jprst diskuze u autorů

V současné době čtenáři opomíjený autor, ale není divu, v současné době se čtou úplně jiné věci. Ale i v autorově tvorbě lze najít zajímavé kousky.

Maigret je Maigret, ale autor prostě umí i jiné příběhy, kde ukazuje, že je i velkým znalcem lidských povah, což dokáže ve svých knihách mistrně využít.

Výborný autor, který se při časové frekvenci psaní a vydávaní svých knih dostal do pozice kvalitního "řemeslníka". Ví dobře, co si jeho čtenáři žádají a tak jim to v plné míře dá. A to je, bohužel, postupně vidět na úrovni jeho tvorby.

Většina jeho děl měla poměrně silný ideologický náboj, což mu zajistilo společně s láskou k Sovětskému svazu slušnou kariéru. K jeho plusům patří především to, že se zasloužil o založení Knižnice světové a české literatury. Jako překladatel z ruského jazyka byl propagátorem ruské a sovětské literatury, především díky jemu byly u nás vydány i méně známá díla např. Gorkého, Turgeněva a dalších. Ale jinak...typický autor své doby a jeho knihy jsou pro čtenáře většinou jen ztrátou času.

Před rokem 1989 nebylo až tak moc autorů/autorek detektivních příběhů, jejichž knihy si přece jenom udržovaly slušnou úroveň a dokázaly se obstojně vyrovnat s tehdejšími ideologickými požadavky. Detektivní příběhy této autorky k nim patří a stojí za přečtení.

Souhlasím s názorem 1amu, autor je skutečně "řemeslník", který ví, jak na čtenáře zapůsobit, ale to kvalitě a čtivosti jeho knih až tak moc neškodí. Občas se dokonce rád k některým z nich i vrátím.

Tento norský autor prostě umí. Postavy jeho knih jsou uvěřitelné, detektivní dvojice není párem geniálních vyšetřovatelů, mají své "člověčí" problémy, i proto jsou nám čtenářům sympatičtí. Takže jsme v očekávání českého vydání dalšího příběhu v této sérii.

Autorovy knihy jsou srovnávány s díly Fredericka Forsytha nebo Maria Puza, což je sice nadsazené, ale nelze popřít, že autor tento druh žánru prostě umí, alespoň soudě podle knih dosud u nás vydaných. Rozhodně neotráví a příznivce tohoto druhu literatury i potěší.

Česky zatím vydány dvě knihy dost odlišných kvalit. Zatímco Pikový Jack se dá označit za více než dobrý detektivní příběh, kniha Pouta už těchto kvalit zdaleka nedosahuje.

Jsem nepoučitelný, zkusil jsem ještě jednu knihu - Spojený stát. A výsledek? Názor na autorovy knihy jsem nezměnil a snad bych měl čtenáře dokonce před nimi varovat.

První česky vydaný autorčin thriller Wanted mě příliš neupoutal, prostě jeden z mnoha průměrných. A nejsem sám, i český vydavatel její první knihy má asi podobný názor.

Siena, na vaši otázku lze odpovědět způsobem, který investigativní žurnalisté, i pan Kmenta, poměrně často používají: Jedná se o domněnku založenou na neověřené informaci z utajeného zdroje, což by mohla být i pravda.

Nějakou dobu jsem četbu detektivek současných českých autorů docela zanedbával. A když jsem se rozhodl to napravit, hned jsem svým výběrem autora trefil současnou špičku. Zatím mám za sebou první tři kousky ze série Miko Syrový a mohu jen chválit.

Autora jsem poznal osobně v Mlčechvostech, kde v létě občas pobýval u své matky. Uměl poutavě vyprávět a dokázal u nás vzbudit zájem o českou historii.

Na tohoto autora sedí označení "dobrý a zkušený řemeslník". Ví nebo dokáže poměrně přesně odhadnout, co jeho čtenáři od něj očekávají a chtějí, a to jim především v jeho novějších výtvorech dává. Ale od Báječných let pod psa má jeho tvorba spíše sestupnou tendenci.

Autor, který uměl zápletky svých příběhů zamotat tak, že čtenář v závěru příběhu jen zíral, chtělo by se říci s otevřenou hubou.

Jeden z autorů, kteří dokázali požít historické události a reálie ve svých románech dokonce tak, že zvýšili jejich poutavost a čtivost.

Byly doby, kdy p. Kmenta možná patřil mezi výrazné osobnosti české investigativní žurnalistiky, ale od té doby se propracoval do polohy nájemného pisálka s filozofií : Kdo platí, poroučí.

Jeden z autorů, jehož romány nebo povídky mohu číst kdykoliv už více než dlouhou řádku let a přesto mě jejich četba zatím nedokázala nudit nebo dokonce otrávit. Velice pravděpodobně je můj obdiv k jeho dílům až nekritický, ale to už se asi nezmění.

Jako spisovatel výborný vypravěč s parádním využíváním krásy češtiny. Jako člověk rozporuplná osoba, nelze totiž bez povšimnutí vynechat jeho působení v neslavné dvojici zvané "Drzáč" ( J. Drda a V. Řezáč). Tato dvojice po roce 1948 negativně ovlivnila autorskou činnost i osobní životy celé řady našich spisovatelů, když v podstatě oni dva rozhodovali o tom, kdo a jaká tvorba vyhovuje požadavkům tehdejšího režimu.