helioptile
komentáře u knih
Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Přiznám se na rovinu, že má povaha ve mně zanechala nedůvěru k hororům. Nečtu je, nesleduju je, ani s takovými prvky nepracuji ve svých knihách. Od mistra žánru jsem tak z jeho sbírky četl všehovšudy tři knihy - Carrie, Pod kupolí a právě Dlouhý pochod. Avšak právě Dlouhý pochod se stal knihou, ke které jsem se od prvního přečtení vrátil už asi čtyřikrát, a to nedělám skoro nikdy. Dlouhý pochod totiž není hororem v pravém slova smyslu. Je to něco, co se jednou doopravdy může odehrát. A právě tohle vědomí a přímý vhled to atmosféry Dlouhého pochodu, kdy se jeho účastníci v řádu hodin mění z mladých nadšených kluků v ploužící se přízraky na pokraji šílenství, dělá z téhle knihy tak mistrovské dílo. Dlouhý pochod, to je psychologické hororové drama té nejvyšší úrovně, kdy prakticky můžete nahmatat skrze stránky ten děsivý, neustávající pocit, kdy vám smrt dýchá na krk, a nutí vás jít dál a dál, dokud nepadnete jako úplné lidské trosky. Kingovi se neříká nadarmo mistr hororů, to musí uznat každý, kdo měl jeho knihy v ruce. Prakticky na jakýkoliv námět dokáže vytvořit tak dusnou atmosféru strachu, až doslova vidíte jeho hrůzy vyskakovat ze stránek. A přitom, jako v tomhle případě, nemusí mít ani konkrétní nadpřirozenou podobu. Strach ze smrti je totiž tím největším hororem... Matěj Soukup.
Já jsem smrt
Chris Carter
První Carterova detektivka, která se mi dostala do rukou, a musím říct, že si brzo přečtu další. Famózní práce, příběh skvěle vypracovaný, napínavý a morbidní tak, že mi běhala husí kůže, a to už jsem četl a sám napsal ledacos. Carter na mém pomyslném žebříčku autorů vyletěl díky tomuhle hodně vysoko. Tohle je mistrovská ukázka žánru. Skládám poklonu. Matěj Soukup.
Zloději lidí
Robert Crais
Na tenhle kousek jsem v knihkupectví narazil spíš náhodou, a investovaných peněz nelituji, byla to výborná detektivka plná napětí, u které jsem velice těžce odhadoval, co přijde dál. Navíc nejsem tak znalý prostředí na hranicích Spojených států, takže tohle pro mě přineslo i nové a zajímavé poznatky, a to vše během románu, který opravdu řadím mezi špičku. Jedinou výtku bych měl asi ke kratičkým kapitolám, kdy příběh po dvou třech stranách skáče sem tam, ale je to autorův styl. Tahle detektivka se opravdu může počítat mezi ty hodně kvalitní, které by člověk neměl přehlédnout, pokud má tenhle žánr rád. Velmi dobrá kniha. Matěj Soukup.
Amazonie
James Rollins (p)
Tohle je první Rollinsova kniha, kterou jsem četl, a musím říct, lépe jsem vybrat nemohl, donutilo mě to přečíst si i další. Autor na pozadí událostí, které jsou asi málokomu u nás známé, vykreslil neskutečné drama, které přitom ani nijak nevybočuje z toho, co by se dalo nazvat aspoň částečně "přirozené". Není to žádné sci-fi, je to strhující četba plná napětí a jedna z nejlepších a nejinspirativnějších knih, kterou jsem v poslední době četl. Matěj Soukup.
Nemám co ztratit
Royce Scott Buckingham
Dobře, asi jsem u téhle knihy nasadil laťku trochu níže, než to dělám u jiných, protože hrdiny do svých knih vytvářím z podobné věkové skupiny, ale právě proto se mi to četlo dobře. Ocenil bych trochu větší práci na hloubce příběhu, autor tady hodně pluje po povrchu a z detailů pozadí děje se nedozvíme skoro nic, ale ta hlavní dějová stránka je nabitá akcí. Četl jsem i lepší, nebudu lhát, ale právě pro podobný autorův styl tohle byl celkem příjemný zážitek. Matěj Soukup
Vzkazky slunci
Mariana Neveri
Malinká knížečka, ale přesto plná příběhů, jaké umí napsat jen sám život. Jakkoliv nejsem fanoušek poezie, tohle ve mně zanechalo silný dojem už po prvním přečtení. Je vidět, že autorka psala o věcech, které jí jsou velice blízké. Je to cítit z básní samotných, které vás osloví. Jsou tak nějak... jak to říci... lidské. Přitažlivé. Osobní. Zachycují pocity, které míváme my všichni. :)
Tiché moře
Clive Cussler
Udělal jsem malou chybu, že tuhle knihu ze série jsem četl jako první, protože jsem neměl tušení, že patří do série, když jsem si ji vyhlédl, autor naštěstí jakž takž uvede do děje ty, kteří jeho předchozí knihy nečetli. Přečetl jsem poté i další Cusslerovy knihy a musím říct, že je mistrem práce a tvorby příběhů na pozadí historických mýtů, a to celé balí do pláště napěchované akce, kde neotočíte málem ani stránku bez toho, že by někdo na někoho nemířil pistolí. Tenhle žánr mám ale rád a byla to velice příjemná četba. Matěj Soukup.
Koróna
Thomas Thiemeyer
No, jak tohle ohodnotit. Tři hvězdičky jsou málo, čtyři zase moc. Knihu jsem dočetl celou, ale místy jsem musel trošku kroutit hlavou. Autor se snažil propojit několik dějových rovin a vlastně tak vytvořil takové biologické sci-fi, kde hlavní roli nehraje ani tak ona složka sci-fi, jako touha po pomstě, a to celé na pozadí historických událostí přenesených do dnešní doby a skrytých narážek na důležitost ochrany přírody. Od určité pasáže knihy se z toho ale stal na můj vkus takový až trochu moc komplikovaný mišmaš, ve kterém se méně pozorný člověk málem až ztrácí. Podle mě to autor se svými záměry malinko překombinoval a snažil se sloučit něco, co vlastně dohromady ani tak nějak nejde. Samy o sobě by ty příběhy byly strhující, dohromady je to až moc. Matěj Soukup.
Krvavé evangelium
James Rollins (p)
No, co k tomuhle říct. Od Rollinse jsem se často inspiroval při psaní svých knih, ale od něj už jsem četl i mnohem lepší knihy a je znát, že tentokrát pracoval se ženou. Trošku moc nesmyslné romantiky na můj vkus. Příběh opět výborný, dobře pracuje s legendami, ale trochu moc překombinovaný, skáče to od jednoho ke druhému a nakonec je z toho takový všelijaký guláš se závěrem, který neřeší prakticky nic. Poněkud zklamání, musím říct. Matěj Soukup
