jarcik5582 komentáře u knih

Nejdříve to pozitivní: díky knize jsem si vyhledávala informace o Nigérii, dozvěděla jsme, se snad pravdivě, jaké to bylo žít v Nigérii a v Americe, když se tam Ifemelu dostala. Hodně jsem se podivovala nad tím, jak je otázka rasy úzkostná. Ráznost Ifemelu byla osvěžující. její matku bych z toho příběhu nejraději vyškrtala přijde mi super, jak se z ní stala blogerka, to naplnění, které jí to přineslo po tolika neúspěších. Byla jsem ráda za pohled, který mi kniha naskytla na začátky v nové neznámé zemi, o které má člověk své vysněné představy a ono je to nakonec úplně.....jinak.
Na jeden zátah jsem přečetla pasáž o kandidatuře a vítězstí Baracka Obamy. Naprosto mne uchvátilo, jak celou situaci prožívali, jak se jí poddali celým svým bytím a žitím. Opravdu úchvatné, nedovedu si představit, jaké to je se takto nadchnout pro politiku.
Přestěhování zpět do Nigére bylo .... hustý. Úplně jsem se do Ifemelu vcítila, jako když jsem vždycky přijela ze služební cesty, akorát moje adaptace proběhla po pár dnech samozřejmě rychleji než její po několika letech. Byla jsem mile překvapena, že se vrátila k blogování a opravdu by mne zajímalo, jak se blogováním dá vydělávat
A ten konec..... Konec příběhu jsem takový nečekala a jsem z něj rozpolcená i uchvácená zároveň. Obinze musel překonat sám sebe, muselo to pro něj být šíleně těžké.

No a teď z druhého konce: očekávala jsme příběh, román. Co si myslím, že se mi dostalo - nesourodý příběh přeskakující z jedné situace na druhou (klidně i několikrát za stránku), které mezi sebou nemají snad nic společného. Přišlo mi to, jako když si zapisuji situace, na které si vzpomínám a bez filtru časové osy je házím na papír. Do toho vložené filosofické rozbory rasové, vlasové, politické atd. otázky.
Dále mne ani příběh sám nezaujal, nevcitila jsem se do děje, do postav (Obinzeho mamka byla hustá). Chybí mi tam napětí.
Na začátku jsem dle první strany čekala obsáhlé věty plné hustého popisu. To se v příběhu dost vytratilo.
A co bylo děsné: "mikymaus". No málem jsem si vypíchla oči...

Příště bych knihu raději četla v angličtině, aby lépe vyzněl ten rozdíl mezi britskou a americkou angličtinou.

1 31.03.2022

Knihu jsem četla jako součást skupinového čtení. Byla jsem k ní skeptická, thrillery nečtu. Nicméně tento příběh stál za to. Vtáhl mne do děje hned od začátku. Kdybych měla tu možnost, přečtu ji na jeden zátah.
Styl psaní je chytlavý, jednoznačný a přímý. Dějová linie nechávala čtenáře v očekávání na maximum. V průběhu se objevilo několik opravdu nečekaných zápletek a vyvrcholení celého příběhu bylo nečekané.
Postavy měly šmrnc a jejich myšlení bylo úchvatné. Při Tilly jsem si často představovala Charlese z Numbers, jak má ty matematické vzorce stále před očima, ve všem se snaží najít systém a data jsou pro ni vším.
Co jsem ale na knize ocenila nejvíce byl popis krajiny, kde se příběh odehrával. S každým popisem okolí jsem se cítila jako bych tam opravdu byla. Vyhledávala jsem si reálie na mapě a představovala si, jak se tam musí krásně žít v tak opuštěné krajině plné zeleně, kopců a čerstvého vzduchu. Hned bych se tam vypravila na nějakou dobu.
Knihu nechávám v knihovně a určitě se k ní jednou vrátím, neboť si jsem jista, že na druhé čtení se postavy daleko více otevřou a podají více informací o sobě samých.

7 31.03.2022

Knihu jsem četla v rámci březnového čtení v knižním klubu. Sama české autory/autorky nečtu (sláva vyjímkám).

Nejprve pozitiva:
Soubor povídek je opravdu ze života. V mnoha situacích jsem se viděla (bohužel). Na začátku jsem se mnoha situacím opravdu zasmála, Alice a Richard byli opravdu vtipní. Nejoblíbenější postavou byla Lola :).

Co se mi nelíbilo:
Alice i Richard mi opravdu pili krev, byli fakt šílení. Richard to ale zabil nejvíce, ten byl nesnesitelný.
Styl psaní mi absolutně nesedl. Absence uvozovek pro přímou řeč, nespisovné výrazy, počeštěné výrazy z angličtiny (čet). Nejhorší byly věty jako neučesané myšlenky plynoucí z úst bez předchozího promyšlení. To opravdu nečekám od spisovatelky. Kniha byla moc zdlouhavá, na konci byly povídky až nekonečné. Vyloženě jsem odpočítávala, kdy už bude konec.

4 31.03.2022

Kniha je chytlavá už od první stránky. Vtipná od těch dalších. U této knihy jsem se nasmála opravdu hooodně! Počet stránek tak akorát. Styl vyprávění nezklamal, velmi chytlavý. Obě hlavní postavy jsou přesně můj šálek kávy. Tvrdohlavé, rázné, přímočaré, brilantní. Penelope opravdu znovu nezklamala. Mám přečtené všechny doposud český vydané objekty touhy, zbožňuji je a tato je stejně skvělá.

Vidím v knize stejné či podobné motivy jako v sérii objects of attraction? Ano. Vadí mi to? Vůběc.

Doporučujeme všema dvaceti.

5 31.03.2022

(SPOILER) Velmi zajímavý nápad na příběh!

Děj příběhu: Velmi jsem se vcítila do Nory na začátku knihy, když byla plná zoufalství. Všechny ty pocity byly tak živě popsané, jako by se autor sám v tu chvíli prožíval. Půlnoční knihovna, do které se Nora dostala byla úžasná. Často si říkám, jak bych se v určitých situacích rozhodla jinak, jestli bych pak byla tam, kde jsem, jestli bych dosáhla aktuálních věcí i přes jiná, zdánlivě lepší rozhodnutí. Držela jsem Noře palce, aby objevil ten svůj vysněný život. Nicméně zakrátko bylo jasné, že to dopadne tak, že v každém životě bude něco, co nebude sluníčkové, co nebude ideální. V jednu chvíli, ke konci příběhu, když se Nora loučila s Molly a Ashem, mi bylo opravdu smutno, že ten daný život opouští. Soucítila jsem s ní. Ale také mi už dávno bylo jasné, že se v těch jiných životech nebude cítit jako doma, nejsou to její životy. Zastávám totiž stejný názor.

Reálné provedení jiných životů: I když myšlenka přesunutí se do jiné verze svého života je super nápad, mám k němu výtky. Jak si i Nora čím dál více uvědomovala, ty životy vlastně nebyly její. Na konci je to i zmíněno - ona ty životy nevybudovala. Byly to životy jiných Nor, jiných osob, kterými se nestala. Připadalo mi to jako z filmu "v kůži johna malkoviche". Prosté obsazení života jiné osoby. Také by se mi toto obsazení nelíbilo. Je to tak trochu cizí.

Nekonečně mnoho možností: Jedna myšlenka mne na knize ale zmátla. Když se Nora přesouvala do života po změně jednoho rozhodnutí, bylo to pro mne tak trochu nereálné. Když změní jedno rozhodnutí, tak se ale od toho okamžiku znovu větví život dál na další rozhodnutí a celé se to nekonečně mnohokrát tříští. Dle mého tedy není reálné, aby se tedy přenesla do jednoho určitého života změnou jednoho rozhodnutí před x lety. Já vím, moc se v tom šťourám .

Styl psaní: Kniha se mi četla sama. Lehký, přímočarý styl psaní. V příběhu nebylo přehršle bezvýznamných detailů ani se zde nevyskytují ploché nicneříkající konverzace. Vše je promyšlené a dává to smysl. Žádné složité zamotání děje, které člověk není schopen rozuzlovat. Všechno do sebe zapadalo, nikde mi nepřišlo, že jsou v příběhu mezery. Od autora si určitě přečtu i další tituly.

4 31.03.2022