jprst komentáře u knih
Ani jedna z povídek mě neupoutala, jsou až příliš poplatné době, ve které byly napsány. Prostě sbírka povídek, kterou jsem přečetl, odložil a už se k ní nevrátím.
Opět jeden z autorčiných detektivních příběhů, který nemá chybu. Má švih, nemá hluchá místa, charakteristiky a popisy postav neodvádějí čtenáře od děje. Zkrátka, dá se to přečíst na jeden zátah.
Povídky s detektivní zápletkou autorka umí, mají překvapivou logiku a spád. Ostatní povídky jsou poněkud méně poutavé, ale číst se rozhodně dají.
Mezi osmi povídkami jsem nenašel ani jednu, která by mě mimořádně zaujala nebo dokonce donutila, abych se nad ní zamyslel. Prostě jedna kniha mezi mnoha, neurazí ani nepotěší. A mimochodem, od této autorky jsem četl lepší věci.
Knihu jsem po jejím vydání ze zvědavosti přečetl a překvapilo mne, co všechno jsou vydavatelé ochotni vydat a čtenáři ( bohužel i já) koupit. Naivní a dost ubohý pokus obhájit neobhájitelné v jednání tehdejšího premiéra Stanislava Grosse. Je neuvěřitelné, k čemu až může bývalý novinář klesnout. A že Standovy cestičky k majetku byly hodně klikaté, je s postupem času čím dál jasnější a tím i cíl a smysl tohoto knižního odpadu.
Knihu si s chutí přečetli i mí potomci, kteří mají podstatně blíže k současné technice než domácímu zvířectvu.
Kniha pro chvíle, kdy nálada není zrovna nejlepší a kdy se nedaří, co se má. Chybí tomu sice Nepilův přednes, ale ani tak se z toho neztrácí jeho moudrost, klid a nadhled.
Nádherná oslava mistrného a lidského vypravěčství, která potvrzuje autorovu úctu ke slovu: " Každý máme někoho, komu záleží na našem slovu. Slovem mu opěkníme den a někdy i život. Anebo mu ho otemníme - když mlčíme ve chvíli, kdy na naše slovo čeká... "
Tak tohle nemá chybu, nezaregistroval jsem zatím, že by v Čechách někdo další tímto způsobem, přijatelným snad pro každého čtenáře, dokázal, že dobrá detektivka není jen "pokleslý" literární žánr.
Autor se dokáže lidsky a s humorem " pošťourat " i v těch méně kladných lidských vlastnostech.
Citlivě a jednoduše lidsky napsané příběhy většinu čtenářů přinutí se zamyslet nad slovem člověk.
Poprvé jsem tento příběh četl v 17 letech, teď po dlouhé době jsem si to zopakoval a zjistil jsem, že některé hodnoty jsou trvalé a nemění se. Postava ješitného a neomaleného učitele vystihuje dobře typ bezpáteřného, myšlenkově tupého a omezeného člověka ( a tací rozhodně nevymřeli), a ani pan redaktor není bez chyb, autor nenásilně upozorňuje na jeho vnitřní zbabělost.
Dost slabé volné pokračování Půlnočních běžců, což zklamalo asi nejen mě ale i další čtenáře, kterým "běžci" líbili.
Podle mého názoru je to špice Zapletalovy tvorby. Z celé knihy je cítit, že autor tu dobu prožil, dobře ji zná a není mu cizí. A mně také ne, proto se k této jeho knize občas i vrátím (alespoň k některým pasážím).
S odstupem času vyvstává otázka : Takoví jsme skutečně byli? Já jsem se v tom románu nepoznal, mé kamarády také ne, ale může to být částečná ztráta paměti. Jinak celkem čtivý román, v mé knihovně jsem ho zatím nechal.
Hledání cesty ze stereotypu je vždy, a bylo v té době obzvlášť, obtížné, ne-li nereálné. O to více sympatií získávají ti, kteří se o to alespoň pokusí. Pozor, ty sympatie mohou být i skrytá závist.
Jsem vysoce tolerantní čtenář, tak jsem tento román silou vůle dočetl až do konce, ale už se k němu asi nikdy nevrátím. A dodnes nevím, co jsem provedl svému kamarádovi, že tu knihu u mě tak rád zapomněl.
Interpretací historických událostí z našich dějin je hodně a hlavně různých. Ale tento román mistrně využívá historická fakta, přitom čtenáře nenudí a udržuje v napětí. Dokonce jsem přesvědčen, že některé čtenáře dovede i k tomu, že se budou zajímat o další události té doby. A to je dobře, protože na některé věci se zapomínat nesmí.
Autorův vypravěčský styl nemá chybu, jeho hrdina naopak nějaké ty chyby má, ale tím právě je člověčí a čtenáři sympatický. Povídky nepostrádají vtip a logiku a rád se k nim občas vrátím.
Detektivní příběhy umí autor poutavě vyprávět, ale v těchto příbězích nejde jen o detektivní zápletku, nýbrž o zjištění, že proti zneužití politické moci jsou právo a spravedlnost většinou bezmocné. A to bohužel neplatí jen pro Borůvkovy případy.