Hebrey komentáře u knih
Není to špatné. Obrázky docela ujdou, příběhy mohou snad i povzbudit děti, které by se mohly za nějakou nedokonalost stydět. Z dospěláckého pohledu je tam pár podivností, ale knížka je pro děti a mají to být pohádky, tak nebuďme puntíčkáři, že.
Dětem se to líbí, ať už díky obrázkům nebo zvukům. Vlastně ani z mého pohledu to není špatné. Jen mě má dospělácká mysl nutí přemýšlet nad tím, proč ve všech dětských knížkách o hasičích, zachraňují kočky uvízlé na stromech :)
Jako životopis herce je kniha málo čtivá. Své si v ní možná najdou pamětníci, kteří J. Pántika viděli naživo ve většině jeho rolí, a možná ještě divadelní kritici. Čtivost navíc narušuje i silná tendenčnost tetu, což je v 60. letech pochopitelné, leč u drtivé většiny knih z období socialismu to je víc na škodu. O to ale více překvapí, že měl autor odvahu tehdejší strohost a schématičnost tehdejšího divadelního umění i
kritizovat.
Vlastně jsem to ve skutečnosti nedočetla. Především je kniha dost chaoticky napsaná.
No já nevím. Mám poněkud smíšené pocity a kdyby šly dávat půlhvězdičky, dám 3,5. Číst se kniha dala, to ano, někde zhruba ve druhé polovině jsem dokonce měla dojem, že je to i trochu napínavé.... ale to je asi tak vše. Anotace slibuje tragikomedii, satiru až grotesku. Tak asi dvakrát jsem se trochu zasmála, ale do satiry to má daleko. První dvě čtvrtiny jsou v podstatě o ničem. Brenda, kterou má čtenář nejspíš litovat a stát na její straně, mi lezla na nervy a po celou dobu jsem se nemohla ubránit pocitu, že je úplně "blbá" Přiznávám, že toho o životě anglické smetánky 30. let mnoho nevím, ale některé momenty mi připadaly nesmyslné. A i konec byl docela divný. Jako oddechovka to ale jde.
Kniha začíná otázkou, takže pro mne je slněním posledního zbývajícího bodu výzvy 2017.
Temno jsem vlasně tak úplně nečetla, jako běžně čtu knihy, ale můj nevidomý kamarád si ode mne vyžádal namluvení na (tehdy ještě) kazety. Byla to síla, protože ono je něco jiného číst starou a ještě k tomu Jiráskovu češtinu jen tak pro sebe a něco jiného to přečíst nahlas pokud možno bez chyb.
Nicméně se mi román líbil. Hodně ke mne, jakož to ke křesťance - nekatoličce, příběh promlouval. Do dnešní doby má určitě, co říci k událostem z naší historie.
Spíše než přečteno by se dalo říci několikrát důkladně prolistováno a prostudováno už před delší dobou. Knihu jsme měli doma, a tak jsem měla příležitost do ní nahlížet po libosti. Nakonec jsem ji potřebovala na střední škole jako podklad k maturitě, protože jsme brali dějiny umění a tohle byl asi nejlepší zdroj informací. Asi neznám lepší knihu o dějinách architektury v různých slozích, která by nabízela tak detailní přehled a zároveň byla napsaná tak, aby jí pochopil i nearchitekt.
Tříletá dcerka si Puntíka moc oblíbila. Za sebe mohu říci, že mě knížka příjemně překvapila. V porovnání s jinou současnou "dětskou" literaturou je velice pěkná. Příběh je dostatečně pohádkový, trochu snový ale zase ne úplně bez zápletky. Pro malé dítě na dobrou noc nebo pro začínajícího čtenáře tak akorát. Jediné, co knížce, bohužel, ubralo na kvalitě je mizerná (nebo spíše žádná) korektura. Ačkoliv samotný překlad dopadl skvěle, nápadných, až smysl měnících překlepů a chyb je v ní dost. Ty mohou malému čtenáři dělat problémy. Proto jen 4 hvězdičky.
Knihu jsem dostala, zřejmě proto, že se hodně zajímám o judaismus, židovské dějiny a kulturu, k nimž Karol Sidon v našich končinách prostě patří. Navíc jsem pana Sidona párkrát viděla a slyšela, jak se říká naživo, a je mi jako známá osobnost celkem sympatický. Z těchto memoárů mám však trošku smíšené pocity. Dílo je hodně emotivní, silné, smutné, ponuré až depresivní. Trochu při čtení mrazí, když si člověk uvědomí, že nečte fiktivní román ale skutečný příběh a retrospekci.
Pěkné, moc pěkné. Konec trochu tragikomicky pěkný, ale žel tam patří, protože "C´est la vie".
Ano, tak toto je téměř učebnicový příklad toho, co se může stát, když člověk, který je velmi dobrý v nějakém oboru, nabude dojmu, že je dobrý i v jiném, ne-li ve všech. Asi tak jako když Zlatý slavík Karel Gott začne na stará kolena ještě malovat. Pan Siegel byl architekt. Netvrdím, že bych v jeho architektonickém stylu měla nějakou zálibu, ale jsem ochotná uznat, že ve své době byl architektem přinejmenším velmi plodným a dobrým. Psaní holt nebyl jeho obor. Nepopírám, že jako oddechová literatura se jeho kniha dá brát, a že jsem se párkrát i docela zasmála, ale zase tak světoborné počtení to nebylo. Navíc je v knize bezpočet chyb a nesmyslů, které celkový dojem ještě snižují.
Film jsem pravděpodobně nikdy neviděla, určitě ne celý, nanejvýš pár úryvků, které se mi během čtení vybavily. Ke knize jsem přišla víceméně náhodou, našla jsem jí v jedné geokeši a teď se mi hodila do Výzvy. Abych pravdu řekla, nečekala jsem nic závratného. Inu, číst se to dá, jako oddechovka na jedno, dvě odpoledne je to snesitelné, ale přijde mi to jako příběh pro dospělé napsaný formou spíše pro mládež. Navíc je v knize docela dost různých chyb a nedostatků.
Nejsem s to hodnotit poezii co do kvality a u klasických autorů to považuji i za troufalost. Navíc poezii příliš nečtu. Letní vzpomínky ale rozhodně nenaštvou a verše se čtou příjemně. Byla jsem mile překvapená. Jediné co bych knize (vydání z roku 1923) vytkla, není nejspíš chybou samotného autora básní. Trochu mi vadilo zvolené umělecké písmo. Vypadávzhledově velice pěkně a jistě dobře koresponduje s verši, ale knížka se díky němu stává spíše sbírkovým předmětem, čtení poněkud ztěžuje. Je ale také možné, že chyba je ve mne, zhýčkané moderním tiskem. Čtenář z 2. poloviny 20. let minulého století s tím třeba takové obtíže neměl.
Velmi pěkně provedené. Tři snad nejznámější "princeznovské" pohádky jsou zkrácené tak, že jim nic podstatného nechybí, ale vydrží u nich i nejmenší děti. Líbí se mi i ilustrace a podle nich stejně provedené loutky a kulisy, které jsou na dnešní dobu opravdu velice hezké. Scénáře k divadélku jsou jednoduché tak, že podle nich zvládnou divadlo zahrát i děti - ty větší i bez pomoci dospěláka.
Jedna z několika příruček, které mi pomohly pochopit to, co nám na základní škole (tehdy ještě soudružka - a ta naše byla opravdu hrdou soudružkou) učitelka nedokázala vysvětlit. Podobné příručky mi později pomohly zjistit, že nejsem na češtinu až tak tupá, jak to tehdy vypadalo.
Tahle knížka zkrátka nemá chybu. Myslím, že by si jí měla přečíst každá žena, především ta, která má děti a prožívá veškeré radosti i starosti své role manželky a maminky. Zkrátka, potřebujete-li pohladit po duši a povzbudit, pak Hořká čokoláda je to pravé.
Krásný příběh, psaný tak, že člověka dojme a potěší zároveň. Knížka, kterou přečtete za jedno odpoledne a přitom si jí zapamatujete. S panem autorem jsme se kdysi potkávali i osobně. O to víc mě potěšilo, když jsem od někoho úplně jiného dostala tuto knížku jako dárek.
Velmi dobrá, jednoduše a přehledně napsaná příručka bez zbytečných filozofií, po které prostě snadno sáhnete, pokud jste novopečený rodič a nevíte si rady.
Nějak mě nazaujala, ale třeba je to jen tím, že nejsem cílová skupina.