jprst diskuze u autorů

Mezi novináři patří autorka mezí přední "babišobijce" a osvědčuje se i jako jedna z hlásných trub současné vlády.

Typický příklad autora, u kterého kvantita tvorby zřetelně převažuje nad kvalitou. V jeho tvorbě se dá najít řádka dobrých a slušných knih, ale většina tvorby je jen komerční záležitost ve stylu : Co mí čtenáři čtou, to jim prostě prostřednictvím svého jména nacpu.

Ač již "přestárlý" čtenář musím připustit , knihy tohoto českého autora jaksi unikly mé pozornosti. Po přečtení jeho knihy Dům zelených příznaků mám pocit, že bych si znalost tvorby tohoto měl přece jen poněkud doplnit.

Existuje jedna kniha, která se autorovi vyloženě povedla a tou je "1000 dobrých rad zahrádkářům", vzdáleně se jí přiblížila publikace "Rok v naší zahradě". Ale všech ostatních svých publikacích jen opakuje již dříve použité a známé poznatky a informace, nic nového nepřináší.

Více než několik knih této autorky jsem přečetl a většina z nich mě docela zaujala. Její tvorba se sice pohybuje v jakési křivce mezi průměrem a špičkou, ale tak už to u plodnějších autorů bývá. Nicméně na knihu, kterou bych mohl označit jako podprůměrnou, jsem nenarazil.

Autor, na kterého se poněkud zapomíná, což považuji za poněkud absurdní. Většina jeho knih prostě nemá chybu a parádně vystihuje dobu příběhů, o kterých píše.

Jako marketér a PR machr skutečně hodně dobrý, ale jako literární autor nebo básník zatím docela bída. Osobní názor a prakticky neustálé přesvědčování příznivců i ostatních o tom, že je opravdu dobrý, je spíše kontraproduktivní, ale zatím mu to slušně funguje.

Autor má své "řemeslo" bravurně zmáknuté, ví, co čtenáři od jeho knih očekávají a dokáže jim to ve většině svých příběhů dát. Je celkem samozřejmé, že udržet vysoko nasazenou laťku své tvorby dokáže udržet jen málokterý autor, takže i některé Dánovy knihy mají do špice poněkud dále, ale i tak jsem ještě nenarazil ani na jedinou, o které bych prohlásil, že nestála za přečtení.

Ve své době patřil autor ke špičce sportovních žurnalistů a na knihách se sportovní tématikou, které napsal nebo na kterých se podílel, je to patřičně znát.

Četba autorčiných knih mi jako příznivci klasických anglických detektivek přinese vždy příjemný zážitek, samozřejmě někdy menší, někdy větší, ale ještě jsem nenarazil na autorčinu knihu, která by mne zklamala.

Autorovy knihy nejsou jednoduchou četbou, chce to postupně se přizpůsobit způsobu jeho uvažování a spisovatelskému stylu a pak najednou zjistíte, že si s ním začínáte rozumět a jeho kniha se stane čtenářským zážitkem.

K sepsání své knihy V první linii: Z Leningradu až do Berlína potřeboval v době jejího vzniku asi více než hodně odvahy, za to mu patří obdiv.

Ve své zatím čtyřdílné sérii detektivních příběhů s hlavním hrdinou Axelem Steenem autor úspěšně zužitkoval zkušenosti a poznatky, které získal při své činnosti novináře se zaměřením především na práci policie a resortu spravedlnosti.

Během doby jsem přečetl čtyři knihy této autorky, ale ani jedna z nich mě nijak nezaujala. Spíše mě přesvědčily, že jde o názorný příklad , kdy kvantita tvorby výrazně zvítězila nad kvalitou, takže další už zkoušet nebudu.

Ve své době vyhledávaný autor, jeho knihy patřily k tomu lepšímu, co v té době vycházelo.

Na autorově beletristické tvorbě je znát, že ji výrazně ovlivnilo jeho působení jako pracovníka Hlavní politické správy Čs.lidové armády.

Jeho dosavadní vydané knihy jej mezi spisovatele alespoň průměrných kvalit rozhodně neřadí. A jeho dosavadní curriculum vitae z něho také nečiní následováníhodný vzor.

Autorův životopis je dostatečně výmluvný a jen dokazuje, jaký člověk to byl.

Autorovy prózy jsou součástí cyklu Zvěrokruh a jsou v nich zachyceny osudy především vesnických lidí na Hané od třicátých do devadesátých let minulého století. Autor se v nich nevyhýbá ani takovým historickým mezníkům jako okupace, kolektivizace i události kolem roku 1968, i když jen v mezích daných dobou vzniku a vydávání těchto próz. To jim ale neubírá na poutavosti dané především plastickým vypravěčským stylem a smyslem pro důležité detaily.

Ke knihám pana Hrabala musí člověk prostě dospět, pak si je teprve patřičně užije a vychutná.