IŠ komentáře u knih

Velmi silný příběh. Je pozoruhodné, jak člověk s poruchou autistického spektra dokáže tak barvitě popsat svůj život. V některých situacích se Donna dokáže od prožitku svým způsobem až odosobnit a popisovat jej jako vnější pozorovatel. Možná je to tím, že kromě Donny se identifikuje s dalšími osobami, které ve svém životě potkala a v některém ohledu se pro ni staly klíčové. Celý příběh má pro mě dvě roviny. Tou první je příběh ženy - autistky. Její způsob vnímání, prožívání a komunikace nejen se svým okolím, ale také se sebou samotnou. Musím se přiznat, že v některých situacích jsem s ní velmi soucítila. Byla jsem plná vnitřního křiku. Ano chtělo se mi řvát - sakra lidi, jak se to k ní chováte ?! Na str. 99 jsem se rozbrečela. Pochopila jsem proč udělala to, co udělala. (str. 100 - "..... ve světě už nezůstala žádná láska") Ta druhá rovina je její rodina. Především její vztah s matkou. Asi nikdo nebude schopen tento vztah objektivně zhodnotit a už vůbec ne na základě knihy, ale přesto tam bude... ta hořkost. I když si umím připustit, že život s člověkem, který má tuto diagnozu není jednoduchý, musím se ptát - je to důvod ho nenávidět? Je to důvod ho šikanovat, ponižovat, týrat, bít... ? Nemilovat?

2 20.12.2016

Famozní kniha! I když se patrně najdou tací, kteří budou tvrdit, že autor, bývalý velvyslanec Izraele v OSN, není objektivní a přihrál si malou domů, že kope za svůj tým a spílá těm chudákům (pro)palestinským a srdečným dobrovolníkům z Hamásu a OOP, a dalším více či méně teroristickým fan klubům. Tak ono nikdy nic není černobílé. Kniha je však skvěle ozdrojována a nabízí tak potenciálně další prameny ke studiu, a nechť si tedy každý vytvoří svůj názor sám. Boj o Jeruzalém začíná v období starověku představením Davidova rodu a popisuje dobu Prvního a Druhého chrámu. Jejich výstavbu a také okolnosti, které vedly ke zničení obou chrámů. Právě tuto část dějin mám nejraději (mimo vznik a učení chasidismu). V knize je velmi čtivě popsáno bar Kochbovo povstání. Nezachází do velkých detailů, ale to nejdůležitější je uvedeno. Jak toto povstání skončí a jaké zákony ještě před svou smrtí stačí Hadrianus zavést. Snahou Římanů je vymazat jakékoli informace o židovské civilizaci a Judsko je přejmenováno na Palestinu. Jsme ve druhém stol. n.l. Pane Bože, prosím ať si to přečtou ti, co tvrdí nebo si myslí, že Palestina tady byla "vždy" a Izrael je novověký sionistický rozmar přeživších 2 sv. válku. !!! Druhá polovina knihy se věnuje pronikání Islámu z Arabského poloostrova na Blízký východ a jeho vliv a dopad na Jeruzalém. Je to smutné čtení. Ve své podstatě stručně popisuje jednání jednotlivých států ve vztahu k Izraeli a k židovsko -palestinskému konfliktu. Některé skutečnosti a rozhodnutí OSN se příčí zdravému rozumu, stejně jako prohlášení některých politiků, která jsou pouhými alibistickými hrátkami na obě strany. Je zde mnoho hráčů. Ale jako by o Židy a o jejich právo mít svou vlast, o mír, šlo až na posledním místě.

10 16.12.2016

Když jsem v úvodní kapitole četla o Josefově dětství, musela jsem se usmívat a v některých případech dokonce nahlas smát. Nejenom proto, že některé situace byly opravdu velmi vtipné, ale také proto, že byly shodné s mou vlastní zkušeností. Každý, kdo má ve svém okolí někoho s touto diagnózou nebo se ho přímo týká, nečetl cizí příběh - četl ten svůj. Bylo by korektní napsat, že ten úsměv i samotný smích má nahořklou pachuť. A jestli je u první kapitoly tato pachuť jen lehce nahořklá, tak u třetí kapitoly pocucáváte opravdu hořký kakaový bob a možná ne jeden. Musíte cítit s Josefem opravdový soucit a zároveň také bezmoc a snad i vztek. Je neuvěřitelné jakým způsobem je Josefovi poskytnuta odborná péče. Stává pokusným králíčkem pro konzumaci všech dostupných psychofarmak a je jen s podivem, že tento chemický koktejl a léčbu "psychiatra kata" přežil. Jeho schopnost popsat své prožitky, názory a více či méně úspěšné osvojování sociálních kódů je velmi trefné a čtivé. Tuto knihu musím doporučit.

4 07.12.2016

Osm kapitol, kde každá je jednou pomyslnou svící chanukie. Za každou kapitolou nechybí ani šamaš - pomocníček, od něhož je každá svíce chanukie zapalována a zde má podobu dovysvětlujícího textu. Svátek Chanuka, proč a jak ji slavit, něco málo z historie, popisuje Maharal až od páté kapitoly. Neméně zajímavý je však již samotný začátek knihy, který je postaven na interpretaci textu starozákonního proroka Daniela, který je obsažen v biblické knize Daniel a kde šest vět proroctví o čtyřech královstvích jsou podle Maharala výchozím bodem celého chanukového zázraku. Maharal analyzuje a vysvětluje skrytou symboliku textu. Čtyři království - Babylonie, Persie, Řecko a Řím - a každé z nich je obdařeno určitou sílou. Čtyři nekošer zvířata, kde právě jedno z nich odpovídá jednomu království. Jejich vzájemný vztah, vztah k Izraeli a vztah Izraele k Bohu a Boha k Izraeli. Kniha vede zcela jistě k jinému vnímání biblického textu než jak je patrně zvykem v nedělní škole. Je to velmi krátké čtení. Dvě hodinky a je hotovo. Mně se to velmi líbilo.
--------------

Judaismus není univerzální cestou k Bohu, Bůh je tvůrcem všech lidí na světě. "Proviněním" čtyř království není jejich různorodost, ale fakt, že násilím odňala Izraeli svobodu.

5 27.11.2016

Drobná básnická sbírka začíná slovy - Můj bratr Jiří... a František píše o bratrovi. O rodině ve které vyrostl a hlavně o jeho cestě "být chasidem". Je to krátké čtení, ale velmi pěkné. Básně do své sbírky si Jiří Mordechaj Ze´ev Langer vybral sám a sám je také přeložil. Jedná se převážně o hebrejské liturgické básně z období 10. -19. století. Velmi oceňuji kratičké seznámení s každým básníkem, které je součásti poznámek na samotném závěru knihy.

2 18.11.2016

Profesor Sadek vytvořil knihu Židovská mystika na základě svých pravidelných přednášek na Karlově univerzitě. Když uvážím, jak dobře se to četlo, tak stejně dobře, ne-li lépe, se musel prof. Sadek poslouchat. Jde o základní uvedení do problematiky židovské mystiky vč. vymezení terminologie a samotné definice kabaly. Jako po pomyslném Jákobovu žebříku, krok po kroku a v logické návaznosti prof. Sadek seznamuje s nejdůležitějšími kabalistickými texty a jejich autory pocházejících z různých časových období a z různých koutů světa. Poměrně významná část textu je věnována Maharalovi a dvoum proudům židovské mystiky. Jedním z nich je sabatianismus a jeho zakladatel Šabtaj Cvi. Tím druhým chasidismus. O Baal Šem Tovi a rabi Nachmanovi bych mohla číst snad neustále. Hudba, zpěv a tanec jsou v chasidismu náboženským prožitkem. Tato přirozená radostivost je mi velmi blízká a nikdy mě nepřestane fascinovat. Stejně jako samotný chasidismus. Knihu určitě doporučuji k přečtení.
----------------------
"Největší moudrostí je nebýt vůbec moudrým."
rabi Nachman z Braclavi

5 18.11.2016

K mé smůle jsem před touto knihou četla Singerova Kajícníka. A jestli jsem se u Kajícníka nemohla od knihy odtrhnout, tak u Satana v Goraji to chvílemi pekelně drhlo. A tento fakt mě opravdu překvapuje, protože právě židovské prostředí a obzvlášť to chasidské je to, o čem si tak miluju číst. Kniha je místy poutavě popisná a právě při prezentaci jednotlivých osob a takového toho běžného maloměstského koloritu mi připomíná Buberův román Gog a Magog. Román tvoří První kniha a Druhá kniha. Zatímco První knihu bych hodnotila mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, tak naopak Druhou knihu pěti hvězdičkami. Zde děj dostává mnohem větší dynamiku a pro mě osobně je lépe čtivá. Je dobré mít nějaké informace o židovských svátcích. V knize jsou často zmiňovány a tvoří časový rámec do něhož je děj zasazen. Ze všech postav mě nejvíce fascinovala Rechele. V jednu chvíli je oslavována jako prorok a hned na to ji obtěžká ďábel. A právě jako Buberův Gog a Magog, tak i Satan v Goraji dává možnost nahlédnout do běžného života židovských ghett, které rozhodně není tak idylické, jak se mnohdy může zdát a jak je popisováno. Tvrdím, že Gog a Magog je kniha ke které se znovu vrátím a která mě hluboce zasáhla. O Satanovi v Goraji to říct nemohu. To ale neznamená, že lituji toho, že jsem si ji přečetla. Právě naopak.

2 11.11.2016

Ještě pořád mě překvapuje, když potkám knihu štíhlounkou jako proutek, tak sytou a výživnou. Těch sto stran textu jsem přečetla s jedním 80g pytlíkem slaných arašidů za dvě hodinky. Mám ráda příběhy z prostředí chasidů. Josef si prožívá marnost svého světského života, pohrdání sám sebou i ženami, které jeho životem prochází, a i když umí přesně pojmenovat ve kterých situacích se chová jako pokrytec, není vždy schopen se zachovat jinak. Jsou to přesně ty situace, které zažívá v nějaké podobě každý člověk. Ten popis sváru dobrého a špatného našeptávače a vzájemná konfrontace musí být každému blízká. Kniha je plná krásných myšlenek.

6 04.11.2016

Hned v úvodu knihy autor uvádí, že čtenář je vlastně posluchač, protože kniha je publikovaná přednáška a dodává, že se nepokoušel o vyčerpávající analýzu Freudovy knihy Muž Mojžíš a monoteistické náboženství. První kapitola představuje Mojžíše, egyptského kněze, který jako zapřísáhlý monoteista předá své učení utlačovanému semitskému kmeni, který není schopen dostát zákonu a během vzbouření Mojžíše zabije. Tato skutečnost se stává hlavním motivem celé knihy a na jejím základě Yerushalmi podrobí psychoanalýze samotného Freuda, stejně jako jeho postoje vůči židovství a jeho určitého ztotožnění se se samotným Mojžíšem. Popisuje Freuda jako psychologického Žida a Freud sám prohlašuje, že jeho židovská identita je založená na silném pocitu sounáležitosti a solidarity s jeho lidem a nikoli na náboženství. Po přečtení druhé kapitoly jsem jsem se vrátila na první stranu knihy a četla ji celou znova od začátku. Jestliže první kapitola byla lehce uchopitelná a svým způsobem jasná, druhá kapitola ve mně vyvolala určitý neklid a neschopnost knihu přijmout. I když knihu napsal historik a autor pracuje s historickými fakty a zdroji, stále více jsem jí vnímala jako psychologickou interpretaci. Uvědomovala jsem si, že tato neschopnost knihu uchopit může být způsobena skutečností, že jsem Freudovo dílo Muž Mojžíš a monoteistické náboženství nečetla, a tak Yerushalmiho postřehy a komentáře neumím dát do kontextu s textem, kterého se týkají. Z tohoto hlediska pro mě bylo velmi složité knihu hodnotit a stejně tak si nejsem jistá zda ji doporučit k přečtení. Mně však přinesla několik cenných informací a i přesto, že ji nevnímám jako historický výklad, ale spíše jako psychoanalytický exkurz do oblasti oidipovského komplexu, Freudovy psychoanalýzy, židovské identity a židovské duše, hodnotím knihu poměrně vysoko.

2 30.10.2016

Jung píše o Jungovi. I když ve svém životě potkal spoustu známých a slavných lidí přiznává, že tato setkání brzy vybledla a zůstala bez hlubších následků. Nezůstalo tak mnoho vzpomínek o kterých by chtěl psát. Jung píše převážně o svém vnitřním světě. O vizích a snech. Je zajímavé sledovat jeho myšlenkové procesy. Způsob jakým si pokládá otázky a následně podrobí své odpovědi přísné kritice a analýze. Úvodní kapitoly, které popisují jeho dětství a školní léta se mě velmi dotkly. Nejen v otázkách existence Boha a jeho tvoření, táže se na to stejné na co mnoho z nás hledalo nebo stále ještě hledá odpovědi. Některá Jungova rozhodnutí jsou velmi odvážná. Vydává například všanc svou pověst, když se postaví na Freudovu stranu v období, kdy Freud je persona nongrata. Stejně tak vědom si následků pro jeho přátelství s Freudem píše nakonec kapitolu o Oběti v knize Proměny a symboly libida. Součástí knihy je i Sermones ad mortuos , něco málo z osobní korespondence a pár stránek je věnováno i vybraným přátelům. Stejně jako se mě dotkl začátek knihy, tak tomu bylo i u poslední kapitoly Pohled zpět, kde Jung popisuje velmi krátce, ale snad o to upřímněji, svůj vztah k lidem a rekapituluje. Zdá se, že i přesto, že byl Jung celý život obklopen lidmi, cítil se osamělý.
--------------
Osamělost nevzniká tím, že by člověk kolem sebe neměl lidi, nýbrž spíše tím, že jim nemůže sdělit věci, které se mu jeví jako důležité, nebo že považuje za platné myšlenky, které jiní považují za nepravděpodobné.

4 15.10.2016

Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Nečetla jsem jen příběh. V mysli se mi tvořily obrázky krajiny, kde se děj odehrával. Cítila jsem, jak je mnohdy Dora osamělá. Všechny její křivdy a bezmoc. Viděla jsem Jakoubka i Surmenu. Vrátily se mi vzpomínky na mé dětství a všechny ty prázdniny, které jsem trávila u babičky na Pováží. Cesta do té malé vesnice v horách trvala z Brna skoro pět hodin. Zastávka Uherské Hradiště, Uherský Brod, Starý Hrozenkov, Trenčín a Považská Bystrica. Každé ráno babička roztopila šporhelt a bylo jedno zda je léto nebo zima. Vařila na něm polívku a pagáče. Stejně jako Surmena. Kniha tak pro mě dostává osobní rozměr. Ženy v tomto kraji měly těžký život. Samá práce a jen v neděli návštěva kostela. A každý druhý chlap ožrala. Když jsem pročítala některé záznamy StB o sledování bohyň, bylo mi zle. Kam až člověka může dohnat "angažovaný spolupracovník". Nebezpečná rudá rakovina. Tato kniha popisuje skutečný život. I když se tomu nemusí chtít věřit a i když tomu možná mnozí nevěří.

25 22.09.2016

Protože se názory na vymezení gnóze tak liší, velmi jsem se těšila, jakým způsobem bude jak samotný termín, tak i obsahová náplň gnóze resp. gnosticismu představena v této knize. Co se mi opravdu líbí je logická návaznost textu. "Poznání a pochopení každého historického jevu závisí rozhodujícím způsobem na stavu pramenů..." (str. 15), a tak se úvodní kapitola věnuje těmto pramenům. Nejdříve představuje odpůrce gnóze, a to především v podobě křesťanských teologů a církevních otců, a hned potom seznamuje s kumránskými svitky a koptskými gnostickými texty z Nag Hammádí, díky nimž byla přijata a potvrzena teze, že většina gnostických systémů vznikla na okraji judaismu, aby s ním nakonec mnohdy skončila v rozporu. Gnóze je představena jako náboženství spásy. I přes některé odlišnosti, které mezi jednotlivými gnostiky a gnostickými školami panují, a které jsou v knize velmi srozumitelně popsány, soteriologie v gnózi dominuje. Spása je vnímána jako osvobození božské jiskry ze zajetí hmoty. Kurt Rudolph analyzuje, jaké vlivy na gnózi mělo iránsko-zoroastrovské náboženství, helénistické filosofie a platónská tradice. Závěr knihy je věnován manicheismu a mandejcům. Autorovi se podařilo skloubit historický rámec s prezentací základních charakteristik jednotlivých gnostických škol a systémů. Na jednu knížku je zde neuvěřitelné množství informací. Osobně knihu ráda doporučím a určitě se k ní ještě někdy vrátím. Jediné, co lze vytknout je mizerná kvalita fotografií a občasné chyby v textu, kdy ve slově omylem chybí nějaké to písmenko.

5 19.09.2016

Zůstaneš u mě doma, Josefe. V bílé knihovně vyčlením ti místo. Místo pro úžasného českého básníka. Vždyť stejně jako ty i já, Člověka hořce mám rád(a).
-------------

Mám člověka rád,
že se nepoddává.
Že ubíjený celá tisíciletí
i z hrobečků se vydrapká,
i z ohně vyletí,
ať už jak Fénix,
nebo holoubátko.
On ví, že žít je sladko,
ach tak sladko,

.....

9 26.08.2016

Jako na horské dráze. Tak jsem se cítila při čtení této knihy. Jako celek se mi líbily pouze tři povídky. U těch ostatních mě některé pasáže nadchly a u jiných jsem ztrácela koncentraci. Na některých místech jsem se topila v nudných dialozích a musela jsem se do četby nutit. Ano, já jsem se těšila až to konečně dočtu. Nemyslím si, že bych se k této knize někdy vrátila. Ovšem nevylučuji, že to s další tvorbou Sapkowkého zkusím. První rande nám prostě nevyšlo. Možná vyjde to druhé.

2 13.08.2016

Když se řekne historický román, tak mě napadne Lion Feuchtwanger a jeho Židovská válka. Jezebel se jako historický román pouze tváří. Je to román, který čerpá z biblického příběhu a i když staví na některých historických skutečnostech a v příběhu ožívají skutečné postavy, autorka nepracuje s fakty, ale s příběhem si volně pohrává. Ono to asi není nic proti ničemu...pokud vám to nevadí. Mně to vadí. Mám problém přijmout Jezebel jako pohanskou dobrosrdečnou královnu, která věrna Achabovi pečuje o své děti a v době jeho nemoci mu s vládnutím pouze dočasně a bez jakýchkoli ambicí vypomáhá. I když se mi kniha dobře četla a ke konci měla opravdu spád, neuměla jsem se odpoutat od skutečnosti, jak je celý příběh o Jezebel popsán v knize a jak jiné a rozdílné informace o tomto historickém období, nejen o Jezebel, ale také o Eliášovi a ostatních postavách, jsem načerpala z jiných zdrojů. Neustále jsem při četbě tyto skutečnosti poměřovala a místo, abych si knihu užila, v některých případech jsem se dostávala do určitého napětí. Takže jestli si chcete přečíst historický román... přečtěte si Feuchtwangera.

3 03.08.2016

Největším přínosem této knihy je pro mě jednoznačně charakteristika jednotlivých perinatálních matric a jejich vztah ke kolektivnímu nevědomí a individuální psyché. Pan Grof v knize věnuje určitý prostor i C.G. Jungovy a jeho archetypům, jeho "vztahu" s duchovním průvodcem Filemonem a v vnitřnímu průvodci jménem Basilides. Právě komunikace s tímto vnitřním průvodcem stála za vznikem knihy Septem Sermones ad Mortuos (Sedm promluv k zemřelým). Pro člověka, který se nikdy nesetkal s Jungovou prací, s pojmy jako jsou transpersonální vědomí, nikdy nepřečetl nic od Freuda a Maslowa, bude nadšený. Je to krásně poskládaný obraz, kde vše se vším souvisí a čtenáři je předáváno velmi srozumitelně a poutavě. Pokud jste však tyto autory potkali a něco od nich přečetli je dost možné, že se nové informace nedozvíte. Knihu určitě doporučuji všem, kteří mají rádi práci pana Grofa, jsou obdivovateli C.G.Junga nebo je jednoduše zajímá psychologie a nebo si chtějí jen něco přečíst, a potom o tom přemýšlet.

3 18.07.2016

Kundera básník je pro mě životní objev. On má zvláštní schopnost. Popsat lehkým perem cokoli a vždy to jde až na dřeň. Monology jsou právě ta sbírka, ke které se můžu vracet opakovaně.
-----------------------------
Kdybys tak raději mlčel

Nemluv mi o lásce!
Z každého tvého slova slyším,
jak na mne ťuká červotoč.
Mám rád, mám rád, mám rád ...
Vždyť já vím, že tvoje srdce
je omotáno cizí kadeří!
Nelži, že jsou to moje vlasy!
Nevěřím, nevěřím!
Vždyť tvoje slova, to je rákosí a les
a mlhovina, za níž kráčíš v chvatu
s kloboukem do tváře a s tváří do kabátu.
Já tě však vidím! Za všemi slovy tě vidím!
Já vím, kam jdeš! Já znám ty dveře!
Já znám to jméno na nich!
Cítím tu horečku, co jde ti po těle!
Vidím tvé oči, jak se ohlížejí,
plaché a zbabělé ...
Mlč, mlč,
já všechno vím! ... Ach, kdybys nemluvil,
že mne máš rád ... Kdybys tak raději mlčel ...
Jak tenkrát. Na začátku. Kdysi.
Tehdy byls němý.
Byls jak medvídek.
Nemluvils o lásce
a byl jsi láska sama,
ach, chlapečku můj, lásko,
lásko milovaná ...
Co ? Co to zas říkáš ?!
Mlč už proboha!!

5 18.07.2016

Výborná kniha. Vnímám jí jako velmi zdařilou učebnici, kde je od "všeho" něco i když ono "vše" je spíše určitou ochutnávkou než hloubkovou sondou do problematiky judaismu. Ve své podstatě se ztotožňuji s Eldarovou recenzí. Judaismus je popisován převážně z pohledu motivace pro vznik a činnost politických stran a hnutí všeho druhu než náboženství jako takového. Politickým stranám, radikálním a extremistickým organizacím se věnují poslední dvě kapitoly a na můj vkus, a zároveň k mé smůle, právě na úkor prvních dvou kapitol. I když autor uvádí základní charakteristiku aškenázských a sefardských charedim, konkrétní rozdíly mezi chasidim a mitnagdim a také konkrétní cadiky a něco málo z jejich učení, zrovna tohoto tématu bych četla ráda více. Jen za tuto svou osobní preferenci odnímám jednu hvězdičku a nic to nemění na skutečnosti, že jde o výbornou knihu. Navíc skvěle doplněnou obrazovým materiálem.

3 28.06.2016

Před sobotním kinem jsem se zatoulala do Levných knih. Říkala jsem si, že tam jdu jen krátit čas. Jen se podívat. Možná si přečtu pár písmen. Možná si čichnu k nějaké knize. Rozhodně nebudu nic kupovat ! Potom jsem si všimla té knihy. Obálka byla pronikavě růžová a o něco méně pronikavě modrá. Ta růžová má barvu tak trochu jako žvýkačka Pedro a ta modrá mi připomíná barvu jednoho modrýho pánskýho trička s krátkým rukávem. Obě barvy jsou stejně zastoupeny. Prostě polovina obálky je modrá a polovina růžová. Absolvent genderových studií by byl vzrušen. Odsoudila jsem tu knihu ještě než jsem ji otevřela. Pohled na malá bílá a zlatá srdíčka mi vsugeroval myšlenku, že to bude nějaká lepidlová ptákovina. Jenomže potom jsem si přečetla první větu - Ach Bože, její dech páchne, jako by se otevřely brány pekelné.... Super! To bude asi ze života! A tak jsem tu knihu koupila. Doma jsem napustila vanu. Horká voda, pěna a knížka. Čtu. Čtu a studem mi zčervenala i bílá pěna s vůní oliv, která vůbec nevoní jako olivy. Vlastně se mi nezdá, že by ta pěna nějakou vůni měla. Ne mě nerozčiluje autorův slovník. Ty vulgarismy jsem už slyšela a některý taky používám. Ale je mi za něj trapně. Ten sloh je mizerný. A hlavní hrdina se vyjadřuje jako retardovaný žák druhého stupně základní školy. V první kapitole se dozvím, jak Jamieho sperma postříká obraz s portrétem Ježíše Krista. Chudák Kristus. Už ho nestačí přibít na kříž. Už se po něm stříká bílkovinou. Naštěstí druhá kapitola je mírnější a třetí ještě mírnější. No Shakespeare to není, ale k vlastnímu překvapení zjišťuji, že se v některých chvílích nahlas řehtám. Voda je po dvou hodinách studená. Jsem v polovině knihy. Zbytek dočtu následující den. To seznamovaní Jameiho a Laury je pěkný. Je pěkný sledovat myšlenky a pocity každýho z nich. Vlastně jim dost fandím, aby jim to vyšlo. A možná je v tom trochu škodolibosti vdané ženy, že další pár to má společně "až na věky."

9 23.06.2016

Velmi zajímavá autobiografie. Na jedné straně pan Minařík popisuje svou nelehkou duchovní cestu, počínaje těžkým dětstvím, jeho profesní zkušenosti, manželství a vztahy s méně či více důležitými lidmi v jeho životě. Na straně druhé je určitou výpovědí té konkrétní doby. Všudypřítomná bída, období 2 sv. války, nástup komunistické totality a budování socialismu. Minařík se prezentace svých politických názorů a kritiky nebojí. Celá kniha je velmi upřímná. Obzvlášť popis jeho mystických zkušeností a snů je až intimní. Já bych ale chtěla vědět víc. I když je z knihy patrná jeho motivace proč se rozhodl pro život v manželství, musím se sama sebe ptát, zda tohoto svého kroku nelitoval. Chtěla bych vědět víc o jeho synovi a o jeho citech k paní L. Je pro mě mužem dvou žen. Mužem uprostřed manželských povinností, který si uvědomuje svou odpovědnost a mužem, který je přítelem ženě, která je jeho spřízněnou duší a doprovází ho na jeho duchovní cestě. Vždy se ptám, jak by se tento příběh odvíjel, kdyby nebylo to, co bylo a bylo by to, co nebylo. Kniha je plná zajímavých informací z oblasti mystiky a praktických rad. Významný prostor je věnován Strážkyni Prahu. Všem zájemcům o dílo pana Minaříka, spiritualitu a mystiku mohu knihu jen doporučit.

6 16.06.2016