jozik_v_tumane komentáře u knih

Přečteno za tři dny. Dobře napsáno!

7 26.11.2023

Přečetl jsem 50 stran. Nezaujalo mě to. Je to psané takovým tím povrchně dokumentačním stylem: nekonečná plejáda jmen (koho všeho kde potkal) a bezvýznamných událostí, ještě k tomu ten hrozný český lidový slang. Autor nepochybně prožil zajímavý život, ale psát neumí. Kniha nemá koncept, téma.

24.11.2023

Před půlkou to vzdávám. Ať je myšlenková kvalita jakákoli, je to strašně nepřístupným jazykem napsané. Buď autorovi špatně rozumím, nebo mám příliš povrchní znalost historických souvislostí, a nebo autor stále dokola opakuje tytéž utkvělé myšlenky. Po přečtení dalších deseti stran nemám pocit, že bych se cokoli relevantního dozvěděl. Nepovažuji to za bezúčelný plivanec do tváře českého národa, některé myšlenky jsou zajímavé, ale je to podané příliš komplikovaně, teoreticky a abstraktně, takže tomu vlastně nerozumím. Jinými slovy: je to strašně nudné čtení! Nepochopil jsem z toho o moc víc, než že Češi jsou podle autora zbabělci, prospěcháři a alibisti.

1 21.11.2023

Přečetl jsem první část a knihu odkládám. Překvapilo mě, jak slabé to je. Vypravěčsky nepřesvědčivé: Na jedné straně je jasně vidět, nakolik autor převypravuje zážitky z vlastního života, a přesto na druhé straně nejsou plastické, nevytváří životaschopné obrazy. Události se příliš okatě odehrávají v takovém sledu, jak se to autoru zrovna hodí do krámu, až k ploché schematičnosti. Intelektuálně je to stereotypní a strašně zjednodušující. Ve zkratce řečeno, najednou přišli bolševici, najednou se z nich všichni podělali, najednou se všichni snaží uchytit v nových poměrech, takže se morálně ohnou, a hlavní hrdina je sám proti všem. Největší slabinou textu je ovšem psychologie postav. Ani hrdina, natož kdokoli další, není vykreslen věrohodně. Po přečtení 90 stran netuším, co je hlavní hrdina zač, kromě toho, že se z nějakých vnitřních pohnutek, o nichž ale také není řečeno ani slovo (!), odmítá podřídit probíhající bolševizaci. Netuším nic o povaze jeho vztahů, motivaci, postojích. Působí to na mě jako román pro mládež, který schematicky učí, že bolševismus je zvrhlý. Na dospělý román je to fakt málo. První část se jmenuje Karol, což má být blízký přítel hlavního hrdiny Pawła, ale o Karolowi se též nedozvíme prakticky nic, v podstatě akorát to, že těžkou lesnickou práci vyměnil za pozici instruktora marxismu-leninismu... čímž pádem zmizí ze scény a Paweł se s ním už ani nesetká. Žádný konflikt, žádný vývoj, nic živého. Plochost a nuda. Docela pěkné popisy přírody, krajiny a počasí to nezachrání. Zklamání.

10.10.2023

Krásná, dojemná knížka. Nekomplikované vyprávění "obyčejného člověka", který se ovšem sveřepě odmítl vzdát základních morálních zásad a lidských hodnot a práv. Marčenko pocházel z lidových vrstev (a je zajímavé, že měl ukrajinské předky), nebyl původně žádný inťouš, pronikl mezi elitu sovětských disidentů až na základě seznámení s intelektuály-disidenty v lágru, kde v něm uzrálo rozhodnutí napsat knihu o bezpráví a nelidských podmínkách v sovětských postalinských lágrech a pokusit se ji vydat jak na Západě, tak v SSSR, což se mu podařilo. (Kniha "Mé výpovědi" bohužel nebyla přeložena do češtiny.) V této knize se nicméně také dočteme o lágrech (Marčenko v nich v součtu strávil 20 let) a o okolnostech vzniku první knihy. Nechybí velmi vtipné pasáže popisující absurditu života ve Svazu, honičky s kágébáky v Moskvě a dobové anekdoty. Je to hořký smích, kterému se však nelze ubránit. Marčenko byl hrdina a velký frajer, který si na nic nehrál, nestál o slávu a pozornost, jen se prostě odmítl podřídit bezpráví. Nakonec ho v podstatě umučili k smrti těsně před tím, než by byl na nátlak západní veřejnosti a v rámci gorbačovského tání na přelomu let 86/87 pravděpodobně amnestován. Držel hladovku za propuštění všech politických vězňů v SSSR, mlátili ho, neposkytovali lékařskou péči a drželi na samotce bez teplého oblečení během sibiřské zimy. To ovšem přežít nelze. Hajzlové.

2 07.10.2023

Rád bych si přečetl biografii této zajímavé osobnosti, kdyby nebyla odbytá. Bohužel, moje laťka je asi příliš vysoko (po přečtení např. Zatím dobrý o bratrech Mašínech). Přečetl jsem první část (asi 50 stran) a knihu odkládám, tím spíš, když na Goodreads čtu, že první část knihy je nejpovedenější. Kniha jen velmi stručně pojednává o psychologii Sorgeho, jeho osobním životě. Příklad: V 1. části se autor zmínil -- doslova jen zmínil -- o již nejméně třech ženách, které hrály v Sorgeho životě a kariéře důležitou úlohu, aniž sebeméně tyto vztahy rozvedl. Nejde o to, že by mě zajímaly bulvární podrobnosti z milostného života špiona. Jde o to, že pokud má být jeho biografie jen chladným, věcným soupisem chronologie jeho misí a úkolů, navázaných kontaktů a předaných zpráv, pak prostě není (dostatečně) zajímavá. V tomto ohledu mi stačí Wikipedie a základní přehled významných zpráv od Sorgeho, které měly reálný vliv na 2. světovou válku. Kvůli tomu nemusím číst celou biografii. I celkový politický a vojenský kontext, který by Sorgeho poslání dával smysl, chybí. Nepochybuji, že psát biografii špiona, o němž jistě řada informací zůstává utajena, je těžké. Ale způsob uchopení látky autorem prostě není poutavý. Zklamání.

1 05.10.2023

Komentáře jsem psal k jednotlivým povídkám. Jako celek to má z mého pohledu kolísavou kvalitu, Gogol a Leskov mě vůbec nezaujali, Čechov a Garšin -- nic extra, zbývající trojici Grin, Brjusov, Andrejev mám rád. Celkově nejsem nadšený z překladu Zdeňky Psůtkové, tam, kde mám možnost porovnat stejné texty přeložené jinými překladateli, preferuji je: Olga Ptáčková-Macháčková v případě Grina, Alena Morávková v případě Brjusova. Také bych této knize vytkl tučné písmo, není to příjemné na čtení.

2 05.10.2023

Pěkný soubor povídek s velmi působivou atmosférou.

1 04.10.2023

Geniální! Na 65 stránečkách je vystižena celá tragédie milostných vztahů mužů a žen. Úderné, břitké, vtipné, vyprávěné s naprostým přehledem a jistotou (zcela srovnatelnou s Leonidem Andrejevem). Brjusova okamžitě zařazuji mezi své oblíbené autory a vrhám se na jeho další díla! Je to tak "archetypálně dokonalé", až jsem měl pocit, že už jsem to četl, že tenhle příběh znám, ačkoli jsem si téměř jist, že jsem to číst nemohl, protože donedávna jsem ani neznal jméno autora.

1 30.09.2023

I. část: brilantní, v základních rysech velmi přesná analýza vývoje politické situace a společenské atmosféry v SSSR v 50. a 60. letech (mimo jiné ukazující, že Pražské jaro čerpalo také z významných reformních tendencí v SSSR). II. část: daleko méně zajímavá předpověď politického vývoje v následujících 15 letech, jejíž základní osou je (mylný) předpoklad, že mezi léty 1975-80 vypukne válka mezi SSSR a Čínou a do roku 1985 se Sovětský svaz rozpadne.

29.09.2023

Středobod knihy, podrobný popis slavného útěku do Západního Berlína, je napsán tak plasticky a čtivě, že se mi ve fantazii promítal film před očima a nebyl jsem schopný se odtrhnout. Celá kniha je velmi dobře napsaná, až na ty vložené pseudobásnické strofy -- ani nevím, jak ty útvary nazvat --, chápu, že měly sloužit jako zastavení a odlehčení dramatického textu, ale obsahově je většina z nich úplně mimo, kroutím nad tím hlavou a nechápu, o co autorovi šlo. Ale to je drobnost. Celou 600stránkovou knihu jsem přečetl za 3 dny a kousek, což je u mě zcela výjimečné. (Naposledy jsem se takhle začetl asi před 20 lety do Orwellova 1984.) Co se týče bratří Mašínů, tak mě osobnostně tedy nejsou zvlášť sympatičtí, neodsuzoval bych je, jejich činy považuju v principu za legitimní, na druhou stranu je zřejmé, že z velké části to byli trochu zvlčilí kluci (vyrůstající bez otce), kterým šlo hlavně o to dobrodružství samotné a až v druhé řadě o nějaký smysl té činnosti. Při každé své akci udělali spoustu chyb (někdy až ve stylu "všechno špatně"), zásady konspirace ve skupině nebyly dodržovány atd. (Je to ovšem adekvátní jejich věku.) Zde je zajímavé srovnání s Josefem Hasilem, který je mi osobně sympatičtější a který jednal nesrovnatelně profesionálněji. Vůbec nechci snižovat hrdinství Mašínů -- to, jak se prostříleli do Západního Berlína je prostě na hranici zázraku, šance 1:10000, že to vyjde --, jen mě trochu překvapuje podtitul knihy "největší příběh studené války", resp. to, jak z autorova stylu psaní vysvítá, že je považuje za největší hrdiny své doby. Z příbuzných a pomahačů Mašínů bylo zavřeno podle údajů v knize méně než 20 lidí, v případě Hasila to bylo mnoho desítek. Z toho, co vím, mám dojem, že Hasil byl StB mnohem větším trnem v oku a postupovala proti němu s řádově větší brutalitou. To naznačuje, kdo byl větší hrdina. Mašínovi spasili útěkem jen sebe, jinak podnikali jen úplně zbytečné a bezvýznamné (z hlediska narušení chodu režimu) sabotáže. Hasil pomohl mnoha lidem utéct za hranice a žádné klukovské sabotáže ho nezajímaly. Sláva skupiny bratří Mašínů tak z mého pohledu vyplývá především z toho opravdu naprosto neuvěřitelného útěku, fantastičtějšího než všechny akční filmy, v kombinaci s příběhem hrdinství jejich otce. Čtenářský zážitek.

10 27.09.2023

Ze začátku jsem byl nadšený originálním námětem i stylem. Někde zhruba v půlce jsem si uvědomil, že mě vlastně nebaví to číst. Rovina dobrodružného příběhu se nerozvíjela důvěryhodně, jednotlivé události jsou řazeny více méně nahodile za účelem dosažení kýžené situace v rovině psychologicko-filozofické. Úvahy a zvraty v Robinsonově životě jsou často zajímavé a krásné, jen ten příběh se čím dál víc jeví jako konstrukt, který je jen nositelem těch úvah a osobnostních proměn. Závěr je ovšem skvělý, události zase dostanou spád a působí věrohodně a pointa, byť očekávatelná, je dojemná. Nezařadí se mezi mé nejoblíbenější knihy, ale byl to svého druhu krásný zážitek.

3 23.09.2023

Je to hezky a čtivě napsané, ale to je asi tak všechno. Pár poetických pasáží, jinak mě kniha nezaujala. Čte se to jedním dechem, vypravěčský talent autor má, ale myšlenka a koncept chyběly. Pro mě to byl prostě jen snový výlet do atmosféry studentského života v časech nadšeného budování socialismu v SSSR...

3 12.09.2023

Nádherně napsaná kniha, krásný životní příběh, i když samozřejmě popisované události jsou strašné. Nechápu, jak může mít kniha míň než 100 %. I když třeba někomu nesedne styl vyprávění, k tomuto lidskému příběhu nelze mít než nejhlubší obdiv. Není to samoúčelné popisování hrůz nacismu, ale barvitý osobní příběh s velkým duchovním přesahem. Pan autor, před nímž se hluboce klaním jako před spisovatelem a jako člověkem, nikdy nesklouzává ke zjednodušenému hodnocení, oceňuji např. zmínku o nacistovi, který v Treblince odmítl pracovat a na druhé straně zaznamenání případu znásilnění Němky americkými vojáky, který ukazuje, že nejen nacisti byli zvířata... Těžko po této knize číst jakoukoli fikci, když ta nejfantastičtější hrůza je zde popsána podle skutečnosti.

5 09.09.2023

Z pěti her jsem přečetl jen Tena a jediné, co mohu říct, je, že jsem to absolutně nepochopil :-) Nevědět to, v životě bych neuhádl, že to napsal ten fantastický prozaik Andrejev... Další hry už asi číst nebudu...

1 30.06.2023

Famózní dílo. Deník slavného spisovatele, který je kromě osobní roviny také skvělým dokumentem o dění v Rusku (Petrohradě) během bolševické revoluce a těsně po ní (nejobsáhlejší část deníku je z r. 1918) a současně literárním zážitkem! Andrejev byl skutečně mistr slova a výborný překlad Ludmily Duškové nám zprostředkovává jeho vytříbený styl a přesnost myšlenek. Bomba!

2 26.06.2023

Výjimečný vypravěčský talent! Ať už jsou to popisy prostředí, duševních stavů nebo akce, a zejména když se všechny tyto polohy prolínají, text plyne tím nejpřirozenějším způsobem, jako by autor vůbec nemusel přemýšlet, zda to napíše tak či onak, jako by se to psalo samo. Prostě nevycházím z údivu! Zeď mě nezaujala, ale jinak jedna povídka lepší než druhá, zejména Propast a V mlze, pojednávající o vztahu k ženě a sexualitě, mě oslovily velmi intimně.

1 16.06.2023

Mistrovské dílo! Na každé stránce jsem u vytržení. Sám autor ho prohlásil za svou nejlepší povídku a to se tedy není co divit. Od Andrejeva musím přečíst vše. Neuvěřitelný vypravěčský talent, metafyzický přesah a humor! Sofistikovaná hra se čtenářem, která se ale nikdy nezvrhne v samoúčelnost, je vždy jímavě přátelská. Jedním slovem: geniální.

3 16.06.2023

Perfektně propracovaná psychologická povídka, jejímž ústředním tématem je otázka dr. Kerženceva: "Simuluji bláznovství, abych mohl zabít, nebo jsem zabil, protože jsem blázen?" V tomto vydání nepochopitelně chybí prolog.

2 12.06.2023

Zdržuji se hodnocení. Vůbec jsem nevěděl, která bije. Zajímavá atmosféra, ale fakt jsem se nevyznal ani ve vztahu tří hlavních postav.