Veliké stmívání
Jiří Orten (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81012/bmid_velike-stmivani-Jmv-81012.jpg
4
19
4
Výbor z poezie J. Ortena, který uspořádal a připravil Jiří Holý. Holý knihu doplnil nejen o ediční poznámku, ale i studii s názvem Smrt proměněná v poezii.
Přidat komentář
Jíří Orten: Smrt proměněná v poezii?
"Snažíme se jít s nesklopenýma očima a čelem naplněným čistotou"....
A návrat do dětství:
Ať se mi vrátí matčin klín
a slova dítěte
odejdou k němu do hlubin
od všeho zlého na světě
Slyšíte nápěv bolesti
která je jako jiné
a nocí okoralé rty
- noci jež nepomine -
Ve 20 letech by mne neoslovil, ale teď...
Orten je můj nejoblíbenější básník. Ta hrozná tragédie,že zemřel tak mladý,vlastně dává určitý smysl. Kdyby člověk soudil podle jeho poezie,řekl by,že vlastně už všechno prožil-silně,hluboce,až na dno.
Pro mě jako padající hvězda -krátký záblesk,který ve vás zanechá pocit,že jste viděli něco krásného a nesete si to v sobě ještě dlouhou dobu.
Jiří Orten je můj oblíbený básník. Nadaná a citlivá duše. Je až neuvěřitelné, jak vyzrálé básně tento mladý člověk přivedl na svět. Sbírka Veliké stmívání obsahuje tvorbu z let 1938 - 1941. Obsahem knihy jsou pouze básně, ponechány stranou jsou próza, deníkové záznamy, drama aj. Sbírka cílí na zralého Ortena a jeho "tvrdší" a disharmonické básně. Je složena z oddílů V nazlátlém vidění, Dvojitá tma, Smrt mlčí před verši - která obsahuje nádherný Jeremiášův pláč, všechny tři Modlitby ze sbírky Scestí a všech devět Elegií. Poslední oddíl se jmenuje Zpovědi.
--------------------------
Já jsem ta země Tma, jsem tma, jsem ze tmy země,
čekám, že do lásky z krutosti rozkveteš,
čekám a chvěji se, vždyť, je-li světlo ve mně,
je také v bolesti, je v tobě, v tobě též!
Jeremiášův pláč
Autorovy další knížky
| 2013 |  Elegie |
| 1958 | Deníky Jiřího Ortena |
| 1986 |  Milostný listář |
| 2012 | Ohnice |
| 1939 | Čítanka jaro |
Zdařilý výbor z poezie, kde si člověk v hlavě opakuje nejen celé básně, ale i jen některé verše či sloky.
Od křehkého, notoricky známého:
"Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
V ústraní do hrsti vzlykat
a hodně míti rád."
(str. 10)
Až po zpěvný začátek Sedmé elegie:
"Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu."
A dál.... (str.120)
Bolestně krásné. Věštecké - a nemusí jít zrovna o sanitku, protože...
"Zrodí se věčné bezpráví."
(str. 159 - závěr básně Nakonec)