IŠ komentáře u knih

Od začátku do konce pro mě kniha byla jednou velkou a velmi chutnou ochutnávkou Dzoghčenu. Je napsána tak čtivě a příjemně, že přečíst ji za pár hodin je poměrně jednoduché. Mám ráda tento typ knih, kde i ta největší moudrost je čtenáři předložena tak srozumitelně a pokorně. Kdy alespoň při čtení má člověk ve všem jasno. Všemu rozumí, vše do sebe zapadá a překvapivě se spoustou věcí souhlasí. Pro mě byla kniha zdrojem nových informací. Asi by mohla jít víc do hloubky i přesto, že se jedná o úvodní seznámení s naukou. Na druhou stranu kniha má jen cca 140 stran a ty jsou z mého pohledu využity maximálně. Knihu rozhodně doporučuji. Je to takové příjemné pohlazení.

3 02.06.2016

Z knihy mám velmi smíšené pocity. Je to jako když pejsek a kočička pekli dort. Dali do toho dortu několik dobrot, ale spolu to jednoduše nechutnalo. Bylo to přeplácané. Byla to taková špatně stravitelná všehochuť. Přesně takový dortíček je tato kniha. Je v ní spoustu pěkných postřehů a myšlenek. Některé příběhy se velmi dobře čtou. V některých poznávám své odžité zkušenosti a jiný mě hluboce zasáhl. Na druhou stranu dialogy Richarda a Johna mě velmi nebaví. Co na mě působilo velmi rušivě bylo silné zastoupení politických tezí a hodnocení, které v některých případech považuji za velmi jednostranné. Kniha si určitě najde svého čtenáře. Bohužel mně nepřinesla a nedala nic nového .

2 31.05.2016

První polovinu knihy jsem přečetla jedním dechem. Krugman se narodil v r. 1953 a možná i proto je jeho popis poválečné středostavovské Ameriky něčím víc než jen analýzou dat a statistik. Vnímám zde jeho osobní zkušenost a prožitek té doby, který byť je subjektivní, nemanipuluje s názorem čtenáře a v mnoha případech je podložen emipirickými daty. Krugman představuje několik zajímavých faktů. Za jeden z nejzajímavějších považuji skutečnost určité blízkosti republikánské a demokratické strany z pohledu absence neshod v oblasti hospodářské politiky v padesátých a šedesátých letech 20. století. Velmi zajímavý mi přijde jeho snad až nekriticky pozitivní pohled na roli odborů. Velmi blízké je mi jeho vnímání problematiky zdravotní péče a nutnosti její reformy, která by měla vést k snazšímu čerpání a dostupnosti a k vyšší kvalitě života. Poměrně významnou část knihy zaujímá kapitola vzniku konzervativního hnutí, vzájemné propojenosti médií a republikánských fondů až po tradici volebních podvodů. Právě zde se ale ztrácí Krugmanova objektivita a práce s fakty. Některá jeho konstatování mi připomínají konspirace a nemají daleko k pomluvě. Jsou nepodložená, příliš jednostranná a to bez ohledu zda s ním souhlasím či nikoli. I přesto však knihu považuji za velmi zdařilou. Mně osobně přinesla spoustu nových informací a faktů a všem zájemcům o historii, politické a ekonomické souvislosti doporučuji.

1 22.05.2016

Mahajánské texty jsou výběrem z Knihy zlatých předpisů, které svým překladem opatřila pro několik „skutečných mystiků“ v Theosofické společnosti H.P.Blavatská. Překlady těchto předpisů potom doplnil svými komentáři Květoslav Minařík tak, aby „upřímně hledajícím odhalil ještě více z pravé mystiky“. Stejně jako v Přímé Stezce a v Praxi Přímé Stezky je z komentářů slyšet silný apel na mravní kázeň jako základní předpoklad pro překonání světskosti a dosažení nirvány. Minařík píše: „Za počátek mystické cesty nesmíme pokládat soustředění, ale mravní kázeň.“ Kniha je rozdělena do tří částí. První část – Hlas ticha – obsahuje pokyny pro ty, kteří neznají nebezpečí nižších iddhi. Z náboženského hlediska Hlas ticha představuje hlas Boží. Z psychologického je to stav blaženosti, který se musí rozvinout, pokud chceme překonat strasti běžného světského života a dosáhnout harmonie. (str. 12, 4. Mysl je velikým vrahem Skutečnosti. 5. Toho vraha nechť žák usmrtí). Minařík popisuje, že mysl může být usmrcena „vědomým soustředěním s oporami“, což znamená soustředění se na určitý objekt nebo místo v těle. („…mysl přestane putovat jak za dohledu denního vědomí, což se pokládá za vědomé myšlení, tak i podvědomě, což se pokládá za bloudění mysli. Přestane-li mysl putovat, přestane člověku předkládat jeho domněnky a přesvědčení jako objektivní pravdy a to je podmínkou k probuzení postřehovací moci, prorážející si cestu klamnými zdáními ke skutečnosti a pravdě“.) Toto odpovídá popisované praxi vědomé koncentrace na nohy, jak je popisováno v Přímé Stezce. Druhá část knihy -Dvě stezky – zabývá se naukou oka a naukou srdce. Třetí část - Sedm bran – žák vstupuje na stezku, kde sedm bran představuje sedm pevností. Tyto pevnosti jsou ovládány krutými mocnostmi — vtělenými vášněmi. Osobně oceňuji komentáře, které se týkají Strážce prahu. Celá kniha je jedním praktickým návodem. Je dobře čtivá a snadno pochopitelná. Na druhou stranu si uvědomuji, že v některých případech je ke slovům potřeba přistupovat obzvlášť citlivě a číst jejich význam mezi řádky. Když Minařík píše: „Kdo dosáhne naprosté duševní a mravní lhostejnosti a necitlivosti (k radosti a bolesti), aniž přitom dovolil mechanickým zřetelům své bytosti klesnout pod duchovní světlo a jas pravého vědomí, stane se mistrem jógy…“ vnímám onu lhostejnost a necitlivost jako schopnosti odosobnění se. Být pozorovatelem a nenechat manipulovat pudy a emocemi. Knihu doporučuji a určitě se k ní ještě někdy vrátím.

7 30.04.2016

Poprvé jsem tuto knihu četla v roce 1994. Pamatuji se, že jsem jí byla nadšená. Ani po dvaceti letech se nic nezměnilo. Stále mě uchvacuje jednoduchý styl slohu, tak nějak neosobní a bez větších emocí. Stejní jsou i hlavní hrdinové. Zlatá mládež si o prázdninách v L.A. užívá drogy a sex. Hodně drog a hodně sexu. A i když se pořád něco děje, tak se vlastně neděje nic. V záplavě vzruchů je cítit nuda a konzumní stereotyp. Živé hladové duše sytící se vším tím pozlátkem a povrchními vztahy. Věčně nespokojené, necitlivé a hrubé. Uplynulo dvacet let a nezměnilo se vůbec nic. Nebo ano?
-------------------------------------------
"Nechci, aby mně na něčem záleželo. Když mi na něčem záleží, tak je to jenom horší, bude to jenom další věc, která mě bude trápit. Když mi na tom nezáleží, je to míň bolestné."

6 23.04.2016

Mám ráda práci Martina Bubera a přísahám, že mu při hodnocení této knihy nenadržuji. Snad dvakrát jsem se ztratila v rozlišení postavy o kterém z Jakobů Jicchaků autor zrovna píše a toto bloudění sobě i jemu ráda odpouštím. Prostě jsem si zvykla na to rozlišení v podobě svatého Žida z Pšischy a Jasnovidce z Lublinu. Dva muži stejného jména, kteří se setkávají hned v úvodu knihy. Učitel a žák. Kdo koho a co nakonec naučil je vidno na konci knihy. Velmi mě zasáhla postava "Žida". Jeho moudrost, skromnost a čistá lidskost v jednání k bližním i přes vědomí pomluv a intrik v řadách chasidů je neuvěřitelnou kvalitou a představuje pro mě ten skutečný spirituální charakter. Osoba Napoleona jako Goga, jehož vítězství má přinést příchod Mesiáše, pro mě zůstává formátem ve kterém se odehrává pestrobarevné představení vzájemných mezilidských vztahů. A že nejsou vždy bratrské asi nemusím psát. Tuto určitou introspekci považuji na celé knize za největší přínos. Myslím, že při čtení knihy je dobré mít určitou povědomost o životě chasidů, o židovských zvycích a alespoň minimální znalost Tóry. Bez nich je možné, že některé poznámky nemusí vždy vyznít tak, jak byly zamýšleny nebo v nich čtenář prostě nenajde ten svůj vzkaz. Osobně jsem z knihy opravdu velmi nadšená. Možná proto, že jsem nic nečekala. Ale opravdu si dokážu představit, že bych se k ní vrátila.
---------------------------------------------
Jasnovidec s námahou držel svou velkou hlavu zpříma. Mlčel.
Zdálo se, že magid chvíli na něco čekal. Potom natáhl ruku a ukazováčkem se dotkl hrudi svého přítele, jenž seděl po jeho boku, ale obrácen k němu: "Tady je to," řekl klidně. "Vzpomínáte si, jak se vás před dvaceti lety - váš žák ("Žid"), který je nyní mrtev, u vašeho stolu zeptal, jak to s tím Gogem vlastně je, že vlastně může být venku jen tehdy, je-li uvnitř? Tady uvnitř je." Jeho ukazováček se ještě stále dotýkal Jasnovidcovy hrudi. Jasnovidcovi klesla nyní hlava skoro až na kolena. Musel ji podepřít oběma rukama. Náhle mu cosi otřáslo celým tělem. Vzhlédl vzhůru. Magid teď držel ukazováček na svém vlastním srdci. "I zde uvnitř," řekl magid.

1 12.04.2016

Ambiciózní a vzdělaný Josef ben Matouš přijíždí do Říma, aby vyjednal propuštění tří učených Židů, členů Velké rady, kteří byli v Římě neprávem odsouzeni jako buřiči. Za vydatné podpory římského Žida a populárního herce Demetria Libana dochází k audienci u samotné císařovny. Ta s propuštěním tří zajatců souhlasí, ale má jednu podmínku. Římské divadlo ji připadá nudné, hrubé a topí se v zastaralých tradicích. Když Demetrius zahraje nové představení - Žid Apella, ty tři muže z vězení propustí. Ministr Filip Talassus nemá Židy rád. Nemá rád ani císařovnu. Už sedm měsíců čeká na podpis císaře o ediktu Caesareje a tak se rozhodne spojit otázku Caesareje s amnestií těch tří. Když potom guvernér Gessius Florus seznámí obyvatele Caesareje s císařovým rozhodnutím, kterým Židé pozbyli nadvlády nad městem, řecké a římské obyvatelstvo propadne nadšení. Edikt tak vede k nepokojům a k první židovské válce. Kniha mistrně popisuje události 1.stol. n.l. Je velmi zajímavé nahlédnout mezi vzájemné vztahy Židů. Nejenom těch z Judska, ale také z Říma a Alexandrie. Kniha nejsou suchá historická fakta. Jsou to také mezilidské vztahy a vášně. Milostná vzplanutí, chtíč a láska. Náboženství. Egoismus, krutost a smrt. Je zajímavé sledovat vztah židovské princezny Berenike a Vespasianova syna Tita, stejně jako Josephuse Flavia s egypťankou Dorion. Za sebe mohu knihu jen doporučit.

5 29.03.2016

Podle mého názoru je název knihy zavádějící. I když je věnována "zelenému tématu", zelené ekonomiky se dotýká jen okrajově. Knihu vnímám spíše jako sociálně-kulturní úvahu vč. určitých politických principů a ekonomických doporučení. Od knihy s ekonomickým zaměřením bych očekávala více dat. Více čísel a statistiky. Autor ve své knize doporučuje více eko-populismu a méně eko-elitářství. Cílem je, aby i "obyčejný občan" USA měl možnost žít ekologicky a tato výsada se netýkala jen elit, které mají dostatek finančních prostředků na pořízení elektromobilu a solárních panelů. Myšlenka je to jistě dobrá, ale použití terminologie považuji za nešťastné. Osobně mám s tímto termínem problém. Možná i díky naší domácí politické scéně a její (ne)kultuře vnímám populismus v pejorativním významu. Na druhou stranu část knihy je praktickou ukázkou takového populismu. Tak například, zatímco priority pro prezidenta a vlády jednotlivých států autor popisuje na cca třiceti stranách, způsob jakým a kdo to zaplatí uvádí jen na dalších třech a půl straně. Bohužel se opět nejedná o žádná čísla. Jsou to vždy obecně použitelné termíny v podobě - státní fond revolvingových půjček zřízený za účelem podpory energetické hospodárnosti a podpora investic prostřednictvím úvěrů. Na závěr bych tedy napsala - tato kniha není špatná. Je v ní spousta zajímavých informací. Pokud si ale myslíte, že vám poskytne byť jen úvod do ekologické ekonomiky je pravděpodobné, že budete zklamáni.

3 12.03.2016

Poprvé jsem navštívila besedu s paní Erikou v roce 2014. Když popisovala svůj příběh, zatímco my jsme seděli, ona stála. Byla tak malinká a drobná. Zde jsem koupila její knihu a nechala do ní vepsat věnování. Roztřeseným písmem napsala jen - Jakubovi, Erika Bezdíčková. A můj jedenáctiletý syn si od ní tu knihu vzal a ještě ten večer ji začal číst. Ta kniha nemá mnoho stránek. Má jich tak akorát. Dost na to, aby paní Erika představila svou rodinu. Svou maminku, kterou tak velmi milovala. Svého tatínka, kterého si maminka musela vzít, protože její lásce s nežidovským učitelem nebylo přáno. Svou nevlastní sestru. Ale také babičku, dědečka. Dokonce i služebné. Při svém popisu pobytu v Osvětimi nezachází do detailů. Je to jen hrubý nástin tak, jak ho tehdy prožívalo třináctileté děvčátko. Bohužel život byl pro paní Eriku těžký i po skončení 2. sv. války. Pro její židovský původ se s ní rozvádí její první manžel. Dává přednost kariéře na ministerstvu a odloučí ji i od jejich společného syna Jaroslava. Erika žije s dcerou Janou ve velké bídě. Druhé manželství také nemělo dlouhého trvání a Erika zůstává na nějakou chvíli opět sama. S dcerami Janou a Juditkou. Na několika místech v knize se nezapomene zmínit, že i v těch nejhorších chvílích, vždy byly vyslyšeny její modlitby. Stejně tak je z knihy cítit, že se nikdy nepřestala vinit ze smrti maminky a tatínka. Protože ona přežila a oni ne. Přeživší ŠOA nás pomalu opouštějí. Pokud budete mít možnost navštívit některou z přednášek paní Eriky, určitě ji využijte.
---------------------------
Prožitá traumata však ve mně zanechala stopy. Nedokázala jsem přilnout k nikomu kromě svých dětí. Stále jsem postrádala maminku, podvědomě jsem za ni hledala náhradu, ale tu mi samozřejmě nikdo nemohl poskytnout.

5 06.03.2016

Prvních 60 stran četby jsem přemýšlela, jak tuto knihu uchopit. I tento komentář je pro mě velmi těžké napsat, protože na jedné straně jsem si vědoma náročnosti tématu, které autor zpracoval a pro mnohé předkládá tak čtivě. Na straně druhé se musím přiznat, že v některých chvílích jsem měla problém udržet koncentraci a vyprávění mě "nevtáhlo" do děje. Kniha na mě působí jako pestrobarevný obraz. Uchvacuje svou monumentálností a širokou škálou barev, aby se v tom celku ztratil prostor pro detaily. Za velmi rušivé při jakékoli četbě považuji práci s poznámkami, které jsou uveřejněny na konci knihy. Obzvlášť pokud se vyskytují v tak hojné míře jako je tomu zde. Kniha mi přinesla několik důležitých a pro mě nových informací. Kdo by řekl, že těmi nejhorlivějšími nositeli křesťanské víry budou Saracéni? Velmi oceňuji přehledně zpracovaný geografický rámec historie židovského národa počínaje Judským královstvím. A i když mě může mrzet, že kniha ve svém vyprávění nejde do větší hloubky problematiky jednotlivých náboženství, rozumím tomu, že ten prostor tady už prostě není. Celkově tak knihu hodnotím jako určitou ochutnávku. Pro případ chuti po dalších informacích je tak možné využít prameny, které jsou uveřejněny na více než dvaceti stranách na konci knihy.

5 05.03.2016

Korespondence Květoslava Minaříka s jeho žáky nebo zájemci o nauku je v knize rozdělena do 15 tématických kapitol. Z důvodu anonymity a zachování soukromí nejsou volena reálná jména a každá citace je opatřena číslem, které je označením adresáta. I když tomuto opatření rozumím, osobně bych volila cestu fiktivních jmen neboť orientace v trojmístných číslech alespoň pro mě, stala se takto náročnější. Výběr korespondence může zodpovědět na případné dotazy, které vzešly po přečtení Přímé Stezky. Kniha Praxe Přímé Stezky se tak stává praktickým vodítkem v osobní praxi každého kandidáta. Je zajímavé sledovat osobu pana Minaříka. Způsob jeho komunikace a její vývoj. Z knihy jsem si odnesla poměrně důležité informace. Pokud zůstává za každé situace v platnosti, že základním předpokladem Cesty je "správná životospráva" a "mentální orientace", potom v problematice askeze pan Minařík předkládá různé rady v závislosti na úrovni kandidáta a jeho životní situaci. ("Každá rada, vztahující se k duchovnímu úsilí, musí přihlížet ke všem okolnostem, především životním a společenským, v nichž ten, kdo radu dostává, je a žije"). Knihu hodnotím velmi pozitivně a zájemcům o práci pana Minaříka můžu jen doporučit.
-------------------------------------------
Mějte za svou povinnost vnášet do své mysli a do svého ducha jas prostřednictvím radostivosti; všechno ostatní je marné. Co Vám budou platné „mystické výsledky, když se nebudete umět radovat, když nevstoupíte svým duchem do jasu. Vždyť přece každý se chce především radovat. Ať se to tedy naučí; radost vnese do jeho života jas a pak se ukáže, zda touží i po poznání. Smutný a zatrpklý buddha by nebyl buddha. Byl by to člověk, který předstírá buddhovství. To mějte jako pokyn.

K.M.

4 24.02.2016

Rudolf je třináctiletý kluk. Jeho otec je despota a náboženský fanatik. Jeho matka žije zcela pod vlivem svého muže a její vztah k dětem není zrovna příliš mateřský. Snad jen služka Marie má občas pro Rudolfa hřejivé slovo. Po smrti otce utíká patnáctiletý Rudolf z domova a chce se stát dragounem. Protože jeho žádost byla z důvodu nízkého věku zamítnuta, pracuje jako dobrovolník v nemocnici. Zde se seznamuje s rytmistrem Güntherem a jeho heslem se stává „Moje církev je Německo!“ V roce 1916 společně odjíždí bojovat do Iráku. Následuje Turecko a Palestina. Po návratu domů zjistí, že ho příbuzní připravili o majetek po otci a matce, která mezitím také zemřela. Rudolg Lang je Rudolf Höss. Kniha vypráví o jeho dospívání, pobytu ve vězení, velké bídě, o manželství s Elsou (Hedwigou), kariéře v NSDAP a SS až do chvíle, kdy byl odsouzen k trestu smrti během Norimberského procesu. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Možná i proto, že jsem před pár měsíci navštívila Auschwitz. Už to nebylo nějaké anonymní místo. Byla to ta Osvětim. A já jsem za slovy z knihy viděla chatrné domečky, palandy i pece, a vnímala spoustu bolesti. I přesto jsem soucítila s tím malým klukem, který nikdy nepoznal milující rodiče. On jen musel poslouchat. Na jedné straně byl někým, kdo vykonával příkazy. Na straně druhé to byl ten osamělý malý kluk, který si ve svém pokoji čistil boty. Někdy není prostě tak jednoduché někoho (od)soudit. Byl by tím, kým byl, kdyby vyrůstal v jiné rodině?
--------------------------
„Když začínalo zásob plynu ubývat, musel jsem samozřejmě zajistit všechno, co bylo v mých silách, abych zásoby doplnil.“
„Dá se tedy říct,“ pokračoval prokurátor, „že pro vás to bylo stejné jako zásoby chleba nebo mléka?“
Trpělivě jsem odpověděl: „Proto jsem tam byl.“

20 18.02.2016

Knihu tvoří dvacet pět veršů, které sepsal před 700 lety 3. Karmapa Rangdžung Dorže. Všechny verše jsou uvedeny v originále a také v českém překladu. Je zajímavé sledovat vlastní interpretaci veršů. Jakým způsobem na člověka působí a následně si tuto svou interpretaci porovnat s výkladem autora. Autor je hned v úvodu knihy odvážně nekoretní, i když jde jen o jakýsi náznak - (Pokud bude někdo na náklady společnosti budovat multikulturní vzdušné zámky, možná krátkodobě uklidní vlastní svědomí, ale pak přijde zklamání). První polovinu knihy hodnotím pozitivně. I přesto, že některým doporučením Oleho skutečně nerozumím. Například jeho důraz na výběr učitele doprovází tvrzením - (...ženy se nechávají vést spíše tím, co učitel vyzařuje a jak na ně působí jeho každodenní chování. Představují si také, jaký by byl milenec nebo otec). Přemýšlím, co ho vedlo k tomuto konstatování. Osobní zkušenost? Statistický průzkum? Tvrdí - Když někomu v meditaci překáží ospalost, nachází se hladina energie v těle příliš nízko. Pomoci může pár šálků kávy. Tak snad toto doporučení nepovede ke zvýšené konzumaci kávy. Ve druhé polovině knihy se pojmy - jasná mysl, nekonečný prostor, zářivé cokoli aj. - tak často opakují, že nabývají podoby nepříjemných klišé. Místy jsou položeny otázky, ale chybí odpovědi. Čtu co by se mělo, ale nedostávám návod. Kniha je sice dobře čtivá, ale je jen popisná. Hra se slovy, nejde k meritu věci. Je to škoda.

2 15.02.2016

Mám v této knize napsáno datum pořízení - 14.9.1992 a uvedeny dvě ceny. Měla jsem opravdu štěstí a knihu koupila za zlevněnou cenu 38 Kčs. Ta původní, 49 Kčs, byla zřejmě pro čtenáře příliš vysoká. Ach Quincey! Čtyři pětky. Tolik stojí tvá zkušenost. Za tuto cenu by sis opium sotva pořídil. Když jsem četla knihu poprvé, tak jsem byla nadšená. Vlastně nechápu, co se stalo, ale dnes se to nadšení nedostavilo. První kapitola je plná slov, která mě při vší snaze do děje nevtáhla. Nebaví mě. Naštěstí druhá a třetí část knihy, která popisuje slasti a strasti opia, je přesným opakem. Autentické vylíčení návyku užívání opia a jeho obhajoba je velmi čtivá a upřímná. Škoda jen, že zatímco první část knihy (s)potřebuje 156 stran, zbývající druhá a třetí část má stran jen lehce přes 60. Je to veliká škoda.

5 08.02.2016

Americká biskupská konference v únoru roku 2004 zveřejnila, že podle dvou vypracovaných studií bylo od roku 1950 do roku 2002 v USA zneužito církevními představiteli nejméně 10 667 dětí. Pohlavního zneužívání se dopustilo 4392 katolických kněží, což představuje čtyři procenta z celkového počtu katolických duchovních v USA. Téměř 80% postižených bylo ve věku od 11 - 17 let, 16% bylo ve věku 8 - 10 let a 6% zneužitých bylo ve věku 7 a méně let. Celkem 81% obětí bylo mužského pohlaví a jednalo se tak převážně o homosexuální pedofílii. Kniha Zrada aneb Krize v katolické církvi je dokument investigativního týmu listu Boston Globe. I přesto, že katolická církev o sexuálním zneužívání dětí věděla, upřednostnila vždy své zájmy a svou pověst před zájmy dětí. Kniha je velmi dobře zpracovaná a faktografický materiál je čtivý. Součástí knihy jsou i fotografie, dokumenty a protokoly k celému případu. Na základě knihy byl v roce 2015 natočen film Spotlight.

2 06.02.2016

Osobní příběh Elieho Wiesela. Možná by se dalo říci, že i zpověď. Kým se člověk může stát pod tíhou bolesti? V zajetí každodenního strachu. O svůj život...o životy těch, které milujeme. Silný, odporný a bolavý příběh. Komu by se u něj nechtělo plakat? Aspoň jednou.
------------------------------------
"Proč pláčeš, když se modlíš," zeptal se, jako by mne znal odedávna.
"Nevím," odpověděl jsem a cítil se zmaten. Taková otázka mne nikdy nenapadla. Plakal jsem, protože... protože cosi ve mně cítilo potřebu plakat. Nic jiného mne nenapadlo.

5 02.02.2016

Dostala jsem darem tento skvost. Sbírka, která byla vydána v roce 1967 a jejíž součástí je i malá gramofonová deska, je velmi vkusně a vydařeně uspořádána. Kromě více i méně známých Ortenových básní jsou její součástí i úryvky ze soukromé korespondence a jeho deníků a také několik ukázek jeho rukopisů. Sbírku ilustroval Jan Kotík a fotografie z Kutné Hory pořídil pan B. Straka. Závěr knihy patří bibliografii a ve svých vzpomínkách se k bratrovi vrací Ota Ornest. Jeho vzpomínky jsou doprovázeny rodinnými fotografiemi. Velmi ráda doporučuji.
-----------------------
...Naplňuje mne nesmírnou vděčností už to, že mne máš ráda, a i kdybys mi nemohla posílat z domova vůbec nic, měl bych já Tebe zrovna tak rád, jako teď. Taková láska se nedá koupit a to je jedna z věcí, pro které stojí za to žít.

Z dopisů matce

Jiří Orten - Čemu se báseň říká

5 31.01.2016

Jiří Orten je můj oblíbený básník. Nadaná a citlivá duše. Je až neuvěřitelné, jak vyzrálé básně tento mladý člověk přivedl na svět. Sbírka Veliké stmívání obsahuje tvorbu z let 1938 - 1941. Obsahem knihy jsou pouze básně, ponechány stranou jsou próza, deníkové záznamy, drama aj. Sbírka cílí na zralého Ortena a jeho "tvrdší" a disharmonické básně. Je složena z oddílů V nazlátlém vidění, Dvojitá tma, Smrt mlčí před verši - která obsahuje nádherný Jeremiášův pláč, všechny tři Modlitby ze sbírky Scestí a všech devět Elegií. Poslední oddíl se jmenuje Zpovědi.
--------------------------

Já jsem ta země Tma, jsem tma, jsem ze tmy země,
čekám, že do lásky z krutosti rozkveteš,
čekám a chvěji se, vždyť, je-li světlo ve mně,
je také v bolesti, je v tobě, v tobě též!

Jeremiášův pláč

8 24.01.2016

V anotaci knihy se uvádí, že lama Ole působivě popisuje, co doporučoval Buddha. Na mě celá kniha působí spíš jako balík rad, které doporučuje Ole a Buddha je jen skromným návštěvníkem jeho knihy. Některá doporučení mi připomínají rady z ženských týdeníků či měsíčníků ( viz. ... neměli bychom po svatbě zapomenout na dietu a umělé řasy a pilně pracovat na prevenci pivního bříška) nebo výživových poradců (viz. ... příliš mnoho jídla, pití a kouření nechá krásu a přitažlivost rychle zmizet.... a krásná žena by nikdy neměla páchnout jako popelník!) Tak doufám, že jste u knihy nic nepřikusovali a nekouřili. Tedy muži mohou. O těch v textu není zmínka. No nemám já štěstí, že jsem nekuřák? Forma a styl mi připomínala docela dobře odvedenou publikaci osobního rozvoje v mezilidské komunikaci nebo partnerskou poradnu. Nechápejte mě špatně. Já netvrdím, že ta kniha je špatná. Jen se prostě netrefila do mého vkusu.

2 23.01.2016

Přímá stezka je dost specifický manuál pro všechny kandidáty o duchovní praxi. Zcela záměrně píši kandidáty a ne zájemce, protože tato nauka si vybere vás. Nikoli opačně. Kandidát musí splňovat přísná kritéria v oblasti morálky a mravnosti. Jinak, v tom lepším případě, bude jeho praxe neúspěšná, v tom horším si může přivodit neblahé psychické následky. Velmi pozitivně hodnotím Minaříkův vztah k náboženství, kde na jedné straně odmítá jakákoli dogmata a pokrytectví, ale nebojí se tvrdit ..."psychologický význam náboženství v mravním smyslu je velmi vysoký. Shledáme totiž, že jeho mravní příkazy přispívají k tomu, aby se odstranilo sobectví... " Kniha je rozdělena do tří částí, které na sebe logicky navazují. První část se věnuje terminologii a obsahovému vymezení Spiritismu, Magie a Mystiky.Vše je velmi čtivé a dobře popsané. Druhá část knihy se věnuje filosofii Přímé stezky. Zabývá se modlitbou a vírou, problematikou reinkarnace a také nelpěním, pránajámou, hadí sílou a džňánajógou. Třetí část je Přímá stezka v praxi. Hned v úvodu se Minařík vrací k morálním předpisům. Apel na morálku a mravnost je velmi vysoký. Následuje kapitola Karmajóga, má oblíbená Bhaktijóga a kapitoly věnované koncentraci. Sled všech kapitol je logický. Popis je srozumitelný a jasný. Hned ze začátku knihy mohou být některá doporučení pro úspěšné praktikum vnímána jako nepříjemný tlak. Některá tvrzení, i když jsou logická, se mohou z pohledu běžného člověka zdát nerealizovatelná a snad až sobecká (viz. "spojení s nemilým, zabráníte, když zachováte lhostejný postoj ke všemu, co do vašeho vědomí přichází prostřednictvím vjemů..." nebo "..proto když někoho milujete, berete mu pocit nezávislosti, která překáží hlubšímu splynutí.. ") Tedy ono nelpění na čemkoli je zde povýšeno na skutečný nezájem až lhostejnost. Je dobré si zachovat od knihy určitý odstup a závěry si vytvořit až po přečtení celé knihy. Ono totiž, co se nějak tváří na začátku, může být po přečtení knihy vnímáno trochu nebo taky zcela jinak.

7 22.01.2016