Dobraadresa
komentáře u knih
Všechny jejich lži
Tuvia Tenenbom
Celou chybu téhle knížky jde vyčíst ze zadní stránky přebalu, kde není pravda vůbec nic: "Vtipný jako Borat" - vůbec. Nezasmějete se ani jednou. "Chytrý jako Woody Allen" - ani náhodou. Klouže po úplném povrchu a nikdy se nedostane ani o stopu hloub. "Neodbytný jako Michael Moore" - che. Tvůrčí postup knihy je tento: Tenenbom někam přijede a někoho tam potká. Když se s ním ti lidé nechtějí bavit, tak se s nimi nebaví. Ne že by nápad projet autem USA a bavit se s lidmi byl špatný. Tenenbom z něj ale nevytěžil nic než snůšku krátkých dialogů s pointou, že lidé obecně jsou rozumu spíš mdlého. A když přebal píše, že "Tenenbom není ani levičák, ani pravičák, zkrátka chce znát pravdu. A tak dráždí úplně všechny," tak to je další lež. Jeho politický názor pochopíte v první třetině a ničím vás nenaštve. Nebo možná tím, že svoje obecné soudy obvykle dokládá jednou náhodnou příhodou. Ale vlastně ani tím ne. Je to jen rychle přečtená prázdná věc.
Nevlastní
Petr Hruška
Vzít vedlejší postavu a udělat z ní hlavní je možná ohraný koncept, ale v Hruškově případě funguje. Jednotlivé - hruškovsky skvělé - básně dostávají další význam v celku, jako útržky z jednoho života, jako zlomky jedné mnohem větší básně. Dojemná, krásná sbírka.
Sto básní: Svět staré japonské poezie
* antologie
Krásně vypravená publikace s vynikající komentářovou částí a úžasným obrazovým doprovodem. Poetická kvalita převodů Hany Honcoopové se sice nemůže úplně rovnat převodům například Antonína Límana, ale v téhle knize nejde ani tolik o literární zážitek jako spíš o pochopení a vhled do japonské kultury a jejích pravidel.
Kde život náš je v půli se svou poutí
Josef Jedlička
Začátek téhle lyrické prózy může člověka zmást, až odradit. Kdo ale vydrží, dostane svou odměnu. A možná uvidí 50. léta jinak, než se ukazují v hodinách dějepisu. Ne snad nějak vyleštěná a zkrášlená, spíš naopak, ale v mnohem živější, uvěřitelnější a víc zasahující verzi.
Rybář na poušti
Jan Rybář
Některé knížky nejsou ani tak literatura, jako spíš setkání. A vyvolají radost z toho, že bylo možné potkat někoho otevřeného, hlubokého a milého, jako byl jezuita Jan Rybář. Viděl jsem s ním a o něm několik dokumentů a jsem si jistý, že ho bylo úžasné znát osobně. Tenhle svazek aspoň část jeho kouzla předává.
(Re)design rodiny pro 21. století
Vratislav Hlásek
Velká spousta praktických tipů, které navíc člověka zase trochu nabudí k tomu, aby se snažil být příjemný rodič a ne rodinný prudič. Ocenit jde i to, že na rozdíl od většiny podobné produkce nejde o výsledek zkušeností rodinného terapeuta, ale o osvědčené postupy funkční rodiny, která se navíc dokázala během let starat i o desítky dočasně osvojených pěstounských dětí.
Knihy, které jsem nenapsal
George Steiner
Eseje, které mají větší ambice než dokážou naplnit. Jsou v nich části duchaplné, ale bohužel i úplně jalové a není jich málo. Některé pasáže (například ty osobnější v kapitole Jazyky erótu) by bylo skoro lepší nepsat vůbec. Ne proto, že by byly příliš osobní nebo odvážné, ale protože jsou to prostě nesmysly.
Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští
Eberhardt Hauptbahnhof (p)
Přehlídka bizarní tvořivosti a humoru spousty druhů a odstínů. Lahůdka pro sečtělé, ukončená přesně tehdy, kdy by jinak začala být nudná.
Na vrcholu zoufalství
Vojtěch Varyš
Na vrcholu zoufalství je kniha-póza. V dobrém slova smyslu. Užijete si v ní jeden jediný základní postoj ke světu, a protože je to postoj svým způsobem svůdný, tak si v něm můžete porochnit. Víc rozměrů text nemá, ale stačí to. Je to jako užít si dlouhou speciální lázeň.
Kuriozitami církevních dějin
Tomáš Konečný
Roztomilá přehlídka zajímavostí z dějin (nejen) katolické církve. Zanudí-li výjimečně některá ze zajímavostí, ta příští to obvykle hned napraví.
Měsíc nad průsmykem
Li Po
Oceňuji vysvětlivky u jednotlivých básní, ale samotné překlady jsou příliš upovídané. Možná se snaží být přesné, určitě je třeba pochválit snahu o rýmy, ale lakoničnost starších překladů čínské poezie jí podle mého sluší líp.
Krypta: Kapitoly z dějin římské církve od středověku po současnost
Hubert Wolf
Přehlídka historických variant fungování římskokatolické církve, které by klidně mohly pomáhat této církvi i dál a leckdy by možná vedly k lepšímu a přesnějšímu následování evangelia a tradice apoštolů, než varianty aktuálně platné.
Jak zacházet se zlým
Anselm Grün
Knížka určitě nepodává vyčerpávající návod k tomu, jak se postavit pudům/démonům/pokušením. Je to spíš nahlédnutí do způsobů, jimiž s nimi nakládali staří mniši v poušti. Byly to způsoby nečekaně praktické, ovšem čtenáře toužícího po Duchovnu s velkým D můžou svou věcností zklamat. Pro ostatní jde o nahlédnutí užitečné, místy i dostačující, jindy vyzývající a inspirující k další četbě a další práci na sobě.
Kniha Tutáč
S. d. Ch. (p)
Zápisky fiktivního fašoministra kultury, který donutil parlament, aby na kulturu dal 75 procent státního rozpočtu, a pak si s ní dělá, co chce, jsou brutální. A vtipnější než jakákoliv jiná politická satira, která tu za posledních 20 let vznikla. Jo a extra potěšení přinese i tiráž, když se z ní dozvíte, že na knihu přispělo Ministerstvo kultury. Jen houšť.
Profesor sněhem zavátý
Dan Rhodes
Oddechovka bez větších ambicí. Dočetl jsem to jen proto, že nemám moc rád Richarda Dawkinse, ale ani tak jsem se extra nepobavil. Záchvaty smíchu se nedostavily, na druhou stranu jsem se nemusel do čtení nutit. Zapomenutelné zabití času.
Fantastické povídky
Iginio Ugo Tarchetti
Půvabný výbor, skvěle přeložený Jiřím Pelánem. Ne že by se bez těch povídek nedalo žít, ale jako čtivé a příjemně strašidelné doplnění povědomí o italské literatuře 19. století stojí za přečtení.
Psáno na vodu palbou kulometnou IV
Jaroslav Erik Frič
Aby nám byl člověk milý, nemusíme s ním ve všem souhlasit. Názory Jaroslava Erika Friče, člověka svojského, ale stojícího za mnoha dobrými věcmi, byly svérázné. Ale setkávání s ním, ať už v soukromé korespondenci, nebo na stránkách jeho knižně vydaného blogu, je radost. Lidi, které už nemůžeme vídat osobně, je dobré mít aspoň v knížkách, zvlášť pokud uměli psát tak upřímně a otevřít se tak hluboko, jako JEF. A navíc - i spousta jeho uvrčených stížností je nakonec zajímavá a osvětluje nám současnost z nečekaného úhlu. Potřebujeme kritiky, zvlášť ty na venek tvrdé a uvnitř hluboce laskavé.
Skrýše
Tereza Šustková
Poezie psaná ženami měla dlouho pověst poezie psané pro ženy. Civilní, ale zasahující texty Terezy Šustkové jsou další důkaz toho, že ženskou životní zkušenost by měli aspoň pomocí poezie poznávat i muži. Možná hlavně oni.
Hranostaj snídá dívku
Josef Kučera
Byl jsem po několika ukázkách autorovy poezie v Tvaru natěšený, ale knížka mě zklamala. Je to jenom další lehce nabubřelé předstírání básnickosti bez čehokoliv, co by mnou mohlo otřást nebo mě překvapit. Škoda.
Theatrum Chemicum
Petr Vágner
Tahle knížka se pokouší o poctivé, i když stručné dějiny alchymie spíš z prakticky chemického, než z mystického úhlu pohledu. Sympatizující zájem o obor textem prosvítá, ale nijak ho neruší. Trošku mě zamrzelo, že text končí obdobím Rudolfa II. Na druhou stranu potěšily objevné kapitoly, které se věnují alchymii v českých zemích. Je dobře, že se opomíjeným a podceňovaným disciplínám lidského vědění věnuje čím dál větší pozornost. Přes všechnu svou podivnost můžou přinést spoustu inspirace.