Hanka_Bohmova
komentáře u knih
Tři kameny jsou zeď: Příběhy z dějin archeologie
Eric H. Cline
Podle mě se autorovi jeho úmysl vydařil beze zbytku. Archeoložkou už se stát nestihnu, ale aspoň si to přečtu znova celé od začátku.
Devět měst
Thornton Wilder
Nevyhovovalo mi mixování zázračně účinkujících intrik se sladkobolnými pasážemi o životních vážnostech. Rozhodla jsem se tedy celou knihu číst jako komedii, a byl to příjemný zážitek.
Třikrát v blízkosti vraha
Ruth Rendell
Zajímavé ne-detektivky. Psychologie neúprosně postrkuje postavy k finální situaci - za zoufalého přihlížení čtenáře. Zadostiučinění či spravedlnost se zdají být křehkým dílem náhody, snadno by k nim nemuselo dojít.
Hruškadóttir
Jana Šrámková
(SPOILER) Hruškadóttir je pro mě sněním o hezké rodině, o přátelství, o lásce. Především příběh lásky tu slouží k potvrzování citlivé a vnitřně nejisté hrdinky. Právě ji dokáže ocenit zkušený starší muž, ze všech lidí právě ona ho, bezmocného, provede údolím smrti... takový daydreaming na papíře, dojemný a současně znepokojivý až strašidelný. Je to kniha bolestně mladá, s typickou sebestředností, hladem po vnějším uznání, touhou být někým novým a škrtnout své danosti (slepá skvrna v podobě hrdinčiny vlastní rodiny anebo pohrdání, s jakým v závěru mluví o svém těle a zlost na Šimona promítá do něj). Smutnou cenou za připoutání k tatínkovské náruči je pozdější neschopnost unést normální, reálný partnerský vztah.
A do živého ťaly Šimonovy laškovné konverzace zastírající strach, bezradnost, prázdnotu, špatné svědomí. Ať není vtipný, ať není vtipný, úpím s hrdinkou. V duchu ho zaklíná, ale sama tolikrát přihodí další repliku, místo aby tu komedii rozetnula.
Na ostří nože
William Somerset Maugham
Tápání a životní boje člověka, kterému jeho vnitřní, duchovní realita znemožňuje být prostě konformní a jít vyšlapanou cestou. To je silný námět, který mám ráda a který jsem nedávno četla zpracovaný např. v Klíčích království. Maughamově knize ovšem ubližuje, že nejdůležitější postava je zároveň nejvybledlejší a nejméně živá. Nemyslím, že Larry by byl sám o sobě neuvěřitelný, přinejmenším ne pro mě. Znám osobně lidi, kteří se rozhodli podobně jako on, ačkoli to na nich nepoznáte, když je ráno potkáte v metru. V tomhle to není. Ale v porovnání s ostatními Larry zůstává víc myšlenkou než skutečnou osobou. Mohla by to být věc zkušenosti. Má Maugham větší zkušenost s takovou Isabelou či Elliotem, s jejich prostředím a jejich uvažováním? V závěru přiznává, že do Larryho proniknout neumí. Popisuje nám jeho pohyb světem, ale pro mě je to příliš vnější a příliš hladké, než aby to nějak silněji zapůsobilo.
Jinak jazykově kultivovaný a nesmírně čtivě napsaný román, jak je u Maughama zvykem. 3,5 hvězdičky.
Zachraň jídlo v kuchyni
Adam Podhola
Když kniha před pár lety vyšla, dala jsem si zprávu o tom do záložek, abych si ji výhledově prolistovala. Tím to taky celé zhaslo. Naštěstí při nedávném "záložkovém úklidu" na mě vykoukla a připomněla se. Pokud tohle téma sledujete soustavně, nebude to asi nic objevného, v každém případě jde o dobré shrnutí všech podstatných informací, zacílené přímo na změnu praxe.
Klíče království
Archibald Joseph Cronin
Skoro na pět hvězdiček, ale místy mi to připadalo přece jen příliš pohádkové.
Ústřední téma je hodně oslovující - vnitřní svoboda a zavazující sebe-vědomí (František) vs. oblíbenost a společenský úspěch v rámci systému (Anselm). Nejde o protiklad dobroty a zlovolnosti, spíš o citlivost a otupění, o životní trefu a minutí se směrem... Dobré uvědomovat si, nakolik nám to hrozí. Jsme smutní a roztrpčení ze špatných skutků těch mocnějších, a o týden později už jim přikyvujeme a vrtíme ocáskem - protože si nás všimli, vzali nás mezi sebe, dali nám podíleček na svém významu a lesku. Kolik to pro člověka znamená! "Anselm v nás" si podobné kompromisy vždycky přesvědčivě odůvodní.
Enneagram - Devět tváří duše
Richard Rohr
"Myslel jsem si, že to vše dělám z lásky k Ježíši."
(Richard Rohr o sobě)
Knihu jsem četla během duchovních cvičení, jako součást dlouhodobější cesty obrácení. Připadá mi, že nejhouževnatější překážky, které stavíme Bohu, je třeba hledat v oblasti svých silných stránek a nadání. A k tomu se vyjadřuje také enneagram.
Být tolik připoutaná ke svému sebeobrazu, že si neuvědomuju rozporuplnost svých pohnutek k jednání. Nevidět, jak málo prostoru dávám ve skutečnosti Bohu, navzdory přesvědčení o své oddanosti a lásce. Jak moc jsem místo toho "pod zákonem" nějakého svého nereflektovaného vnitřního imperativu, který jsem si během života vyvinula. Hodně napoví (pokud jsem ochotná to jako nápovědu vnímat) niterná reakce na člověka, který mou umanutou iluzorní hru nehraje - hru na dokonalost, hru na láskyplné dávání, hru na úspěch atd. podle nastíněné typologie.
Autoři slouží druhým jako průvodci v bolestném úsilí o sebepoznání, o větší svobodu pro Boží vedení a milost, o schopnost pustit se zdánlivých dober a přijmout ta skutečná. S vědomím, že lidé se vyvíjejí a že tahle požehnaná touha přichází ke slovu až časem, po období živelného "vyžívání se ve svém životním dobrodružství". Jakkoli může být pak konverze otřesná, Bůh je větší než to všechno a jeho přítomnost neponechává prostor pro zoufalství či sebenenávist.
Ještě jeden aspekt: pestrost. Neexistuje žádný profil "správného křesťana", do nějž by bylo potřeba se vměstnat, jak se o to lidé občas snaží. Na cestě duchovního boje a rozlišování nemůžeme zůstat stejní, to ne. Ale zůstáváme sami sebou, nesměřujeme k něčí kopii nebo ztělesnění svých/cizích zbožných fantazií. A zatímco někomu tohle zní úlevně, jiný to vnímá jako útok na sebe. Zase jde o načasování: ne v každém okamžiku svého vývoje jsme schopni přijmout určitou myšlenku. Není to fatální. Bůh na nás čeká a "cesta jde pořád dál a dál".
Bylo pro mě hodně užitečné porovnávat Rohrovy zkušenosti a svá vlastní sebepozorování a experimentování i podněty od mého duchovního doprovázejícího. Současně mi některé části knihy připadaly vyloženě naivní, nekritické. A mnohé jsem prostě přeskakovala, nakolik se to netýkalo mé cesty. Proto nehodnotím hvězdičkami.
77 zajímavostí ze starého Egypta
Břetislav Vachala
Vyhovovalo mi členění do krátkých kapitolek vhodných pro příležitostné čtení, což je časový formát, na který jsem teď povětšinou odkázaná. Kniha opravdu zaujme bohatstvím a plasticitou informací, často pobízí k dalšímu studiu - a taky k okamžitému sdělování nejbližšímu okolí.
Roztomilým překvapením byla pro mě ukázka "dopisu mrtvé". Značně se podobá dopisu ze staroegyptské detektivky Agathy Christie, kterou jsme právě doma četli. Sama v předmluvě říká, že byla při psaní inspirována existujícími nálezy, takže může jít o tentýž text. Hned jsem se o to podělila s nejbližším okolím :o)
Nakonec přijde smrt
Agatha Christie
Předčítala jsem synovi a dala jsem číst dceři, když jsme se učili o starověkém Egyptě. Abychom neměli jen samé dávné prameny. Zdá se mi to jako šikovný text, zprostředkuje mnoho reálií, na něž se dá navazovat. A samozřejmě je to detektivka, docela dobrá, i když pro mě zbytečně naředěná romantickými úvahami hrdinky. Poslední kapitoly už syn nevydržel a dočetl je sám, přece nebude čekat další dva dny na odhalení vraha.
Svépomocná příručka sestry
Radkin Honzák
Čteno z nouze, potřebovala jsem urgentně něco k psychohygieně pro pečující a nic lepšího v knihovně neměli. Když místo zdravotních sester dosadíme nejbližší příbuzné, část problémů se shoduje, jen je to všechno mnohem emocionálně zatíženější. Otázky zdrojů, hranic, komunikace, překonávání/akceptování nespolupráce... a také rozpoznání svých slabých míst a nereflektovaných přesvědčení, aby si člověk při tom všem slepě nezničil vlastní život.
Dobrá, užitečná a povzbudivě napsaná příručka.
Život je jen náhoda: Evoluce života na Zemi
kolektiv autorů
Další z výborně napsaných učebních textů Biologické olympiády. Baví mě studovat je i čistě pro radost, tento aktuálně používám při výuce systematické zoologie (spolu s internetem a hromadou FIMO hmoty).
Gramatické rozbory češtiny
Robert Adam
Na internetu jsem při zkoumání tajů morfematiky objevila první část této příručky. Protože mi připadala opravdu dobře napsaná, půjčila jsem si ji z knihovny a pročetla i zbylé části, abych nasbírala další impulsy pro svou vzdělávací kreativitu.
Srozumitelnost i údernost textu je skvělá. Našla jsem víc, než jsem hledala - v což vždy doufám, když si jdu pro odbornou inspiraci. Díky racionální struktuře jsem se rychle zorientovala v tom, co mi bude užitečné, a co lze přeskočit.
Viking Vike
Runer Jonsson
Obvykle si na DK nedávám knížky, které čtu dětem, ale Vike si zaslouží výjimku. Legrační, nezvykle hubaté a moc pěkně ilustrované. Šťavnatá manželská hádka v první kapitole dá člověku dobrou představu o duchu, v němž se příběh ponese dál: "To jsem slyšel už stokrát." - "Tak si to poslechni po sto prvé!" :o)
Věčně zpívají lesy
Trygve Gulbranssen
Příjemně klidný, místy příliš sentimentální příběh o obrácení zajištěného, vladařského lidského srdce. Motiv přesahující konkrétní osoby, plynoucí nad celými rody.
3,5 *
"Dobří lidé jsou silní, nejen dokud žijí, ale i po smrti."
Hlavní třída
Sinclair Lewis
Moc se mi líbí, že Carol není jednoduše zářivá hrdinka. Její život připomíná spíš trochu chaotický, vlastními chybami zatížený (ale ne zdiskreditovaný!) průzkum bojem než velkolepé či velkolepě tragické tažení proti malosti. Není to sice moc slavné, ale vnitřní věrnost a určitý růst jí nelze upřít a fakt jsem byla během čtení ráda, že jí konec nechystá Ira Levin :o)
Poslyš vyprávění z časů tvých otců
Dorotea Wollnerová
Přes veškerou vzdálenost časovou, kulturní i zeměpisnou není pravda, že by v těchto vyprávěních nepoznal dnešní člověk něco "svého". Pohádkový příběh o trosečníkovi pobaví každého znalce Cimrmanova Němého Bobše, jeden z textů na papyru Westcar zas ukazuje, jak řeší manželskou nevěru mágové. Z vyprávění o výmluvném rolníkovi se člověk nejen přiučí o staroegyptském nadávání, ale získá také velice plastickou ilustraci k Ježíšovu podobenství o nespravedlivém soudci a chudé prosebnici.
Čítanku uzavírá vyprávění o Sinuhetovi - chlapíkovi, který v záchvatu paniky všechno opustil a zdrhnul. Dobře to dopadlo, ovšem nikoli jeho zásluhou. Oproti předchozím příběhům jde o text jasně umělecký, se zajímavým psychologickým rozměrem a podivnou dvojakostí hlavního hrdiny, přecházejícího mezi vymlouvající se poděšeností a cílevědomou srdnatostí. Autorky k tomu v doprovodném komentáři nabízejí určité klíče.
Kniha začíná přehledovými kapitolami o vývoji egyptského písma a jazyka a o průběhu překladu. Každé z vyprávění má důkladnou předmluvu uvádějící do historie bádání a kulturního kontextu i do samotné příběhové situace. Překlady pak jsou komentovány prakticky řádku po řádce, přičemž u papyru Westcar je uveden nejen zcela fragmentárně dochovaný text, ale i jeho možná odborná rekonstrukce. Vše doprovázeno smysluplně vybranými fotografiemi a kresbami. Zkrátka má to hlavu a patu i pro úplného laika.
Zajímavé čtení pro zvídavé, kteří by rádi nahlédli na Databázi knih před třemi až čtyřmi tisíci lety.
K domovu pohleď, anděle
Thomas Wolfe
Pocitově to pro mě nebylo nic moc, takový Peer Gynt roztažený na šest stovek stran, bez Solvejg, zato s působivými pasážemi, bohužel náchylnými k oposlouchání. Beru to tak, že se nadané pokažené dítě vyrůstající mezi pokaženými lidmi potřebovalo ze své natlakované sumy prožitků vypsat. Zároveň mi připadá, že v době psaní autor stále nerozpoznal tvar sebe sama a vlastního života, proto neměl ani měřítko, co lze pustit, a co je třeba držet.
Když musíš, tak musíš... aneb Odpady v přírodě
kolektiv autorů
Když jsem coby studentka gymnázia dělala chemickou olympiádu, připadalo mi, že se díky ní učím chemii logičtější a zajímavější, než je ta z našich školních hodin. A když jsem o několik let později náhodou četla jeden z přípravných textů biologické olympiády, nadchl mě svým zpracováním tak, až jsem skoro litovala, že jsem se místo chemie nezaměřila na biologii.
Od té doby pátrám mezi těmito brožurkami, kdykoliv potřebuju nastudovat nějaké téma v rozumné hloubce, v souvislostech, se zohledněním současných poznatků, průřezově, a přitom stále ještě "pro neprofesionály". Tentokrát jsem hledala evoluci vylučovací soustavy, ale nakonec jsem pročetla skoro všechny kapitoly. Protože ono je to hrozně zajímavé!
Ty zmije
Petr Voženílek
Čekala (a potřebovala) jsem něco jiného, spíš ucelenější informace o zmijích místo zkušeností a historek. Ale když jsem překousla prvotní rozčarování z omylu, četlo se to docela dobře a vykreslovalo kouzelný obraz pana zmijologa, trochu mi to tím připomínalo "Lásku k šutrům".