Láskou za lásku. Život a dílo svaté Terezie od Ježíše

11.02.2023

Světice (Edith Stein) píše o světici (Terezii z Avily / Terezii od Ježíše). Životopis španělské mystičky, která žila v 16. st., samozřejmě obsahuje Tereziiny mystické zážitky, ale nechybí ani líčení zcela praktických záležitostí, jako byly například všelijaké strasti, které doprovázaly založení řádu bosých karmelitánů. Útlá knížečka hlubokého obsahu, který nemysticky založený člověk (jako já) zdaleka nemůže pochopit a plně docenit.

09.07.2022

„Modlitba je setkávání s Bohem. Bůh je láska a láska je sebedarující dobrota, plnost bytí, které nezůstává uzavřeno v sobě, ale sděluje se druhým, chce druhé obdarovat a učinit šťastnými. Celé stvoření vděčí za své bytí této vydávající se Boží lásce. Nejvyššími ze všech bytostí jsou však ty duchem obdařené, jež jsou s to s porozuměním přijmout Boží lásku a opětovat ji: andělé a lidské duše.
Modlitba je největším výkonem, jehož je člověk schopen; není to však výkon pouze lidský. Modlitba je Jákobovým žebříkem, po němž duch člověka směřuje vzhůru k Bohu a Boží milost sestupuje k člověku. Stupně modlitby se liší podle míry podílu, jaký na něm mají přirozené síly duše a Boží milost.“

V prvních pár kapitolách to vypadalo na vcelku konvenční životopis, ale atmosféra se na stránkách hodně změní, když se Edith Stein začne věnovat tématu vnitřní modlitby a vydanosti Bohu, tedy atributům života Terezie z Ávily, které Edith zvlášť oslovily a přivedly k její vlastní zásadní životní proměně. Text se pak stává velmi hutným a výživným, žádné výplně, žádná hluchá místa, ale spojení myšlenkových světů dvou výjimečných žen, obdařených nejen vzácnou schopností meditativní modlitby, ale také ještě vzácnější schopnosti tuto zkušenost srozumitelně předávat – nakolik je vůbec u takto intimní záležitosti možné něco zprostředkovávat.
Pro mě to bylo potěšení, smět se na chvíli přiblížit dvěma tak vzácným světicím, a přestože já sám žádné velké vlohy k vnitřní modlitbě nemám (lépe řečeno: zatím jsem je neobjevil, ještě to se sebou nevzdávám ;-), odnesl jsem si k dalšímu promýšlení leccos zajímavého. A jako třešničku na dortu jsem se dozvěděl, že krátce před svou smrtí svatá Terezie znovu a znovu opakovala verš z Žalmu 51 „srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!“, který je i pro mě osobně z více důvodů důležitý – to ve mně vyvolalo radost z toho, že v tomto velezajímavém světě může mít něco společného uznávaná autorita i duchovní pařez a věčný modlitební začátečník. :-)
Všichni máme své dary a každý z nás je výjimečný, po svém.

„Nic nám nebrání sloužit horlivě našemu Pánu. Milé sestry a bratři, když všemohoucí Bůh tak laskavě vyslyšel naše naléhavé prosby, služme mu prosím ještě horlivěji“
(Terezie od Ježíše, Kniha o zakládání)