Jelitovna komentáře u knih

Našla jsem v knihobudce a sáhla po ní kvůli názvu; náhodou se skvěle hodí do letošní Výzvy, větší část děje se odehrává ve vesmíru.

5 18.08.2023

Úryvky:
- Uralství je myšlenka postkolonialismu v jeho nejryzejší podobě. A takovou je už dlouho, přestože postkolonialismus si obecně do Ruska teprve hledá cestu. Uralské národy se na vytváření Ruska podílely od počátků. Rus by neexistoval, nebýt příslušníků uralských národů, Tatarů, baltských národů nebo Židů. Rus je směsicí a hybridním člověkem, i když se původní multietnicita v ruské historii často popírá, zamlčuje a je medvědí tlapou zašlapávána do zapomnění. (str. 44)

- Když se na začátku 21. století dostal k moci Putin, stalo se v oblastech uralských národů totéž co jinde v Rusku: politická opozice byla potlačena a svobodě slova byl nasazen náhubek. Nejkřiklavější to bylo v Marijsku, kde putinský útlak začal už v roce 2001. V Udmurtsku vydržely trochu svobodnější podmínky na rozdíl od Marijska a Mordvinska déle, ale i udmurtská kultura se stala terčem útoků. (str. 57)

- Komijské organizaci Izvatas se podařilo zabránit nadnárodním ropným společnostem v znečišťování chráněné oblasti Sebys - a to se v Rusku podaří jen nemnohým občanským aktivitám. Izvatas se nezdráhal pořádat petice, protesty i demonstrace až v Moskvě. Organizace se dokázala dohodnout s Lukoilem na tom, že společnost bude ze svých zisků slušnou částkou přispívat na sociální programy v okrese. Tohle všechno je dobré mít na paměti, i když později byl Izvatas přinucen vzdát se svých úspěchů a protestní kampaně už si dnes nikdo uspořádat nedovolí. (str. 75)

- Jestliže 90. léta připomínala relativně svobodná léta dvacátá, pak začátek nového století přinesl ozvěny 30. let. Za časů Vladimira Putina straší Kreml hrozbou rozpadu Ruska a začal znovu s centralizací a sjednocující politikou, aby prastarou ruskou rozmanitost opět vytlačil na okraj světa. Také velkoruský nacionalismus je na vzestupu.
Poslední úryvek je z kapitoly Archeologie a předvídání (str. 151) - doporučuji ji k přečtení celou.

5 06.08.2023

Příšerný text. Princátko zabloudí, připojí se k němu mluvící pes, pak přijde do chalupy, kam ho nikdo nezval, přespí v ní, přestože si to babka nepřála, a navrch si bez dovolení vezme kouzelnou mošnu. Princ-zlodějíček poté zachrání svého otce, získá tři další království a nakonec psovi na jeho přání usekne hlavu, načež z bezhlavého psa vyskočí zakletý princ, který jedno z království dostane darem.
Jedna hvězdička za tvrdou knihu, druhá za docela pěkné, jednoduché barevné obrázky.

8 04.06.2023

"Je to příběh člověka čelícího nelidskosti, jíž se dopouští systém ve jménu ideologie a pokroku."
Odpouštíme kvůli sobě. Obdivuji Paldäna, že to dokázal. Knihu napsal způsobem, který se nesoustředí na emoce. I tak je vyvolává. Příšerné. A napsal ji proto, abychom nezapomněli, čeho jsou lidé schopni. Bez ohledu na politickou nebo ideovou příslušnost. Protože "Utlačovatelé budou vždycky říkat, že nikoho neutlačují."
Knihu si určitě koupím. Mám totiž špatnou paměť. Většinu lidí to vůbec nezajímá, ale já si ty smutné okolnosti chci připomínat, abych věděla, proč se nesmím přestat snažit žít slušně. Jako člověk. Ne jako debil.
Příběh tibetského chlapce začíná slovy: "Narodil jsem se pod duhou. Kolikrát mi babička vyprávěla o mém narození... Křivým prstem kreslila ve vzduchu obrys duhy a ukazovala mi, jak její dva konce propojovaly řeku a pole a pod jejím obloukem se ukryla celá vesnice..." Brzy už je povětšinou o tom, co čeká "nereformovatelného" mnicha.
Ty takzvané pověry o událostech, které podle něj předznamenává zemětřesení nebo kometa, z něj nedělají špatného člověka. A z těch "druhých", materialisticky založených a "vědecky" uvažujících, se nestávají automaticky slušní, charakterní lidé.
Doufali, že jim Američané pomůžou. Jenže Henry Kissinger přijel do Číny, aby USA a Čína upevnily vztahy. A pak dorazil i Nixon, o kterém Číňani říkali, že "americký prezident přijel do Číny jako pes s ohonem mezi nohama".
Jestli jste četli Orwelovo 1984, tak ho prakticky uskutečňované najdete i zde. Odsuzování se stalo druhou přirozeností vězňů. A nejen to, samozřejmě.
Původně jsem chtěla napsat, co bachaři dělali vězněným ženám, jenže je to tak hnusné, že bude muset stačit úryvek se zkušeností Paldäna.
"Nečekal ale na odpověď a začal do mě dloubat svou novou hračkou. Moje tělo ucukávalo před elektrickými výboji. Potom mi vrazil obušek do úst, vykřikoval obscénnosti, vyndal ho a zase vrazil dovnitř. Pak si vzal jiný, delší. Měl jsem pocit, jako by to moje tělo trhalo na kusy. Vzpomínám si, že mi jeden z dozorců strčil do úst prsty a vytáhl mi jazyk, abych se neudusil. A pak jiný dozorce vyběhl znechucen ven z cely.
Ještě dnes si vybavuji vibrace, které vyvolaly šoky v mém těle. Takový elektrický výboj vás sevře a spustí ve vás jakýsi šílený třes. Ztratil jsem vědomí, a když jsem se probudil, ležel jsem v kaluži zvratků a moči. Nemám ponětí, jak dlouho jsem tam byl. Měl jsem opuchlou pusu a stěží jsem mohl pohnout čelistmi. S bolestí jsem cosi vyplivl. Byly to mé tři zuby. Několik týdnů jsem nebyl schopen pozřít tuhou stravu. Následkem tohoto incidentu jsem přišel i o ostatní zuby."
Co říci na závěr? TOLIK UTRPENÍ! Snad nepotká naše děti.

13 18.05.2023

"Pan Bůh neví, že je dobrej, laskavej a milující. Pan Bůh je... je... prázdnej."

"Jsi ve svým středu prázdnej?"

8 04.05.2023

Před pár lety jsem se ve vlaku pod Tatrami ptala náhodné místní paní, jaký mají Slováci národní strom. Nevěděla. Pravděpodobně jsou na tom jako my a je jím lípa. Dělám si iluzi, že to třeba souvisí i s nejčastějším přívlastkem lip v téhle publikaci - "houževnatá".
Lípa v Kuklíku u Chobotského dvora je krásná ve své nahotě. Ta v Mokrosukách má zase nádherné kořeny, hned bych se u ní taky usadila, jako holčička na fotce. Člověk má chuť se kmenů dotýkat... a tak je chrání před "ušlapáním" až na výjimky nepěkné plůtky.
Já vím, že na internetu můžeme najít spoustu fotografií, ale sedět s knížkou bylo báječně uvolňující.

20 15.04.2023

Zoufale ztracená, tak jsem si při čtení připadala, a nad větou: "Pokud jste tuto knihu dočetli až sem (str. 129), tak už zvládnete používat vše výše zmíněné." jsem se mohla akorát tak hystericky zasmát. Na druhou stranu, mladí lidé si nedokážou představit, jak strašně moc staří lidé nechápou, o čem tyhle elektronické věci jsou, a chtějí nás všechny postupně "digitalizovat" povinně. Dva rozdílné světy, které ztrácejí společnou řeč.
Odpověď na výzvu: "Tipněte si, kolik lidí má ve Spojených státech bezpečnostní prověrku, díky níž se pak můžou dostat snadno k informacím, ke kterým se jen tak někdo nedostane.", mi vyrazila dech.
Poslední dobou to jde u nás se svobodou do kopru, ale jinde to není výrazně lepší, zdá se mi. "Americké firmy včetně Amazonu a Applu web WikiLeaks bojkotují, americká vláda varuje studenty, aby se o WikiLeaks nezmiňovali na sociálních sítítch, jinak nebudou zaměstnáni ve státní správě. A když už tam zaměstnáni jste, nesmíte se na web dívat."
A protože mě dávno dojímají už jenom dobré skutky, chci na závěr napsat, 20 % je víc než nic, takže díky i vám, Anonymousové.

9 14.04.2023

Z pochopitelných důvodů zaujatá reportáž, v níž se z dnešního pohledu zrcadlí Orwelovo věčně se opakující schéma: včerejší přítel je v současnosti válečným nepřítelem a popozítří se - opět pouze dočasně - stale přítelem.
Asi to nikdo číst nebude, co? Tak aspoň pár úryvečků.
... "Lékař si nestěžoval. Tu a tam se mezi dary našlo něco použitelného. Ale když mi pak ukázal několik tun páchnoucích shnilých dek darovaných švýcarskou vládou a mimo jiné hromady prošlých konzerv, věnovaných "islámským bojovníkům", uvědomil jsem si, že tato nejmilitantnější země světa, která se schovává za svůj Červený kříž a přes jejíž konta se prolévá financování většiny válek na této planetě (na nichž se stejně nakonec vydělá), je opravdu jen bezcitným konzumním chrámem Evropy."
... O jednom, co si říkal bankéř a byznysmen. "Zdálo se mi paradoxní, že československá vláda vyzbrojuje nepřátele svých bratrů Rusů, což smetl ze stolu s tím, že to není tak jednoduché. Ptal se mě, jestli do ČSSR jezdím, a po záporné odpovědi začal být sdílenější. Byl držitelem mnoha pasů. Zmiňoval se jen o těch islámských. V ČSSR jistě existoval zákaz exportu zbraní do Afghánistánu, ale o jejich nepřímé cesty, přes třetího partnera, se nikdo nestaral, podle amerického hesla: "Mezi válkami není nepřátel, ale pouze zákazníci." Na základě tohoto pojetí se tak mnoho zbraní dostávalo tam, kam nemělo, obráceno špatným koncem dopředu.
Jediné, co tu bylo příjemné, bylo okázalé pohoštění, jež neustále přinášelo nenápadné služebnictvo, a fakt, že jeho dům měl klimatizaci. Po odchodu mi Malik vysvětloval, co všechno by bez tohoto pána nefungovalo. Bylo mi to jasné, protože ještě žádný muž s vysokou morálkou nedokázal zachránit celou zem. Není totiž schopen všeho."
... "Na obrazovce prý válčili najatí Pákistánci, jen se z nich prášilo. Nemusel pokračovat. Viděl jsem mnoho takových reportáží. I mně se v různých městech nabízeli velmi fotogeničtí hoši, ochotní předvést za padesát dolarů na den jakoukoliv válku. Do nabídky patřil za příplatek i výběr různých zbraní, kostýmů a exteriérů. Do vlastního Afghánistánu obsazeného Rusy nebylo možno vstoupit legálně. A tak se mi nejvíce líbil argument korektního reportéra věhlasné německé televize: "Tam nemůžeme, na Afghánistán se nevztahuje pojištění našeho vybavení." Odjet s prázdnou zase také nešlo, a tak jejich "dokument", obohacený několika záběry z nízko letících helikoptér nad dramaticky vypadajícími utečeneckými tábory a s pákistánskými "mudžáhídy", musel stačit."

9 06.04.2023

Knihu mi půjčil tchán, jehož kamna jsem v zimě roztápěla tak, až se třásla a roura žhnula. Nevěřila bych, jak vtipně se dá napsat naučná brožura o topení dřevem. Text je dobře rozčleněn, proložený fotografiemi a podbarvenými sloupky s tipy, zajímavostmi a příběhy z praxe, někdy až k smíchu zábavnými, jindy k nepochopení, čeho jsou lidé schopní.
Prozradím, že podle kapitoly "Zatápíme - je to jinak, než si myslíte", to taky děláme špatně a zatím jsme mezi známými nenarazili na nikoho, kdo by zatápěl správně. Pokusili jsme se o nápravu teprve jednou a moc se nám nedařilo. Také jsme si koupili teploměr na odvod spalinových cest, jenže máme rouru tlustostěnnou, což je asi problém (?), protože nejvíc naměřil 15 stupňů. No nic, občas se vyběhnu podívat ven, jestli se nám nekouří z komína... :-D

7 03.04.2023

Uvědomuji si, že dneska je riziko to přiznat, ale mám pro Tibet slabost od chvíle, kdy jsem zjistila, že existuje. Pohled na starou část světa očima japonského, byť ne zrovna sympatického špiona, mě bavil a občas mě přivedl i k údivu. V závěru knihy vyjádřil krátkou reflexi vztaženou k vlastnímu národu, a protože se mi zdá pro dnešní dobu ve vztahu k jiným národům inspirující, kousek ocituji.

"Považovali jsme se za čisté a šlechetné, zatímco ve skutečnosti jsme byli pouhými pěšáky velké falešné hry. Nyní si s hořkou lítostí vzpomínám na rozpor mezi růžovým snem o Velké východoasijské sféře vzájemné prosperity - propagovaným japonskou armádou a vládou - a drsnou realitou, ve které jsme se angažovali do programu útočných rasových výbojů. Na počátku málo z nás vědělo o krutostech války, ale na konci neexistovala omluva z neznalosti pravdy. Největší tragédií, kterou Japonsku způsobila válka, nebylo to, že jsme ji prohráli, ale že jsme se z naší porážky pramálo poučili a vynořili se bez vlastní identity.
Ve skutečnosti jsme zjistili pouze to, že neradi prohráváme. A to byl také skutečný důvod - opravdovější než lítost nad tím, co jsme udělali - proč se japonští lidé snažili ze společnosti vymazat vše, co mělo něco společného s válkou a militarismem. Samozřejmě že jsme byli úžasně úspěšní: dokonce tak úspěšní, že jsme vymazali i to nejlepší z naší tradiční národní identity. V ideálním případě jsme si měli zachovat starého ducha sebeobětování a oddanosti vyššímu cíli, spojit ho s vědomím, co se děje ve světě okolo nás, abychom pak vyšší cíl poznali, až ho uvidíme."

14 26.03.2023

Francouz se snaží tvářit objektivně, připadá mi však, že nedokázal zakrýt určitou nadutost. Přesto mi stála kniha za přečtení.

4 23.03.2023

Kromě Kočka leze dírou obsahuje knížka ještě Tancovala žížala. Pěkně rozesmáté obrázky.

7 08.02.2023

Leporelo jsem koupila, přestože jsme jich měli doma dost. Už tehdy bylo drahé. Bavilo mě, ač jsem ho četla mnohokrát dokola. Určitě si zaslouží uložit v domácí knihovně pro další generaci.

"Pane kaktus, s dovolením!
Nesu vodu před holením!
Vždyť děláte ostudu!"

"Hele, jdi pryč! Nech si řeči!
Mně náhodou fousy svědčí!
Já se holit nebudu!"

8 08.02.2023

Celá kniha je, cituji, "psána jako theory testing a zároveň i jako policy evaluative. Základem je holistická teorie, v jejímž rámci převažuje holismus nad individualismem. Ve světle jasně vymezených kritérií se to konkrétně projeví následovně: především převahou objektivního přístupu nad subjektivním, vnějšího pohledu (outside scoop) nad vnitřním pohledem (inside scoop). Za druhé, problematika rozšiřování NATO po skončení studené války bude více zkoumána z pohledu institucí a zejména pak z pohledu vývoje statu quo nežli z pohledu konkrétních lidí a jejich úlohy. Zároveň s tím usilujeme o vyrovnaný přístup mezi materialismem a idealismem.
Pokud jde o způsob psaní, byla zvolena metoda detailního vyprávění (narace). Jedná se o podrobně vyprávěný příběh v chronologické formě, jehož hlavním smyslem je vysvětlit čtenáři, jak se zkoumané události odehrály, proč k nim došlo a jaké byly jejich důsledky. Tento způsob psaní je také nazýván analytickým vyprávěním o vývoji i příčinných souvislostech zvoleného případu. Jeho základem je analýza jakožto "dekompozičně rozkladová metoda"."

5 30.01.2023

V knihovně jsem si řekla, že se podívám, jaké žluté knihy do Výzvy bych našla v odděleních, která jsou pro mě přijatelná. Hmm, Pjér, a píše o svém stavu po revoluci? Cesta ubíhala příjemně, i když mi postupně stránky trochu jalovatěly.
A obrázky? Když se podíváte na ty kaňky poprvé, ani vás nezaujmou, ale napodruhé vás možná ohromí, jako mě. Jejich rozstříhání geniálně zapadá do příběhu.
Ale proč lidi zuřivě zaškrtávají a píší do půjčených knih? Místy vyryté poznámky, jinde vygumované i s barvou stránky.

5 05.01.2023

Kniha je spíše pro členy Církve sjednocení, o níž jsem donedávna nevěděla a která, jak jsem právě zjistila, má v ČR minimálně padesátiletou historii a přibližně 65 členů. Munovo učení neznám, knihu hodnotím jako zprávu autora.

3 04.01.2023

Včely topičky, čerpadlářky, létavky, dělnice, stavitelky, tanečnice, ventilátorky, strážkyně, cizinky, skladnice, odběratelky, uklizečky a nevímjakéještě, jo asi voskovačky :-D a krmičky, kterým produkce jejich žláz zaprahne (pro mě do včerejška neznámé slovo), ale může se znovu aktivovat. (Asi jako u žen, kdy se může mladá babička rozkojit s cizím miminkem.)
Nádherné fotografie!
Budu dělat, jakoby tam devátá kapitola, z níž mi šla hlava kolem, nebyla.
(Mimochodem, z dnešního pohledu jsou vlastní všechny včelí sestry, neboť mají stejnou matku, ovšem jsou polorodé, protože nemají stejného otce.)

11 02.01.2023

Četla jsem některé Pludkovy knihy v mládí a líbily se mi tenkrát, byly na tehdejší dobu něčím nevšední, třeba Nepřítel z Atlantidy. Z toho důvodu a ze zvědavosti jsem si přinesla z budky i tuhle novelu. A? Nedokázala mě ničím zaujmout, přestože několikrát zmiňuje Lao-c’ a určitou formu meditace.

3 30.12.2022

Som voľba
ale ty nie
Strkáš mi tvoje oprate do mojich rúk
Lebo nevieš
čo chceš
A keď vieš čo chceš
Nevieš
že môžeš
A keď vieš že môžeš
Nie si ochotný to urobiť

Som voľba
Nechaj si svoje oprate
A drž ich pevne
Vyrážame na bláznivú
radostnú jazdu
životom.

5 27.12.2022

Anneliese byla odmala často nemocná, spalničky, příušnice atd., později zánět pohrudnice, zápal plic, tuberkulóza, zarděnky. Symptomy, které ji trápily: deprese, které se objevily pokaždé společně se sužujícími pachy, bolesti hlavy, vidiny tváří, které nemizely, přestože brala léky podle doporučení.
Neměla jsem tušení, jak exorcismus probíhá a v čem spočívá, a jsem docela nepříjemně zaskočená.
Dva dny po dočtení jsem náhodně v práci překlikávala programy na aktuální zprávy, přitom jsem narazila na začínající dvoudílný film na nějaké stanici slovenské televize - "Páter Pio". Matně jsem si vybavila, že o něm byla zmínka i v "Exorcismu Anneliese Michelové", myslím, že se ho neúspěšně dovolával otec Alt, když měl podobné potíže, tak jsem se na chvíli zastavila - v překlikávání i v práci - a chvíle pauzy se protáhla na oba díly. Byl to doják, na který se někdy ráda podívám znovu.