iceVS
komentáře u knih
Velká kniha o kočkách
David Taylor
Třicet let se snažím pochopit, co měl Schrödinger proti kočkám :-)
Největším kladem této knihy je samozřejmě velké množství kvalitních barevných fotografií. Ty milovníka koček naprosto rozněžní. Jinak je to naprosto běžný druh encyklopedie.
Jak žít s neurotickou kočkou
Stephen Baker
No uznávám - vrcholná literatura to skutečně není...
Ale nedejte tomu plný počet, když s půlkou věcí je snadné se ztotožnit a druhá vás rozchechtá :-)
Murphyho zákony o kočkách a pro kočku
Hana Primusová
Jejím jediným úkolem je sedět a být obdivovaná :-)
Rostliny
Karel Svolinský
Moje oblíbená knížka, mám ji v ruce každé léto několikrát... To když si nejsem jistá, co jsem to utrhla.
Svolinského ilustrace jsou naprosto úžasné. Texty jsou sice koncipovány jako dětské, ovšem přijatelné i pro dospělého. Rejstřík obsahuje abecední seznam rostlin v češtině i slovenštině, taktéž v latině. Je to prostě výstavní kousek v mé knihovničce.
Velká kniha optických iluzí
Al Seckel
Tohle mě vždycky náramně bavilo :-)
Očička mi jdou šejdrem ještě teď :-)
Svět drahých kamenů
Rudolf Ďuďa
Tahle publikace není úplně nejnovější, není ani nejobsáhlejší, ale mám ji moc ráda, pro laika je dostačující. Popis je přiměřený, fotografie nádherné, papír křídový :-)
Kamínky já můžu :-)
Pozpátku
Rob Grant
Je to marný, kniha v tomto případě zoufale prohrává, to už si raději pročítám přepisy seriálu, které jsou na internetu dostupné. Ale kluci z trpaslíku jsou prostě srdcovka a večerníček :-)
Už nejdu do Ještědu
Jiří Jiroutek
Absolutní nostalgie. OD Ještěd pro mě byl Velký Svět. Dospívání. Nejméně 3/4 času mého mohutného záškoláctví jsem trávila právě tam. Milovala jsem ta zákoutíčka, pasáže, průchody, točité i jezdící schody, obchody s puncem luxusu i místa, kde nebylo radno se zdržovat.
Ta doba mi nechybí, to místo ano.
Deník celiačky
Iveta Ratislavová
Kniha se mi líbila. Potěšil mě autorčin přístup k životu s nemocí; je fajn, že je tak pozitivní. Recepty, které přidala, bezpochyby potěší a pomůžou.
Zamrzelo mě, že část knihy zjevně neprošla korekturou, byla tam docela nálož gramatických prohřešků, ale naprosto uznávám, že v tomto případě je přínos knihy nadřazen.
Mimi Pinson
Alfred de Musset
Mládí, láska, ideály, touhy, chudoba, boj o přežití - Paříž devatenáctého století.
Spíš než příběh mě zaujala myšlenka, kolik z nás by tenhle svět dokázalo přežít. Jsme tak rozmazlení, tak zaujatí vlastní důležitostí, našimi právy a náležitostmi, které si nárokujeme...
Mortificatio
Nigredo (p)
Všichni jsou mrtví, Dave...
Na tuhle knížku jsem se těšila. A hned na začátku jsem zjistila, že nejsem cílovka.
Plus - obdivuji, že tak mladý autor disponuje úžasnou slovní zásobou. Také, že gramatika tu nedostávala za uši.
Mínus - text je příliš vyumělkovaný, nudila jsem se. Devítiřádkový odstavec obsahuje sedm přirovnání. Do toho směsice obchodních značek a jmen celebrit, aby to jó mělo punc světovosti. Vata. Děje tu bylo pomálu, na mě to působí spíš jako schizofrenicko-pubertální fascinace smrtí.
Líbila se mi dějová linka Emily, celou knihu bych o 3/4 zkrátila a byla by z toho super povídka.
Cílovka fakt nejsem, ale vím, že by mi to nesedlo ani v šestnácti.
O kaktusech
Josef Jelínek
Je patrné, že autor měl ke kaktusům blízký vztah, moc se mi líbí zpracování této knihy. Ke každému druhu je přidaná nějaká zajímavá informace či osobní poznámka. U knihy z osmdesátek bych sice předpokládala všechny fotografie v barvě, ale to je vskutku minimální nedostatek.
Kaktusy & spol. v bytě
Jan Gratias
Spíše stručnější přehled populárnějších druhů, nicméně hezky zpracováno.
Kaktusy
Rudolf Šubík
Výborný ročník vzniku :-)
Důležité informace o potřebách kaktusů se snad ani za ty roky nezměnily. A ilustrace v téhle knize jsou prostě nádherné.
Kaktusy - Ilustrovaná encyklopedie
Clive Innes
Srdce plesá.
Přehledně řazeno, dostatek základních informací. Pokud potřebuji víc, není problém dohledat jinde.
Nikdy jsme nebyly
Lara Prescott
Mně se kniha celkem líbila. K páté hvězdičce jí chybělo jen málo. Vadila mi zejména určitá sterilnost, hlavně v části Východ; autorka popisuje děj v Sovětském svazu padesátých let naprosto bez emocí. Necítila jsem z knihy ani lásku Olgy k Borisovi, ani strach, paniku či beznaděj, když byla v Lubjance a poté i v gulagu. Byl to jen takový nijaký popis aktuální situace. Naopak část Západ se celkem povedla, aby taky ne, autorce je toto prostředí bližší. Myslím, že dějová i vztahová linka mezi Sally a Irinou byla velmi povedená.
Jen - nemůžu si pomoct, ale mohér, kožich a králíčci podle mě fakt nemají nic společného... a také mě nadzvedla hned první věta, protože jednotkou pro měření rychlosti psaní na stroji je úhoz, nikoliv slovo...
Muž, který nedržel basu
Christof Weigold
Nebylo to úplně špatné, kniha je velice kvalitně zpracovaná, tleskám překladateli i korektorům. Ovšem k dílu jako takovému mám výhradu, autor kompletně napodobil Raymonda Chandlera. Tedy až na to, že Hardy Engel byl lehce přitroublý a pouhá křečovitá kopie Pana detektiva jménem Phil Marlowe.
Nedržím basu, nejsem z téhle knihy nadšená.
Zvěrolékař v ráji
Vítězslav Šebek
Mám-li hodnotit obsah knihy, tak plný počet hvězdiček, krásné zemité vyprávění, vzpomínky, které můžou pohladit i rozlítostnit.
Ovšem neuvěřitelné množství překlepů, hrubek a dalších průšvihů mi prožitek ze čtení velmi pokazil.
Myslím si, že tahle kniha by měla nárok na nové, odpovídající vydání.
Statečné mládí
Stanislav Zbořil
Útlá knížečka z válečného období. Příběh rodiny profesora gymnázia a osobní statečnost syna Vašíka. Víc než děj jsem ocenila místopis. Z knihy je cítit radost z vítězství a možná až příliš velké nadšení z příjezdu ruských vojáků, "...osmahlých a pokrytých prachem z dlouhé cesty, ale z jejich unavených tváří letěl radostný úsměv vstříc jásajícím ústům a mávajícím rukám..."
Za života se stane ledacos
Jarmila Bachmannová
Je smutné, že tuhle knihu si u nás půjčili pouze tři čtenáři. Přitom je to tak pohodové čtení. Některé historky jsou staré téměř sto let, ale naprosto plasticky vykreslují tehdejší podhorský život. Práci ve fabrice, bydlení pohromadě v sednici, žádný velký štráchy s ničím :-)
Četlo se mi to moc pohodově, bylo to jako vrátit se o čtyřicet let zpět a poslouchat babičku. Spoustu míst znám, i některé reálie, mačkání korálí, přebírání šmelce... Jako děti jsme v Jizeře nacházívali mraky barevných skleněných tyčí, ze kterých se korále dál vyráběly. Jen u jedné historky jsem se pobavila trochu víc, to když jedna z pamětnic tvrdila, že u Sekerkových Louček teče Jizera :-). Věřím tomu, že ani před těmi sto lety tomu tak nebylo. I když (slovy autorky) za života se stane ledacos... :-D
A neodolala jsem a poslechla si alespoň kousek z přiloženého CD...