JiriCh komentáře u knih

Byla to taková blbost, že jsem to dočetl jen ze zvědavosti, jestli to bude tak blbé až do konce. (bylo) :-D

6 21.01.2024

Líbí se mi, že téměř v každé povídce je motiv nějakého tajemství či záhady, která zůstane nerozluštěna. Člověka odjakživa fascinují záhady a tajemství jen do té chvíle, dokud jsou záhadné, proto na mě povídky působí ještě dlouho po dočtení a proto se k nim stále vracím. Mohu o nich uvažovat, domýšlet si řešení.
Dále mám knížky rád pro jejich lidskost, prvorepublikovou atmosféru i vtip.

Tak tohle bylo hodně dobré. Mě to přišlo možná ještě lepší, než (známější) Na západní frontě klid. Je tam také mnoho vyprávění o děsech války (granáty trhající končetiny a střeva lezoucí ven z břicha...) ale hlavně mnoho absurdních situací po návratu vojáků domů (matka vyčítající navrátivšímu synovi, že přivezl zničené ponožky z nejlepší vlny, které mu poslala na frontu, nebo učitelé věřící tomu, že vojáci opět usednou spořádaně do školních lavic jako poslušní studenti). Vyprávění o ztracené generaci, smutné čtení.

4 17.11.2021

Havlíčkovi Petrolejové lampy a Neviditelný jsou výborné knížky, ale Ta třetí na mě zapůsobila ještě o trochu více. Snad proto, že se zabývají tématy, které se týkají každého z nás. Není tu žádné pojednání o nepříjemných psychických poruchách, ani popisování maloměšťáctví na přelomu století. Ta třetí je více o rodinných a partnerských vztazích, o sobectví, obětavosti, o upřímnosti, vypočítavosti a o zacházení s láskou.

Havlíček ve mne vždy dovede probudit silné pocity. U Neviditelného mne mnohokrát mrazilo, v Té třetí jsem zas často cítil velice nepříjemný pocit studu. Jako bych byl skutečně svědkem těch trapných situací, měl jsem sto chutí si zacpat uši a utéct někam pryč, abych ten pocit hanby ze sebe setřásl. Některých postav mi bylo opravdu líto a k některým jsem cítil odpor. Na konci knihy jsem si s hrůzou uvědomil, že i já mám s tou zápornou postavou cosi společného a chovám se k jiným ne zcela dobře. Ta knížka mě vážně donutila přemýšlet nad sebou samým.

1 31.05.2020

Poslední případ doktora Pivoňky byl opravdu nejintenzivnější. Bylo zde méně odboček, které tak často odváděly čtenáře od případu v první knize. Bylo to takové hutnější a napínavější.

Ach jo. Na konci jsem utřel slzu, stejně jako doktor Pivoňka na konci svého vyprávění v Karlínském činžáku. Bylo mi smutno nejen z událostí na konci knihy, ale hlavně proto, že to byl poslední díl této trilogie a musím se se všemi postavami rozloučit.

2 21.04.2020

Druhá část trilogie mě vůbec nepřišla slabší, jak tu někteří píší. Bavila mě ještě o kapku více, než Pivoňkovo první vyšetřování. Tentokrát dojde i na nějakou akci, honičku a prolétne poměrně hodně kulek. Bavilo mě i intermezzo odehrávající se na Hoře sv. Kateřiny během mobilizace. Našel jsem v tomto díle mnoho sympatických postav. Bylo to dobré a už se těším (možná se i trochu bojím) na třetí a poslední díl trilogie.

3 21.04.2020

Srovnání s TV seriálem Případy detektivní kanceláře Ostrozrak: Seriál je milý, líbilo se mi na něm, že i postava továrníka Zdeborského je (na rozdíl od knihy) taky sympatická. Kniha je ale ještě o něco lepší, je mnohem podrobnější a na mnoha místech se děj odvíjí jinak, jiný je i průběh vyšetřování, takže se nemusíte bát, že po shlédnutí seriálu vás knížka nebude bavit. Už teď se těším, až se začtu do druhého případu doktora Pivoňky - do vraždy se zárukou.

6 03.03.2020

Jedna z nejlepších Čapkových věcí. Těsně než jsem se dostal do poloviny knihy, říkal jsem si, že už musí být konec, o čem by ta druhá polovina byla? Do půlky knihy šlo jen o obyčejné vyprávění starého člověka o obyčejném životě, ale druhá polovina bylo veliké překvapení. Tato kniha změnila moji představu o životě, můj pohled na lidi i na sebe sama.

7 01.12.2019

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Úžasná atmosféra První republiky. Ačkoliv humoristické věci nemusím, tady jsem se doopravdy smál, nebo spíše jen usmíval, ale zato bez přestání. Slabší místa byla asi jen večerní vyprávění (zvláště dědečkovo a Kateřiny). Moc milé čtení, líbilo se mi nesmělé seznamování vypravěče se slečnou Barborou. Oblíbil jsem si Saturnina, dědečka a hlavně doktora Vlacha (chtěl bych mít přítele, jako je on).

13 01.12.2019

Je to můj první přečtený horor (nedívám se na horory ani v televizi) a snad právě proto jsem se bál docela dost. Nemám porovnání, proto tak vysoké hodnocení. Po dočtení knihy jsem zahlédl z okna na zahradě podivné světélko a v tu chvíli jsem zbělal jako stěna, až později jsem si uvědomil, že sousedé tam mají takovou žárovičku co se ve tmě sama spouští.

6 01.12.2019

Nemůžu si pomoci, film je o tolik lepší, než kniha... Všechna čest před autorem, bez knihy by tak krásný film nevznikl, ale ve filmu je něco málo navíc, co tam být má a něco málo chybí, co tam být nemělo :-)

01.12.2019

Mám rád knihy odehrávající se v období První republiky a od Poláčka miluji knížku Bylo nás pět. Ale tato kniha mě příliš nenadchla. Děj byl příliš předvídatelný a za mě ani ne moc humorný. Připadal jsem si jako při sledování levného televizního filmu, který ukrátí volnou chvíli, ničím neurazí, ale do kina bych na něj nešel.

1 01.12.2019

Z noetické trilogie se mi Hordubal líbí méně než Obyčejný život, ale více než Povětroň. Nadchla mě atmosféra Podkarpatské Rusi a závěr knihy byl taky moc dobrý. Neuvěřitelně mě však vytáčela postava Hordubala, byl tak moc naivní, až mě to přišlo těžko uvěřitelné.

1 01.12.2019