Oheň pod sněhem

18.05.2023

"Je to příběh člověka čelícího nelidskosti, jíž se dopouští systém ve jménu ideologie a pokroku."
Odpouštíme kvůli sobě. Obdivuji Paldäna, že to dokázal. Knihu napsal způsobem, který se nesoustředí na emoce. I tak je vyvolává. Příšerné. A napsal ji proto, abychom nezapomněli, čeho jsou lidé schopni. Bez ohledu na politickou nebo ideovou příslušnost. Protože "Utlačovatelé budou vždycky říkat, že nikoho neutlačují."
Knihu si určitě koupím. Mám totiž špatnou paměť. Většinu lidí to vůbec nezajímá, ale já si ty smutné okolnosti chci připomínat, abych věděla, proč se nesmím přestat snažit žít slušně. Jako člověk. Ne jako debil.
Příběh tibetského chlapce začíná slovy: "Narodil jsem se pod duhou. Kolikrát mi babička vyprávěla o mém narození... Křivým prstem kreslila ve vzduchu obrys duhy a ukazovala mi, jak její dva konce propojovaly řeku a pole a pod jejím obloukem se ukryla celá vesnice..." Brzy už je povětšinou o tom, co čeká "nereformovatelného" mnicha.
Ty takzvané pověry o událostech, které podle něj předznamenává zemětřesení nebo kometa, z něj nedělají špatného člověka. A z těch "druhých", materialisticky založených a "vědecky" uvažujících, se nestávají automaticky slušní, charakterní lidé.
Doufali, že jim Američané pomůžou. Jenže Henry Kissinger přijel do Číny, aby USA a Čína upevnily vztahy. A pak dorazil i Nixon, o kterém Číňani říkali, že "americký prezident přijel do Číny jako pes s ohonem mezi nohama".
Jestli jste četli Orwelovo 1984, tak ho prakticky uskutečňované najdete i zde. Odsuzování se stalo druhou přirozeností vězňů. A nejen to, samozřejmě.
Původně jsem chtěla napsat, co bachaři dělali vězněným ženám, jenže je to tak hnusné, že bude muset stačit úryvek se zkušeností Paldäna.
"Nečekal ale na odpověď a začal do mě dloubat svou novou hračkou. Moje tělo ucukávalo před elektrickými výboji. Potom mi vrazil obušek do úst, vykřikoval obscénnosti, vyndal ho a zase vrazil dovnitř. Pak si vzal jiný, delší. Měl jsem pocit, jako by to moje tělo trhalo na kusy. Vzpomínám si, že mi jeden z dozorců strčil do úst prsty a vytáhl mi jazyk, abych se neudusil. A pak jiný dozorce vyběhl znechucen ven z cely.
Ještě dnes si vybavuji vibrace, které vyvolaly šoky v mém těle. Takový elektrický výboj vás sevře a spustí ve vás jakýsi šílený třes. Ztratil jsem vědomí, a když jsem se probudil, ležel jsem v kaluži zvratků a moči. Nemám ponětí, jak dlouho jsem tam byl. Měl jsem opuchlou pusu a stěží jsem mohl pohnout čelistmi. S bolestí jsem cosi vyplivl. Byly to mé tři zuby. Několik týdnů jsem nebyl schopen pozřít tuhou stravu. Následkem tohoto incidentu jsem přišel i o ostatní zuby."
Co říci na závěr? TOLIK UTRPENÍ! Snad nepotká naše děti.

19.04.2016

Komunismus je zlo. Paldän Gjaccho nevinně protrpěl ve vězení 31 let, po celou dobu bit a mučen a ačkoli mě ho bylo líto, četl jsem mnohem lepší knihy na podobné téma, třeba ze Severní Koree.
I když jsem nic tak krutého neprožil, takové knihy mi připomínají dobu, ve které jsem ztratil mládí, nemožnost cestovat, nemožnost se svobodně vyjádřit apod. Držet hubu a krok, což jsem také nedokázal. VZS se mě snažila předělat na komunistu neustálým PŠM a komunistickým režimem což ovšem také nedokázali. Obdivuji Gjaccha, že tak dlouho dokázal odolávat a ještě jim odpustil. Jen Bůh odpouští, já ne.