DanV. komentáře u knih

(SPOILER) Hned po dočtení knížky jsem spěchal napsat komentář. Když jsem ho měl hotový, přečetl jsem si názory ostatních ctěných čtenářů a zjistil, že prakticky to samé napsal uživatel DomYell, dokonce s podobnými slovy!* Proto mohu pouze konstatovat, že s ním zcela souzním a Sicilský klan doporučuji každému, kdo chce prožít několik hodin v polovině šedesátých let, (zbytek odstavce obsahuje drobný spoiler) kdy se lidé běžně fackovali a nosili si pistole do letadla.

*Původní znění mého komentáře: Gangsterská jednohubka na odpoledne, která krásně ilustruje, že sebelépe vymyšlený plán se může šmahem zkomplikovat, protože spoléhá na to, že se lidi nebudou chovat jako lidi.

Seznámení se sirem Terrym bylo většinou velice zábavné a menšinou dojemné a smutné. Terry Pratchett se nám na stránkách vybarvuje od caparta z maloměsta až po nejprodávanějšího autora devadesátých let, který vždycky zůstal svůj. Hodně se mi líbí, že jsou v knize zachyceny i aspekty páně spisovatelovy osobnosti, které na něj nevrhají vždy pozitivní světlo, díky čemuž pak jeho životopis nepůsobí mramorově, ale docela živě. Člověk si až říká, že Terryho Pratchetta nejspíš opravdu znal. O to víc ho pak zasáhne postupné chátrání činorodého a pracovitého pána, který pro nás všechny stvořil Zeměplochu.

Film Tenkrát v Hollywoodu mě nadchnul atmosférou, hudbou, výpravou, skvěle zahranými postavami i neskrývanou láskou pana režiséra k době a místu, kdy a kde se to tehdy všechno (trošku jinak) semlelo. Při čtení knížky jsem ale zažíval jiný příběh s trochu jinými postavami a... nebylo to úplně ono. Cliff Booth pro mě bez Brada Pitta není celý.

Jméno Ota Pavel na mě kdysi koukalo z maturitního seznamu. Zamával jsem mu a dál jsem se o něj nestaral. Co mně je po nějakých rybách?

Potom v létě 2024 odešel herec Karel Heřmánek a ve všech nekrolozích a vzpomínkách všichni psali, jak skvělý byl v té Smrti krásných srnců. Nedalo mi to a koupil jsem si Zlaté úhoře, sbírku povídek, kde jsou i ti slavní srnci. A pak mi deset měsíců ležela v kabinetu na poličce. Zatím jsem přečetl kompletního Harryho Pottera a detektivky o Cormoranu Strikovi (tj. několik tisíc stran). Teprve potom jsem si na Úhoře vzpomněl a vzal si je na čtení do tramvaje.

Je to čirá poezie. Já jsem na poetiku nikdy moc nebyl, básně jsem upřímně nesnášel podobně jako německé filosofy. Ale když jsem potkal tak krásný jazyk s často docela obyčejnými příběhy od Berounky, všechny předsudky šly stranou a tu útlou knížku jsem si krásně prožil. Leo Popper byl bourák a hrdina a smutný pán, to všechno najednou, a Otu Pavlovi dlužím omluvu za to, jak jsem ho dlouho ignoroval.

Nebeští jezdci mě nedávno přivedli zpátky ke čtení o pilotech a jejich strojích. Váleli se mi na poličce a říkali, ať si je zase po letech přečtu, že už si je vybavuju jen tak mlhavě. A možná jen díky tomu skvělému filmu, který už jsem také dlouho neviděl. Tak jsem začal číst a vzalo mě to. Hodně. Moc se mi líbilo, jak je těch dvě stě stránek pojato až dokumentárně bez velkého patosu a jak na mě fungovaly momenty, kdy se Hezounek bojí, kdy miluje a kdy trpí. Bál jsem se, miloval a trpěl. A ten konec, ta poslední stránka, kde vzlétají liberátory k dalšímu hlídkovému letu, je tak teskný a smutný...

Trojspolek se nečte zrovna snadno, je to ale dáno obrovským kvantem informací a ničím jiným. Kniha je napsána dobře a na dané zamotané téma i dost přehledně. Potřebujete-li něco vědět o rakouské, německé či italské politice z konce 19. a počátku 20. století, je to přesně to ono.

Tak za sebe bych napsal asi tohle- velmi se mi líbilo, jak je kniha napsána, troufnu si tvrdit, že je to i dobrým překladem (snad se mi to nezdá jen kvůli tomu, že jsem nedávno potkal několik fakt špatných); každá postava je jiná a pozná se to už jen podle toho, jak se vyjadřuje; Cormoran Strike je sympaťák a Robin jakbysmet; co se mi zde zdálo málo vypíchnuto jako klad je to, jak je zde malými zmínkami popisován současný Londýn. Řekl bych, že jeho atmosféra i barvitost je téměř dokonale vylíčena. Knihu jsem přečetl během pár dní a teď se těším na Hedvábníka ;)

Nedávno jsem četl knihu a pak si půjčil v knihovně komix... No, musím říct, že na to, jak jsou jeho autoři popsáni jakožto úspěšní umělci, se mi grafická stránka vůbec nelíbí, působí na mne dost amatérsky (což, zdá se mi, je asi záměr). Podání příběhu je příšerně zmatené, chybí spousta a spousta detailů a naprosto se ztratil krásný jazyk knížky. Kdo nečetl, tak bude pravděpodobně úplně ztracen a hlavně si udělá úplně jinou představu o knize, než by pravděpodobně měl. Br.

Což o to, skvěle napsané, černý humor perfektní a je ho dost (což je jedině dobře), ale to vědomí, že každá povídka skončí nějak zlomyslně mi už po chvíli vadilo; na druhou stranu si někteří sviňáci nepřijemný konec zasloužili, ne že ne.

Zatím se mi to z knížek od Folletta líbilo nejvíc, i když mi tam vadily ty samé věci, co v jeho jiných dílech... Ale zase- čtivé to je, navíc se to odehrává v pro mě zajímavé době.

Nevím, jak vás ostatní, ale mě kolem poloviny knížky začalo skoro všechno neskutečně vytáčet. Pět postav ovlivňuje veškeré dění v jižní Anglii, neustále se pro velkou dramatičnost potkávají a dělají si naschvály, navíc ze všech těch lidí, co tam byli, mi byli sympatičtí pouze dva nejmenovaní pánové, zato ostatní byli protivní až na půdu. Nebýt toho, že jsem se to rozhodl za každou cenu dočíst, asi bych s tím praštil. Na druhou stranu musím uznat, že je to pekelně čtivé a moc mě zajímalo, jakže to vlastně všechno skončí. Co na tom také po tom všem vidím jako pozitivum je ten fakt, že jsem se takto dostal ke stejnojmennému seriálu, ve kterém mi jako herec učaroval Matthew MacFayden, díky čemuž jsem zase viděl výborný Ripper Street. Takže asi tak.
Znovu to už číst určitě nebudu.