Čičolina komentáře u knih
Velice poutavý příběh o náhodách, velkých dějinách a lidské malosti. Pro mě bonus, že jsem z Valašského Meziříčí, takže mě bavilo domýšlet, který dům, která ulice je v příběhu. Už dříve při procházkách kolem Památníku holocaustu jsem uvažovala, proč nikomu ty dvě stovky lidí nechybí, proč se lidé neděsí dodnes, že se městu ztratily celé rodiny atd...na hodně otázek mi tento výborný román odpověděl. Silné čtení, krásná čeština, důležité téma.
Něco tak nádherného jsem už dlouho nečetla, tolik citu, krásných slov, tolik námětů k zamyšlení, jak to máme se sdílením lásky, kolik si toho navzájem nejsme schopni říct, kolik chyb člověk nadělá, kolik špatných slov pronese a pak už je na všechno pozdě....síla. Navíc zajímavosti všedního života z cizokrajného prostředí...čtěte!
kniha mě velice zaujala, alkoholiky jsem si mohla pozorovat při své práci ( servírka), ale některá fakta mě překvapila, např. sebepoškozování, spíše jsem znala tu sebelítost, oplzlost nebo popírání problému.
Určitě si ještě něco od Formánka přečtu, jeho styl považuji spíš za novinářský, ale nápady a upřímnost se cení. Doporučuji.
knížka se četla dobře, téma sirotčince ze začátku minulého století, postoj k dětem, charitě, to všechno mě bavilo, taktéž doslov mi osvětlil proč kniha vznikla, jen ty kýčovité náhody a happy end.....dočetla jsem knížku a cítila zklamání
mě kniha bavila, zřejmě proto, že jsem jen o pár let mladší než Šabach a některé věci mu musím věřit i kdybych nechtěla, třeba imaginární továrna, do které chodím v noci makat. Šabach je mistr povídky, miluji jeho životní moudra podávaná s ironickým šklebem
tak mě pobavil ve dvaceti, znovu po třicítce, když knihu dotáhl domů náš puboš a znovu před padesátkou, v těžké nemoci, donutila mě se smát a přečíst znovu všechny díly,první bezesporu nejlepší