espesita
komentáře u knih
Čmelák – Láskyplné povídky
Halina Pawlowská
Příjemné čtení, humor je někdy třeba brát s nadsázkou a nechytat tak úplně za slovíčko, ale čte se to samo. Možná by neuškodilo méně stránek, protože po polovině má člověk tak nějak pocit, že je to pořád dokola to samé.
Láska je fata morgána aneb Souboj rozumu a srdce
Irena Brandejsová
Příběh o tom, co nejspíš aspoň jednou za život přepadne každou ženu... Podané uvěřitelným způsobem, jen ten konec byl na mě trochu moc otevřený, čekala jsem jasné rozhodnutí.
Zabou
Martin Gies
Schimanski je mi tady krajně nesympatický. Vím, že díky seriálu je téměř kultovní postavou, ale jeho charakter mi příliš nesedl. Co se příběhu týče, byl přesně ve stylu jedné seriálové epizody - minimum postav, žádné hluboké zabředávání do jejich života, vcelku jednoduchý rychlý děj. Rozhodně žádná hluboce promyšlená krimi, na které jsme poslední dobou zvyklí.
Noční záře
Tanja Heitmann
Nevím, co si o knížce myslet. Nějak pořád vlastně nevím, o co tam šlo. Přišlo mi, že autorka si v hlavě vytvořila vysoce propracovaný příběh, ale pak ho nedokázala dát na papír tak, aby ho pochopili i ostatní. Při čtení jsem se totálně ztrácela, nedokázala jsem udržet pozornost, často se mi stávalo, že se najednou objevila (nebo zmizela) nějaká postava a já si říkala, kdy se to stalo. Zpočátku vypadalo slibně Adamovo pátrání po tom, kdo vlastně je a co se mu stalo, než do něj vstoupil démon. To mi přišlo jako dobrá dějová linka pro začátek… dokud ji autorka neutnula v nejzajímavějším, takže jsem se vlastně nic nedozvěděla. Anotace slibovala trochu detektivní a trochu romantickou zápletku. Celé to slavné vyšetřování bylo ale sfouknuto během nějakých 20 stran, aniž by k nějakému vyšetřování vlastně došlo. Hlavní hrdina „prostě věděl“, kdo to udělal. Romantická linka byla snad ještě horší. Nemám problém s láskou na první pohled, ale tohle snad ani nebyl pohled. To bylo „něco“, co se vzalo bůhvíkde, ale najednou z toho byla strašlivá láska. Opět sfouknuto na zhruba 50 stranách. A ten zbytek je jen vata o ničem.
Bylo to strašlivě nezáživné, ale nerada nedočítám knížky, takže jsem se prokousala až na konec. V poděkování autorka píše, jak obrovské úsilí musela vynaložit při psaní tohoto dílu série, který vlastně dopsala na přání čtenářek. Myslím, že my jsme vynaložili nemenší úsilí při jeho čtení.
Sirotek z Highbury
Joan Aiken
Ne, že by knížka byla špatná, to ne, jen trochu nezáživná. Rozhodně to není pokračování Emmy, děj se odehrává souběžně, jen z jiného pohledu. Čekala jsem něco jiného, možná trochu víc romantiky, rozhodně jsem si počátek vztahu Jane a Franka představovala jinak.
Jan Neruda - V dopisech i vzpomínkách
Alois Hůlka
Na podobných vzpomínkových knížkách a edicích dopisů je nejkrásnější to, že ukazují osobnosti, které máme zažité ze školních lavic jako "úctyhodné velikány české literatury", kteří jako by neměli žádný život mimo pero a papír, z té lidské stránky. O Nerudovi jsem se třeba dozvěděla, že měl rád a sbíral české granáty, že skvěle tančil a že rád dával lidem ze svého okolí různé dárečky, že ačkoliv měl ve stáří problémy s nohama, chodil denně na dvě procházky a že se nechával doprovázet veřejným posluhou, kterému platil 70 krejcarů. A právě tyhle "nepodstatné informace", které se do učebnic nedostávají, z něj dělají skutečného člověka. A proto se mi tento uzoučký svazeček líbil :)
Pán moru
Paul Doherty
Číst se to dá, ale příběh je takový nijaký. Zápletka by mohla být zajímavá, kdyby byla lépe propracovaná a závěr nebyl tak uspěchaný. Z dialogů se člověk vlastně nic pořádného nedozvěděl. Až na konci knihy jsem si uvědomila, že i přes to, že se v příběhu objevuje celkem dost postav, žádná z nich není vlastně hlavní. Všechny se objevují jen na chvilku a jejich příběhy jsou takové nějaké neúplné, že čtenář nemá možnost k některé z nich víc přilnout. Zdá se mi, že autor věnoval mnohem víc prostoru popisu středověké Číny, jejím zvyků, jídlu, přírodě, architektuře atd., než samotným hrdinům.
Strom duchů
Barbara Erskine
Obecně mám ráda příběhy, kde se minulost prolíná s přítomností. I tahle kniha se mi vcelku líbila, ačkoliv ke konci začínal děj trochu váznout. První polovina byla skvělá, čtivá a pořád udržovala ve střehu. Po polovině knihy začal pocit napětí klesat a do čtení jsem se musela nutit. Myslím, že kdyby měla kniha tak o sto stran méně a vyškrtaly se naprosto zbytečné scény, byla by mnohem lepší.
Alexander Veliký
Hans-Joachim Gehrke
Kniha je vážně tenoučká a na čtení lehká. Pro toho, kdo chce získat základní informace o Alexandrovi Velikém je myslím ideální. Jedno velké minus je ale překlad. Spojení tipu "Zeusův chrám" jsou prostě do očí bijící.
