DitaV. komentáře u knih

Nejdřív jsem byla zklamaná. Hrdina nehrdina, děj žádný, četlo se to těžko. Teprve po čase, když už byla kniha dočtená, jsem se k ní v myšlenkách vracela. Představa, že je to vlastně reálné, mne děsí. A s tím, jak se všichni bojíme označovat věci pravými jmény, umetáme cestičku nejen islámu. Ztrácíme národní identitu, nevíme, na co máme být hrdí, stáváme se multievropany. Pro mne to satira nebyla.

8 24.08.2018

On to nebyl tak humorný deník, jak psali recenze a autor tiráže knihu pravděpodně nečetl. Z mého pohledu to byla tak trošku sociologická sonda a tak trošku deník jednoho starého muže, který má rád život. Začátkem jsem se musela prokousat, forma deníku se mi příčila, ale pak jsem se vyloženě těšila na další čtení. Kéž by se seniorům dařilo dívat se na svět takovýma očima! Moc bych jim to všem přála. Takoví jsou i u nás, věřte mi. Jen nežijí v domovech důchodců.

4 17.06.2018

Nádherná lidská kniha, která podrobně nelíčí hrůzy holocaustu a nepopisuje nelidské týrání lidí v koncentračních táborech, ale ukazuje dopad okupace a holocaustu na osud jedné židovské rodiny a vlastně i na ostatní obyvatele malého města, kteří se museli vyrovnat s tím, jaký postoj zaujali v dané době. Pro mne opravdu velmi emotivní záležitost.
Navíc - kniha nikoho neodsuzuje a to se mi líbí.

9 17.06.2018

Moje Bible. Návod na život. Láska.

Krásná kniha. Drsná a smutná tak, jak to muselo být v dané době nejen v Dánsku. Těžší než si vůbec umíme představit.

Zvláštní kniha. Až moc bez konce. Je o vztazích, křehké psychice a magických schopnostech... čtete to a čekáte nějaké hlubší poselství... a najednou téměř brutální řez a konec. Pointa mi unikla nebo tam nebyla. Přesto to stálo za přečtení. Nutilo mne to víc přemýšlet o nevědomí a dokonce i sny jsem měla jiné.

22.09.2017

Bavilo mě to. Styl psaní se mi líbí - mám ráda dlouhé věty :)
Mezilidské vztahy jsou složité a myslím, že se to autorce podařilo vystihnout.

2 03.09.2017