Hanka_Bohmova
komentáře u knih
Hmyz ve službách člověka
Jiří Zahradník
Impulsivní koupě, původně jsem šla pro turistickou mapu. Ale vůbec nelituju, knížka je tak pěkně napsaná, že ji hned dám přečíst i dětem. Podnětná a výchovná v tom smyslu, že vzbuzuje obdiv a zvědavost a touhu důkladně se po světě rozhlédnout.
Brouci
Jiří Zahradník
Poslední rok zkoumáme se synem brouky snad ze všech myslitelných stran (včetně ochutnávky :o)) a tuhle pěkně ilustrovanou knížku jsem zamýšlela prostě k prolistování a prohlížení. Ale nakonec jsem ji důkladně pročetla celou, protože nejde jen o atlas nejběžnějších druhů. Je tu poutavě popsán způsob života různých brouků a přidána řada obecných kapitol o broučích zajímavostech a o autorových entomologických zážitcích (souboj o žížalu!). Moc milé čtení, až se trochu bojím, že na tu teraristickou burzu budeme muset znovu, a tentokrát nezůstane jen u koukání...
Příběh buňky: Od molekul ke vzniku života a prvním organismům
Vladimír Rudajev
Výborná kniha. Trochu jsem se bála, jestli na mě nebude příliš těžká, ale stojí a padá s biochemií, kterou znám dostatečně. Hodně mě tohle téma zajímalo - vznik biopolymerů, kooperujících soustav, dávné podoby života a buněčných procesů. To vše je tu zpracované důkladně, naučila jsem se spoustu nového, zároveň autor dokáže zprostředkovat určitý celkový pohled a snad nejen ve mně i vzbudit úžas nad tím, jak se život... dere o život. Jasně, evoluční tlak na houževnatý elán, ale Bohu díky, že základy světa vůbec takovou úroveň elánu umožňují, je v tom pro mě krása. Tak jsem u čtení mnohokrát myslela na Teilharda de Chardin.
Mám radost, že jsem na tohle dílo narazila a následně ho nechala povalovat nápadně po bytě, aby se pro něj mohl nadchnout i manžel :o) Jediná smůla, že se kniha děsně špatně shání a dotisk se podle komunikace s autorem spíš nechystá.
Rokytka: Putování k pramenům
Radomil Hradil
S nejmladší dcerou postupně obcházíme říčku Rokytku, její prvňáčkovský výukový projekt. Knížku jsem vypůjčila, jestli bychom v ní nenašly něco pro nás užitečného. Bohužel se tu vlastivěda mísí s takovou porcí esoteriky, která už je pro mě daleko za hranicí snesitelnosti, takže jsem některé části úplně přeskakovala. Ani fotky se tak docela nehodí k prohlížení (převládají pro autora zajímavé detaily). Zklamaně vracím do knihovny, tohle je pro úplně jiný typ čtenáře.
Ale dvěma věcmi mě kniha přece jen obohatila. Jednak informací, že Praha 9 dává úklid Rokytky jako alternativní trest. A dále srovnáním, jak se za těch 17 let od vydání okolí říčky proměnilo - tam, kde autor musel po silnici, je dnes travnatá cestička v polích, poldr u Hostavic je krásně upravený a v Běchovicích se budují nové přírodní biotopy, Löwitův mlýn funguje (výborné koláčky a knihovna i v neděli), nemluvě o spoustě hřišťátek a odpočívadel po cestě.
Španělský zahradník
Archibald Joseph Cronin
Cronina čtu ráda, umí psychologii postav, ale v jeho dílech bývá o trošku víc černobílosti a taky sentimentality, než abych byla úplně spokojená.
První povídka je fakt nepěkná (a byla by horší, kdybych nebyla zvyklá, že autorovy příběhy končí relativně dobře) - narcistní manžel po sebezáchovném odchodu manželky pečuje o dítě. Dnes už je o takových věcech mnohem větší povědomost, takže možná nepřekvapí, jak taková "péče" vypadá a k čemu směřuje. (Ještě jsem nečetla Hrad mistra kloboučníka, ale podle názvu by to mohlo být na podobnou notu.)
U druhé povídky mi připadalo, že to podstatné se odehraje příliš narychlo.
O šestiúhelné sněhové vločce - poutavé čtení o „ničem´
Johannes Kepler
Informace o téhle knize mě zaujala už na postgraduálu, ale teprve teď jsem se k ní dostala, mám takové období bezuzdé zvídavosti :o) Líbí se mi autorovo puzení dobrat se příčin, líbí se mi hravost a lehký tón spisku (dr. Jesenius pitvá nejmenší zvířátko na světě), mám ráda sněhové vločky, líbí se mi bezradné (ve smyslu: zde je toho ještě příliš mnoho neznámého) odbočky k botanice a chemii, což jsou obory mně nejbližší. Symetrie květů je moje oblíbené přírodovědné téma pro mrňousky, včetně otázky, jak to kytka zvládne bez rýsovacích potřeb. V duchu srovnávám s Galileem, kterého čtu souběžně a kterému by se to nejspíš zdálo antropocentrické (něco jako touha nastrkat mezi planety platónská tělesa), jeho příroda je lhostejná k lidským představám o tom, co je a není krása, řád a účel.
S lodí jež dováží čaj a kávu
Konstantin Biebl
Četly jsme s dcerou během seifertovského projektu, ty jávanské verše se nám moc líbily, spousta hravosti, kouzla, zvuky a obrazy, a na závěr - kdo je tady vlastně protinožec? - "na druhé staně světa jsou Čechy / krásná a exotická země". Nakoupily jsme k tomu tropické ovoce, pustily si z internetu zvuky džungle a piknikovaly pod dracénou. Učení všemi smysly :o)
Přistání na Řípu
* antologie
Souhlasím, že zejména Neff svým vypravěčským uměním ční nad ostatní přispěvatele antologie, ale já bych ještě vyzvedla povídku Plamínek. Jako sci-fi je o ničem, ale jako společenská satira mě dobře pobavila. Komise na houbách, kulatá razítka, plnění vědeckého plánu, přehazování odpovědnosti... a nakonec to geniální řešení celé situace.
I hračky si chtějí hrát
Ivona Březinová
Knížka je promyšleně připravená pro společné čtení. Na sudých stránkách je text (velká velikost písma, krátké řádky), na lichých celostránková ilustrace a jeden řádek textu ještě větším písmem. Může tedy celé číst začínající čtenář, anebo sudé stránky rodič a liché dítě.
10 století architektury. 3, Architektura renesanční
Ivan Prokop Muchka
Obsáhlá a informačně bohatá. Některé fotografie by asi víc vynikly na větším formátu a v barevném provedení.
Praha avantgardní
Karel Piorecký
Dobře zpracovaný průvodce, použila jsem jako inspiraci a k předčítání pro seifertovské vycházky. Ukládám do paměti, že tahle kniha existuje - nejspíš se mi bude v budoucnu ještě hodit.
Nadace
Isaac Asimov
Četla jsem ještě jako holka, ta stará, dost děsně přeložená vydání z devadesátých let pořád uchováváme doma. Teď jsme se (já, manžel, nejstarší dítko) k nim vrátili, no pořád mě to baví. Pro mě je to sbírka docela dobře vypointovaných povídek přidržujících se určitého základního schématu. A když tu někdo z komentujících napsal, že jde spíš o politiku než sci-fi, souhlasím, aniž bych to viděla jako negativum. 3,5 hvězdičky a už se těším na Mezka.
Paracelsus - Jeho život a doba
Franziskus Kerssenbrock
Těžko souhlasit se závěrečným tvrzením autora, že Paracelsus je nejznámějším Evropanem raného novověku. Knížku hodnotím na 2,5 hvězdičky, pilně se věnuje vykreslování určitého Paracelsova obrazu, ale podstatného jsem se z ní dozvěděla pramálo (asi bych potřebovala spíš něco od historika vědy) a ani mi nepřipadala nijak zvlášť čtivá.
Dílo, svazek 4. Zpíváno do rotačky – Básně do sbírek nezařazené (1933–1938) – Překlady
Jaroslav Seifert
Seifert trochu nezvykle, četly jsme s dcerou a některé verše si budu pamatovat dlouho (...až uvidíte Telegraf / ach Telegraf / použijte ho jinak :o)). Seifert píše pochopitelně o politice, o domácích a světových událostech, nástupu nacismu, satiricky, někdy temně, někdy bolestně. Ale taky o počasí nebo o fotbale, a to dovede velmi zábavně. Karikatury Františka Bidla výborně doprovázejí text. Tři a půl hvězdičky.
Zelená je barva naděje,
tentokrát neměla štěstí,
jinému hlava se oděje
vítěznou ratolestí.
Pohasla sláva zvučných jmen
a černým písmem na smutečním parte:
Ledvina, Moudrý, Burgr, Braine.
Slavie včera nařezala Spartě!
**********************************
Když v létě v kultuře
začne být nejhůře,
redaktor své čelo zachmurní.
Všecko je vyprahlé,
pojednou zpráva, hle,
obohatí život kulturní:
Spisovatel Frant. Langer
povýšen na plukovníka zdravotnictví.
Na arše v šest
Ulrich Hub
Kmotra kdysi vzala dceru do divadla na představení Tučňáci na arše, moc si to užily a ještě dnes z něj dcera dovede citovat. Teď se mi naskytla příležitost taky se s dílkem seznámit, byť jen v knižní podobě. Výborné ke společnému čtení, hodně zábavná kombinace vážných úvah a osobnostní typologie :o)
Hvězdný posel / Rozprava s Hvězdným poslem
Galileo Galilei
Hvězdný posel strhuje nadšením, člověk úplně vidí, jak byl z toho Galileo "vyplesklej" - a zároveň důkladně zaznamenával svá pozorování (dvacátý obrázek kolečka s hvězdičkami už mě trošku nudil). Kepler se z pozice své autority ujímá recenzního posudku a na více místech přispívá svými znalostmi a hlubším porozuměním. Oproti Galileovi je hrdý teoretik... a taky děsný spekulátor (u něj očividně dvě strany téže mince). Zajímavost - dnešku velmi vzdálený je přístup, že nebeská tělesa existují "pro někoho" - jako objekt pozorování a jako zdroj/prostředník astrologických vlivů - vyžadují tedy pozorovatele, pročež je Jupiter pravděpodobně obydlen.
Celkové vyznění Keplerovy Rozpravy je jednoznačně pochvalné a povzbudivé. Takový posudek k výzkumné práci bychom asi chtěli všichni :o) A obojí napsáno pěkným jazykem, učení pánové se nespokojují s minimem nutným k předání informací, dbají i na kvalitní fazónu. (Co mě ještě hodně vzalo - že už tehdy se jezdilo na frankfurtský knižní veletrh!)
Teď už mi nezbývá než poprosit manžela, aby v nejbližší vhodnou noc zprovoznil dalekohled a děti si mohly zaznamenat aktuální konfiguraci "kolečka a hvězdiček", aby si tak trochu vyzkoušely, jaké je to být Galileem.
"Těmito argumenty, pravím, jsi záležitost zcela vyčerpal. Uznávám, že skvrny jsou moře, uznávám, že světlé části jsou pevniny." (Kepler k pozorování Měsíce)
"Co zbývá, přeslavný Galilee: důrazně po Tobě žádám, abys usilovně pokračoval v pozorováních a abys nám to, co pozorováním zjistíš, okamžitě oznamoval."
Sen neboli měsíční astronomie
Johannes Kepler
Nenechte si namluvit, že jde o nějakou raně novověkou sci-fi. Je to geometrie, samá geometrie, a já mám strašně špatnou prostorovou představivost! :o)
No dobře, člověk by mohl Sen považovat za naučnou povídku, pokud by ignoroval autorovy vědecké poznámky a zdůvodnění, výrazně převažující nad vlastním vyprávěním (v knize odlišeno umístěním, barvou a velikostí písma). Navíc kromě poznámek tu máme (ještě menším písmem) i poznámky k poznámkám, doplněné odbornými překladateli. Čistě technicky není jednoduché knihu číst.
Keplerovi jde především o "otevření mysli" čtenáře pomocí jeho přenesení na jiné pozorovací místo. Tak lze rozlišit, co z našeho poznání je pouhým pohledem pozemšťana, a co platí obecněji. Značnou část knihy pak zabírá detailní domýšlení a propočítávání astronomie z pohledu měsíčňanů. A k tomu poměrně divoké spekulace o jejich životě, čehož jsem už ochutnala v autorově Rozpravě s Hvězdným poslem.
"Všichni vykřikují, že pohyby hvězd kolem Země a nehybnost Země jsou viditelné očima. Na to odpovídám, že očím měsíčňanů je vystavena rotace naší Země a nehybnost jejich Měsíce. Jestliže by snad řekli, že měsíční smysly mého měsíčního lidu se klamou, stejným právem na to odpovídám, že pozemské smysly obyvatel Země se klamou a pozbývají rozumu."
"Dvanáct nebeských znamení, slunovraty, rovnodennosti, tropické roky, siderické roky, rovník, kolury, obratníky, polární kruhy a nebeské póly. To vše je spjato s maličkou koulí Země a trvá v pouhé představě pozemšťanů. Přenášíme-li představivost k jiné kouli, je nezbytné všechno chápat přizpůsobeně."
"Hle, jak úzkostlivě se spěchám opravit, aby nějaký čerstvý pozorovatel těchto věcí nesestoupil z Měsíce a neusvědčil mě z omylu!" :o))
Nováček Bubáček píše deník
Jaroslav Foglar
Mám děti skauty, takže Bubáček nemohl v té knihobudce zůstat, že... Přečetla jsem si ho teď, když jsem byla nemocná, a vono vážně, smích léčí! :o)
Taky se mi líbily občasné (sebe)kritické šlehy na Jestřába.
O obězích nebeských sfér
Mikuláš Koperník
Výborně zpracovaná kniha. Četla jsem nejdřív pro vlastní potěšení, pak společně s dcerou kvůli poznávání renesanční astronomie. Úvod je přístupně napsaný, nepřetížený, zprostředkuje čtenáři potřebný kontext a zdůrazňuje zásadní myšlenkové linie. Jsem ráda i za zařazení matematických kapitol Oběhů, také z nich jsem dokázala něco do výuky vytěžit.
Carmina selecta
Bohuslav Hasištejnský
Trochu jednotvárné, spíš chytré než niterné, jemný humor. Občas jsem zůstala perplex, např. v básni o Karlových Varech: "Jaké to množství bublin náš pramen do vzduchu chrlí!" :o)
Zaujala mě kritika nedobrého a nevyžádaného překladu autorových básní do češtiny. Zařadit ji do výběru je od editora roztomilý vtípek. Snad by jemu a překladatelkám pan Bohuslav do dvounohých oslíků nenadal.
Kdosi moje básně teď přeložil do řeči otců,
přední je mužové čtou, šlechta, ba dokonce lid.
Hněvám se pro ten čin, jejž spáchal dvounohý oslík,
proklínám věru i Múzy, stejně i nadání své.
Prací tohoto muže řeč Marona pozbude síly,
oněmí velký Homér, jeho se neozve verš.
(...)
Nesahej, prosím, svým srpem, můj barbare, na moji sklizeň,
vždyť jsme ty svoje verše pro tebe nepsali, věř.
Proč se zabýváš půdou, již vůbec nemůžeš chápat,
která tvým počínáním dopadne daleko hůř?
Raději křivým pluhem, to věř mi, zorávej pole,
zanedbávanou půdu, plevelem pokrytý lán,
než abys na lyru hrál a o naše básně se staral,
dokonce v parnaských rytmech odvážně skládat chtěl verš.