Cesta

Na rozdíl od Pjérových přednášek, které pro mě mohou být velkou inspirací, jsem necítil, že by mi přečtení jeho knih cokoliv přineslo kromě ztráty času. Možná má pravdu Chytuš, že je tato kniha spíše pro hledající na začátcích své vlastní cesty, ale opravdu nevím.

Kniha občas zaujme, ale po dočítaní zostanete pocitovo "na ceste". Autor nemohol dopísať niečo, čo sám nemá doriešené.

V knihovně jsem si řekla, že se podívám, jaké žluté knihy do Výzvy bych našla v odděleních, která jsou pro mě přijatelná. Hmm, Pjér, a píše o svém stavu po revoluci? Cesta ubíhala příjemně, i když mi postupně stránky trochu jalovatěly.
A obrázky? Když se podíváte na ty kaňky poprvé, ani vás nezaujmou, ale napodruhé vás možná ohromí, jako mě. Jejich rozstříhání geniálně zapadá do příběhu.
Ale proč lidi zuřivě zaškrtávají a píší do půjčených knih? Místy vyryté poznámky, jinde vygumované i s barvou stránky.

Začalo to velmi slibně a v průběhu příběhu bylo několik velmi silných míst. Ta možná nastavila má očekávání příliš vysoko, takže jsem pak měl pocit, že závěru něco chybělo. Smysl některých epizod, zejména Mostu do neznáma, zůstal neobjasněn. Trochu tedy mám problém s hodnocením - jako v případě ostatních Pjérových knih ta kniha se prostě dost vymyká běžnému standardu, nejen obsahem, ale i designem (duhové stránky), takže se mi bezprostředně po jejím dočtení vlastně těžko posuzuje, nakolik mne obohatila. Možná hodnocení s odstupem času zvýším na 5 hvězd :-)

Knihy pana Pjéra miluji, ani tato kniha nezklamala a četla se oproti jeho jiným knihám velmi jednoduše, hřejivě.... :) Ráda se k ní vrátím.

Nedá se svítit, zase se k ní vrátím.

Moje švagrová se této knihy zbavovala, že je to děsná ezop.čovina, tak jsem se jí ujala. A vůbec toho nelituji. Kniha se mi velmi líbila, příběh byl čtivý a přitom v něm bylo tolik věcí k zamyšlení...

Tak lehounká....navede.

Cesta není kniha pro každého. Podle mého názoru je pro hledající, kteří jsou v začátcích své vlastní cesty. Dostat se mi do rukou zhruba o desetiletí dřív, byla bych úplně paf. Na druhou stranu musím říct, že i teď jsem pořád docela dost unešená - myšlenky v knize jsou nadčasově platné a je až k neuvěření, že knížku Pjér sepsal už na začátku devadesátých let (číst jí v té době, jako mladá cácorka, nepochopila bych) ... Načasování je asi ze všeho nejdůležitější - v téhle naší současné divné koronadobě vás knížka rozhodně do klidu nehodí, ba naopak - uvědomíte si, jak jdeme úplně proti veškerým popisovaným zásadám otevření se druhým lidem, proti zásadám osobní svobody a bezpodmínečné lásky... Kde jsou doby, kdy se neznámí lidé k sobě snažili spíš přibližovat, namísto "můžete si udržovat dvoumetrový odstup?"... Ale jiskřička naděje je vždycky, změnit to můžeme jen a jen my sami....

Jsem vděčná, že se ke mně kniha dostala. V době vydání předběhla dobu. Obrovská motivace k přemýšlení. Nelze přečíst pouze jednou.

Je hodně zajímavé číst dnes tuhle knihu (2018) a vědět, že je ze začátku devadesátých let. A to je na ní to nejzajímavější. Že už v té době to Pjér měl takhle srovnaný.