jprst diskuze u autorů

Dosud nejlepší český autor sci-fi literatury. Jeho sci-fi prózy dokážou zaujmout i ty, kteří tomuto žánru příliš nefandí. Autor se totiž nezabývá pouhou vědou, technikou a vynálezy, ale i lidmi s nimi vždy souvisejícími, jejich charaktery a vztahy.

Před maturitou, a to už je dost dávno, se mi dostal do ruky autorův román Zbabělci. Do té doby jsem o autorovi nevěděl skoro nic, protože profesorka češtiny ho před námi docela úspěšně tajila. Ale tento jediný román stačil, aby se Josef Škvorecký vecpal mezi mé oblíbené autory a na rozdíl od některých jiných je tam dodnes.

Tomu, kdo zde napsal údaje o Miroslavu Ratajovi, jaksi ušlo, že tento spisovatel v roce 1987 zemřel. Takže už dlouho určitě není šéfredaktorem ostravského nakladatelství Profil, kterým byl od roku 1973 až do svého úmrtí. Svou pozici šéfredaktora si asi patřičně užíval, soudě podle počtu vydaných knih tohoto autora. Jinak to byl i autor několika divadelních, televizních a rozhlasových her. Námětově čerpal zejména z pracovního prostředí , které osobně poznal. Hrdinové jeho děl překonávají pracovní těžkosti, dočasná nedorozumění mezi lidmi, vyhrocené situace, a to i přes osobní zájmy, aby nakonec ve společném díle našli cestu k sobě navzájem. V letech tzv. normalizace byly Rafajovy knihy vyzvedávány jako vzor angažované literatury ukazující vzor "nového" socialistického člověka. Ještě štěstí, že se ty vzory moc neujaly.
Podle jednoho autorova námětu bylo natočeno několik televizních inscenací a film Muž s orlem a slepicí. Ani dobrému hereckému obsazení se nepodařilo zajistit filmu úspěšnost.
Přesto je dobré si alespoň nějakou povídku z autorovy tvorby si přečíst, už jenom kvůli obrázku, co vše se dalo v té době vydávat, když byl autor na té správné straně.
Autorovým bratrem je básník, literární kritik a překladatel Oldřich Rafaj.

Postoje a náměty autorových děl zcela srozumitelně objasňuje jeho citát: " Kdykoli chcete objevit Lid, nakonec se vám vždycky scvrkne na někoho."

Byl i autorem scénářů k řadě filmů, např.: Dědeček Kylián a já, Láska s vůní pryskyřice, Čas pracuje pro vraha (podle Václava Erbena), Velké trápení (podle Heleny Šmahelové), Podivný výlet. Značné úspěchy dosáhl i v tvorbě dětských filmů, za které získal několik ocenění (Zlatého lva v Benátkách nebo Velkou cenu v Gijonu).
Dovolím si ještě poznamenat, že na autory historických románů jsem od dob středoškolského studia docela alergický (tenkrát jim vládl A. Jirásek), ale musím přiznat, že Jiří Hanibal je prostě umí. Přečetl jsem čtyři a klidně bych si dal i další.

Za nejlepší autorovu knihu z oblasti prózy považuji jeho prvotinu Vezmu sekeru. Další tři (Vzdálenost naděje, Schizofrenik a Hypnotyzér) už byly poněkud rozvleklé, ba až nudné. Ovšem jeho populárně naučná díla, především s psychologickými tématy, jsou stravitelná i pro čtenáře, kteří nejsou v této oblasti velkými odborníky.

Autor si obrovsky vážil řeči jako nástroje dorozumění a porozumění, proto také byl tak dobrý vypravěč a jeho ranní rozhlasové fejetony byly natolik oblíbené, že mnozí posluchači byli ochotni kvůli nim i předčasně vstát.

Jako kluk jsem jeho knihy hltal, moje děti si ho také oblíbily, ale vnoučata? Nevím, nevím, je jiná doba a dá to asi práci je přesvědčit, ,že stará dobrá verneovka je v určitém věku (jak říkají) super počtení.

Jako český autor detektivních románů a thrillerů docela trefa. Jeho knihy se dají číst v jednom zátahu a rozhodně čtenáře neotráví.