Proměny vědění

03.03.2021

Na této publikaci se krásně ukazuje, že abyste mohli sepsat historii vědy (což je mimochodem mamutí úkol, takže žádný div, že autor neuspěl), musíte být alespoň trochu filosofy. Proč? Protože pokud nemáte hlubší pochopení antického myšlení tak zkrátka stavíte na vodě, případně ve vzduchu... Výsledkem je naprosto smrtící směs polopravd, díky kterým si člověk není jistý, čemu věřit a z knihy díky tomu téměř nic nemá. Naštěstí je autor drbna, a tak se alespoň dozvídáme nějaké ty klepy (jako třeba, že Keplerova matka čelila obvinění z čarodějnictví a Goethe považoval pozorování světla rozloženého krystalem za zvrhlé... no, každému co je jeho...).
Na téhle knize mě rozčilovalo tolik věcí, že jsem si je po první části začala sepisovat, abych snad na něco nezapomněla:
- Autor prezentuje školskou aristotelskou tradici presokratiků, jako by šlo o něco daného... rozumím tomu, že na středních se to tak pořád učí, ale myslím, že by bylo na místě přesáhnout středoškolskou úroveň... (Pokud vás toto téma zajímá doporučuji knihu "Od mýtu k logu" Kratochvíla a Bouzka, je to ale tedy o dost náročnější čtení...)
- S tím souvisí moje druhá stížnost a to brutální anachronismus, kterého se autor dopouští. Užívání aristotelské terminologie u presokratiků je jedna věc, ale tvrdit, že se Sókrates snažil o školskou reformu úplně jiná... (Abych ale byla spravedlivá, autor někdy předvádí velmi nekonvenční a zajímavé úvahy... které jsou problematické, ale celkem zajímavé ke čtení... nicméně by měl otevřeně přiznat, že jsou to jeho úvahy a ne je předkládat jako objektivní fakta.)
- Naprosto prvoplánové uchopení Platóna snad ani nemusím vysvětlovat... Jak už jsem řekla, autorovo porozumění antice je dost trystní.
- Prezentace Sókratova učení jako by bylo zřejmé. To už jsem trochu naťukla dříve... Autorův postoj k Sókratovi je v řadě ohledů dost netradiční a upozorňuje na důležité potíže. Nicméně, kritizovat v jednu chvíli Platóna a Xenofóna, že překroutili Sókratovo učení tak, aby se jim hodilo do krámu (což je jistě do určité míry pravda), a pak dělat v podstatě to samé... A ještě to prezentovat jako by to byl fakt...
- Z kontextu taky zdá se vyplývá, že se autor domnívá, že evangelia byla napsána dřív než epištoly, což... jsem asi musela špatně pochopit, protože...
- Kusánský v žádném případě nemluví o "nekonečném" vesmíru, jen o vesmíru "neomezeném". Tohle je nicméně velmi běžná chyba... (viz "Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru" Alexandre Koyré)
- A autor se dopouští i další typické chyby a to, že zapomíná (jak je tohle vůbec možné?), že předmluvu ke Koperníkovu spisu, kde se zdůrazňuje, že se jedná pouze o hypotézu, nenapsal Koperník, ale Andreas Osiander... Koperník svůj spis jako hypotézu nezamýšlel, i když díky výše zmíněnému, tak po dlouho dobu byl braný.
- Mám dojem, že Ludvík "stát jsem já" nikdy skutečně neřekl, ale už si nejsem jistá, kde jsem to slyšela, takže se třeba mýlím...
- Newtonovo pojetí gravitace a fyziky je pojato neskutečně zmatečně. Upřímně nevím, co si autor při psaní myslel... nejdříve jsem si myslela, že to nepochopil (na čemž by nebylo nic divného, já jsem to zdaleka všechno nepochopila taky), ale pak tak zas byla věta ukazující na opak... Pointa, Newton nevěřil v to, že gravitace skutečně funguje tak jak ji vyjádřil, protože to by znamenalo, že hmota může působit silou na dálku a to se mu příčilo (znovu viz Koyré). Navíc, říct o Newtonovi, že byl naivní...
- Když už jsme u té naivity... autorovo hodnocení čehokoli, co má nějakou spojitost s náboženstvím se mi zdá dost neobjektivní.
- V posledních asi dvou třech kapitolách, jsem si už vážně říkala, co je to za guláš... aby se ukázalo, že to celé vznikla jen proto, aby na vrcholu celé "evoluce vědění" byl Marx... oh, well... (Marx je zneužitý filosof a má určité mé sympatie, ale tohle bylo jednoduše směšné...)
- Z kontextu se zdá, že autor bere dějiny vědění jako určité překonávání antiky... upřímně, to je tak hloupé, že si to ani nezaslouží elaborovanější komentář...
- Přepis a překlad cizích jmen je autorovou osobní volbou... přesto si myslím mám právo říct, že je to zvěrstvo. Týká se to hlavně počešťování křestních jmen: Jan Kepler, Izák Newton atd. Mám dojem, že byla i horší, ale upřímně už se do toho nechci znovu ponořovat a hledat je.
- Ke konci mi přišlo, že to bylo zbytečně ukousnuté, chápu, že to chtěl završit Marxem, ale přeskočil řadu důležitých kapitol. Zneužití vědy a evolucionismu Hitlerem si jistě zaslouží víc než jen poznámku pod čarou. Frenologie a první inteligenční testy by si jistě taky zasloužily zmínku... Místo toho se pachtí ve filosofech, kterým - zdá se mi - moc nerozumí... Taky například středověk bere celkem fofrem...

Přesto se najde i pár pozitiv:
- Přes svoji trochu zastaralou větnou skladbu je kniha neuvěřitelně čtivá. Z žádné jiné knihy, kterou jsem si ke zkoušce vybrala jsem nebyla schopná za den přečíst tolik stránek.
- Jak už jsem řekla drby a netradiční teorie.
- Zajímavé téma... nicméně jak už jsem řekla mamutí, publikace této velikosti by ho nikdy nemohla zvládnout...

Doporučila bych tuto knihu? Já vám nevím... Čas strávený její četbou nepovažuji za ztracený a nelituji ho. Vzhledem k tomu, že jsem si z této kategorie musela nějakou knihu ke zkoušce vybrat, tak jsem asi i ráda, že jsem si vybrala tuto. Nicméně, kdybych si chtěla přečíst knihu na toto téma, asi bych se pokusila najít nějakou jinou. Tahle kniha má totiž tu nevýhodu, že je nedůvěryhodná... což u vědecké publikace není moc dobré doporučení... (Také neobsahuje v podstatě žádnou zdrojovou literaturu...)