h.mose
komentáře u knih
120 dnů Sodomy
Donatien Alphonse François de Sade
Upřímně, nedočetla jsem ji dokonce. Z některých kapitol mi bylo krapet šoufl. Nepovažuji se za prudérního puritána, ale čeho je moc, toho je příliš. Zvrhlosti nejvyššího kalibru, které už jsou dávno za hranicí čehosi vzrušujícího. Začátek je přijatelný, ale konec finišuje do nechutných rozměrů, které je lepší snad ani si nepředstavovat, tudíž nečíst. Přesto Sada jinak snášim dobře, ale 120 dnů Sodomy je prostě až moc hard-core.
Já, Lukrecie
Hans Schlag
Aja jaj, jako román to není špatné, ale pokud máte nějaké povědomí o historických souvislostech a skutečném životě této mladé dámy, tak vás budou bolet oči. Autor její život značně zbulvarizoval. K tomuto titulu je nutné přistoupit jako k románu a zcela se oprostit od toho, že Lucrezia nebyla nadržená incestní děvka. Prostě pokud máte nastudováno a víte, tak vás kniha nijak neohromí. Na druhou stranu je kniha psána značně "eroticky", proto si troufám tvrdit, že zcela jistě osloví dospívající slečny ;-)
Já vraždím
Giorgio Faletti
Velice čtivé. Před lety jsem sama byla v Monte Carlu a s touhle knihou, jako bych se jeho uličkami projížděla zas. Autor je zdatný v popisu a dialozích. Na to, že se jedná o jeho prvotinu, je to moc pěkné čtení. Škoda, že v češtině doposud nevyšel i jeho druhý román. Budu první, kdo si ho přečte.
Osvícení
Stephen King
Kultovní titul, který se vedle Rity Hayworthové a vykoupení z věznice Shawshank dočkal přijatelného filmového zpracování, které mu neudělalo ostudu. Myslím, že King musel zaplesat, když uviděl famózního Nicholsona zahrát Jacka Torranceho.
Jidiš pro ještě větší radost
Leo Rosten
On je to skutečně velmi vtipně pojatý slovník Jidiš, prošpikovaný řadou anekdot, ale i pouček, rčení a výkladů. Bezvadná záležitost do MHD, když se vám nechce začítat se do rozsáhlých kapitol.
Malý chlapec přišel domů z talmud-tojre. "Copak jste se dneska učili?" zeptal se ho otec.
"Víš, pan učitel nám vyprávěl tu historku, jak generál Mojžíš velel všem Židům na útěku z Egypta. Egypťané, kterým velel generál Farao, jim byli v patách. Najednou bylo před Mojžíšem Rudé moře, a tak on hodil atomovou bombu - prásk! - a moře se rozestoupilo, Židé prošli a všichni Egypťané se utopili."
"Takhle vám to pan učitel vyprávěl?"
"Tati, kdybych ti řekl, jak nám to vyprávěl on, nebudeš mi věřit."
;-)
Já a my
Vladimír Lvovič Levi
Autor zde poutavým způsobem popisuje, kterak je možné odhadnout osobnosti a typy lidí. Zmiňuje i krátké, zato však účinné testíky, jak si otypovat druhé a odhadnout jejich charaktery. Dozvíte se, jak poznat introverta, extroverta. Jak odhadnout člověka na základě stisku ruky nebo vyplněním obrazců do "čtverce", dále když se u dveří střetnou dva, kteří chtějí projít a nemohou se domluvit, kdo koho pustí jako první - zde prozradí, co udělá despota a co submisivec... a něco málo k hypnóze. Osobně se domnívám, že některé jeho teze jsou dneska trochu mimo mísu, ale ten zbytek je rozhodně zajímavým čtením.
Mandragora
Niccolò Machiavelli
Čtenář se musí oprostit od všech Vladařů a Discorsi, protože Mandragora s Belfagorem jsou satirické hry, kterými Machiavelli dokázal, že není pouhým dějepiscem.
Florentské letopisy
Niccolò Machiavelli
Kniha je klenotem pro každého, kdo se zajímá o renesanční Itálii. Je poměrně težké ji sehnat, ale ještě pořád se sem tam v antikvariátech vyloupne zbylý kousek. Jestli si někdo oblíbil Vladaře, tak po přečtení Letopisů zjistí, že Vladař není tím nejlepším výtvorem, co Machiavelli napsal.
Vladař
Niccolò Machiavelli
U téhle knihy je strašně důležité, jaké vydání se vám dostane do ruky. Vím, o čem píšu, jelikož jsem Machiavelliho dílo studovala a vlastním téměř vše, co z jeho pera vzešlo. Pokud je čtenář odkázán na český překlad, musím jednoznačně doporučit překlad od Stanislava Janderky z r. 1939, jež vyšlo pod souhrnným názvem Vlády a státy a obsahuje jak zmiňovaného Vladaře, tak i Discorsi. Za naprostou šílenost považuji překlad Josefa Hajného z r. 1983. Janderka píše v autorském plurálu, což je Machiavellimu bližší, než-li pouhý popis kapitol. Pokud chce někdo do Machiavelliho díla proniknout hlouběji, nechť zapomene na Vladaře jako na singl knihu. Je nezbytné přelouskat to společně s Úvahami o umění válečném a Discorsi, alias. Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia. To je prostě potřeba brát jako celek, když z toho vyberete jenom Vladaře, je to takový kastrát...
Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Přestože mám "Bachmanů" a "Kingů" plnou knihovnu, tenhle titul zatím asi patří mezi absolutní TOP. Je neuvěřitelné, co autor dokázal vytěžit z "ničeho". Příběh stojí na dialozích, díky kterým je neuvěřitelně čtivý. U některých autorů mám takový pocit, že dialogy cucají z paty. Prostě to dře a je to buď strašně křečovitý, nebo pitomý. Ale v tomhle je vtip a lehkost. Od druhé poloviny knihy jednoznačně patříte do party. Jste tam s nima. Někdo vám pije krev, s někým si rádi popovídáte, ale pokaždý, když odbouchnou dalšího odpadlíka, vždycky máte větší chuť pokračovat dál. A šlapat a šlapat. Největší průšvih týhle knihy je, když se blížíte do finiše. Protože je jasný, že ať to dopadne jakkoli, už nebude s kým řečnit. Ale závěr, ten vám vyrazí dech a ještě dlouho po přečtení budete přemýšlet, jak to vlastně dopadlo. King nám tu opět naznačil hodně, ale přitom neřekl vůbec nic ;-)