LeserDe
komentáře u knih
Tajemství růžového pokoje
Pauline Peters (p)
Nelíbilo se mi to. Děj byl předvídavý. Jazyk nebyl vynalézavý. Obsah celkově spíš hloupý, je to taková ta kniha, s níž se člověk nemá chuť chlubit.
Nenech to být
Harlan Coben
Pracovat v textu s tajemstvím se vždycky vyplatí. Autor umí navíc velmi dobře pracovat i s napětím, dávkoval ho po částech tak, že jsem se ani chvíli nenudila. Knihu jsem přečetla za čtyři dny, označila bych ji za oddechovou, ale dobře napsanou.
Záhada tří čtvrtin
Sophie Hannah
Podle mě jsou věci, texty a styly a autoři, kteří se napodobit nedají. A když už, tak jen trochu. Tady se to ale nepovedlo vůbec.
Na odstřel
Miloš Cajthaml
Bavilo mě to porovnání, to zachycení sociálních i charakterových rozdílů, ten nesoulad. Míň mě bavil jazyk a styl knihy... Ale špatné to rozhodně nebylo.
Tapetář
Ema Labudová
tohle se mi moc a moc líbilo. To prostředí - na první pohled se může zdát, že není vůbec zajímavé. Když už číst knihu z ciziny, tak z nějaké exotiky. Co zajímavého může člověk najít v rybářském městečku? V rybářském? Ale bylo to skvělé. Labudová s prostředím naprosto srostla a dokázala ho popsat a vykrelsit tak, že to byl jedinečný zážitek. Odvážný text i co se volby tématu a postav týče. Bezvadné!
Amáliina nehybnost
Kateřina Rudčenková
Úmorné čtení. Asi jako když si sednete s kamarádkou na kávu, která si pořád na něco stěžuje, přitom by stačilo tak málo, aby se její život změnil k lepšímu. Takové to fňukání. A přesně tkaová je tahle kniha. Nabízí jen fňukání, a to mě nebavilo. ani ta hlavní hrdinka mě nebavila a nevzbouzela ve mně soucit. Text, který vysává energii víc než kdejaká ufňukaná kamarádka.
Z čeho je den
Dominika Prejdová
Kniha o rodině, o vztazích o mozaice vztahů, o tom, jak dávat puzzle vztahů dohromady. Není to román, není to velkolepá freska, ale není to ani odpočinková četba, je to hodně k zamyšlení, ale kniha se mi moc líbila. Svěží text mezi tím balastem všude okolo. Navíc se mi hrozně líbí název, který text skvěle vystihuje. Bravo.
Cizinec přichází
Mika Waltari
Kvůli recenzím jsem čekala něco opravdu drsného, něco ve stylu Nabarveného ptáčete nebo nějaké vesnické drama o udavačství. Ale drsné mi to moc nepřišlo, spíš takové symbolicé a taky prokazující, že Finové jsou mnohem víc zžití s přírodou než třeba my nebo Poláci. Zimu a neúrodu berou jako samozřejmost, nehroutí se, umí se zařídit. Drama je v této novele spíš ve vztazích mezilidských. Ne ve vztahu člověka a přírody. Krásně napsáno, krásný český překlad.
Dohra
Mika Waltari
tuhle knihu mám ráda, protože mě zasvětila blíže do života ve Finsku, do zvyků lidí, do jejich mentality a přemýšlení. Ne, samozřejmě že o Finech nevím o této knize mnoho, ale něco přece. Líbila se mi. Jako vhled do toho, co řeší Fini narozdíl od nás nebo třeba Slováků, to bylo skvělé. Doporučuji.
Dveře do tmy
Mika Waltari
V této hře Waltari ukázal, že umí vést skvělé dialogy, že zná dobře psychologii postav, o kterých píše, víme z jeho slavnějších děl. Nicméně jsem hru četla před pěti lety, vím, že se mi líbila a zůstal mi z ní příjemný pocit, ale to je tak všechno. Děj si nepamatuju, což o díle asi něco vypovídá... Nebo o mně. :-)
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Myslím, že není potřeba se tolik rozepisovat, hodně toho bylo o této knize už napsáno a se všemi superlativy souhlasím. Plný počet nedávám jen proto, že když jsem si knihu chtěla přečíst po druhé v dospělosti, už to pro mě nebyl takový zážitek jako poprvé. Místy mě nudila. Možná, že až se k ní po letech vrátím po třetí, tak zase nějaké hvězdy přidám, zatím takto. A co mě nudilo? Zdlouhavé politické popisy toho, jak to měl s uctíváním nejrůznějších božstev ten a ten faraon. Román ztrácel na rytmu, kdyby byl o polovinu kratší, nic by se podle mě nestalo.
Bílý slon a jiné pohádky
Mika Waltari
Protože mám tohoto autora velice ráda, zajímalo mě, jaké píše pohádky. Nezklamal, líbily se mi, ale možná bych z pohádek ubrala trochu toho smutku. Jinak pěkné.
Skleněný zvěřinec
Tennessee Williams (p)
Skvělé, to vnitřní napětí a boj se sebou samým, který hlavní hrdina svádí, je něco, co zná každý z nás. Divadelní hra, která je psaná lehkou rukou, přitom pojednává o těžkých tématech.
Osm smrtelnic posedlých
Tennessee Williams (p)
T. W. je silný především v dialozích a psaní her, také umí bravurně popisovat vnitřní svět ženských hrdinek, a to je právě to, z čeho těžil v těchto povídkách. Je to rozhodně příjemné čtení, díky vybroušenému jazyku i vypointovaným příběhům. Doporučuji
Tramvaj do stanice Touha
Tennessee Williams (p)
Jedna z mých nejoblíbenějších her, v níž mám pro každou z postav velké pochopení. Líbilí se mi především báječně vykreslené ženské postavy. Až žasnu, jak jejich vnitřní svět dokázal prostřednictvím dialogů autor vylíčit. Skvělé!
Timon Athénský / Timon of Athenas
William Shakespeare
Je to jedna z méně slavných Shakespearových her, ale podle mě je jedna z nejlepších. Nevadí mi řecké kulisy, ani to, že je kniha z "jiné" doby. Podle mě je velmi nadčasová, o ztrátě iluzí. Rozhodně je to jedna z her, které bych ráda viděla na jevišti, ale ještě jsem neměla to štěstí. Jediné, co trochu drhlo a kvůli čemu se mi text hůře četl, byly dialogy...
Petr a Lucie
Romain Rolland
Zajímal mě milostný příběh na pozadí první světové války a o téhle knize jsem přemýšlela dlouho. Nicméně mě zklamala, a to hlavně kvůli své patetičnosti a zkostnatělosti. Chápu, pan Rolland psal v minulém století, což se nutně muselo odrazit na jazyce, ale znám i modernější díla z této doby, které obstojí i dnes. Tahle to podle mě není.