hassik komentáře u knih

Někdo v tom může vidět jen "knihu o člověku co náhodou potkal Krista". Já z ní mám spíš pocit, že je to Waltariho cesta ke Kristu. Je to ukázka, jak člověk, praktický a nevěřící, může úplně náhodou dojít ke Kristu ani neví jak a proč to dělá. Do jisté míry je to hlavně jedna velká metafora. Je fakt, že ze začátku jsem to četl hlavně povrchně. Tu hlubší podstatu jsem si uvědomil až časem :).

9 07.05.2013

Dlouho jsem o tom premyslel a asi nejlepe muj nazor na knihu ilustruji nasledujici rozdily:
Jirotkuv Saturnin plyne jako vlazne odpoledne, kdy u dobre kavy v pohodlnem kresilku Kavarny Slavia ctete denni tisk a premyslite o zivote.
Mackuv Saturnin je jako rychle kafe v McCafe, kdy se snazite absorbovat dostatek kofeinu na preziti dalsiho hektickeho odpoledne.

Takze je to vlastne takova znamka doby, rekl bych.

8 26.12.2017

Na co by se měl čtenář připravit? Příběh vyprávěný deníkovými záznamy, navíc vypravěčem, kde ze začátku nevíte, kde vám hlava stojí, protože ten, kdo deníky psal, sám nevěděl, kde mu hlava stojí. Zápletka je navíc ze začátku velice nesrozumitelná a člověk se neubrání pocitu, že neví, co se vlastně děje. Ano, první 1/3 příběhu je i pro otrlejšího čtenáře k přežití jen s velkým sebezapřením. Ale poté? Ecovo mistrovství v prokládaní příběhových linií je prostě úžasné. Když navíc dorazíte k závěrečné tečce na konci knihy, tak si uvědomíte, jak jednoduché to všechno bylo...
Přežít první část knihy mi pomohli zednáři a židé plus můj milovaný Freud (Froïd:)). Bylo to mé první setkání s Ecem a čekal jsem hodně, ale musím říct "WOW!", protože tato kniha nakonec předčila veškerá má očekávání. Jméno růže čeká...

7 10.09.2013

Asi jsem lapen v pasti severské krimi. A co mají seveřani s tím Thajskem?
Sedmikrásky mě přilákaly obalem a svým prologem. Absolutně jsem netušil, že sahám po druhém dílu série, přesto to nevadilo. Četlo se to samo, občas jsem sice trochu pochyboval o inteligenci hlavních postav, kdy jim, podle mě logické závěry, vůbec nedocházely, ale líbilo se mi vykreslení postav a spád příběhu. Za konec 4*. Myslím, že mám další sérii na poličku.

6 19.02.2017

Popravdě řečeno mě Jo Nesbo uchvátil, takže nemůžu komentovat nestranně. Sněhulák byla moje první kniha od něj (teď mám za sebou i Nemesis a Spasitele) a můžu říct, že nic lepšího jsem za poslední dobu nečetl. Knížku hodnotím často podle toho, jestli si hlídám stránky (kolik jich chci přečíst atd.) u Nesba jsem si občas uvědomil, že mám za sebou 100 stran aniž jsem věděl, jak utíkal čas. Kniha je úžasně čtivá a podávání různých částí děje z pohledu různých osob je úžasný, snad až filmový, styl. Někomu možná budou dělat problémy norská jména, ale pro mě to problém nebyl. Vše završuje, možná někomu nesympatický, ale mě absolutně imponující, Harry Hole jakožto hlavní postava. Jeho rebelství, ale i jakási životní moudrost se úžasně snoubí dohromady. Sečteno podrženo, Jo Nesbo je, alespoň pro mě, autor, od kterého se dá číst snad vše a vše je dobré.

6 30.01.2013

U této knihy autor předpokládá, že čtenář četl všechny předchozí díly série. Nic nevysvětluje, nepopisuje, ale rovnou hodí do příběhu a čtenáři, který mě čteš poprvé, vyrovnej se s tím sám. Protože jsem četl všechny díly série, tak mě knížka bavila velice a opět splnila veškerá očekávání. Škoda jen, že už je hodně na hraně uvěřitelnosti. Jednomu člověku se přeci nemůže stát tolik věcí za tak krátkou dobu. Ale co, za mě plný počet 5/5 :).

27.12.2012