emíšek22
komentáře u knih
Papírová města
John Green
John Green je pro mě autorem, který k vyjádření celé pointy příběhu používá metafory a přirovnání. Ne že by mi to tak moc vadilo, ale je zvláštní číst o náctiletých dětech, kteří mluví jak vystudovaní filozofové. Zatím jsem četla jen Hvězdy nám nepřály a Papírová města, ale zatím se vždy hlavní postavy zamýšlely nad životem a smrtí, nad důvodem, proč tady jsme, atd. Kniha vcelku nebyla zase tak strašná, začátek dobrý, ale konec mě poněkud zklamal. Možná to bylo tím, že osmnáctiletí měli sáhodlouhé monology na již zmiňované témata. Možná si knihu ještě přečtu a možná se na ni potom budu dívat jinak, ale zatím nic moc.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Pro mě byl příběh trochu zamotaný a občas jsem se ztrácela v ději. Po dočtení jsem z toho měla zvláštní pocity. No pokusím se knihu přečíst znovu a možná už mi to bude dávat větší smysl.
Divočina
Cheryl Strayed
Konečně jsem knihu dočetla a musím říct, že se mi opravdu líbila. Hned po prvním otevření jsem překonala asi 150 stran na jeden nádech, ale později jsem měla problémy se ke knize opět dokopat. Líbí se mi popisování přírody a samozřejmě i jejího života, co mi trochu vadilo bylo to, že pořád narážela na svou matku. Sice je smutné, že její matka umřela, ale i tak mě po určité době už otravovalo o tom pořád čís, i když chápu, že smrt její matky, má za následek celou výpravu na PTC. Její popisování krajiny a zážitků a celé výpravy ve vás vyvolává touhu začít cestovat, díky ní jsem pochopila jak je Kalifornie vlastně velká. Kniha si rozhodně hodlám ještě někdy přečíst.
Zamlženo
Annie Dalton
Byla to moc pěkná kniha. Samozřejmě je to spíše dětská literatura, ale mě se to stejně opravdu líbilo. Knihu můžu jen doporučit.
Zlatý kompas
Clive Gifford
Už je to nějaký pátek, co jsem knihu četla, ale pamatuji si, že se mi opravdu moc líbila. Příběh je skvělý. Kniha se čte v podstatě sama a je velmi příjemná.
Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
Kniha je opravdu moc pěkná. Příběh malé holčičky vytržené z domova ve velmi nízkém věku, ale stále vzpomínající na domov. Zanechalo to ve mě zvláštní pocity. Četla jsem ji zatím 2x, ale rozhodně si ji časem hodlám znovu přečíst.
Půlnoční vlny
Steven Erikson (p)
Jako zatím všechny Malazské se mi tahle líbila. Bylo to zase o něčem jiném, v první chvíli mě to zarazilo, že jsme zase na jiném kontinentě u úplně neznámých lidí, ale po čase jsem si zvykla a byl to opravdu bezva příběh.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Kniha se mi líbila, nápad to byl pěkný a zpracování také. Střídání současných událostí a minulosti Alana Karlssona bylo chytré řešení, protože bez příběhů z minulosti by ta kniha za moc nestála. Hned ze začátku jsem se strašně smála, ale později už mi přišlo, že se nás autor násilně snaží rozesmát a už jsem se nesmála. I když vtipné to opravdu bylo!
Čarodějka
Kristina Hlaváčková
Snad první kniha, kterou jsem nebyla schopna dočíst až do konce. Přidávám se k těm, kteří tvrdí, že inspirace Eragonem a dalšími fantasy příběhy je zcela patrná. Vadilo mi to, co vadilo snad každému: věk hlavní hrdinky. Jako pardon, ale v šesti letech snad člověk schopen vést tak chytré řeči, až ostatní žasnou. Když jsem začala číst, doufala jsem, že se věk Eleny změní a dostane se alespoň do puberty. Nedostala! To bylo moje první zklamání. Druhé přišlo vzápětí, když odešla k elfům. Upřímně řečeno jsem pasáže v elfím lese úplně přeskočila a skočila jsem až na konec knihy (to jsem udělala poprvé v životě). To, že tam byli i trpaslíci, jsem se dozvěděla od kamarádky. Tahle kniha se prostě nedala číst. Jsem zklamaná. Čekala jsem od toho trochu víc. Dávám 2 hvězdy jen proto, že druhý díl už byl o něco lepší.