Blanche3
komentáře u knih
Z podzemí ke slunci
Ladislav Vrchovský
K Ladislavu Vrchovskému mě spíš náhodou dovedly Hornické vdovy Kamily Hladké a Šikmý kostel Karin Lednické. Je škoda, že se o knížce tak málo ví. Nese v sobě sílu osobního prožitku, přináší cenné svědectví o prostředí, době i lidech, a přitom je napsaná tak čtivě, že ji člověk čte jedním dechem.
Sestry
Kamila Hladká
Hornické vdovy byly výborné, ale Sestry jsou ještě lepší. Originální téma, kterému se nikdo v této podobě zatím nevěnoval, zpracované s obdivuhodnou profesionalitou a přitom lidsky, upřímně a s osobním zaujetím. K církevnímu prostředí nemám nijak blízko, spíš naopak, ale o to víc mě výpovědi jednotlivých sester vtáhly. Vůbec mi nepřipadá, že by příběhy těch mladších byly "banální". Jsou jen zcela přirozeně jiné, tak jako je dnes jiná doba než před padesáti či sedmdesáti lety. Právě pestrost osudů je tím, co oproti Vdovám ještě víc vyniká. Co mají sestry společné, je pokora, úcta k druhému člověku, ale třeba také smysl pro humor. V každém případě mi Sestry zprostředkovaly úplně nový pohled na řeholní svět.
Dějiny světla
Jan Němec
Určitě vydařenější než Možnosti milostného románu. Místy trochu rozvláčnější, ale zaujaly mě pasáže o principu fotografování a vůbec o tom, jaké možnosti toto médium má. Mnohé jsem netušila, přimělo mě to uvažovat o té "obyčejné" a vlastně dnes už i "staromódní" fotografii zase trochu jinak. Oceňuji autorovu píli a schopnost zpracovat historické dokumenty.
Dobře zašitej frajer
Petr Šabach
Na Šabacha musí mít člověk asi trochu náladu… anebo k němu nějak přirozeně dospět. Dřív mě jeho knížky moc nebavily, přišly mi navzájem hodně podobné. Tuhle antologii jsem si ale užila. V delších příbězích je Šabach přesvědčivější než v krátkých povídkách, ale celkově je znát, že má svůj charakteristický styl, nikomu se nepodbízí, píše tak, jak je přesvědčený, že psát má. Pokračuje v tradici autorů, kteří dokázali spojit zdánlivě lehký a humoristický tón s výpovědí o podstatě lidského bytí. Co dodat? Petra Šabacha je velká škoda.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Od první stránky velmi čtivé. Příběh je uvěřitelný a autenticky podaný, autorka až překvapivě dobře postihla vývoj v uvažování hlavního hrdiny během několika málo let, kdy musel vlivem okolností rychle dospět a převzít zodpovědnost sám za sebe i za někoho druhého. Bylo mi až líto, že se s tímhle sympatický klukem musím rozloučit.
Hornické vdovy
Kamila Hladká
Nominace na Magnesii Literu byla rozhodně oprávněná a osobně mě mrzí, že knížka cenu nakonec nevyhrála. Především kvůli tomu, že je svým zaměřením i zpracováním naprosto originální. O hornících toho bylo napsáno spoustu, ale o tom, čím žili, jací byli, když svlékli fáračky, čtu poprvé až tady. Smekám před tím, jak se ženy dokázaly se ztrátou svých mužů vyrovnat, i před otevřeností, s jakou o tom hovoří. Autorka prokazuje v přístupu ke vdovám velkou empatii a porozumění. Materiál zpracovává s nevšedním zaujetím a poctivostí, která v dnešním rychle pulzujícím knižním provozu zdaleka není pravidlem. O to víc je třeba ji ocenit.