changaj
komentáře u knih
La calle Neruda
Jan Křesadlo (p)
Další z nemilosrdných parodií české předlistopadové společnosti. Křesadlo je i v tomto díle věrný svému stylu, takže se setkáme s vědcem - outsiderem, tajemným, inteligencí nadaným zvířetem (v péči starší dámy), zpovýkaným cizincem, fízly, zdivočelou mládeží, knížetem Trubkinem, předstírajícím bádání ve filmovém muzeu, slovensky mluvícím indiánem zakládajícím novou církev na Malé Straně, apod. Nechybí ani oblíbená křesadlovská vsuvka jiného žánru, zde Studie o prdeli jakožto barokním výtvarném principu. Zábava na vysoké úrovni!
Kéž tonu v radosti
Jean Giono
Potulný akrobat přichází do odlehlé horské zemědělské komunity a začíná postupně a nenápadně přetvářet životy místních. Otvírá jim oči a srdce pro krásu kolem, pro vůně a déšť, hvězdy, zvířata a hlínu.
Byt ve venkovském domě
Winfried Georg Sebald
Eseje o autorech, o kterých jsem (s výjimkou Rousseaua) nikdy neslyšela. Nevadí - je prostě krása, jak Sebald píše a je skoro jedno o čem. Se spisovateli, o nichž pojednává, ho pojí mnoho společného. Sdílí s námi své zaujetí, s pochopením prozkoumává bolestné momenty jejich života a nachází stopy jejich utajovaného génia. Je radost být s ním a nahlížet mu přes rameno. Knihu doprovází citlivě vybrané fotografie a obrázky.
Ganbare! Workshopy smrti
Katarzyna Boni
Skvěle komponovaná reportáž o podobách vyrovnávání se s neštěstími a se smrtí. Ačkoliv se týká Japonských reálií (zemětřesení, tsunami, havárie Fukušimy) zachycené prožitky lidí jsou univerzální. Knížka navzdory tématu ale nevyznívá ryze depresivně a sem tam v ní dokonce probleskne humor.
Strakatý pes na břehu moře
Čingiz Ajtmatov
Jednoduchý a syrový příběh, kterých se asi v minulosti staly tisíce...
Dcery měděné ženy
Anne Cameron
Příběhy, mýty a dokonce i pověsti posbírané od žen z kmene Nutka. Moudrost žen, která se předávala z generace na generaci, ale po katastrofách v podobě epidemií, genocidy ze strany bílých a úpadku původních obyvatel Kanady už nebylo komu moudrost předat. Proto vznikla tato knížka, jako odkaz všem ženám, nebo všem lidem. Dojemné a smutné čtení. Z hlediska etnografického jsou velmi zajímavé pověsti, které se po staletí zachovaly a které popisují první kontakty mezi bílými a původními obyvateli Kanady.
Laserový muž
Gellert Tamas
Portrét jednoho vraha imigrantů a jedné epochy ve Švédsku. Zarazilo mě, jak zle na tom Švédsko v 90. letech bylo. Popsaná selhání profesionální i lidská (policisté, novináři, psychiatři) jsou skoro nepochopitelná (světlou výjimkou byl policejní psycholog). Na druhou stranu to byla asi dějinná lekce, která posunula Švédsko hodně dopředu (a přispěla k pádu extremistické strany Nová Demokracie). Velice zdařilé je vykreslení "zrození vraha" - svoji roli jistě sehrála dominantní matka, nepřítomný otec a šikana v dětství. Velmi zdařilý obrázek švédské společnosti z pera spisovatele, jehož původ mimochodem také není ryze švédský.
Mylné domněnky vědy
Rupert Sheldrake
Sheldrake ryze vědeckými metodami (to podtrhuji) ukazuje, do jak slepé uličky se dostala současná podoba vědy. Což není ani zdaleka jen akademický problém, protože materialismus se propisuje mj. do moderního pojetí medicíny, vnímání role člověka ve světě a tvoří celou naši budoucnost. Upálit "kacíře" už dnes moc nejde, tak mu aspoň "vědečtí" kolegové hážou klacky pod nohy, jak jen to jde.
V melounovém cukru
Richard Brautigan
Na Brautiganovi mě fascinuje, že jeho sdělení jaksi mimochodem "sálá" z děje knížek. Z náznaků se rodí cosi dost děsivého (i když děj je většinou naivně poklidný). Život v Melounovém cukru je totiž idylka, která jde přes mrtvoly. Hodně mi to připomnělo styl Ladislava Fukse (který také trpěl duševní nemocí, jako Brautigan), konkrétně Myši Natálie Mooshabrové, včetně "otravné" psychotické repetitivnosti a nevyslovené hrůzy.
Nekropole
Boris Pahor
Těžké vzpomínky terstského Slovince na koncentrační tábory. Autor se do táborů vrací jako turista, prostředí mu evokuje utrpení, které zde prožil a viděl. Účtuje se zlem, zločinci i sám se sebou.
Posvátné poznání
William A. Richards
Látky měnící vědomí byly a budou využívány ve většině kultur světa. Jenom ta naše "západní" je převážně démonizuje a kriminalizuje. Jak by mohl vypadat osvícený vztah k těmto substancím popisuje odborník na slovo vzatý W. A. Richards. Na základě svých mnohaletých výzkumů a zkušeností z období uvolněných 60. let popisuje úctyhodné výsledky v práci s LSD a psylocibinem. Vědomé užívání přináší velké dobrodiní v oblasti duchovního i duševního rozvoje, v léčbě alkoholismu i jiných závislostí i v paliativní medicíně. Bohužel v našich podmínkách je to jen (v lepším případě) hudba budoucnosti.
Tak mě někdy napadá
Ken Kesey
Americká rodinná sága - generační traumata narůstají, rozpory se vyostřují a osudově se vybíjejí v osobách dvou bratrů. A kolem pochopitelně "padají třísky". Čtení není jednoduché jak už kvůli často zmiňovanému neobvyklému vypravěčskému stylu, ale taky kvůli tomu, že autor často "spoileruje" sám sebe. Neustále jakoby klepe čtenáři na rameno a říká, nenech se ukolébat, co se tady jeví jako naděje, je jenom bezvýznamná epizoda na cestě do pekla - nebo ke katarzi?
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Smutné (chvílemi i absurdně humorné) příhody z tzv. odmašťovny. Oceňuji autorovu upřímnost. A zároveň mi není jasné, proč je v naší zemi legální reklama na alkohol a ilegální pěstovat konopí.
Deset malých Indiánků
Sherman Alexie
Zapomeňte na lovce a šamany...tohle jsou příběhy indiánských studentů, politiků, bezdomovců a sportovců. Obyvatelů velkoměst, kteří by asi neulovili ani zajíce. Přece jenom ale nejde o "normální" většinové Američany a jejich původ se na nich různě podepisuje. Devět (malých) Indiánků (plus desátý - sám autor) si žije své tragické i komické životní osudy, některé vás dojmou, některé znechutí, nebo rozesmějí. Výborný je i obsáhlý a fundovaný doslov překladatele, ve kterém zasvěceně píše o literatuře původních Američanů.
Příběhy obyčejného uzdravení
Jan Hnízdil
Jak jednoduché by to všechno mohlo být! Po přečtení si člověk uvědomí, jak strašně se z léčení (a z našich životů) vytrácí úplně obyčejný zdravý selský rozum.
Ranč u Kotvy a hvězdy
Jake Rolands (p)
Knihu napsal Jan Křesadlo, pod pseudonymem - přesmyčkou (Jake Rolands). Jak ho odhaduji, chtěl si vyzkoušet mimo jiné i tento žánr a myslím, že se mu to povedlo na výbornou. Příběh odsýpá, je plný očekávatelných a tedy uspokojivých stereotypů (zlý rančer a kliďas - klaďas, krásné ženy, balík peněz a happy end).
Lovci kožišin
Helge Marcus Ingstad
Nenápadný poklad. Ingstad se ve 30.tých letech vzdal advokátské praxe v Norsku a na několik let zmizel na severu Kanady, aby lovil kožešinovou zvěř. Když bylo třeba, postavil chatu, vor nebo most, zabíjel soby a vlky (ale zželelo se mu medvíďat). Se psím spřežením procestoval tundru i lesy, sám, s bílými druhy i s Indiány. Knížka je plná krásných, krutých i humorných momentů. Neskutečný zážitek asi musel absolvovat, když v naprosté pustině s vábničkou na losy přivábil namísto zvířete Indiána s vábničkou na losy, nebo když po putování divočinou narazil na indiánskou vesnici plnou nadržených žen a dívek, protože muži byli už dlouho na lovu... Neuvěřitelné historky doprovází přímo fotografiemi z míst činu, takže číst knížku je opravdu silný zážitek.
V indiánském zajetí - Život a příběhy Johna Tannera
John Tanner
Autentický příběh bílého chlapce uneseného a vychovaného Indiány. Ačkoliv si jako adoptivní syn šamanky osvojil třeba její magické metody, nikdy se mu nepodařilo být skutečným Indiánem. Po návratu mezi bílé však zjistil, že nepatří ani tam. Smutný příběh, nejenom z pohledu hlavního hrdiny, ale i jako dokument o upadající kultuře původních Američanů.
Pobřeží seskvečů
Eden Robinson
Lisa hledá bratra. V příběhu toho se v myšlenkách vrací do minulosti, do dětství v indiánské rezervaci a divokému dospívání. Mimo to se ve vizích noří do sféry mytologické, magické a přírodní. Její prababička byla šamankou, ale ona nemá moc možností se se svými schopnostmi vyrovnávat. Světu, ve kterém žije, je už takový pohled na realitu cizí.