Žij jako všichni

kniha od: Anatolij Marčenko

Marčenko v knize Žij jako všichni popisuje období 70. a 80. let, dobu poté, co byl propuštěn z prvního věznění. Autor se věnuje vylíčení práce na své knize Mé výpovědi, jedné z prvních zpráv o poststalinských koncentračních táborech a věznicích, za kterou byl její autor odsouzen na dvacet let.

https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89563/big_zij-jako-vsichni-fDV-89563.jpg 4.234

Žánr:

Literatura světová, Literatura naučná, Biografie a memoáry

Vydáno: 1990, Nezávislé tiskové středisko
Originální název:

Живи как все (Živi kak vsje), 1993

Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Žij jako všichni

Přidat komentář

DuchDoby

30.07.2020

Jak to bylo v Pelíškách?.....proletáři všech zemí....

Bonnet

1 19.02.2018

Povinně dát přečíst všem, kterým se zdá, že za komunistů byla tráva zelenější a oblaka modřejší.

babicka_amalka

18.02.2017

skvělá kniha; měla by být povinnou četbou pro všechny, kteří nekriticky volají a teskní po "starých pořádcích".....

bookworm

5 09.01.2012

Autor tejto knihy by si u nás v Česku a na Slovensku určite zaslúžil viac pozornosti - patril k malej skupinke Rusov, ktorí sa otvorene postavili proti sovietskej okupácii Československa v r. 1968. Za tento odvážny a zároveň i beznádejný čin strávil dlhé roky v sovietskych gulagoch (v lágri aj zomrel - v roku 1986). V knihe opisuje krutú realitu ruských lágrov v 60. a 70. rokoch, málo sa tu zmenilo od čias Stalina - zinscenované procesy, vymslené obvinenia, nedobytnosť práva, či fakt, že s politickými väzňami sa tu zaobchádzalo horšie než s vrahmi a násilníkmi... Marčenko píše o svojich peripetiách vo väzbe a na súdoch. Útrapy, ktorými prešiel, opisuje s absolútnym pokojom, akoby sa ho to ani netýkalo. Pritom keď si len predstavím podmienky a situácie, o ktorých píše, naskakuje mi husia koža. Knihu určite odporúčam na pripomenutie, aká cena sa kedysi platila za pokus o slobodu prejavu. Na záver ešte jedna dobová anekdota z knihy:
Rozhovor medzi súdeným a jeho právnikom:
"Soudruhu právníku, řekněte mi, mám právo..."
"Máte, soudruhu."
"Dovolte, nevíte, co chci říct. Mám právo na..."
"Máte právo, máte."
"Prosím vás, poslouchejte mě. Mohu..."
"Á! Ne, nemůžete."
Právo mal, ale nemohol...