Hordubal

Příběh o venkovském muži z Podkarpatské Rusi, který po návratu z Ameriky shledá, že se mu rodina odcizila a že manželku mu zatím odloudil čeledín...

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31776/hordubal-31776.jpg 4586
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (56)

Přidat komentář
Anasa
17. září

Trochu jsem váhala s hvězdami. Hordubal se mi líbil, vracet se k němu asi nebudu. Děj jsem samozřejmě znala, ale ne dobře. Znala jsem Polanu tak, jak ji vidí vesničané - zlou, chamtivou poběhlici. Ani jako matka nestála za nic. Na druhou stranu jsem při četbě pochopila, že tak černobílé to nebylo. Muž je osm let pryč a z toho pět let nepíše? Žije? Má jinou? Vrátí se? A život ubíhá ... Nemám si ho zařídit jinak? Dobře to Čapek načrtl, je to podnět k přemýšlení, nejde jednoznačně litovat a jednoznačně soudit. Tak nakonec přece jen za pět hvězd.

sarka45
01. září

Mám ráda Karla Čapka pro jeho jazykovou bohatost. V tomto případě byla ještě podtržena skvělou interpretací Igora Bareše. Tato novela asi pro dnešního akčního čtenáře není příliš atraktivní. Děj by se dal shrnout na jednu stránku knihy. Jde spíš o psychologickou sondu prostého pracovitého chlapa, který není schopen přijmout očividnou pravdu. Je to obrovský kontrast mezi tím, co všechno vydrží fyzicky, k jakékoliv práci se umí postavit, ale nečinnost a citové strádání ho ničí a není schopen vzniklou situaci vyřešit. Také je to zajímavý pohled na těžký život na vesnici v Podkarpatské Rusi, na myšlení a chování prostých vesnických lidí. Kdo jsi bez viny, abys soudil? Zajímavá kniha.

VeruRomanská
17. srpna

Čapkovi jsem se dlouhá léta vyhýbala. Teď jsem poprvé od něj něco přečetla, a to novelu Hordubal. Kdyby mi někdo už na gymlu řekl, že jde o milostný trojúhelník se skvěle popsanou detektivní zápletkou včetně vyšetřovacího protokolu a soudního přelíčení, rozhodně bych s Čapkem tak dlouho neotálela! :)

stanza
08. května

Velmi smutný příběh o prosté, lidské krutosti a slabosti který se však velmi dobře četl.))

Dagros
08. března

Zajímavá kniha, ale určitě se k ní nevrátím, jedno přečtení stačilo.

Markéta ♡
07. března

K této knize jsem se velmi přemlouvala. Byla poslední, která mi chyběla k maturitní četbě. Po čtvrt roce jsem se dokopala a knihu přečetla na jeden dech.
Mám z ní smíšené pocity. Musela jsem jí dočíst, protože mě strašně zajímalo, jak to vlastně celé skončí, ale když jsem jí dočetla, tak jsem nevěděla, co si mám myslet. Líbila se mi? Byla zbytečná?
Těžko říct. Kniha byla prostě zajímavá.
Chvílemi mi vadily Hordubalovy rozhovory, které si představoval v hlavě.
Za mě 4 hvězdičky, protože Čapka mám ráda, ale lehce mě tato kniha od něj zklamala.
Děj je jednoduchý a zůstane mi v hlavě dlouho.

Hospodyňka
05. března

Další kniha, která se zavrtá do hlavy a člověk vlastně neví, zda je rád, že ji četl, nebo nerad, protože mu nedá spát.

Ronnie68
04. března

Kniha se mi líbila ... krátká ... a na konci jako detektivka ... se spravedlivým koncem ... i když už od začátku jsem děj trochu tušila ... líbilo se mi to

Maevie
06. února

První část se kvůli stylu psaní i rozvleklosti děje čte o něco hůře než následující dvě kapitoly. Ale je to právě první část, která je v knížce stěžejní. Hordubal je příběh o žalu, hodnotách a potřebě lásky, které se Hordubalovo srdce nikdy nedočkalo.

Ventimiglia
12.11.2017

Po letech kvůli čtenářské výzvě - přečteno bez dechu: dýchám s Hordubalem čistý vzduch na horách, shlížím do roviny, ve které je všechno jinak, a upravuju si pravdu po svém, tu jeho i tu svou.
"...bylo by jednodušší, kdyby si Juraje Hordubala vzal Pán Bůh. Zápal plic, amen. A vdova by si po čase vzala čeledína - - narodilo by se děťátko - Ale vám se, Biegl, takový jednoduchý příběh nelíbí."
"Ne. Mně se líbí zjistit pravdu. To, Gelnaji, je práce pro chlapa."
Gelnaj zahloubaně pomrkává. "A máte pocit, Karlíčku, že jste ji jako našel? Tu pravou pravdu?"

To se ví, že nikdo ji nenašel. Strašlivě osamělý Hordubal, který je státním zástupcem vylíčen jako slaboduchý, ví a neví, dělá všechno pro to, aby nevěděl, podniká zoufalé kroky, z nichž každý vede do propasti, tajemná Polana, o které nevíme vůbec nic a která, zsinalá a jako bezduchá, o sobě nesdělila jediného slova, divoký Manya, který chce svého nezkrotného koníka, policista, kterému se LÍBÍ zjistit pravdu. Komu by se nelíbilo. A nikdo ji nezná celou. Ani ty vesnické tetky, které soudí, ani, chlapi, kteří se Hordubalovi vysmívají, ani státní zástupce, který hřímá o morálce, nikdo. Ani já, ani ty. Ani Karel Čapek. Ale napsal to mistrovsky. Kromě víru myšlenek vnímám záplavu citů; soucítím s Hordubalem a vlastně i všemi ostatními a cítím, kolik máme společného.

triatlet
16.09.2017

Hordubalovo srdce žije. Díky Karlu Čapkovi.
Povídka je zajímavě rozčleněná – delší úvodní část nese znaky baladičnosti, a tak nepřekvapí úvodní věta druhé části: „Juraje Hordubala zabili!“
V první části převažuje smutek – z rozčarování. Juraj Hordubal se po letech vrací ze zámoří, těší se na rodinu, ale realita je jiná. Nepřipouští si ji, utěšení nenachází mezi lidmi, kterým se odcizil, ale v přírodě. „A Hordubal se odklízí ke kravkám, lyska se po něm točí hlavou, až řetězem rachotí, co je gazdo, co tak hlasitě dýcháš? Ech, lysko, nač vědět, nač vědět – ale je to těžké, těžší než řetěz. Tam nahoře bychom zvonili zvoncem, ty i já – co tam je místa, i Bůh se tam vejde; ale mezi lidmi je těsno, dva – tři lidé, lysko, a tak těsno mezi nimi! Což neslyšet rachotit jejich řetězy?“ (s. 50)
Vyšetřování vraždy v druhé části je svižné i vtipné, připomnělo mi Četnické humoresky. Závěrečný soud je posledním střípkem v Čapkově mozaice.
Líbily se mi charakteristiky postav. Především paralely s dobytkem – Manyův vztah ke koňům, Hordubalův ke – kravám. „Hospodine, jednou zase krávy pást! Ne dvě kravičky, to by bylo pro smích lidem, ale dvanáct krav, a hnát je třeba až na Volov Chrbát, v ruce topor na medvěda – A nikdo neřekne: nemluvit na krávy. Musí se zakřičet na hovádka. (s. 41)
Výrazné je líčení přírody. Karel Čapek kouzlí s jazykem, který je místy až básnický: „Širá je polonina: tu onde smrky, velké a mocné jako církev, člověk by smekal širák a nahlas pozdravil; a tráva hladká, klouzavá, kratičká, měkce se po ní šlape jako po koberci; dlouhá a lysá polonina mezi lesy, klene se široko daleko, nebe nad sebou a lesy shrnula na bok: jako když chlap si rozhalí prsa a leží, leží a hledí Pánu Bohu do oken, - ah, ahah, to se mu dýchá! A Juraj Hordubal je najednou malinký jako mraveneček a běží po širé polonině, kampak, kam, mravenečku?“ (s. 45)
………………………………..
Hordubal, Povětroň, Obyčejný život (Slováry, Praha 2011)

OneBas
13.08.2017

Nevím proč, ale tohle je snad jediné dílo od Čapka, se kterým jsem měla problém. Ze začátku jsem se do čtení nutila a ani postavy mi nepřišli ničím zajímavým. Zalíbil se mi až konec, ale i tak jsem z knihy vcelku zklamaná. Myslím, že si ji budu muset někdy přečíst znova a doufám , že změním názor.

Simy
26.06.2017

Chvilku jsem si zvykal na styl, kterým je kniha napsaná. Od poloviny se již četla příjemně. Závěr v podstatě bez překvapení a velice rychlý, takže kladně hodnotím spíš první část knihy.

Ema22
20.05.2017

Po Hordubalovi jsem sáhla po letech znovu. Čapek je čtivý, pohladí svým stylem. Tolik se mi líbily pasáže, kdy Juraj chodil po rodných horách, užíval si vůně, zvuky, to, jak se zadýchá, když stoupá po pastvinách a polích vzhůru. Nemá rád roviny, jsou nudné a nekonečné. Na horách je vždycky v dosahu nějaký cíl... Hordubal je prostý člověk, silný, pracovitý, hovoří se zvířaty, nikomu nevnucuje svůj názor, situaci dá čas, aby se srovnala. Polana si zase zvykla. Je důvěřivý, zřejmě věří v hodnoty, které očekává od ostatních. Jen někdy ustoupí zbytečně brzy a prospělo by mu si dupnout. Čím jsem starší, tím mi je Čapek bližší.

Zarganwar
14.05.2017

Chvílemi jsem se ztrácel a nebyl jsem si jist, kdo právě mluví, ale nářečí a styl psaní pěkně svištěl. Druhá a třetí část už nebyla taková, ale i tak byla kniha moc hezká.

Janina94
12.04.2017

Čapka mám vcelku ráda, ale tohle ne-e... Nechytlo mě to.

PeťkaW.
22.03.2017

Příběh o Hordubalovi je plný emocí. Výborně se čte, jsou v něm zvraty, je dobře propracovaný a vymyšlený... tohle je podle mě opravdu bravurně vystavěná a napsaná kniha. Její čtení je sice trochu depresivní, ale za ten konečný zážitek to stojí.

EternityLove
16.03.2017

Kniha mě mile překvapila, zde rozhodně neplatí, že doporučená četba je nudná četba. Na zápletku se nemuselo dlouho čekat a děj se rychle odvíjel, dobře se četla a celkově byla zajímavá. Jenom mě trošku zklamal konec, čekala jsem asi něco víc, než "jen" předvídatelný konec.

lushi
12.01.2017

Překvapilo mě, jak moc mě příběh zaujal. Obyčejně mě tyto motivy v literatuře nezajímají. Jedná se opravdu o skvělé dílo, plné emocí, napsané zcela věrohodně por postavu Hordubala, který je plný pocitů, ale nedokáže je vyjádřit slovy. Ohromné.

theale
29.12.2016

Čapka mám ráda, Povětroň se mi moc líbil, Hordubal byl pro mě velkým zklamáním.

Balrog
16.12.2016

Mám moc ráda knížky, které nutí přemýšlet, neříkají všechno a hlavní iniciativu nechají na čtenáři. Na této povídce mi ale strašně vadilo, že postavy nejsou schopné dát dohromady myšlenku vyjádřitelnou alespoň v kratším souvětí, ti lidi mi připomínali svými vyjadřovacími schopnostmi dítě předškolkovského věku:
"Máš ženu?"
"Co? Nač?"
"Pravda, nač."
Kvůli těmto dialogům mi málem explodovala hlava.

Hopicek495
26.10.2016

Úvod knihy mě příliš nechytl, ale postupem času ti bylo lepší a zajímavější. Nakonec se z toho vyklubal výborný román.

VeronikaJak
03.09.2016

Když jsem s Hordubalem začala, byla jsem pohlcena emocemi. Především tou jednou - cítila jsem se jako vyvrhel. Pravěpodobně jako sám Juraj. První dvě knihy byly skvělé, ta třetí už byla spíše takovým dovyprávěním toho, co už se dalo předpokládat. Žádné překvapení mě na konci nečekalo. Četbu jsem si ale užila. Za mě má velké plus právě za styl a jazyk vyprávění.

gacie
03.08.2016

Hodně moc se mi líbil způsob, jakým bylo dílo napsáno. Jazyk a styl. Prosté a účinné. Jen jsem očekávala, že když je knížka rozdělena do tří částí. Každá jednotlivá část bude z pohledu hlavních postav. První Hordubalova, druhá Hordubalová a třetí z pohledu čeledína. Závěr mi přišel takový zkrácený, klidně by mohl být více propracovanější. Vůbec by mi to nevadilo. Spíše bych to přivítala. Karel Čapek je fakt výborný spisovatel.

Katy007
24.07.2016

Krásně napsáno, jen jsem předpokládala více nečekaný konec. Ale to je u milostných trojúhelníků asi normální... Skvělá kniha na prohloubení deprese způsobené lidskou malostí, povrchností a nedoceněním.

peta5472
05.06.2016

Čekala jsem něco lepšího. Pořád jsem hlavnímu hrdinovi-Juraji fandila. Ale on byl paličák a nedal si říct. Knížka dokáže upoutat a nelze se od ní odtrhnout, i když mě některé situace naštvaly.

Plútarchos
24.05.2016

Celkem nevydařený návrat Juraje Hordubala z Ameriky do rodné vsi Krivá na Podkarpatské Rusi... Takový lidsky tragický příběh, oslava přírody, obyčejného těžkého života na vsi se všemi jeho radostmi i strastmi. Sny hlavního hrdiny, které nedokáže uskutečnit kvůli své zarputilé povaze, povaze okolí a nedostatku komunikace(?) jsou odsouzeny k zániku, stejně jako jejich nositel.

"Nakvašený kramář u okna si stírá modrým šátkem pot. Třeba zase řekne: To je horko! Horko, pane? Tomu říkáte horko? Měl byste být, pane, na lowerdecku; nebo dole v shaftu na antracit... Tam posílají niggery, ale já to vydržel, yessr. Za sedm dolarů. Hallo, Hordubal! Hallo, you niggash! Ach, pane, člověk mnoho vydrží. Kůň ne. Tam dolů už nemohli dát koně, aby tahali káry. Příliš horko, pane. Nebo takový lowerdeck na lodi... Člověk mnoho vydrží, jen kdyby se aspoň mohl domluvit."

"Širá je polonina: tu onde smrky, velké a mocné jako církev, člověk by smekl širák a nahlas pozdravil; a tráva hladká, klouzavá, kratičká, měkce se po ní šlape jako po koberci; dlouhá a lysá polonina mezi lesy, klene se široko daleko, nebe nad sebou a lesy shrnula na bok: jako když chlap si rozhalí prsa a leží, leží si a hledí Pánu Bohu do oken, -- ah, ahah, to se mu dýchá! A Juraj Hordubal je najednou malinký jako mraveneček a běží po širé polonině, kampak, kam, mravenečku? Inu tam, hore na temeno, vidíš tam pást se ty maličké, červené mravence? tam já mám zamířeno. Širá je polonina.
Širá je, Pane: řekl bys, stádo volů? Ty červené tečky? Dobré to má Hospodin: dívá se dolů a řekne si, ta černá tečka tuto je nějaký Hordubal, ta světlá tečka tamto je Polana; musím se podívat, potkají se ty dvě tečky? či mám je k sobě postrčit prstem?"

switch.man
29.03.2016

Solidní psychodrama s pěkně vykresleným životem na horské vsi Podkarpatské Rusi tehdejší doby.

Mimo to, co jsem četl v jiných komentářích, musím říci, že jsem možná čekal trochu jiný konec.

Hordubal byl ve státech 8 let, 5 let posílal domů ženě peníze. Poté bez jakékoliv zprávy (byť ani odesílatel, ani příjemce neumí číst...) 3 roky ani zpráva, ani peníze...
Co o tom - a vůbec o téměř všech věcech - Polana, žena Hordubalova, míní, se nedozvíme ani slovem. Je to v podstatě němá postava.
Celé dílo logicky směřuje k jedinému možnému rozuzlení, které také přichází.

Nevím proč, ale pořád jsem měl pocit, že to musí dopadnout jinak.. Že Polana tají něco, co nám autor říci nechce. A že to v závěru praskne a nastane zlom, který vše zvrátí.. Závěr, který ukáže, jak vesnické pomlouvání a vůbec povrchní odsuzování může být kruté, nebezpečné, vedoucí třebas až k justičnímu omylu.
Ale tenhle pocit byl asi jen výplodem mé bujné fantazie. "Skutečnost" bývá většinou nepříjemné jednoduchá, jako zde.

bookworm.
28.02.2016

Takovou psychologickou nálož jsem od Čapka nečekal.

Y.F.N.
11.12.2015

K Čapkovi jsem byl velice skeptický. V mých očích měl nálepku dalšího Čecha kterého musím chtě nechtě přečíst vrámci povinné četby. O to víc jsem byl mile překvapen po dočtení Hordubala. Děj má myšlenku, roztodivné charaktery jednotlivých postav - zejména Miša, přítel Hordubala, je dokonalý a jazyk díla je velice kvalitní. Takže všem podobným skeptikům vřele doporučuji.