Dominik_13 komentáře u knih
Možná zajímavé jako doplňující četba, ale jako učebnice naprosto nevhodné. Nedokáži si představit, že tohle by měl být můj úvod do psychologie. Uspořádání kapitol mi přišlo chaotické, ani samotné podání není příliš šťastné.
Nádherná kniha s jednoduchým, zato hlubokým příběhem a hlavně překrásně vylíčenými scénami a myšlenkami, které donutí přemýšlet. Každé slovo je zde cenné, každé písmeno má své opodstatnění. Perfektně vyvolaný pocit zoufalství a úzkosti, která přetrvává ještě dlouho po dočtení.
Tak povznášející pocit čiré radosti z lidské inteligence, který se mi dostával u čtení této knihy, jsem snad ještě nikdy předtím nezažil.
Snaha o vystihnutí absurdity okolního světa vyústila v knihu rádoby šokující a rádoby originální. Co funguje v prvních deseti odstavcích (neukončené věty, nekonečné výčty a seznamy věcí, opakující se slova, opravdu nucená vulgarita), nefunguje ve zbylých sto čtyřiceti. Autor nezachytil tu věčnou bezúčelnost - chybělo mu k tomu málo, ale právě absence toho mála dělá z téhle knihy návod na to, jak příště nepsat.
I když se to nezdá, tahle kniha není ani tak hororem, ale spíše úžasným zamyšlením nad smrtí a jejím dopadem na okolí. A samotná idea "řbitovu zviřátek" jen pomohla autorovi, aby ve svých úvahách zašel mnohem dál. Dokonalé.
Tento příspěvek píšu už posedmé. Všechny mé předchozí byly buď trapné ("vynikající propracovaný román, od kterého se neodtrhnete") nebo stupidní ("kniha s neuvěřitelným příběhem vypilovaným do posledního detailu), ale... dá se o téhle knížce napsat něco jiného?
Závěrečný díl je o něco horší, než předešlé dva, ale i přes jakousi rozvláčnost příběhu si stále zachovává vysokou úroveň. Je fascinující, jak se zde prolnou všechny dosavadní zápletky, které pro mě vrcholí v kapitole o Snapeovi. Rozhovor s Brumbálem je dalším klenotem téhle knihy.
Bohužel konec je pro mě zklamáním. Čekal jsem něco... velkolepého. Nedočkal jsem se. A epilog mé znechucení ještě prohloubil.
Ale i přes některé další drobné výhrady dávám plné hodnocení.
Snad můj nejoblíbenější díl, kde dostává ze všech knih největší prostor Albus Brumbál - dle mého nejlépe napsaná postava celé série (třetí kapitola je geniální). Konec je naprosto dokonalý - a je jedno, jestli teď píšu o scéně u jezera nebo o Brumbálovém rozohovoru s Malfoyem.
S Fénixovým řádem začíná má nejoblíbenější trojice knih o Harrym Potterovi. Propracovaný děj, vše je domyšlené, nikam se nespěchá. Dolores Umbridgeová je perfektně napsaná postava!
Jako malý jsem byl nadšený. Když jsem si knihu ale přečetl s odstupem několika let, její strohost mi vadila. Naštěstí Rowlingová s každým dalším dílem zrála a psala daleko lépe.