jarabr komentáře u knih

Takové "záchodové" čtení. Sednete a sjedete pár řádek. U něčeho se dá popřemýšlet, něco je i vtipné a něco vyloženě slabé. Část od Lecha jakž takž, druhá část od Patricie bych řekl, že byla o dost slabší, místy až pesimistická. Vracet se k tomu nebudu.

01.02.2018

Kdysi jsem viděl film, který mě hodně chytil. Nedávno jsem si ho pustil znovu a pak jsem si dal knihu. Dá se říct, že to má společnou myšlenku, ale každé je jiné. Řekl bych, že to jak Mitch zvládne situaci ve filmu je lepší řešení než to, jak je to podané v knize, kde mi to přijde trochu nešikovné, protože se stává psancem pro zbytek života.

1 20.12.2017

Něco lepší, něco slabší. Celkově dobře, tedy za 3*

3 19.11.2017

Helenka už sice není tak vtipná jako když byla malá nebo na gymnáziu, ale to je prostě dané věkem a situacemi, ve kterých se nachází. Každý díl je o jiné době i o jiném člověku. Dospělá ženská už těžko bude hlásit, že sníh může, protože ten není vůbec žádnej sladkej. A malinko se autorka sekla s věkem - Helenka říká, že je jí 43, ale popisuje události jara roku 2011 = necelých 47 let.
Pro mě jednoznačně nejlepší pasáž je rozhovor se Zenem, protože Pes nám spadla :-)

6 15.10.2017

Někdy kolem roku 1996 u nás Nova začala vysílat seriál Krajní meze - pilotní díl se jmenoval Králové písku. Doteď jsem netušil, že to bylo inspirováno povídkou Písečníci. Narazil jsem na ně úplně náhodou v knihovně a musím říct, že je to pecka, stejně jako ta filmová podoba i když ta se tolik nedrží předlohy, ale výsledek je stejný.
Nicméně k hodnocení knihy - Písečníci za 5, Lya tak 2-3 a Květina - tu jsem vyloženě přetrpěl, takže jen za 1.

20.06.2017

Stará čeština, místy těžká, ale srozumitelná. Příběh krásně napsaný. Po pár dnech jsem se přistihl, že občas přemýšlím v chodském nářečí. Jednu hvězdu ubírám za to, že si Jirásek nedělal moc starosti s historickými fakty - Hančí nebyla Hančí, děti se jmenovaly jinak a bylo jich více, Chodové neměli ve znaku hlavu psa a našly by se další věci. Jinak krásná kniha, stojí za přečtení.

2 14.06.2017

Příjemné počtení o tom jak to asi v Praze mohlo být. Nejvíc se mi líbila o vodě před Ludmiliným chrámem a o Václavově meči. O válečkách je taky pěkná.

1 01.06.2017

Chuťovka na jedno odpoledne. Přestože je to fikce, člověk má pocit jakoby byl u Vltavy 5000 let př. n. l. a tak jak je to popsané se to mohlo stát. Pan Štorch to prostě uměl napsat.

7 01.06.2017

"A vaše jméno?"

Legenda jako taková se mi líbí, Dykovo zpracování už méně - je to dané těžkopádnou češtinou, u které se musí člověk hodně soustředit a pak uniká požitek z děje a příběhu jako takového.

4 26.05.2017

Po pár stránkách jsem si říkal, že tohle asi nepřečtu. Pak se objevila kolibří knížka a začalo to být zajímavější. Tak jsem to zkusil dál. V tu chvíli jsem viděl hodnocení na dvě hvězdy. Postupně se to rozjelo, tak jsem si v duchu přidal třetí hvězdu, no a čtvrtá tam přišla díky závěru. Moje top to není, ale kniha určitě stojí za přečtení, je to laskavý příběh se spoustou fantazie a myšlenka karetního kalendáře je prostě skvělá :-)

4 17.05.2017

Tohle mě hodně zasáhlo. Někteří píšou, že to není moc čtivé nebo, že pro dnešní mladé lidi už to není. Pro toho, kdo nemá žádný vztah k přírodě a žije jen městským životem to opravdu není. Ostatní si na tom musí smlsnout. Nejlepší na celé knize je to, že Cimbura je opravdová postava, člověk, kterého J. Š. Baar osobně znal. Takže ač je to asi přikrášleno a místy je příběh opravdu velmi idylický, dá se věřit, že se vše stalo tak, jak Baar popsal. Dlouho jsem nečetl tak citlivý příběh a při několika pasážích jsem i zamáčkl slzu. Kdyby to šlo, chtěl bych být Janem Cimburou.

7 13.04.2017

Naprosto skvělá kniha, úžasná čeština. Asi mě i bavila víc druhá část o Žižkově, protože pojednání o študácích a kantorech člověk zná z filmů. Rozhodně doporučuji k přečtení.

06.04.2017

Krásná. Pro děti roztomiloučká, dospěláka pohladí po duši a hned by chtěl mít doma takového kocourka :-)

6 19.03.2017

Divná kniha. Začátek jakoby nikde, prostě najednou máme kluka s tátou v lese. Konec taky nikde, protože nevíte co bude dál. Přečetl jsem díky Výzvě. Možná bych si to vybral někdy i bez toho, protože mě sci-fi baví. Ale jinak depka, depka, depka. Dočetl jsem díky tomu, že jsem chtěl vědět, jak to skončí. A ono jakoby nic. No, už jsem četl hodnotnější kousky.

5 11.03.2017

Některé se četly skoro samy (kupodivu ty delší), jiné jsem vyloženě přetrpěl (kupodivu ty kratší). Za mě nejlepší Pecháček a Hauserová, nejhorší asi Obermannová.

1 25.02.2017

Nejen Orwell se svým 1984 a Farmou zvířat, ale i Bradbury v této knize vidí daleko do budoucnosti - téměř 70 let od napsání se v podstatě dnes dostáváme do stavu, který je zde popsaný.

"Nejsou všichni zrozeni svobodní a sobě rovní, jak říká Ústava, ale dá se dosáhnout toho, že jsou všichni srovnaní."
"...náš civilizovaný svět je tak rozlehlý, že si nemůžeme dovolit, aby menšiny byly nespokojené a neklidné."

Možná nejsme daleko od toho, kdy požárníci nebudou hasit požáry. Až z toho mrazí.

12 18.02.2017

Kdysi kdesi jsem četl Kosu. A teď jsem na ní narazil znova v téhle knize. Celkově Bradbury píše úžasně - někdy kolem roku 1989 jsem četl Zahřmění, které bylo i zfilmované. V této knize Je něco slabší něco lepší a mezi nejlepší řadím Další v řadě, Zasažen žárem, Nazdar a sbohem, Skleněná nádoba, Muž shora a Sloup ohně. Nade vším, ale ční Kosa - to je prostě pecka.

1 05.02.2017

Postava Zaklínače se mi líbí jako taková, ale kniha se podle mě moc nepovedla. Dlouho, dlouho mě nechytla, ale nakonec jsem ji přece jen dočetl. Fantasy mám rád, ale tohle mě nějak nebere.

3 23.01.2017

Postava Zaklínače a myšlenka jako taková se mi líbí, ale řekl bych, že je dost nešikovně uchopená. Záživné a napínavé pasáže se střídají s nezáživnými až nudnými. Skoro bych řekl, že ty nezáživné převažují. Musel jsem se hodně přemlouvat, abych to dočetl a to mám fantasy rád...

23.01.2017

Příběh navazující na Foglarem vymyšlené Uctívače ginga. Hrnčíř rozvíjí příběh sdružení, které Foglar zmínil jen okrajově. Příběh je napsaný velice poutavě a chce se číst dál a dál a zjišťovat co je kde skryto, co Jakub Struna odkázal svým následovníkům. Styl psaní je pochopitelně jiný než měl Jaroslav Foglar a milovník Foglara si musí chvíli zvykat než mu přijde na chuť, zvlášť pokud zrovna dočetl klasickou foglarovku...

06.01.2017