FoxFox komentáře u knih
Kniha nás provází osudem Emilky a její rodiny, která žila v okolí Brna, což je kraj mému srdci blízký. Emilka se později přestěhovala do Brna a dožila v Jundrově. Moc mě bavila první polovina knihy, která popisovala život obyčejných lidí v první polovině 20. století, byl vykreslen velmi čtivě a věrohodně. Poté, co Emilka odešla do Brna, jsem se už trošku nudila a kniha ztrácela tempo. Nevím, jak moc se osud Emilky a její rodiny zakládá na pravdě, ale v knize je bohužel stíhalo jedno neštěstí za druhým. Škoda, že paní spisovatelka neudržela laťku nastavenou od začátku až do konce, ale Emilka za přečtení určitě stojí.
Velmi lákavé téma, avšak zpracování mě nijak nenadchlo. Kdybych knihu neposlouchala v audiu, nejspíš bych nedočetla. Škoda, že se v tak nádherné obálce neskrývá větší poklad.
(SPOILER) Napínavé čtení o osudu dvou sester, které jsou obě nějakým způsobem poznamenané nehodou, která se stala v jejich minulosti. Detaily o tom, jak k ní došlo a kdo ji zavinil, zjišťujeme postupně v průběhu celé knihy. V podstatě každý z charakterů v knize je nějakým způsobem "pošramocený". Kniha mě bavila, za mě je to jeden z lépe napsaných psychothrillerů.
*spoiler* Trošku mi zkazil dojem z knihy moment, kdy se ve vězení, ve kterém Alison pracovala, náhodou objevila už druhá postava z její minulosti. Nemám ráda, když do příběhu autoři cpou takto extrémně nevěrohodné situace.
Protože miluju zvířata, ráda si přečtu každou knížku z veterinárního prostředí, která se mi dostane do ruky. Příběh doktora Abrahama, který se rozhodl otevřít si pohotovost pro zvířata, mě moc bavil. Knížka byla napsána čtivě a vtipně, v první půlce bylo víc povídání o zvířatech a ve druhé se autor věnoval spíš vyprávění o svém životě. Čtení jsem si užila a knihu doporučuji.
Autora musím pochválit za zajímavé a originální téma, ostatně jak tomu bylo i u jeho první knihy Spřízněné duše. Na ty nalezneme v knize Pasažéři i několik odkazů. :) Rozhodně mě inspirovala o tématu samořídících aut několikrát přemýšlet či diskutovat.
Na Pasažéry jsem slyšela spoustu nadšených recenzí, proto mě tak mrzí, že musím jít proti proudu. U mě se nadšení ze čtení bohužel nekonalo. Nemám žádnou konkrétní výtku, jednoduše mi kniha asi zrovna nesedla. Johna Marrse už asi dále zkoušet nebudu.
Miluji knížky o veterinářích, takže ani tato nemohla v mé knihovně chybět. Je to příjemná oddychová jednohubka, která potěší každého zvířátkomila. Při čtení se také dozvíte spoustu zajímavých informací.
(SPOILER) Po knížce jsem sáhla na základě doporučení, ale nadšení jsem tak úplně nesdílela. Vůbec jsem se nemohla do hlavní hrdinky Kristy vcítit, její příběh se mi zdál hrozně neuvěřitelný. Při čtení se mi honily hlavou myšlenky, že by přeci něco takového neudělala, když před sebou měla každý den odstrašující příklady. Pak jsem ale o její situaci začala víc přemýšlet a musí to být opravdu velice těžké. Především strach, že jí okolí neuvěří, pachateli se nic nestane a naopak se ještě pomstí. Kniha skončila happy endem, ale ve skutečnosti to bude asi pravdou málokdy.
Měla jsem náladu na nějaký temný, napínavý psychothriller, který jsem také dostala. Nebylo to vůbec špatné počtení, ale také nic objevného. Za mě průměr, ale autorce bych ráda dala ještě šanci. Ovšem strhávám jednu hvězdičku za kocoura.
Kdyby nebylo čtenářské výzvy, tak bych knihu asi ani nedočetla. Styl psaní mě vůbec neoslovil, bohužel za mě ne. Jinou knihu jsem od autorky nečetla, takže nemohu porovnat, ale zatím mě ani její další tvorba neláká.
Jedna z těch slabších knih ze života veterináře. Autoři jako třeba David Taylor jsou o několik příček lepší. Kniha poputuje dál.
Předchozí kniha Neviditelný svět se mi asi líbila o maličko víc, ale i Tíha byla skvělá. Patří mezi knihy, které nejsou nikde vidět a je to škoda. Krásný a laskavý příběh, který stojí za to číst.