a dalších vydáních), jeho pojetí řecké kultury jako peratické se mi hluboce vrylo do paměti, spolu s parafrází doc. Jana Březiny, který nám tehdy antickou filosofii přednášel a která zněla: "Oni ti Řekové se moře báli..."
O krvi
Ján Jessenius
Slovenský překlad má pár much, ale pro toho, kdo se zajímá o dějiny medicíny (tady konkrétně, jak se pouští žilou s teorií kolem dokola), je to užitečné. Recenzi jsem publikoval časopisecky, nyní ji dávám i do databazeknih.cz
Tomáš Akvinský
Anthony Kenny
Útlá knížka představuje sv. Tomáše Akvinského z hlediska analytické filosofie, což mi nejprve (v roce 1993) přišlo zvláštní, ale jakmile jsem se seznámil s více pracemi Stanislava Sousedíka, který byl jedním z překladatelů této Kennyho knihy, tak mi to začalo připadat jako běžné. Sousedík také doplnil knížku studií o nauce o jsoucnu, protože Jsoucno je centrální kapitola v knize (ze tří kapitol). Sousedíkova "Tomášova nauka o jsoucnu ve světle kritiky" mi tehdy přišla ještě zajímavější, než vlastní Kennyho spis. Ale je třeba dodat, že minimálně v češtině je vhodné doplnit četbu této knížky jinou Kennyho knihou - Tomáš Akvinský o lidském duchu.